čas okurek

Ať vzpomínám jak vzpomínám, tak vždycky to byla událost.

Už jako malá jsem se na zavařování okurek moc těšila. Vše začalo začátkem července, kdy babička na trhu u Maryškových z Hradce nakládačky objednala. S babičkou jsme na zeleninový trh chodily pravidelně v pátek a někdy i v sobotu hned zrána. A tak většinou právě v pátek paní Maryšková babičce oznámila, že v sobotu si může pro ty objednané nakládačky přijít. A já už věděla co a jak bude. Doma jsme to pověděli dědovi a ten už šel pod schody připravit kárku na ráno. Ve sklepě připravil růžovou pastovou vaničku, ve které se pak hned co jsme je dovezli domů, okurky máčely. A ještě ten večer následovalo přinesení sklenic ze sklepa, jejich umytí a vyrovnání na linku, kde do rána čekaly na svoji chvíli jak vojáci v několika řadách.

No a já , tak já už nemohla dočkat rána, od  ranních červánků jsem seděla skrčená v kuchyni na židli, noční košili přetaženou přes kolena a čekala jsem, až se babička vzbudí a my se spolu vydáme na trh. Pravidelně jsem potichoučku chodila kontrolovat babičku do ložnice, jestli náhodou už není vzhůru, ale nebyla. Ale nakonec jsem se dočkala a my frčely. Ano doslova frčely, já seděla v kárce a babička se mnou uháněla. Za chvíli jsme se už vracely domů s plnou kárkou, vedle které já jsem spokojeně poskakovala. Na kárce se vezl dvacetikilový pytel okurek a vše potřebné k jejich naložení, cibule, mrkev a kopr. 

Doma už děda mezitím napustil vaničkou vodou a okurky se do ní nastěhovaly. Z kuchyně už z velikánského hrnce voněl lák a já se tak konečně dočkala. Moje úloha byla taková, že jsem rovnala okurky do sklenic, přidávala jsem i mrkev s cibulí a koprem, děda naléval lák, babička dávala víčka a zavářela.

Takhle nám to nějakou tu chvilku dalo a když jsme si pak k obědu ohřáli bramborový guláš, který děda v pátek večer ještě uvařil, tak ohromně nám chutnalo. V chodbě na zemi se chladily zavřené okurky a my měli prima pocit z dobře odvedené práce. Pak už jen zbývalo sklenice odnosit do sklepa, uklidit kárku a těšit se na další zaváření, na ředě byly meruńky, po nich pak jablíčka, hrušky a švestky od strejdy Standy z Holic, no a tak bylo pořád se na co těšit.

I my dneska zavářeli s Radkem okurky, bylo to už letos potřetí, máme celkem 24 sklenic a to nám dvou úplně stačí.

Dneska nám tu od rána prší a tak je hodně smutný den. Zítra už to bude 10 měsíců co jsme naši milovanou Verunky viděli naposledy, moc moc nám chybí, den ode dne víc a víc a bolí to opravdu neskutečně.

Jak jsme si uvařili polévku

My jsme hodně na polévky a ani v létě by to u nás nebyl žádný oběd kdyby nebyla.

Jak říkala Verunka, polévky dělila na vodové a husté.

A je teda pravda, že v létě vaříme hlavně ty " vodové ".

Tuhle na chatě jsme ale dostali chuť na poctivou domácí bramboračku, no a tak jsem ji uvařila.

Na talíří jsem ji ještě dozdobila čerstvou majoránkou z truhlíku z verandy a pustili jsme se do jídla. 

Chutnala nám moc, ale něco bylo jinak, dá se říct i špatně. Až na to Radek, jak se říká, kápnul. Povídá, stejně tak jako Trautenber  v Krkonošských pohádkách : Ta majoránka není vůbec majoránková ?

To je divný, tuhle v bramborákách byla krásně cítit, a divil se, cože se s tou majoránkou stalo .No a měl pravdu, ta v polévce byla fakt úplně bez chuti. 

Záhadu jsme rozřešili nahned, skočila jsem utrhnout na verandu pár dalších snítek a záhada byla hned vyřešena.

Tím, že mám opravdu dost často oči plné slz, se mi zhoršil zrak a tak brýle potřebuju už skoro pořád. Jenže já frajerka, když jsem šla pro tu majoránku si je nevzala a místo majoránky jsem přinesla žabinec, který se tam tam taky úspěšně dral na svět.

A tak my holt měli polévku se žabincem místo majoránky. No jo kdo se v tom má taky bez brýlí vyznat a vůbec když jako machr jdete najisto.

K druhému jsme měli tavrohové jahodové knedlíky a ty už byly teda tak jak mají být.

To víte, že jsme se tomu zasmáli a ještě i teď nám to vyloudí úsměv na tváři.

A jinak máme dny a dny. některé jsou malinko lepší a některé jsou naopak horší než ty na samém počátku a mezitím nic není. Snažíme se co to jde, ale to víte s Verunkou jsme byli v jednom kuse a tak holt nám pořád moc moc chybí a stále nám to nejde na rozum.

A Vám všem moc děkujeme za všechno co pro nás děláte, Aťko moc děkujeme za krásný retro pohled a milé psaní na něm a já ještě jednou moc děkuju za všechna vaše přání k mému svátku, jste moc hodné.

Museli jsme

 na pár dní domů. Potřebovala jsem na úřady a tak nebylo zbytí. Jinak pracovní počítač mám sebou na chatě, manufakturu a Verunčiny  zvířátka taky. Doma o rybičky a kytky se nám stará soused a tak domů nemáme potřebu vůbec jezdit.

A město, tak to mě včera překvapilo, zjistila jsem, že najednou vnímám věci, které jsem poslední dobou jakoby neviděla. 

Ta rohová budova na předposlední fotce, tak to je naše lidová škola umění, tam jsem jako malá chodila na piano, na malování a do přípravky baletu abych pak nakonec utekla ke gymnastice. 

A Vám všem přejeme pohodové dny a moc Vám za všechno děkujeme jo a houby u nás rostly pár dnů, teď už zas ne, je moc velké sucho.

A vlasy, tak ty už mi dorůstají.

Letní ovocný koláč z kefíru

 V posledních týdnech jsem byla k ničemu, nic mě nebavilo, do ničeho se mi nechtělo.

Asi před třemi týdny nám Zdena na zahradě dala koláč ke kafi, no a dá se říct, že to byl asi on, kdo mě tak nějak nakoplnul a probudil.

Nejenže nám moc chutnal, ale najednou jsem měla potřebu zas něco dělat, kuchtit, péct a podobně.

Drží mě to dál a navíc mě to zas baví.

Ale teď k tomu koláči, měli jsme ho už jen s jahodama, pak jsem k jahodám přidala i borůvky a naposled jsem ho pekla s meruňkama. No a chutnaly nám všechny 🍓🍑 🫐.

A jako prima bonus je to, že umícháte všechny suroviny najednou v míse, vylejete na malý plech, přidáte ovoce, posypete drobenkou a dáte upéct. A upečeno máte opravdu za chvilku, což poznáte samy dobře.

A cože budete potřebovat :

1 vejce

90 g cukru

2 vanilkové cukry

200 ml kefíru

200 g polobrubé mouky

1 prášek do pečiva

80 g rozpuštěného másla

plus suroviny na drobenku, tak jak jste zvyklé

No a nám opravdu chutná a tak si myslím, že Vám co tenhle recept neznáte by se mohl taky hodit.

Mějte hezké odpoledne a děkujeme, že tu jste s námi. 

sobota

 dolů do města se nám ani trochu nechce

tady je přeci jen o něco lépe 

zatímco doma nám ticho vadí 

tady nám dělá dobře

mějte pohodové nedělní odpoledne a děkujeme, že nám pomáhate a jste tu s námi i když nám zrovna nebylo do psaní 

hodně

 jsme teď na zahradě, v lese a jen tak na procházkách.

Venku je alespoň o něco lépe a dává nám to na to špatné zapomenout. 

Tak jsme za to vděčni. 

A máme další novinku, oba jsme pěkně dohola. 

Oba Vám přejeme pohodové dny. 

Radek se Šárkou a Baruškou 

Z posledních týdnů a dnů

 Dobrý den, nejprve musím napsat, že je o poznání líp, zas už začíná být trochu lépe, prášky už zabraly a jejich drsné vedlejší účinky, které měly být asi dva týdny, už také pomalu pomíjejí. V pondělí jde Šárka na kontrolu a myslím si, že i paní doktorka z ní bude mít konečně radost. Ani oči už nemá tolik smutné a plné bolesti, sem tam je v nich i poznat jiskřička radosti. Tak kéž by. Nikdy to nebude dobré, máme to oba stejně, ale musíme jít dál, jinak to nejde. I když byly teda dny, kdy Šárka byla jiného názoru, ale to už snad je nadobro pryč. Budu dělat všechno pro to, aby se ty dny už nikdy nevrátily.

A ta naše 13.komnata, holt nás potkalo, to co spoustu jiných. Ještě před tím, než co jsme čekali naši Verunku, přišli jsme o jedno miminko dřív, než se stihlo narodit. Dávno jsme na to zapomněli, jenže teď to samo vylezlo ven a začalo to znova ubližovat.

Mějte se všichni moc hezky a hlavně buďte zdraví, to je základ všeho. 

Radek