leden

zítra nám začíná únor

ani se mi nechce věřit tomu

že už to je měsíc co byl silvestr

k naší velké radosti leden přinesl hodně sněhu

a zahrádka tak může po několika chudých letech na sníh 

konečně odpočívat pod sněhovou peřinkou

leden byl u nás hodně pracovní

spoustu toho mamina už odevzdala na finančák

a ještě větší spousta ji toho ještě čeká

poznala jsem nový druh vlny

 a moc ráda si z ní ušmodrchala několik čepiček 

v lednu se u nás hodně peklo všeho možnýho

a jedna buchta se nám ani trochu nepovedla 

koupili jsme si taky pro radost  už i první letošní kytičky 

i když stůl nám stále ještě zdobí vánoční hvězda

která proti jiným rokům vypadá hodně svěže a vůbec neopadává

a taky jsme tu opět zcela nečekaně měli Rozku

a byli jsme na výletě

Baruška byla na očkování a zvládla reakci na něj oproti jiným rokům taky na jedničku

taťku víc zlobila a neposlouchala noha

a maminu zas bolavé od loňska potlučené koleno

a taky už ji o něco povyrostly vlasy 

a minulý týden už si i trochu pohrávala s melírama na vlasy

hodně našich známých / i sousedka na patře/ onemocnělo coviden

naštěstí všichni jen nejhůř se středním průběhem

a protože mám příští týden svátek

tak v týdnu už u nás parkrát zvonil pošťák s tajemným balíčkem

a já se těším 

a dokonce se mi parkrát povedlo vyhrát člověče nezlob se

hodně jsem taky malovala

a tak ledničku každou chvíli zdobil nový obrázek

a i jsem šmodrchala a s chutí fotila

a to je asi tak všechno na co jsem si vzpoměla

a vy mějte prima neděli 

a zítra zas ahojda

tak jsem si naplánovala

 že když teď tak hodně chumelí 

a je tolik sněhu

že se spolu vrátíme v času trochu dál

 a podíváme se na nějaké staré fotky se sněhem

vytáhla jsem krabici se starýma fotkama 

a hrabala a hrabala

až teprve v tu chvíli jsem si uvědomila

jak moc málo těch zimních starých fotek máme

nevím proč se dřív v zimě nefotili

ale je fakt

že já těch mých zimních fotek mám taky o mnoho míň jak těch ostatních

no nic pá jsem jich našla

a tak jdeme na ně

na téhle fotce je starší dcera  babičky Věrky

 byly jí tady 2 roky 

a to znamená že fotka je z roku 1945

a moc se mi líbí jaký má krásný kabátek s čepičkou

je v tom jak malý eskymáček

a tady na té fotce už jsou obě dcerky babičky Věrky

je to focenou cestou na Sluneční stráň

kam jeli za jejich babičkou

a víte co 

až teprve teď v počítači 

když jsem si tu fotku zvětšila

jsem si všimla

že na těch saních jsou skutečně obě

na fokce / je velká 3x3 cm/ jsem nejdřív myslela

že tam je jenom jedna

a tady jsou taky obě holky pěkně spolu

jen ta starší už si to šmajdila pěkně po svých

a moc se mi líbí ten proutěný košík na kočárku

už tenkrát uměli myslet prakticky

a šikovně ho ke kočárku přidělali

a i ty blatníky jsou prima

a víte co já jsem děsně zvědavá

a tak by mě zajímalo

co v tom košíku asi měli

asi to bylo hodně podobné tomu

co v tašách na kočárku vozí dnešní maminky

akorát asi ten mobil tam chyběl :))

tady ta fotka je asi o rok dýl jak tahle nad ní

ale kočárek už máme jiný- sedačku

a jak vidno 

i on na sněhu dobře sloužil

a tady už máme samotnou babičku Věrku

ve šmrncovním koženým kabátě

a tady už je naše mamina

ta už kožíšek neměla

spíš to vypadá že měla kombinézu jako nějaký tankista

ale to jí ani trochu nevadilo

bylo ji v ní určitě teplo

a venku si to pěkně užívala

a to je dneska ode mne všechno

mějte se moc hezky 

a zítra zas ahojda

domov ♥

Domov je místo,
 kam se můžeš kdykoliv vrátit, 
kde tě pokaždé přivítají s otevřenou náručí, 
kde tě nebude nikdo soudit a kde se můžeš vyplakat. 

„Domov není místo, kde bydlíš, ale místo, kde ti rozumějí.“

 „Domov není prostor, ale proces. 
Tady se schovávám před deštěm a zimou,
 tady žiju, tady trávím svůj volný čas, tady se rodí moje rodina, tady ji tvořím léty, trpělivostí a tolerancí .
 Domov je domov.“

mějte moc krásný pátek

u nás chumelí opravdu hooodně

a tak je to prima

Tyrolské brambory s vajíčkem

 tak tuhle dobrotu viděl taťka někde na netu

a okomentoval ji slovy

holky tak tohle zkusíme

a zkusili jsme

mamina taťkovi uvařila a oloupala brambory

pokrájela mu vše potřebné a taťka se dal do vaření

no a my teď spolu jdeme taky vařit

nejlépe dne předem si dáte uvařit brambory ve slupce

a po uvaření je slijete

pak si nachystáte dvě velké pánve

na jedné si společně osmahnete na kousky pokrájenou slaninu a cibuli

na druhou si dáte na trošce oleje / sádla/ opékat na menší kousky pokrájené osolené a opepřené brambory

a když na té první máte osmahnutou cibulku se slaninou

přidáte tam na kousky pokrájenou šunku

a ještě chvíli opékáte

a pak obě pánve smícháte do kupy

a máte téměř hotovo

ještě si na každou porci uděláte bulika

a je hotovo

nejdřív jsem nechápala proč tam přijde taky

ale s tím bulikem to dostane ještě lepší chuť

 

my jsme k tomu měli zelňačku 

a můžu vám říct že ještě dneska se olizuju

tak třeba to zachutná i vám

a u nás je dneska bez sluníčka

a od rána v jednom kuse chumelí a je nevlídno

ale to nevadí

doma máme pěkně teplo

svíčky svítí

tak to je prima 

 

mějte se moc hezky

vydali jsme se

 po obědě na malý výlet do kousek od nás vzdálené Jilemnice

tuhle jsme se dočetli

že díky sněhu tam zas mají po dvou letech na náměstí Krakonoše ze sněhu

no a mají

Baruška na nás raději čekala v autě s taťkou

taťka pro to, že tam bylo hodně sněhu

a měl strach aby někde neuklouzl

a Barušku jsme raději nechali v autě proto

aby toho Krakonoše nepočůrala

a takhle na nás čekali

a v Jilemnici chodila mamina na textilní průmyslovky

první dva roky byla i na intru 

a pak už dojížděla do školy každý den

tady je ta napravo 

to je někdy na podzim ve druháku před intrem 

a ten svetr je pletla babička

a tu bundičku ji taky šila ona

a je to rok 1982

a tohle už na konci druháku když se rozdávalo vysvědčení

a mamina je ta napravo

zase s tou tmavou ofinkou

ale zpátky k dnešku

domů jsme pak jeli přes Černou Horu

počasí tam teda bylo 

čerti se honily a bylo šero

a tak když jsme vám tam nohoře fotila Stezku korunami stromů

co tam je

tak mi počasí ani trochu nepřálo

a to jsme tam byli odpoledne ve tři hodiny

a pak u nás doma svítilo sluníčko

a tak jsme to ještě chvíli doháněli venku na louce  a na kopečku

a to je asi tak ode mne dneska vše

mějte všichni moc krásný večer

a je škoda

že má začít pršet

to nám

včera odpoledne zvonil telefon

se slovy jsme za chvíli u vás

a byli 

překvápko jak hrom

u dveří jsme si předali " živou zásilku"

chvíli se u nás smutnilo po tatínkovi

a pak už bylo vše tak jak má být  

i na kadeřnici jsme si hrály

a večeře chutnala jedna radost

mějte moc prima úterý

u nás prokukuje sluníčko

a je lehce mrarivo

takže hezky

to byl fofr

 přesně od té doby co před vánocema zavřeli znova krámy

nám začala zlobit mikrovlnka

s nákupem jsme pořád otáleli

nechtěla se nám kupovat bůhvíodkud přes net

to kdyby náhodou nešla a my ji museli reklamovat

tak abychom ji zas nemuseli poštou posílat zpátky

no jenže včera v ní zaskřípalo

a byla konečná

mikrovlnka se nám odporoučela na pravdu boží

a tak taťka šel přes telefon schánět novou

nepotřebujeme bůhvíjakou

stačí nám obyčejná hlavně na ohřívání a rozmrazování

a tak objevil že v OKAY mají mikrovlnku přesně podle našich představ

a ještě vyzjistil

že mají výdejní okénko

a že si ji tam budeme dneska moc vyzvednout

a to nám vyhovovalo

a tak ji objednal

pár minut na to mu zvonil telefon

a oni volali z OKAY

jestli teda objednávka platí

a jestli jsme doma

že mají po městě i bezplatný rozvoz a že nám ji dovezou

a tak se stalo že dvacet minut od taťkovýho objednání

už u nás zvonil pán a mikrovlnku nám dovezl až domů 

/bylo to v neděli v pět hodin navečer/

takže to je fakt služba jak hrom

a svět ještě není tak špatný

a tak yi máme teda doma novou mikrovlnku

a kromě objednání a placení jsme pro to nemuseli udělat vůbec nic

a doma nám už voní jaro

hyacint co máme už krásně rozkvetl

a voní a voní

a v sobotu už se budeme na jaro opravdu už připravovat

to ne že bychom se nemohli dočkat

ale je to už potřeba

budeme totiž už sít papriky

a pak už budu pozorovat jak budou klíčit

však už se na to těším

a nás čeká na jaře na chatě velká stavba

ale s tou si necháme pomoc

to bychom sami nezvládli

ale o tom víc až to bude aktuální

a u nás dneska 

ráno svítilo sluníčko

a teď už je zas šeredně šedivo

a tak nijak

a vy se mi mějte moc hezky

a zítra zas ahojda

tak jsem si myslela

 že vám dneska napíšu jeden nový recept na dobrotu a ono nic

mamina si někdy před vánoce koupila časopis s receptama

a vždycky si je prohlíží až ten den po obědě

když už má  vše v kuchyni hotové

a jde si na chvíli sedout

to taťka tyhle časopisy má taky rád

a prohlíží si je jen co je mamina donese domů

a pře těma vánoce to bylo úplně stejně

no a taťka jak prohlíží

tak už plánuje

tohle bychom mohli zkusit

tohle vypadá bobře

jé tohle je asi blaf a podobně

no a tenkrát ho zaujal tenhle dort

ale protože na vánoce bylo v plánu už jídla víc jak dost

tak se dohodli

že ho mamina upeče až někdy v lednu

a tak se stalo teď v pátek

pečení šlo jedna radost

krém se taky udělal parádně

a mamina z toho měla radost

dort seskládala a promazala  přesně podle návodu

a přesně podle návodu ho dala do rána odležet

no a včera po obědě přišla jeho chvíle

ale ouha

nůž do dortu nezajel tak jak bývá zvykem

on nechtěl zajet skoro vůbec

a tak jsme ho nechali v lednici odležet ještě do dneška

ale změna vůbec žádná

dort opět úspěšně vzdoruje noži

a místo něj ke kafi byly sušenky :))

a mamina tak ta to nevzdává a plánuje

že tenhle dort co vypadá na řezu moc pěkně

upeče znova

ale použije už svůj osvědčený recept na piškoty

a poskládá to z nich

jediné co na tom dortu je fakt dobé je krém

a tak ten použije taky

a tady máte fotky z jeho přípravy

jak pak vypadá dodělaný a rozkrojený si nechám na příště 

až už bude celý podle našich představ

a nebojte

o recept určitě nepřijdete 

taťkovi se ty tyrolské brambory povedly na jedničku

a tak si o nich brzy napíšem

a mějte prima neděli 

u nás chumelí

a tak mě napadlo

taky jste někdy dopadli s pečením nebo vařením nového receptu tak jako my 

P.S.

tak mi to nedalo

takhle to vypadá hotové

ale ukrojit to

je fakt fuška :))

mám se vás zeptat, jestli si vzpomínáte na

 a já vám hned neřeknu na co 

když mě tak mamina tohle řekla

na co se vás mám zeptat

a já šla hledat k tomuhle fotku

tak mi bylo jasné o čem budu psát

a to jsou botky

a ne jen tak ledasjeké

jsou to botky staré už taky nějaké ten rok

a to takové co mamina nosila jako malá

tady teda ještě žádné boty nepotřebovala

bylo ji tady šest týdnů

a v tuhle chvíli ji tak akorát zajímalo mlíčko kterým ji děda krmil

no a tady byl mamině jeden rok

proto má na sobě právě i ty šaty

protože se fotila u dortu s jeddnou svíčkou

ale podle botiček je znát

že mamina už nebyla co se chození týče úplný začátečník

protože botky už měla pěkně okopaný

a nebo je po někom zdědila

a tady to je s bratrancem Romanem

tady bohužel nevidíme jaké má mamina boty

ale Roman boty má

a jako správný kluk je má i řádně okopaný

asi ho bavil hodně fotbal

i když teda co vím z vyprávění

tak ho už takhle malého nejvíc bavil šroubovák a něco montovat

a co se týkalo jídla

tak miloval párek

/ jinak to boty měl nějaký široký :)) /

a pozor tady

mamina je parádně nastrojená

a má k tomu i nějaké fešné boty

a jak na to tak koukám

tak oblibu v bílou už má mamina od mala

a teď přijde to

na co se vás mám zeptat

pamatuje  si taky na galoše

mamina je moc ráda neměla

pamatuje si když ji byly asi čtyři roky

tak měla dvoje 

bílé sváteční

a šedivé na normální nošení

a prý je tak nerada nosila

pro ty co je neznají 

to byla botička

do které jste si oblíkal na bačkůrky

/v tom případě nevím co bych dělala já když žádné bačkory nenosím :))) /

a to je asi tak všechno 

mějte krásnou sobotu

u nás je zamračená, šedivá a prší :(((