Vám to bude zdát divné, ale včera jsem potřebovala být chvíli sama. Bez lidí, bez rádia, bez televize, bez zvonícího telefonu.
Na chatě jsme s Baruškou byly v pátek i v sobotu a včera padla volba na řeku a udělaly jsme dobře.
I s cestou, která nám trvá pár minut, jsme tam vydržely skoro tři hodiny, dobře tam bylo. Baruška se vyřádila, nejdřív vše prozkoumala, pak se odvážila do vody a nakonec naháněla ještěrky, které si tam lebedily na vyhřatých kamenech.
A nechybělo ani modré nebe, které mi dávalo pocit, no však víte....
A doma pak, Baruška utahaná jak mezek, nahned usnula a chrněla v kuse dvě hodiny.
V sobotu jsem trochu pekla, to pro Zdenu a Jirku na zahradu.
Mějte všechny moc hezký den a za všechno moc děkuju
Šárka s Baruškou
💔💔
💔💔
Nikdo vás nepřipraví na to,
jak ten čas a život rychle utíká,
na to, že z obyčejných dnů, které vůbec nejsou obyčejné, jsou už jen vzpomínky....
že lidé, které máte u sebe a za které byste dali i svůj život, tu nebudou napořád....
že věci, které byly součástí jejich života, už zůstanou tam, kam je naposled položili. ...
děje se to tak od nepaměti,
dokud to vše hezké máme, děláme, že to nevidíme, že nás se to teď netýká, možná až jednou, za hodně dlouho ....
a najednou přijde den ,
kdy to, co naplňovalo můj život je pryč, navždy pryč....
chybíte mi tu strašně moc....
Vaše milující mamina 💔💔
a pamatuješ, tuhle jsi tak rád brnkával po večerech na chatě....
ale pocity prázdna zůstávají navždy a i když mám kolem sebe dost hodných lidí,
rostou den ode dne , kdy jsem vás oba viděla a slyšela naposled, víc a víc.
Na tu největší bolest v srdci neplatí žádné musíš, nesmíš. Ta si žije svůj vlastní život a nebere vůbec žádné ohledy.
Přijít během pár měsíců o všechno, tak to si nechcete ani v duchu představit, natož to žít......... .
Nemám ráda lítost, ta mě zraňuje ještě víc.
Nemám ráda ani uznání, protože vím, že ne každý můj úsměv je pravý. Schovávám za něj totiž veškerou bolest co mám, nechci aby lidé kolem viděli, jak se doopravdy cítím. Nechci tim už nikoho zatěžovat.
Najít naší milovanou Verunku mrtvou a pak odejít od Radka a vědět, že už nikdy nebudeme spolu a že teď to je naposled .....
tak moc mi jich je líto, oba tolik milovali život...
ta, která miluje oblohu,protože vím, že tam na mě zhora dávate pozor. Dnes jsem se o tom přesvědčila.
Dneska jsme byly s Baruškou na zahradě.
Nevím jak je to možné, ale sousedom pomrzlo vše co kvetlo, mně vůbec nic.
Až mě z toho mrazí.
V posledních dnech se necítím ani trochu dobře, oba dva mi chybí den ode dne víc a víc .
A tohle mi dává alespoň na malou chvilku na to trápení zapomenout.
Vím, že byste oba z tohodle měli velikánskou radost. Tak moc mi tu chybíte, opravdu moc.
Oba vás mám neskutečně ráda, tak moc si přeju, abychom mohli být všichni pěkně spolu
Vaše milující mamina.
............
A tohle se mi teď stává zas hodně často
Panická ataka není slabost, je to tělo, které už nezvládá mlčet.
Srdce buší, dochází dech, ruce se klepou a nohy slábnou a já nevím, proč to zas přišlo, vždyť jen vteřinu před tím k tomu žádný důvod nebyl.
Lidi kolem mě nechápou. Já taky. Proč už zas a proč zrovna teď.
V tu chvíli mám pocit, že se mi hroutí zbytky mých sil.
Panická ataka prý není konec, je to prý jen neřízené a nevědomé volání o pomoc. Po ní přichází pláč, který nebere konce. Slzy už mi taky došly a tak mám oči čím dál víc bolavé a prázdné.
Když vám ale ničí život častěji a častěji, tak ..... tak máte pocit, že už opravdu nemůžete.
Smrt vlastního dítěte nikdy nepřebolí a když je pak ještě násobena Radkovým odchodem.......
Tak ráda bych vás oba objala, pohladila a řekla vám, jak moc vás mám ráda.
💔💔
A za to pečení jsem moc ráda, moc za něj děkuju, však ten někdo ví, komu tenhle můj velký dík patří
A vám všem moc děkuju, že tu se mnou jste a že máte se mnou trpělivost, když mi zrovna není moc do psaní.
je po dlouhé době venku příjemně a ani tolik nefouká.
Sluníčko svítí už od rána, vítr fouká už jen trochu a tak jsme s Barčí hodně venku, prádlo jsme pověsily, po obědě už ho pak sebraly suché.
Zašly si k Vietnamcovi pro pár drobností, které jinde nemají. Doma jsme pak chvilku zápasily s tabletkou proti klíšťatum, ale i to jsme nakonec zvládly a s kouskem šunky, který pak byl za odměnu už jsme opravdu zápasit nemusely, to šlo samo.
Venku pod okny do dvorka mám takový malý záhonek, kam dávám odkvetlé jarní kytičky z okna .No a Barčí si vzala patronát nad ním a vždycky když se vracíme z venku, tak alespoň chvilku musí hrabošit a kolem něj se stará o to, aby tam nebyl žádný plevel.
Domů pak nosím hromadu hlíny, pod kterou se ta moje hraboška maskuje a už si zvykla i na to, že pokaždé s ní směřuju rovnou do koupelny. Má tam už i svoje mýdlo na pacinky.
V sobotu po obědě jedem na chatu a tam nás čeká letošní první sekání. A protože Jirka se Zdenou už tam budou od soboty zas až do podzima bydlet, tak pro nás to znamená, to, že se tam dostaneme víckrát do týdne. Myslela jsem, že v sobotu zasadím nové jahody, ale ještě týden počkám, pořád ještě má po ránu mrznout a tak bych nerada o ně přišla.
Vím, že tady ve frontě čekají už tři recepty, dva jsou podobné tím, že mají téměř stejný korpus a tak ty Vám napíšu hned zítra.
Dneska vás na ten druhý, co jsem Vám ještě neukázala alespoň nalákám a zítra si ho tedy napíšem.
A mějte moc hezký zbytek čtvrtka a děkuju, že Vás tu mám
Šárka s Baruškou
♥♥♥♥♥♥
A vy dva moji milovaní,
koukejte. co jsem včera našla, vlastně našla se nedá říct, šla jsem pro něco do šuplíku do ložnice do komody a koukám, co to tam vzadu je a ono tohle. Co jsme se těch fotek nahledali a nikde nebyly. Novou ložnici máme teď čtvrtým rokem a najednou včera tam byly a byly tam právě jen tyhle dvě fotky a žádné jiné ne. Úplně mi z toho zamrazilo.
Tady ti prcku byl rok a čtvrt a měli jsme od známých půjčenou na týden chatu v Dolcích, kam jsme se taky něco najezdili na procházky, na houpačky, v zimě bruslit a v létě i se koupat, když jsi byla malá.
A víš jak jsme ti tenkrát s tatínkem říkali ? Angrešt a to proto, že v té době jsi měla jen pár kraťoučkých vlásků a ten angrešt jsi nám připomínala. Viď taťko i když jsme tenkrát moc korunek neměli, tak nám to nevadilo a bylo nám dobře. Kolem nás běhala naše Verunka a to vydalo za všechny poklady světa..
A pamatuješ, tenkrát jsi tam našel v kůlně kosu a tak jsi ji vytáhl a druhý den ráno jsi to kolem celé chaty posekal....
Moc mi je po Vás smutno a tak jsem dneska za to modré nebe vděčná, díky němu jsem vám blíž.
Mám vás oba moc ráda a moc mu tu chybíte, ani slovy neumím popsat jak moc...chybíte mi opravdu čím dál víc a víc
vaše mamina
Taťko a Top Gun viď, další z filmů u kterých jsme spolu brečeli, viděli jsme ho snad 100 x a stejně nás pokaždé vždycky spolehlivě rozbrečel, to jsme byli celí my.
.jpg)
