pustily do chmelu. To ne že by to bylo už nutné, ještě by určitě ještě nějaký ten den vydržel, ale jak jsme tam měly pana zahradníka a on stříhal i horní plot, tak jak se chmel po něm taky plazil / , tak ho musel taky zastřihnout, no a ty konce už pak byly takový všelijaký a tak šel dolů.
A jak by řekla Verunka poté, co jsme vždycky chmel strhli a vyhodili :
Tak chata je bez něj taková divná, nahatá viď tati. Na takovéhle hlášky byla vždycky expert, to měla po Radkovi, tomu to šlo taky úplně samo.
Letos ho bylo opravdu hodně a to už ho dobrou polovinu, poté co ho ořezal, odvezl do bio odpadu pan zahradník .
Já jsem s ním naplnila dva velké pytle a vydala se s nima pod kopec do kontejneru.
Barušce jsem to vysvětlila, že za chvíli přijdu a šla jsem.
Kopec dolů to je hodně prudký a tak se jde špatně, boty tlačej. Jednou jsem se takhle vydala v pantoflích, což o to, dolů to byla prima, ale nahoru, tím jak to je prudký, jsem se pořád z těch pantoflí vyzouvala, to jsem holt celá já.
Takže pytle jsem úspěšně donesla dolů , vysypala a zas mazala nahoru za Baruškou.
A Baruška poté co dostala v úterý jiné léky, tak to je jak nebe a dudy. Druhý den už bylo vidět, jak ji zabírají. Teplotu už nemá od středy, v noci už nekašle vůbec a dneska od rána kašlala jen jednou.
Nechci to zakřiknout, ale dobrý.
Teď o víkendu na zahradu raději nepojedeme, antibiotoka má ještě do příštího čtvrtka, tak raději budeme pěkně doma, aby se nehonila po zahradě.
Tohle už nechci nikdy zažít.
Tahle z fotka je z úterý, to ji ještě nebylo dobře.
Teď už tady zas lumpačí a je jí všude plno , tak hurá.
a vy mějte krásný víkend a moc děkuju za sebe i za Barušku
Byli jsme spolu domluveni, že přijde někdy v průběhu dvou až tří týdnů a já bylo spokojená, že to bude takhle brzy.
Dneska ráno mi zvoní telefon , kouknu a pan zahradník. A že prý na zítra mu vypadl jeden klient a jestli bych chtěla, že by mohli přijít už zítra po obědě. No to vite,že jsem chtěla, opravdu mě to potěšilo.
A tak mi tedy pomůžou s modřínem, borovicí a se živým plotem z tůjek u horní cesty. Pro mě to bude opravdu veliká pomoc a vznikne mi tím i čas s důkladnějši přípravou zahrádky na zimu. Ono se to nezdá, ale pár týdnů se překulí a bude říjen. No a to už máme zahrádku téměř bez sluníčka, jak je pak už nízko, tak už k nám skrz stromy nedovolí.
Včera jsme tam s Baruškou byly, poseklaly jsme, dodělaly ostružiny, ostřihaly další kapradí, zasadily si do skalky nové trvalky, posbíraly popadaný jablíčka/a že jich teda bylo/, poseděly jsme si na sluníčku a byl čas jet domů.
A ani se nám moc nechtělo. .
Tu růžovou hortenzií jsem si koupila už asi před měsícem, zasadila jsem ji a bála se, jak přežije ta vedra. Vypadá, že to zvládla dobře a že se jí daří.
A i ta bílá latnatá mi dělá radost, s blížícím se podzimem začíná pěkně růžovou, přesně tak jak má.
A co se týká mého pečení na svatbu, pořád jsem z toho hodně špatná, těch pochval se sešlo víc jak dost a je tohle prostě neumím. A už vůbec to neumím prožívat sama. Připadám si strašně až snad špatně, že při tom všem trápení a bolesti mám zažívat takovou radost a pocity štěstí z toho, jak jsem to zvládla. Je mi z toho smutno, že já můžu a Verunka s Radkem ne.
Za všechno moc, moc děkuju
Šárka s Baruškou
Připadám si jak nějaký zrádce.
Pokud se něco nepokazí, tak v pátek přijede pan psycholog.
nechtělo na chatu, jenže pak jsem se přemohla a jely jsme no a dobře jsme udělaly.
Venku bylo docela příjemně, ještě nebylo tak šílené vedro jako je zas už dneska a tak se nám tam líbilo.
Sklízela jsem švestky, ostružiny a ještě i bílý rybíz.
Došlo i na nás, teda na naši vodu v sudech a tak jsem musela dopouštět, nenapustila jsem všechny sudy, třeba v druhé půlce týdne něco připrší.
Ještě jednou naposled jsem hlínou přihrnula brambory a v půlce srpna, tak jako každý jiný rok, zkusím do nich kopnout a uvidím.
A až teď na začátku srpna jsem si uvědomila, že jsem si letos nevysadila vůbec žádnou cibuli a hlavně, že jsem to měla v plánu, holt skleróza se už taky ozývá.. Tak snad příští rok na ni nezapomenu.
A včera ráno jsem si poprvé upekla zas a jenom něco pro sebe.
Měla jsem chuť na kynuté koláče s tvarohem, švestkama a drobenkou. Zeptejte se Barčí jaký byly, odpoledne jsem si vzala jeden ke kafi. Měla jsem asi půlku snědenou, když jsem si všimla, že má vodu v mističce skoro dopitou. Tak jsem ji zrovna šla pro novou a když jsem se vrátila, tak ani Baruška a ani koláč už na verandě nebyly. Koláč jsem nenašla, zato madam se spokojeně olizovala po houpačkou.
Měla smůlu, večer už pak nedostala ani trošku vanilkový zmrzky, kterou ji teď vyjímečně, když jsou ty tepla, dávám.
A to, že už je srpen je na zahradě pořádně znát. Letní kytičky pomalu předávají vládu těm podzimním. Jablíčka jsou den ode dne větší a větší a víno, tak to už víc neporoste a teď bude díky sluníčku pracovat na tom, aby pěkně dozrálo.
A rajčátka, která mi tam někdo v květnu vysadil, tak to je pořad ještě záhada, protože stá le ještě nevím kdo to byl, taky pěkně rostou a ta spodní už pomalu dozrávají. A tam, kam ještě před měsícem dosvítilo sluníčko, je už teď stín.
A víte moji dva co ode dneška dávají po obědě v televizi ?
Nevíte a i když třeba víte a koukali jste. Ano dávají Tajemství proutěného košíku a My z konce světa. Oba tyhle seriály byly naše srdcovky. A tak, když jsem to Verunko zjistila, tak hned mi bylo jasné, že bychom zas ze zahrady vezli jeden z našich košíků a ty by jsi si zas hrála na Klárku. Obrázky, které by jsi teď namalovala by putovaly právě tam a každý den bych ti musela splétat stejný copánek, která Klárka nosila.
A pak bychom ti museli s tatínkem už poněkolikáté vyprávět, jak se u nás na náměstí natáčela jedna z epizod seriálu My z konce světa. Byl to ten kousek když přijeli k nám na náměstí nakupovat vánoční dárky. A zas by jsi chtěla slyšet i to, že vlastně jsme tam u toho s taťkou oba dva byli, ale vůbec jsme se neznali. Jo, jo, to byla tenkrát sláva, že byla u nás ve městě televize.
Moc vás mám ráda, oba dva moc.
A vám všem za všechno moc děkuju, pomáháte mi víc než si umíte vůbec představit. Včera přijeli na otočku domů Fandovi od nás. Mají taky přístup na blog a jediné co mi k tomu řekli bylo, konečně a už se tím netrap, nestojí ti za to .
Mějte se všechny moc krásně
Šárka s Baruškou
a ta je uražená, že jsem ji neotevřela okno, chtěla to zas mít pod kontrolou, ale v tomhle teple to nejde.
Trucuje pod stolem a nemluví se mnou
A Verunko,
pamatuješ, jak před dvěma roky, když byly taky takovýhle tepla, a tatínek byl ještě ve Vrchlabí, tak jsem ti našla pohádky O vepříku a kůzleti . No a ty jsi si pak tu, Jak vepřík uschnul na placičku, pouštěla pořád. A napodobovala jsi pak oba a tak se u nás v tu dobu hodně chrochtalo a mečelo a ty jsi se tomu smála na celé kolo.
