Tvarohové pohárky

 Já osobně mám tvaroh hodně ráda,

 jak v buchtách, v palačinkách a nebo i podobě budapešťské či jiné pomazánky.

A co téměř nikdy nevynechám

je večerní miska tvarohu lehce posypaná kakaem, nebo politá rozvarem z ovoce. Tohle je po ranním horkém kakau moje druhá závislost.

Včera jsem se teda rozhodla, že péct nebudu a volba něčeho sladkého padla  právě na tvarohové pohárky. Kelímků doma mám ještě hodně, vloni jsem do nich dělala dobroty pro sestřičky do Vrchlabí, když jsem tam každý den, jezdila za Radkem.

Všechno ostatní jsem doma taky měla a tak hotovo bylo za chvíli.

Nejdřív jsem si vyndala z mrazáku jahody a ty v malém rendlíku rozvařila a trochu pomačkala. Nesladila jsem je, to nedělám nikdy . V misce jsem umíchala tvaroh z kelímku, lehce jsem ho osladila a přidala citronovou kůru a to bylo vše.

A pak už jsem jen vrstvila.

Dole jsou nalámané lotusky, pak je vrstva tvarohu, jahodová vrstva , opět rozdrobené lotusky a nakonec  opět tvaroh.

Nahoru jsem dala sekané pistácie, sušené jahody a zlaté bonbonky . .

A tohle všechno už mám nakoupené na cukroví.  

Koupila jsem si toho mnohem víc, třeba  pistáciovou pastu a nitě a o co se budu pokoušet Vám už asi ani nemusím psát.

A jestlipak víte, že za tři týdny už budeme mít první adventní neděli. Ráno to povídali v rádiu. Sama jsem se lekla jak to utíká. Jindy nám tohle doma hlídala Verunka a poctivě už od září nám hlásila kolik  dnů zbývá do Vánoc.

Asi dobře , že to vím, budu se s tím pomaloučku sžívat aby mi to pak tolik neublížilo.

Já tenhle týden budu mít hodně pestrý. Kromě práce a návštěv z Riapsu mě čeká pošta, ČEZ, pak znova banka a ono určitě ještě něco přibude a já tak nebudu mít tolik času na trápení. I když teda po pravdě řečeno, ono to do ty hlavy stejně vleze a kolikrát i ve chvíli, kdy bych to vůbec nečekal.

A Vy mějte hezkou neděli.

  Nakonec ještě  přidám fotku, se kterou by naše Verunka už taky určitě  dneska vyrukovala.

A za všechno Vám moc děkuju.

Tvarohové pohárky, aneb ty budou až zítra

 Po včerejším nezdaru se spálenýma sušenkama jsem se dneska raději do žádného pečení nepouštěla.

Ale ono na ně dojde nebojte.

Hodilo by se dneska upéct martinské rohlíčky,

ale tím že pracuju z domova a Martin je až v úterý, tak na ně ještě mám dost času.

Od včerejší odpoledne mi je nanic.

Volali z lékařské komory a měli pro mě prvotní informace ohledně mé stížnosti na léčení Radka.

V této chvíli už mají podezření na tři závažná pochybení, jedno na paní doktorku, druhé na dispečera záchranky a třetí na samotnou posádku záchranky, která u nás byla poprvé.

A nakonec mi řekli, že pokud  by přijeli hned, jak jsem poprvé volala a Radka vzali na vyšetření do nemocnice, tak ..... .

To mě teda úplně porazilo, mohli jsme tu být dál spolu.

To jsem snad ani nechtěla slyšet, bolí to moc, víc jak kdy jindy, když mám potvrzeno, že se to vůbec nemuselo stát.

Teď po mně chtějí další doplňující informace k tomu, jak to tu sobotu u nás probíhalo.

Už jsem se k tomu nechtěla vracet, ale tohle udělám ráda i kdyby mě to mělo stát všechny poslední síly co mám.

Nikdy se už nesmí nikomu nic takového stát, stačí, že to bolí mě a že mi to obrátilo život úplně vzhůru nohama.

Nechci aby někdo další , kvůli něčí nezodpovědnosti, prožíval tu samou bolest, zoufalost a beznaděj , jako já.

Budu bojovat nejen za Radka, ale i za další.

A teď už zas pro samé slzy ani na klávesnici nevidím

Tak ty pohárky 

  z čeho jsou Vám napíšu zítra.

Teď aspoň fotku, ať víte na co se máte těšit.

Moc Vám všem děkuju, že mi taky píšete a já tak nejsem tolik sama.

Mějte hezký večer

Omlouvám se,

 že budu psát až teď, dřív jsem se na blog nedostala. ráno jsem tu měla paní psycholožku, pak honem do banky, abych stihla domluvenou schůzku. Cestou domů jsem se stavila v Bille pro pečivo a ovoce, pak s Baruškou čůrat a dopoledne bylo pomalu pryč. A po obědě jsem si chvíli sedla do křesla a nakonec z toho byla víc jak hodina podřimování. A teď, když jsme přišly z venku, tak jsem si sedla k počítači a čtu a čtu a čtu..

Míšu Z. známe všichni už dlouho, známe i její styl psaní a tak víme, že to je ona, ta naše milá Míša. Navíc email má úplně jiný, protože ho na ní také mám. Tímto bych chtěla poprosit druhou Míšu, kterou vlastně neznáme, aby pro mě nic nechystala. Já jsem vděčná, za to že Vás tady mám a že tak nemusím být sama. No a na dárky jsem vůbec ani nepomyslela.

Teď nevím přesně jestli to bylo dva články zpátky, tak někdo odpovídal tak, jako že to píšu já, nebyla jsem  Můj komentář bezpečně poznáte. podle Verunčiny fotky na začátku. Já tak ještě jednou děkuji té druhé Míše, ale opravdu nic pro mě nechystejte a Vás ostatní moc prosím, nezapojujte se do té výzvy.

Na dnešek jsem si už dala tři úkoly, No jenže hned ten první mi zhatila Baruška, myslela jsem že teď odpoledne se půjdeme i s Fanoušem projít k řece. Jenže ouha, Barčí jak slyšela o řece, usadila se na prdítko, že ona tam teda nepůjde. To pak nemá cenu ji přemlouvat, holt jezevčíka nezapře. Tak jsme byly jen tady u nás.

A já jdu na ten druhý úkol, jdu zadělat to těsto na sušenky a sama jsem zvědavá, jak to s tím vykrajovaným válečkem půjde.

Mějte hezké odpoledne a děkuju

Ještě jednou děkuju 

Úkol splněn a šlo to dobře,

šup s ním do lednice a asi ještě dneska se de něj pustím

Diář.....

Poctivě poslouchám paní doktorku a dělám to na čem jsme se spolu domluvily.

Kromě Vánoc, o kterých jsem Vám už psala , byl další její nápad diář.

Ještě teda musím napsat, že  spolu pečlivě všechny její nápady probíráme a

pokud mám pocit, že se na to necítím, mám hnedka říct ne.

Je teda pravda, že za ten rok a kousek co tam k ní chodím, mě zná už opravdu dobře 

a její nápady jsou jak ušité na mě.

Takže k tomu diáři. 

Měla jsem v plánu koupit si ho ve městě v papírnictví, chtěla jsem nějaký pěkný asi i kožený, ale nakonec to dopadlo úplně jinak.

Ráno jsem byla na nákupu v Bille a asi to tak mělo být. Zrovna tam dávaly nový papírový stojan a hádejte s čím, no s diáři a kalendáři na příští rok. Zvědavost mi nedala a dobře jsem udělala, ten můj tam byl taky a hned mě oslovil a  už ho mám doma.

A slyšíte nebo teda spíš čtete , mám z něj radost.

Já teda diáře měla vždycky, ale jen takové ty malé měsíční, do nich jsem si zapisovala všechny pro mě , ohledně práce, důležité poznámky a termíny a nejen je.

a že je mám až do dneška schovaný, tak za to může Verunka, protože ta je milovala a vždycky když skončil daný rok, hned mi ho zabavila.

Tenhle je jiný, je denní a já si do něj budu psát nejen to co mě čeká, ale i to jaký který den byl a co se mu na něm líbilo a co ne. Mám si do něj i lepit fotky a tak. 

A co je důležité mám si do něj zapisovat poctivě každý den

 Na každém dni mám nalézt tři věci , které mi udělaly radost, třeba jen sebemenší  a zapsat si je až úplně dolů na tu danou stránku a napsat je červeně  . A to co tam bude napsané, mám hned přepsat na další den nahoru a z toho mám vycházet a radovat se.

Taky si mám hned pod to napsat, co bych chtěla ten den udělat a čeho chci dosáhnout. Když ten den se na nic nebudu cítit, nevadí, však přijde další den, ale o to víc se mám radovat z toho co mám kde psané červeně a co se mi už řív podařilo. 

Mám si do něj i  lepit , třeba i jen účtenku od nějaké věci , která mi udělala radost, můžu malovat, prostě cokoli co mě potěší se počítá.

Fakt se na to těším. A možná, že začnu hned, jen diář na letošek už neseženu, ale to nevadí, na ty dva měsíce mi postačí i úplně obyčejný sešit.

A to je ten můj dnešní úlovek o kterém jsem ráno neměla ani tušení, že dnes bude můj a i jeho nákup mi přinesl kousek radosti.

A my jsme od dnešního dopoledne doma zas všichni tři.

To víte, že nějaký ten kapesník na to kápnul, ale já to dám.

 Bohužel už od loňska od Verunky jsem věděla, co mě čeká, Jen nesmím udělat tu samou chybu, kterou jsme vloni s Radkem udělali a která nás pak stála hodně sil se z ní dostat.

A vy mějte moc hezký zbytek dne a já se zas brzy ozvu.

Jeden recept mám pro Vás už nafocený ten je slaný a na druhý se chystám, Koupila jsem si takový ten vyřezávaný váleček na těsto, tak chci zkusit sušenky Spekulatis,.

K tomu diáři mám hodně blízko snad i proto, že kdysi jsem si  trošku podobně psala i deníčky.

Kdyby jste mě nepoznaly, tak jsem ta úplně nalevo.

Pavla byla moje hodně velká kamarádka na průmyslovce, bydlely jsme od sebe asi 2 km a jedna bez druhé jsme nemohly být. Pavla pak neunesla, že chodím s Radkem a ona nikoho nemá, tak si honem našla taky kluka, s ním otěhotněla, nedodělala čtvrťák a  zmizela . Od té doby jsem už o ní neslyšela. Ani od jejich rodičů jsem se nic nedozvěděla, sami taky nic nevěděli, prý jim občas zavolala, a to bylo všechno.

A takhle to je .

Tak jsem

dneska  byla u paní doktorky.

Byla jsem objednaná na 3/4 na 7. Ráda všude chodím včas a tak už o půl sedmé jsem seděla v čekárně.

Nikde nikdo a tak mě sestřička vzala hned na řadu a my tak s paní doktorkou na sebe měly skoro 3/4 hodiny času. Probraly jsme všechno možné i nemožné. Paní doktorka mě celou dobu držela za ruku a hladila po ní a i když mi teď tyhle dotyky opravdu vadí, tak od ní to bylo milé a já se cítila bezpečně.

Spolu jsme daly do kupy pár nápadů, které by mi měly pomoci v cestě dál.

A jeden z nic se týkal i Vánoc.

Takže Vánoce u nás doma budou, určitě by měly být, říkal paní doktorka. Stromeček si mám ozdobit už minimálně dva týdny dopředu, to abych si na něj zvykla a celé to tak nějak stačila do Vánoc vstřebat. 

A pokud mi někdo přinese dárek a bude to dřív jak na Štědrý den, tak ho mám pod ten stromeček dát taky a nechat ho tam, dokud na něj nebude ten správný vánoční čas. A kdyby holt to nešlo, tak můžu stromeček kdykoli uklidit a bylo by. 

Podle ní to ale vydržím a posune mě to o pěkný kus dál. Protože kdyby u nás letos Vánoce nebyly, tak podle toho, jak mě zná, tak by to pro mě a pro moje pocity byla velká prohra a mohlo by mě to posunout zas o kousek blíž k apatii a letargii, což nepotřebujeme.

Takových podnětů a nápadů mi řekla víc a abych pravdu řekla nebojím se jich a budu se snažit to dělat přesně tak jak jen to půjde.

Sama říkala, že nemůžeme čekat hned obrat k lepšímu, ale že ona v něj věří, / a zas ta věta/ že jsem hodně silná osobnost a že to zvládnu.

Sic prý těch probrečených kapesníků bude ještě hodně, ale pevně věří tomu, že i ty kapesníky budou postupně  časem ubývat.

 Jen toho teď za ten rok a půl na mě bylo tolik, a teď budu citovat paní doktorku, že by to odrovnalo i stádo býků.

Tak asi takhle.

Jsem ráda, že už Dušičky jsou za námi.

Jsem rada za paní doktorku, že ji mám a že je taková empatická, prostě je to člověk na svém místě.

Jsem ráda za Vás tady 

a jednu paní tady kousek od nás od Trutnova, která mě už nejednou za poslední týdny tahala z toho mého pomyslného dna.

A za to všechno děkuju.

Fotky jsou z pátečního rána, to ještě svítilo sluníčko, odpoledne už pak pršelo.

A na okně mi zas něco přibylo.

Píšete mi,

že jsem hodně statečná a silná.

Ne ne , to není pravda, možná to tak vypadá, ale opak je pravdou.

Já vlastně už nejsem vůbec nikdo. Od loňského září nejsem máma a od toho letošního už nejsem ani manželka a věřte, že obojí se byla moc,  moc ráda.

I když to vypadá, že se snažím pořád něco dělat, tak vlastně ano je to pravda. ale dělám to jenom proto, že to dělám, žádnou radost ani potěšení mi to  nepřináší.

Ze všech stran slyším, dej tomu čas bude líp. Jenže ty vteřiny, minuty, hodiny, dny a týdny jsou tak neskutečně dlouhý, prázdný a bolavý.

Všechno mi Verunku a Radka připomíná, úplně všechno. Každá písnička v rádiu, každé jidlo, prostě úplně všechno, ke všemu máme nějaké společné myšlenky.

Ani jeden si to takhle nezasloužil.

Vloni, když byl Radek půl roku v nemocnici, byla mi Veruška opravdu velkou oporou. Statečně se mnou za Radkem jezdila a se vším se mi snažila pomáhat. Když pak přišel na začátku srpna  Radek domů, stala se z ní spolu se mnou plnohodnotná ošetřovatelka. Poctivě Radkovi cvičila s rukama, nohama, dávala ho čůrat, nosila mu pití.

Pomáhala mi ho postavit a pak posadit na židli. Prostě pomocnička k nezaplacení.

A pak nám odešla.

A nám s Radkem nezbývalo nic jiného, než se do toho zakousnout a makat ještě víc, dělali jsme to pro Verunku, tak moc se těšila na to až bude taťka chodit.

Bylo to hodně náročné, ale povedlo se a my z toho měli velkou radost.

Minulý týden jsme měli jet do Karlových Varů, úplně poprvé a úplně sami bez Verunky.

Dokonce i Barušku nám tam dovolili a udělali by pro nás ještě spoustu jiných výhod - jídlo na pokoj, klíč od zadního vchodu, upravené procedury přímo na Radka.

Tak moc jsme se těšili.....

A místo toho od pátku vzpomínám jak jsme vloni na Dušičky s Radkem zapálili na okně svíčku pro Verunku. To už Radek  vydržel chvíli stát. Tak jsme tak stáli u toho okna, objímali se, brečeli a mávali Verunce do nebíčka.

Letos od pátku každý večer tu svíčku zapaluju sama, nemá mě kdo obejmout, tak tam tak stojím, myslím na ně, brečím jak malá holka a je mi bez nich moc moc smutno.

Už je listopad, pak prosinec a Vánoce, nevím jak to všechno zvládnu, bojím se toho, moc se toho bojím.

Bez nich už prostě nic nejsem, jako kdybych ani nebyla...

A věřte, že jsou i dny, kdy ani být nechci a zjistila jsem, že už ani smrti se nebojím.

Zítra ráno jdu k paní doktorce, tak snad mi nějak upraví léky.

V úterý a ve čtvrtek přijde paní psycholožka.

V někdy v týdnu mi přivezou z pohřební služby Radka, jen nevím ještě přesně kdy, budou volat.

U notáře jsem se sešla s Radkovým tátou, dvacet roků jsme ho neviděli.

Když se dozvěděl, jakou by měl dědit částku, 

nezřekl se jí, jen řekl, že si to ještě rozmyslí....

A pak mějte chuť do života, mně už ty síly opravdu docházejí...

Slibuju, že se budu dál snažit, ale fakt je to moc těžké..

Ta socha u našeho kostela je tak pravdivá....

berte to jako moji bolavou  zpověď

nic víc, nic míň 

Halloween sušenky

 Původně jsem chtěla psát o něčem jiném, ale nakonec jsme zas skončily u jídla.

Pořád musím něco dělat, musím zaměstnávat hlavu tak, aby myslela na něco jiného, než by chtěla ona sama.

Někdy se mi to daří víc, někdy míň, někdy vůbec.

Kromě práce i peču. Našla jsem odvahu a šla k Verunce do pokojíčku , do velkého šuplíku, kde měla věci na tvoření. Našla jsem tam toho spoustu a dokonce tam měla rukou i napsaný seznam co by chtěla vyrábět. A tak jsem se toho chytla a je tedy možné, že se do něčeho z toho pustím.

Dneska mám pro Vás  ale něco jiného

Je to strašidelné pečení,

jsou to úplně jednoduché kokosové sušenky

a na ně jsem dotvořila pavouky.

Tělíčka mají z mandlí v čokoládě, cukrová očička jsem sehnala přes net

 a zbytek už je obyčejná čokoládová poleva

určitě chcete recept na sušenky, že 

tak tady je 

je zase z menší dávky 

 a já těchle velkých / asi 10 cm/ měla 12 :

150 g hladké mouky

90g rozpuštěného másla

1/2 lžičky prášku do pečiva

100 g cukru

1 vejce

30 g kokosu

50 nastrouhané čokolády

 / já dala bílou, aby ti pavouci byli dobře vidět, jinak tam přijde hořká/

Vejce ušleháte s cukrem do pěny 

a pak už tam přidáte vše ostatní a rukou v míse  vypracujete lepivé těsto.

a pak už jen děláte kuličky, které lehce zmáčknete a dáváte na plech s pečícím papírem

A pečete na 180 stupńů do zlatova , já je pekla asi 18 minut.

 Sušenky můžete nechat jen tak, nebo pocákat čokoládou, 

půlky namočit do čokolády a tu pak posypat kokosem.

 Prostě je to jen a jen na Vás.

Já pro tenhle čas zvolila pavouky a potěšila s nimi  sousedy, však si to zaslouží.

Vy mějte hezký podvečer

 a ještě mám v zásobě jeden recept na prima večeři, tak to zas příště

 a třeba přibude i nějaké to tvoření, já musím prostě něco dělat, 

jinak , já nevím....

Mrkvové muffiny s krémem z mascarpone a šlehačky

a opět to žádná velká věda není

a tuhle dobrotu zvládnete úplně bez problémů

Na těsto budete potřebovat :

1 hrnek hladké mouky

1 lžičku prášku do pečiva

1/4 lžičky jedlé sody

1/2 hrnku cukru

1 lžičku skořice

špetku soli

1 vejce

1/4 hrnku oleje

1/4 hrnku podmáslí

3/4 hrnku najemno nastrouhané syrové mrkve

a hrstičku posekaných vlašáků

a jdeme na to 

V jedné míse smíchejte všechny suché suroviny kromě cukru

ve šlehači si vyšlehejte celé vejce s cukrem do pěny a poté přidejte kefír a olej a to už jen lehce vmíchejte

nakonec přisypte všechno ostatní a dobře promíchejte

a teď už je naplňte košíčky

já teda ještě použila malé formičky 

a upekla takové malé  no teď nevím jak to nazvat 

a peče se to klasicky na 180 stupňů

 Plnila jsem krémem teda ze šlehačky a mascarpone.

Nejdřív jsem si vyšlehala šlehačku / 1 kelímek/

a pak postupně přidávala po lžících mascarpone

a bylo hotovo.

Cukr jsem nedávala, přišlo mi to zbytečné.

Nakonec zbývalo jen ozdobit a bylo hotovo,

sypala jsem hoblinkami z karamelové čokolády.

 Ještě Vám něco poradím,

těsto můžete upéct i v pekáčku 

a když to pak polité polijete citronovou nebo čokoládovou polevou,

tak máte taky prima jednoduchou dobrotu ke kafíčku.

 Z tohoto množství jsem měla 7 muffin a 4  zákusky.

Mějte se moc hezky

a za všechno Vám moc děkuju 

Taky Vás někdy bolí za krkem a ramena

 a to až tak, že  nemůžete spát, máte pocit, že se dusíte 

a kůže v těch místech, jakoby byla posetá miliony neviditelných jehliček

Tak si pustě potichu , ale opravdu úplně potichu tuhle písničku a v klidu čtěte

Je to rozhovor člověka s jeho duší :

Co pro to děláš, aby ti bylo lépe ?

Jedna moudrá a stará  žena mi řekla, 

že už to je dlouho, co na nich nosím příliš, ale opravdu příliš mnoho

Jak to věděla ?

Při pohledu na moji napjatou a stlačenou páteř a pohmatem jejíma životem zkoušenýma rukama 

mě v tom jenom utvrdila

Co Ti k tomu řekla ?

Řekla.... Tolik tíhy nosíš celá léta, tolik bolesti a strachu o druhé, že to ani nejde spočítat, nosíš tíhu celého světa , trápení  a bolesti své a svých nejbližších

Dlouze a jemně mě v těch místech hladila a najednou to přišlo......

 zhluboka jsem se nadechla a dlouze opravdu dlouze vydechovala vzduch, který jsem v sobě zadržovala víc jak pět desetiletí...

A řekla Ti, jak se léčit ?

Vzala mé ruce do svých, do těch starých upracovaných, přinutila ty moje volně spustit, čímž se mi spustila i ramena, zvedla mi bradu a postavila se přede mě.

Její rty se dotkly mého ucha a jemně šeptaly:

Není to Tvoje vina, to jen někdo tu svoji hází na tebe.

Není to ani Tvoje zodpovědnost, je to zodpovědnost těch, kteří před ní utíkají.

Dělala jsi víc než jsi musela

A už vůbec nemusíš přijímat všechno, nauč se říkat ne.

Z očí mi v tu chvíli tekly slzy hrubé jak rozbité sklo, v jednu chvíli jsem myslela, že budu plakat krev od tolika bolesti, kterou jsem cítila.

A najednou se mi ramena začala vracet na své místo, krk se pomalu uvolňoval a zvedal, záda se mi rovnala, tak jak dlouhé roky už ne.

Tíha světa mě pomalu začala opouštět a tíha daleké minulosti se pomalu rozplývala .

Řekla ještě něco ?

Podívala se na mě těma jejíma, životem zkušenýma, očima a řekla.

Jsou bolesti, které se nosíš v srdci a které  tam zůstanou navždy, jsou to bolesti ze ztráty tvých nejbližších. Ale jsou tam i jiné bolesti, takové ty od ublížení. S těmi se dá něco dělat. Nauč se odpouštět křivdy minulosti a časem sama  pochopíš, že neodpouštění ubližuje hlavně tomu, kdo odpustit neumí.....

Minulý týden jsem volala mámě, chtěla jsem to tak udělat, ani mi nedala prostor, opět jsem se dozvěděla , že tím, že jsem se narodila jsem jí zkazila život. A tak  mi to teď patří, kdybych se tenkrát nenarodila, tak bych to teď neměla tak, jak to mám a zavěsila.

Tak aspoň takhle na dálku odpouštím tobě i jemu.

nikdy jsem Vám ji neukázala, tak až dnes

Vláčná kakaová buchta z kefíru s kokosovýma kuličkama

 tak dneska na ní konečně dojde 

nejdřív si uděláme hmotu na ty kuličky

já jsem pekla do malé formy takže mi na to stačil smíchat jeden bílek, hrst kokosu a tuba jesenky / zahuštěné sladké mléko/

úplně jednoduše vše dáte do misky a rukou vytvoříte takovou hmotu, aby držela u sebe a nedrobila se vám a dáte ji aspoň na jednu hodinu do ledničky ztuhnout, to aby Vám pak šly dobře dělat ty kuličky

a jdeme na těsto

budete na něj potřebovat :

je to do malé formy, tak vy násobte dvěma

125 g hladké mouky

100 g moučkového cukru

1 vejce

1/4 l kefíru

1 lžičku jedlé sody

2 lžíce kakaa

1,2 dcl oleje

V jedné misce smícháte vejce, kefír a olej

a za stálého šlehání postupně přidáte všechny ostatní - suché suroviny.

Hmota by měla být taková, že jde z misky vylít, ale už to jde hůř.

Takže nalejete do formy vyložené pečícím papírem

a z kokosové hmoty uděláte kuličky a postupně je na tu hmotu nakladete.

Pečeme na 170 a musíte zkoušet špejlí, záleží jak máte vysokou vrstvu těsta.

A  pak už jen nakrájíte a koukáte jak rychle ubývá.

A jak by napsala Verunka :

tak ať chutná i Vám

mějte hezkou sobotu 

nám tu od noci prší a tak počasí nic moc

a za všechno moc děkuju

i Tobě Aťko za pohled, dorazil včera a potěšil