Verunko, jestlipak

jsi dneska nezapomněla na tatínka ?

Dneska mají všichni tatínkové svátek.

Hloupá otázka viď, ty jsi všechny naše svátky, narozeniny a vše co by šlo slavit měla v merku a nikdy nic ti neuteklo.

A tak vím, že i dneska tatínek od tebe v nebíčku dostal krásné přáníčko, bonboniéru Mon Cheri  a protože jsi věděla, že v tohle období nejsou k sehnání, tak už jsi ji poctivě od zimy schovávala u sebe ve skříni, no ano schovávala, ale zrovna tak jsi chodila za taťkou, jestli chce ukázat, co pro něj máš. Ty jsi holt taková slepičí prdelka a žádné tajemství neudržíš a všechno hnedka musíš vybrebentit, viď.

Troufnu si říct, že bychom teď byli na zahradě, s taťkou a Baruškou byste se koupali v bazénu a lákali do vody i mě, což asi v těch teplech co teďka  jsou, by vám to nedalo vůbec žádnou práci.

Točenou zmrzlinu, pro kterou bychom si zajeli po obědě na Jiráskáč už byste měli dávno snědenou a ve chvilkách, kdy by jsi náhodou vylezla z vody, by jsi už mlsně obírala první červené kuličky rybízu.

A večeři bychom  si určitě ugrilovali, asi by bylo masíčko a grilované zelenina, tu máš hodně ráda, viď, hlavně cibuli a žlutou papriku, co ?

A po večeři by jsi ještě vlezla do bazénu, to už by jsi neblbla, jen tak by jsi ležela na matraci a velkým uchem poslouchala, co si s taťkou na houpačce povídáme, večer tam je po švestkou prima chládek a tak jsme tam rádi sedávali.

A některý roky jsme už touhle dobou byli v Itálii a tam jsi taťkovi vždycky koupila autíčko a když jsme pak dojeli domů, tak jsi nechyběla u toho, když si ho dával do své sběratelské vitrínky. Skoro pokaždé jsi to okomentovala slovy : táto, to se tam hodí viď ?"

No jenže.........

Mám vás oba, broučkové moji, moc ráda, kdyby jen jste věděli jak moc mi chybíte.

Tak ráda bych vás oba objala, pohladila a řekla vám to, jak moc  ráda vás mám.

Nebojte, jednou, si to všechno vynahradíme 

Vaše milující  mamina s Baruškou 

Tak strašně moc mi chybíte, moc ....

Dneska to je taky neděle a přesně 9 měsiců, co jsem tě taťko viděla naposledy a pak jsem musela odejít ........ a vědět,  že už nikdy .....

P.S.

A víte co vy dva moji, dneska je I mezinárodní den jezevčíků

a tady ty naší lumpici bylo 10 týdnů 

 

Už víte ?

já myslím, že teď už ano

 ano, byl to veeelký věneček.

Ale že mi dal, tenhle co vidíte, tak vypadal v pohodě, měla jsem třikrát obtočený a dvě vrstvy nad sebou. Během pečení jsem ho skrz dvířka u trouby pozorovala a radovala se, jak se pěkně peče, roste a nabývá. Po 40 minutách jsem si troufla otevřít troubu a zaťukat na něj. Zněl jak zvon, takže jsem ho tam ještě na chvilku pro jistotu dala a pak celá spokojená, jak je krásný vyndala.

No jenže, když jsem asi po deseti minutách přišla do kuchyně, tak jsem jen zírala a hledala trn krásný nadýchaný věneček, nebyl tam. Místo něj se na plechu předváděla tahle spláclá pneumatika.

Ač z vrchu stále vypadal dobře, brzy jsem zjistila, že uvnitř není dopečený.

Takže šup uvařit nové těsto a pustit se do něj znova.

Tentokrát už jsem na to šla od lesa, namísto dvou vrstev na sebou, jsem upekla dva věnečky a ejhle, zafungovalo to a krásně se upekly. Jak to dopadalo Vám ještě dnes neukážu, na příští sobotu ho budu péct znova a vím, že ten pro koho je, sem nakukuje, tak aby to bylo alespoň trochu překvapení.

A slíbila jsem Vám polevu na věnečky, tuhle používám ráda  a potřebovat na ní budete :

300 g moučkového cukru

1 lžičku oleje

cca  40 ml vody

a asi 2 lžíce rumu

Všechny suroviny v míse vyšlehám ručním šlehačem, když se mi zdá poleva moc řídká přidám trochu cukru, když je moc hustá ředím rumem nebo vodou.

A to je všechno 

A jak vypadá už ode mne znáte 

Dneska jsem vsávala ráno v pět, nejdřív jsem z postele doslova ven vynesla Barušku, chtěla jsem, aby si venku trochu pošmajdala, když ještě nebylo vedro.

I když teda nejdřív protestovala, proč ji tahám z postele a nikam ven nechtěla, tak nakonec se jí tam líbilo a byly jsme venku skoro hodinu.

A pak mě čekalo zdobení dortů, dneska vám je ukážu jen takhle v lednici a příště si o nich napíšeme víc. 

Osobně bych použila jiný krém, ale přání znělo : máslovopudinkový krém a tak takový byl. 

 A podle první reakce, když si ho vyzvedávali, tak spokojenost byla velká. Ještě čekám na to, jak chutnaly. 

A vy mějte v rámci toho vedra aspoň trochu pohodový zbytek soboty a děkuju.

Šárka a Baruška

Barčí si od včera, co jsem ji donesla ze sklepa, užívá klimatizace a ven se jí opět ani trochu nechce, 

Tohle mě opravdu

 baví stejně jako pečení a čím víc to je  náročnější tím líp.

A nejsou to jen barvy, za nima se skrývají příchutě jako citronová, jahodová, pistáciová, rumová.

A náplně, tak ty jsou pistáciové, karamelové a taky třeba i rozinky, předem namočené do rumu.

Bonbónky jsem zdobila mini sněhovýma  pusinkama,  pistáciemi a čokoládovýma křupinkama.

Teď na sobotu peču tři dorty, jeden v malé podobě všemi dobře známý,  ten můj bude hodně veliký a za týden si ho zopakuju na další přání znova. 

A ty další dva jsou na oslavu dětských narozenin. Jeden z nich bude ovocný a  druhý ryze holčičí. Na ten se moc těším,  ruce při jeho zdobení mám volné,  jediná podmínka  která byla, proboha jen žádný marcipán. A tak to tedy bude. Už týden si běhám k nám do boxů pro malé balíčky z cukrářských eshopů a raduju se z jejich obsahu. A právě díky nim už vím, jak bude dort vypadat. 

Bude jemný jak Sofinka sama a bude celý bílou růžový. Nebojte, až bude hotový,  tak Vám určitě ukážu.

A víte co, nechcete zkusit hádat, jak
 bude ten třetí dort, který v podobě zákusku všechny moc dobře znáte, nakonec vypadat ?

 Tak schválně,  myslím, že to není moc těžké a že první správná odpověď na sebe nenechá dlouho čekat.

Mějte moc krásný den, u nás je právě po dešti a je ještě příjemně,  což přes den už být nemá.

Šárka s Baruškou 

Tahle je z úterý,  kdy jsme se konečně po období dešťů dostaly na zahradu. Její první cesta vedla k díře u staré švestky, kdy dřív bydlel trpaslík, už nebydlí, jeho parcelu si zabrala Baruška pro svoje geologické průzkumy.

P.S. 

Minulý článek jsem konečně dopsala a přidala k němu i nějaké fotky .

Ani nevím,

jak jsem si na to vzpomněla.

To jsem tak v kuchyni něco kutila a najednou to bylo a dokonce mi to vyvolalo i úsměv na tváři.

Ona vzpomínka mě vrátila do června roku 1983, v tu dobu jsem už skoro 7 týdnů chodila s Radkem a tak nějak jsem si už byla jistá, že to je ten pravý.

Jak víte, chodila jsem na střední průmyslovou školu textilní, obor tkalcovství do Jilemnice. A ve druháku a ve třeťáku jsme měli povinné praxe v textilních továrnách , které nám škola vybrala. Já měla to štěstí, že v blízkém okolí Trutnova v té době bylo opravdu hodně textilek a tak praxe mi byla přidělena v tkalcovně v Mladých Bukách, která od Trutnova je vzdálena asi 6 kilometrů.

Jak já se na to těšila, ani nevím jak se to stalo, ale ta škola mě fakt bavila i přesto, že   o své střední škole jsem měla na základce úplně jinou představu .

Nejvíc mě bavily ty hodně technické předměty, strojírenství, technologie tkaní a hned za nimi byly v těsném závěsu vazby tkanin a jejich návrhy včetně technického vybavení stavu a technické a odborné kreslení, to bylo taky něco pro mě, jak já se v tom vyžívala. 

Zatímco jiné holky se tím trápily, mně stačilo se na to jen podívat a hned jsem věděla, kam se které ozubené kolečko ve složitých převodech točí, jak, budou vypadat karty, které byly předlohou pro ten který konkrétní tkaný vzor.

Ve škole jsme taky měly dílny, ve kterých naše třída po celé čtyři roky trávila pravidelně každé úterý. Samozřejmě povinná výbava při nich byly i montérky s laclem, jak já si tenkrát připadal důležitá, když jsme je šly kupovat a což teprve, když jsem si je poprvé vzala na sebe a vydala se v nich poprvé do školní tkalcovny.

A koukejte našla jsem i jednu písemku 

A protože mě konkrétní výpočty, které mi dávaly smysl, na rozdíl od obyčejné matematiky, taky bavily, tak se stalo,že jako volitelný maturitní předmět jsem si vybrala ekonomiku a účetnictví a u toho jsem nakonec celý život zůstala.

A dokonce i maturitní otázky z předchozího roku, než co jsme maturovali my jsem našla.  Tyhle jsou z technologie a když si na to vzpomenu, tak to byla pěkná fuška. Všech třicet otázek jsme musely písemně zpracovat a odevzdat do konce ledna, no a pak na začátku května jsme maturovaly.

A na jejich druhé straně je jeden poklad, je to někde z podzimu 1984

Už tenkrát jsme věděli, že chceme být spolu celý život a těšili se na svatbu, děti a život. A i když nám to život zamíchal trochu víc jinak než jsme plánovali, nikdy bychom neměnili a byli jsme vděční i za jak jsme to měli i když někdy to nebylo ani trochu lehké.

Tak moc mi oba chybíte, moc, moc vás mám ráda broučkové moji

A vám všem přeju moc hezký večer a i když teplo mám ráda, tak na to co nás čeká se ani trochu necítím.

Šárka s Baruškou

a táááákhle má dlouhý jazyk když zívá , tak se jí nelekněte 

Ještě, že nechodí na počítač, jinak by mně asi vyndala, 

že jsem tu fotku sem dala . 

I když je asi pravda, že já když zívám, tak nevypadám o moc líp.