byla Verunka jako malá a nejen jako malá, ve svém živlu .
Na kopečku nejenže sáňkovala, bobovala, ale naučila se i lyžovat.
Na louce jsme se nakouleli něco sněhuláků a s Radkem pak nastavěli něco bunkrů.
A dokonce jednou, to už je opravdu dávno, no pravda, že v minulém století, Radek pro Verunku a její kamarády, udělal i malé kluziště. Venku tenkrát dost dlouho mrzlo až praštilo a tak nebyl problém vyrobit led. Ale je pravda, že s bruslemi se Verunka moc nekamarádila ani jako malá a ani jako velká. Na stadionu se jí nelíbilo vůbec, bála se lidí kolem a tak jsme jezdili bruslit sem k nám na zamrzlé rybníky. A když se podařilo, že jsme tam byli sami, to byla nejspokojenější. To se pak se mnou za ruku ani trochu nebála a v tu chvíli si to i užívala. Ale běda, kdyby přišel bruslit ještě někdo jiný, to sundala brusle a ten den ji do nich už nikdo nedostal. Je pravda, že jsme ji ani nenutili, nechtěli jsme jí to bruslení nijak zprotivit a tak byla v tu chvíli pasována na naši bufeťačku a poctivě nám nalévala z termosek čaj nebo kafčo, to podle našich chutí a moc se jí to líbilo. A taky fotila, samozřejmě, že nás .
A sáňkovat nebo bobovat chodila na kopeček ještě i vloni, nikdo cizí ji tady neokukoval a tak se cítila v bezpečí.
Vždycky přišla z venku celá vyválená od sněhu, ale náramně spokojená a do večera pak měla o čem povídat. O to víc nás mrzí, že když vloni v únoru dostala k svátku nový bob, že ten už bohužel nestihla ani jednou odzkoušet a tak moc se na to těšila.
Broučku náš milovanej, moc na tebe vzpomínáme a posíláme ti hodně moc pusinek, děvčátko naše.
❤️❤️❤️
A Vám všem naši drazí přejeme pohodové dny a moc děkujeme, že tu jste s námi 🌹
