Je to těžké moc těžké, nepochopitelné a strašně bolestivé. Tolik ticha a prázdna všude kolem nás je. Teď jsme už jen my dva a Baruška. Celé dny sedíme vedle sebe na posteli, držíme se za ruce, brečíme a nechceme tomu uvěřit. Koukáme na dveře pokojíčku a čekáme, že z nich vyběhne naše rozesmátá Verunka..... a ono nic.
Rozhodli jsme se, že budeme v jejím posláním pokračovat a budeme na blog psát my dva, Veruška by si to tak určitě přála. Já vím, teď to budou jen poznatky o tom jak moc těžké to je, ale my se potřebujeme někomu svěřit a tím, že nikoho jiného nemáme ,tak jste to právě vy komu to budeme vyprávět.
Moc Vám děkujeme za všechna Vaše slova u minulého článku, moc pro nás znamenají 🙏
Šárka a Radek
Milá Šárko a Radku, upřímnou soustrast. Nějak to nemůžu pochopit, Verunka mi bude moc chybět. Jsem ráda, že blog bude pokračovat, vždyť tam chodím víc deset let. Držte se, myslím na vás ... 😪
OdpovědětVymazatDobrý den,i pro mě je to nepochopitelné.Ale se mnou bude Verunka pořád.Každý den jsem se moc těšila na její psaní,krásné fotečky,protože ona se uměla kolem sebe koukat a viděla tak pěkné věci v těch obyčejných,Vaše vaření a pečení,to je tolik dobrot.Několikrát jsem psala,že bych hned chodila s rendlíčkem.Je mi to moc moc líto co se stalo a jsem ráda,že budete v psaní blogu pokračovat.Lepší a klidnější časy Vám oběma přeji do Krkonoš.Jitka.
OdpovědětVymazatPro mě je to šok,co teprve pro Vás paní Šárko. K Verunce na blog jsem chodila ráda,za tu dobu jsem poznala, že je Verunka čistá dušička. Vám i panu Radkovi držím palce i pěsti,ať vše ve zdraví zvládáte společně s Baruškou. Vím, lehce se to píše,těžké je vše ustát.Jste jen vy dva,vlastně tři s Baruškou. Držte se a podporujte navzájem a pokud opravdu v blogovani budete pokračovat, MY MALÁ RODINA BLOGGERŮ budeme s Vámi 🍀❤️🍀
OdpovědětVymazatDa kann ich mich nur anschließen . Ich bin sehr traurig. Brunhilde
OdpovědětVymazatJe mi to moc líto. Máte od života neskutečně naloženo. Jste dva skvělí lidé a Verunka měla díky vám šťastný život a to je nejdůležitější. Držte se. Moc na vás myslím. Lenka
OdpovědětVymazatMilá Šárko a Radku, jsem moc ráda,že budete ve psaní blogu pokračovat,tak bude Verunka s námi pořád.Doufám ve Vaše lepší následující dny.Pamatujte,že sdělená radost je dvojnásobná radost a sdělené trápení je poloviční trápení.Myslím na Vás.Věra z Litoměřicka
OdpovědětVymazatMilá Šárko a Radku, vůbec to nemůžu pochopit, je to opravdu šok. Nemám slov.
OdpovědětVymazatDržte se, v myšlenkách jsem stále s Vámi. Alča
Šárko a Radku, taky jsem v duchu s Vámi, moc na Vás myslím...Pláču,jen si čtu vaše slova...Chce to od Vás ohromnou sílu, všechnu vaši lásku...Myslím,že Verunka tu bude v blogu nějak stále s námi všemi....MíšaZ.
OdpovědětVymazatŠárko a Radku, i já jsem moc ráda, že blog bude pokračovat a přeju mnoho sil do dalších dní. Jana
OdpovědětVymazatAhoj Šarko a Radku,moc na vás myslím, jste moc hodní, že budete pokračovat.Iveta
OdpovědětVymazatMoji mili. Jsem, jako ostatni rada, ze s nami zustanete v kontaktu i nadale v teto pro vas strasne tezke dobe. Psani je dobra terapie. Verim, ze i toto muze trochu pomoci ve vasem zalu. Sarko, Radku, drzte se. Moc na vas myslim. Budu se i nadale tesit na kazdou zpravu od Vas. Nada L.
VymazatMilá Šárko, milý Radku! Ještě včera jsem doufala, že Verunčin web napadl nějaký hacker:-(
OdpovědětVymazatTeď už můžu jen vyjádřit upřímnou soustrast a velkou bolest nad tím, co se stalo. V kabelce mám pohled z výletu, který jsem měla pro Verunku připravený. Byla jsem líná hledat schránku a plánovala, že to pošlu až z domova.. Neodkládejme nic, čím bychom mohli udělat někomu radost..Vaše rozhodnutí psát blog dál je skvělé- pro vás dva určitě terapeutické a pro nás, vděčné čtenářky a čtenáře, velká radost a vzpomínka na vašeho andílka, Verunku.. ( Ach jo, to bolí, to takhle napsat)..Držte se.
Svatuš
Milá Śárko a milý Radku , myslím na vás a jsem v duchu s vámi . Nějak to nemůžu pochopit , pročítám tyto smutné řádky a brečím .Jste moc hodní , že budete dále psát blog . Verunka by byla ráda a díky Vám tu bude tak nějak trochu s námi.
OdpovědětVymazatDržte se ....
Jana
Šárko a Radku určitě držte Veruščin blog💖my kdo sem chodíme budeme moc rádi. A jak píšou ostatní poloviční bolest a i terapie pro duši. Nebuďte v tom sami💖Jana
OdpovědětVymazatSleduju Verunku už hodně dlouho, hrozně mě to zasáhlo, po tom všem, co jste prožili! Myslím na vás! Je mi to moc líto, pláču. Jitka
OdpovědětVymazatDrahá p.Šárko a p.Radku,dnes jsem byla celý den v myšlenkách s vámi.Pracuji ve školce,takže bylo kolem mne plno smíchu a radosti a mně se chtělo tolik plakat.Verunka byla mimořádná,úžasná mladá slečna,která za svůj krátký život dokázala tolik lidí potěšit a obdarovat.Její krásný,čistý a nesobecký pohled na obyčejné věci byl úžasný.její psaní pro mě bylo takové pohlazení na duši.Moc na vás myslím a objímám na dálku.Lenka
OdpovědětVymazat"Zvířata jsou šťastná a spokojená až na jednu maličkost: všechna postrádají někoho velmi zvláštního, někoho koho opustila.
OdpovědětVymazatHrají si a běhají spolu, ale přijde den kdy se jedno náhle zastaví a hledí do dálky. Jeho jasné oči pátravě pozorují, netrpělivé tělo se začíná chvět. Náhle vyběhne ze skupinky zvířat, letí přes zelené louky, rychleji a rychleji.
Až se nakonec ty a tvůj kamarád sejdete v nesmírné radosti. Déšť šťastných polibků pokrývá tvou tvář, tvé ruce opět hladí milovanou hlavičku, znovu hledíš do těch přenádherných důvěřivých očí, jež nadlouho zmizely z tvého života, ale nikdy z tvého srdce.."
Milá Šárko a Radku, jak jsem psala již v minulém komentári,Verunky blog navštevuji již spoustu let, a proto jsem si vzpomněla na tento její příspěvek z doby , kdy vám odešla do psího nebíčka vaše první Baruška.Mne tenkrát vehnal slzy do očí, a to jsem netušila, že za rok a kousek nás opustí naše láska boloňačka Nelinka. Vkládám sem teď kousek z něj, snad vám třeba aspoň trošku pomůže představa,že Verunka se za tím duhovým mostem radostnĕ přivítala s Baruškou nebíčkovou a jsou tam teď spolu obĕ šťastné...
Milá Šárko a Radku, přijměte prosím moji upřímnou soustrast. Také já jsem věřila, že Verunčin blog napadl nějaký hekr a vůbec se mi nechtělo věřit tomu, že to vše je realita. Jsem z toho moc smutná. K Verunce na blog chodím už dlouhá léta a moc ráda jsem četla Verunčiny příspěvky. A přestože nepíšu žádné komentáře, stále jsem věrnou návštěvnicí blogu. Budu ráda, když budete ve Verunčině blogu pokračovat. Držte se a hodně sil!!!!!! Alis (Jedlíkovo vaření)
OdpovědětVymazatMilá Šárko a Radku, přijměte upřímnou soustrast. Blog Vaší dcery jsem navštěvovala velmi často a byla jsem nadšená z jejího vyprávění a hlavně z jejich nádherných fotografií, kterými ukazovala svůj jemný pohled na svět. Tolik mě to inspirovalo, že jsem nedávno vytáhla svůj staro-nový fotoaparát a chci si začít opět také pořizovat pěkné obrázky. Několikrát jsem jí svůj obdiv napsala a také Vaši kuchyň pochválila. Verunka mě bude určitě moc chybět a nikdy na tu jemnou dívku nezapomenu. Buďte hodně silní a držte se! Moc na Vás myslím. Jana
OdpovědětVymazatMilá Šárko i Radku,
OdpovědětVymazatVerunku a přes ní i vás jsem si našla v době u nás ne uplně jednoduché, měli jsme tenkráte podobné trable a já si k Verunce na blog chodila pro potěchu, a chodím pořád at jsme nahoře či dole,
i mě bude její čistá dušička opravdu moc chybět a moc si přeju aby i za tím duhovým mostem , snad s Baruškou nebíčkovou, byla šťastná , tak jak uměla být, a nic jí netrápilo.
Oproti tomu věřím , jak obrovské je trápení vaše , budu moc ráda , že k vám budeme moci nahlížet dále, sdílet s vámi vaši bolest a společně tu na naši milou Verunku vzpomínat, určitě by nechtěla aby v tomto jejím krásné započatém díle , už nikdy nebylo nic nového.
Jak já se těšila na její šmodrchání, přes které jsem ji vlastně našla, posléze fotografování, které je i mojí velkou zálibou, vaření, malování, vaše společné prožitky a prostě vše , její radosti ale i trápení, které s námi tak ráda sdílela.
Verunka byla čistá, otevřená , upřímná , milá a vnímavá dušička a třeba se vaším prostřednictvím o ní ještě tady hodně dozvíme.
Moc na vás myslím, opatrujte se , vše se zvládne, musí , a právě Vérunka nám to tady také mnohokrát dokázala,
Držím pěsti a jsem s vámi. Aťka
Milá Šárko a Radku,také jsem do poslední chvíle věřila,že někdo Verunce napadl blog. Je mi to moc líto,chodím tady spoustu let.Verunka nám všem předávala nádhernou energii,upřímnou radost a moc krát po naročnem dnů zlepšila náladu .Její nádherné fotečky,malované obrázky a brebentění nám všem bude moc chybět. Jste velice silní a stateční,přejí vám hodně sil.Verunka by byla moc ráda, že to tady nekončí.My se budeme těšit až jednou si vyjdete spolu na procházku na vaše oblíbené pastviny.Veřim,že v tu chvíli tam bude Verunka s vámi ,protože vaší lásku nic nerozdělí. Moc děkuji ,za to,že jste.Moc si vás vážím a děkují, že jsme mohli Verunku a vás i Berušku poznat. Moc na vás myslím Daja z Ostravy
OdpovědětVymazatMoc často sem už nechodím, jsem dost nemocná. Ale když jsem potřebovala doplnit trošku radost, tak jsem vždycky věděla kam mám nakouknout. Potkalo mi něco podobného a tak se umím vcítit do vašeho žalu. Moc vám držím pěsti a budu na vás myslet, aby jste žal překonali bez velkých problémů. Držte se a moc foukám na vaše bolavé dušičky. Na Verunku určitě budu myslet jen v dobrém, však to byl takový dobrý človíček a dával každému jen radost a hezký pohled na lidi a okolí. Držte se. Věrka.
OdpovědětVymazatJá jsem se na blog dostala až teď a nemůžu tomu uvěřit. Píšu a přes slzy na to nevidím. Myslím na vás moc. Jaruna
OdpovědětVymazatSamozřejmě, pokračujte. Sdílejte tu hroznou a největší bolest, která Vás jako rodiče Verunky postihla. Sleduji tenhle blog od začátku. Vždy pravidelně, později, když jsem sama měla problémy méně, když byl Radek v nemocnici, více. Ráda jsem pročítala vyprávění současné i z dob, kdy jste vzpomínali na babičky, dědečky a doby minulé. Nedovedu si tu bolest ani představit. Prosím, držte se, budete teď jeden druhého potřebovat co nejvíc.
OdpovědětVymazatDobrý den, je mi to velmi líto. Od úterý sem chodím a nemohu to pochopit. Patřím k těm co tiše četli a nepsali. Vždy jsem si říkala, příště už musím Verunce odepsat...a nestihla jsem to. Upřímnou soustrast, Vlad´ka
OdpovědětVymazatUpřímnou soustrast ,Šárko a Radku. Stále nemohu uvěřit, že Verunka není, všem nám tu bude chybět. Její pohled na svět, na obyčejné věci, které přehlížíme. Krásné povídání a fotografie, kterými nám přibližovala úplně obyčejné věci. Je mi to moc líto. Jitka z Prahy
OdpovědětVymazat