bylo nebylo

 V jednom městě pod horami, žila jedna moc smutná maminka.

 Není to tak dlouho, co přišla o svoji holčičku a nedlouho po ní i manžela. Bylo to a stále je moc živé a bolavé. Maminka ale měla velké štěstí, že měla svoji milovanou psí fenečku Barušku. Za ten rok, co zůstaly úplně samy, se z nich staly nerozlučné parťačky.

 Bez sebe neudělaly ani krok a kde byla jedna byla i druhá.

 Pak bohužel přišel jeden říjnový pátek, kdy po úspěšném vyšetření se Baruška probudila zcela v pohodě z narkózy, odpoledne i k večeru ještě lumpačila, tak jak bylo jejím zvykem.

 Jenže pak se stalo něco strašného. Baruška z hematonu, který ji po vyndání kanyly na narkózu zůstal na pacině a kde měla opravdu velkou modrou bouli, dostala plicní embolii, které stačilo pár rychlých minut  a Baruška se tak  vydala do nebíčka za dvěma andílky, které už tam s maminkou měly a se kterými se tam bude mít opravdu moc dobře, jak v nebíčku.

Pro maminku to byla zcela nečekaná a ohromná rána.

Vždyť ještě ve čtvrtek večer spolu takhle skládaly obálky, lumpačily, hrály si a měly se moc rády.

Jenže včera v noci se stalo něco, co jí snad poslalo samo nebe.

Maminka se dozvěděla, že jinde, v dočasné péči žije pejsek, kterému před dvěma týdny umřela panička.

A bylo jasno, maminka sama zůstat nemohla, utrápilo by jí to a taky ji bylo moc líto pejska, který zůstal také sám.

A jak tahle pohádka pokračuje.

Příští neděli si smutná maminka pro ni pojede a budou pěkně spolu.

A to, že je tak náramně podobná Barušce snad ani není možné.

Takže seznamte se 

 to jsem já

sedmiletá, trpasličí slečna Tracy.

Tak moc prosíme, držte jim palce, aby ten týden rychle utekl, holky byly spolu a jedna druhé mohla léčit jejich bolavou dušičku.

A taky prosíme, aby konečně ta zlá doba se už  nadobro zlomila a zmizela nenávratně pryč.

Baruško moje milovaná, zrovna tak jako vy dva moji, tak moc mi chybíte a bolí to neskutečně moc.

To ticho a prázdno doma je úplně děsivé.

Moc na Vás všechny myslím a objímám vás.

vaše tak moc samotná a přesmutná mamina

Tak moc to bolí .

Jak jsem byla zvyklá na Barušku pořád mluvit, tak i teď jsem se zvedla od počítače a povídám : Baruško jdu se vykoupat, ano . 

Jenže na gauči na svém oblíbeném místečku nikdo není.

To se taky nemělo stát takhle brzy, co jsem komu udělala, že to mám pořád a takhle dokola.

Tak nějak to na mě dolehlo úplně nejvíc a od včera jen brečím, protože před Baruškou jsem se snažila nikdy  nebrečet, nechtěla jsem jí tím trápit.

V neděli jsme se s Baruškou

pustily do chmelu. To ne že by to bylo už nutné, ještě by určitě  ještě nějaký ten  den vydržel, ale  jak jsme tam měly pana zahradníka a on stříhal i horní plot, tak jak se chmel po něm taky plazil / , tak ho musel taky zastřihnout, no a ty konce už pak byly takový všelijaký a tak šel dolů.

A jak by řekla Verunka poté, co jsme vždycky chmel strhli a vyhodili :

Tak chata je bez něj taková divná, nahatá viď tati. Na takovéhle hlášky byla vždycky expert, to měla po Radkovi, tomu to šlo taky úplně samo.

Letos ho bylo opravdu hodně a to už ho dobrou polovinu, poté co ho ořezal, odvezl do bio odpadu pan zahradník .

Já jsem s ním naplnila dva velké pytle a vydala se s nima pod kopec do kontejneru.

Barušce jsem to vysvětlila, že za chvíli přijdu a šla jsem.

Kopec dolů to je hodně prudký a tak se jde špatně, boty tlačej. Jednou jsem se takhle vydala v pantoflích, což o to, dolů to byla prima, ale nahoru, tím jak to je prudký, jsem se pořád z těch pantoflí vyzouvala, to jsem holt celá já. 

Takže pytle jsem úspěšně donesla dolů , vysypala a zas mazala nahoru za Baruškou.

A Baruška poté co dostala v úterý jiné léky, tak to je jak nebe a dudy. Druhý den už bylo vidět, jak ji zabírají. Teplotu už nemá od středy, v noci už nekašle vůbec a dneska od rána kašlala jen jednou.

Nechci to zakřiknout, ale dobrý.

Teď o víkendu na zahradu raději nepojedeme, antibiotoka má ještě do příštího čtvrtka, tak raději budeme pěkně doma, aby se nehonila po zahradě.

Tohle už nechci nikdy zažít.

Tahle z fotka je z úterý, to ji ještě nebylo dobře.

Teď už tady zas lumpačí a je jí všude plno , tak hurá.

a vy mějte krásný víkend a moc děkuju za sebe i za Barušku

Šárka s už zas lumpicí

My dneska takhle

bylo to naprosto nečekané  a rychlé.

Jak já to září nemám ráda.

Zítra rentgen hrudníku a krevní obraz, v poledne budeme chytřejší.

Prosím, moc prosím ať to dopadne dobře,

já vím, že jednou Barušku nebudu mít, ale teď prosím ještě ne, už takhle je doma strašný ticho a prázdno.

Bez ní už bych opravdu neměla sílu jít dál,

opravdu moc velký strach o ní mám.

Víte, poslední dva roky mám pocit, že jsem nadobro ztratila sama sebe.

Vlastně už ani já sama nevím kdo jsem a  jak se sama do sebe aspoň trochu vrátit.

Ano, dělám to co se ode mne očekává.

Žiju, funguju a usmívám se .

Ale někde uvnitř vím, že to nejsem já. že jen stojím zamrzlá v čase a sleduji svůj vlastní život, jak si žije tak nějak beze mně.

A vlastně se ani nebojím toho, kam směřuje.

 Děsím se jen toho, že  už si ani nepamatuju, kým jsem byla, než jsem se začala ztrácet a že ten můj život jde sám beze mne a já jen stojím a koukám a nechávám ho jít .....

Už té bolesti je na mě nějak moc

Šárka 

Zítra, až budu vědět , tak vám napíšu víc .

Tak si vy moji dva představte,

že jsme včera s Baruškou měly na chatě cikánský den, jak jsme u nás doma říkali. Ne, nebojte se, nemalovaly jsme , ale přišel Jirka, že v sobotu pojedou s Mírou  do sběrny se šrotem, jestli pří nepotřebuju taky něco vyhodit. No měla jsme pocit, že ve sklepě určitě něco takového máme. Já vím, taťko, že jsi se chytal za hlavu, ale my opravdu nepotřebujeme původní okapy a svody, dávno už máme na chatě plastové, no a tak jsem se rozhodla, že půjdou.

Nakonec jsem toho k nám na parkoviště nanosila tolik, že jsem se až sama podivila, jak velký sklep vlastně máme. Já vím, že jsi to jako každý jiný chlap schovával pro případ, co kdyby náhodou. Ale myslím, že tohle už bychom stejně nikdy nevyužily. 

A prcku jak mi chyběly tvoje ruce, ty jsi takovéhle akce měla moc milovala a s rourama nahoru by jsi běhala  ráda. A pamatuješ, jak jsme naposled malovali na chatě a taťka vyhlásil svůj oblíbený cikánský den To proto, že jsme věci vynosili všechny ven z chaty a taťka ti vyprávěl o cikánech z Voletin.

Pamatoval je jako malý kluk a hrozně rád na ně vzpomínal. No a ti vždycky když o prázdninách malovali, tak jeli z gruntu celý baráček.  Všechno taky vynosili ven na dvorek a i když už měli dávno vymalováno, tak nepospíchali s nanošením věcí domů. A pokud nepršelo, tak klidně i týden spali v postelích na dvorku.

A když jsme tě pak ještě naučili písničku Kdo to byl, cikán černý cikán, tak jsi ji pak s velkou radostí zpívala hodně dlouho.

No a tak my jsme včera s Baruškou měly taky takový cikánský den, krámovaly jsme v sklepě a odnášely to co jsme uznaly za vhodné.

A koukej Verunko, jak od posledního focení asi dvakrát zapršelo, tak floxy už ve velkém předvádějí svoji parádu..

Zrovna tak sléz, tady na tom místě ho máme už hodně roků, vždycky jsme tam měli jen růžový. No a letos, růžový nemáme žádný, zato vínový, žlutozelený a a lehounce růžový a ty si tam rostou a kvetou velkém.

A taťko, borůvky co jsi vloni objednal přes net už taky pomalu začínají dozrávat a opravdu asi budou, tak jak inzerovali, hodně velký.

A rajčátka, co mi někdo zasadil do vyvýšeného záhonku nad jezírkem taky rostou jak z vody, je vidět, že je Jirka, když tam nejsme, poctivě zalévá.

No a taky jsem zas  na včerejšek pekla, bylo toho zas trochu víc , mně to fakt hodně baví, stejně tak jako účetnictví a obálky mi to pomáhá.

Toužit po někom, kdo je už v nebi, bolí tak moc, že to ani nejde popsat slovy .

Strašně moc vás mám ráda a řídím se vším tím, co jsem Vám řekla, tím  co mi řekl pan psycholog a co mi neskutečně pomáhá.

I když pořád jsou tu dvě Šárky, jedna ta co se umí už i trochu radovat a smát a pak ta druhá. Ta vevnitř, kterou nikdo nevidí, ta co je pořád mámou a manželkou a umí být taky pořádně pěkně smutná. No a to je prý taky dobře.

a vám všem přejeme s Baruškou moc hezký páteční večer a za všechno moc děkujeme
 

Šárka s chlupatou lumpicí, 

včera zas nedala pokoj jezírku a prala se s listama leknínů

A Verunko, viď,

 dneska máte v nebíčku asi pěkně veselo, protože jsi to určitě rozjela na plný pecky 

Míša dort

 Míša řezy určitě všechny znáte.

Klasika: kakaový korpus, tvarohovo máslový krém a čokoládová poleva .

A tak když jsem byla požádána, jestli bych tyhle řezy mohla upéct v podobě dortu, neviděla jsem v tom žádný problém. 

Vždycky se každého zeptám,  jestli se u  pečení budeme držet receptu nebo jestli má být  něco jinak.

Tady teda bylo všechno jinak. 

 Korpus měl být z kefírového těsta, krém tvaroh s máslem ne,  ale tvaroh s mascarpone plus ještě s trochu smetany 

a místo polevy prý jen postrouhat čokoládou. 

Takže ve výsledku z původního receptu nezůstal kámen na kameni a já tak vlastně pekla něco, co jsem neuměla ani  správně ve výsledku pojmenovat.

A protože byl pro šestnáctiletou slečnu, 

tak měl být jen úplně malinko ozdoben do růžova, což jsem udělala.  

A odezva na něj ?

Prý lepší Míša dort neměli, no a pak se v tom vyznejte, takže já nakonec  pekla Míšu i když úplně jiného.

Ale je dobře, že chutnal , to pak i já mám z toho velkou  radost.

A vám všem  s Baruškou  přejeme hezký večer a my se zas brzy ozveme a asi i s něčím víc důvěrnějším, tak jak mi to řekl pan psycholog.

Šárka a ze zahrady utahaná a už odložená Baruška

Tak to už zas neplatí, 

zatímco já tady sedím u počítače a píšu,

tak slyšela z venku štěkat psa, u čehož teda nesměla chybět a z okna kontroluje, co se to venku děje.

Takže pejsek venku doštěkal a chlupatá madam jde už zas spát.

S ní to ani nejde se nudit, pořád něco vymýšlí a jeden nikdy neví, co jí zrovna napadne.

P.S.

Právě jsem splnila další úkol od pana psychologa.  Články o tom, že mi Verunka a Radek odešli už nejsou vidět,  nejsou smazaný, jen jsou uložený v archivu bez aktuálního publikování 💔💔

Mini Pavlova - recept

Takže když jsem se rozhodla , že je zkusím upéct a rozšířím tím tak svůj sortiment, tak to bylo moje úplně jejich první pečení.

Dřív jsem maximálně pekla na vánoce Verunce pár pusinek a to byla veškerá moje zkušenost se sněhovým cukrovím.

Nedalo mi to a vy už víte, že mám výzvy ráda a tak jsem šla do toho rovnou po hlavě.

Ozkoušela jsem první recept, druhý recept a teprve až ten třetí jsem si vybrala. U něj navíc je prima i to, že do něj nepotřebujete žádný škrob a ani ocet.

A včera, když jsem je pekla  na přání už poněkolikáté, tak jsem teprve zjistila, že naše trouba má přímo funkci sušení, kde je nastavená teplota 80 stupňů. To jsem celá já, návody u nových věcí samozřejmě nečtu a teprve časem objevuji, co to či ono vlastně umí.

A recept, tak ten je úplně jednoduchý :

tahle dávka vám bude stačit na osm kousků a pár minipusinek

75 g bílků

špetka soli

75 g cukru krupice

75 g moučkového cukru

Nejdříve si dáte šlehat bílky se solí, když zbělají tak do nich postupně / asi na třikrát/ přidáte krupicový cukr a šleháte tak dlouho dokud nemáte pevní sníh. Když otočíte metlu se sněhem, tak sníh musí krásně držet špičku nahoru.

Pak do něj už jen lehce vmícháte moučkový cukr a je hotovo.

Já mezitím už zapínám troubu na 80 stupňů.

Pak už jen na plech s pečícím papírem, nebo podložkou / koupila jsem si ji a je prima/ nastříkáte požadované tvary a dáte sušit do trouby

Počítejte s tím, že to trvá tak dvě hodiny, záleží jak velké jste si je udělaly. Já je peču - suším vždy večer a pak je až do rána nechám v zavřené troubě .

Ráno je nejdříve naplním ovocným rozvarem, tenhle byl jahodový

Navrch pak zdobím krémem ušlehaným  z jedné 33% smetany a půlky mascarpone. Nakonec už jen zbývá ozdobit ovocem a je hotovo. A pokud je nesníte hned , tak v ledničce vydrží krásně i do druhého dne.

Kdo jste je ještě nepekl a chcete je zkusit, tak se jich vůbec nebojte, důležité je dobře vyšlehat sníh a sušit na horkovzduch opravdu jen na 80 stupňů

a pak budete doma za hvězdu.

My jsme ve středu a ve čtvrtek byly s Baruškou zas konečně na zahradě, bylo to poprvé od těch včel a kopřiv, jo a bylo dobře. Dneska jsme teda doma a jedeme zase zítra, ale o tom zas někdy příště.

Na dnešek jsem zas pekla ještě jeden dort - nedort, ale to taky zas jindy.

Na zahradě si suším kytičky, zítra snad už budou suché a já si  tak budu moc domů vyrobit kytičkovou hambalku. Tady jsem zrovna natírala verandu, tak proto se leskne. 

Větev na to už máme, tu jsme si domů donesly s Baruškou z procházky a já ji pak v kuchyni nad dřezem pilkou zkracovala na potřebnou délku.

Veru viď, to jste zas měli s taťkou pěkně veselo když jste mě viděli v kuchyni s tou pilkou, úplně to slyším, no jo, to je celá naše mamina, vid táto .

 A koukejte vy dva, víte co, takhle mi zas rostou rajčátka na okně a vypadá to, že jich bude opravdu hodně.

A to je dneska od nás všechno, sice je pátek odpoledne, ale jdu ještě pracovat, no a zítra zas teda pojedeme na zahradu.

Mějte krásný pátek a děkuju za všechno

Śárka s Baruškou 

Včera když jsem natírala verandu, tak měla zákaz tam chodit, no a co myslíte ?

to víte, že se tam prošla a barvu jsme pak měly všude. 

Teď jsem ji nafoukla pár balonků, ona je miluje, tak si k ním takhle lehla a číhá a přemýšlí kudy na ně. 

Jo a ten šedivý kobereček je nový, měl být pod stoleček, kdo si ho nakonec oblíbil je Vám asi jasné a já neměla už sílu ji ho vzít, Takže opět to jsem celá já.

 

Pokračujeme,

 balonky Barčí  nezaujaly a tak kouká z okna.