Tenkrát a teď

 To že mamina se narodila a vyrůstala jen o vchod vedle než co teď bydlíme my jsem vám už kdysi psala

a tak mě napadlo vyhledat fotky když byla malá 

a byla venku

a pak už jen stačilo vyběhnout ven

a vyfotit vám to

jak to vypadá teď ❤️

a mamina dřív teda bydlela v tom první domě

a teď bydlíme v tom vedle

jak tam máme zaparkované auto 🚗

takže naše mamina je tady takovej zasloužilej starousedlík 

a ti co ji ještě znají od mala

tak říkají 

že je pořád stejná 

jen trochu povyrostla

má větší prsa

nenosí slamáček

a nejezdí na koloběžce 🤣

no a takhle to ta naše mamina má  ❤️ 

a my si užíváme toho ochlazení 

které máme díky poměrně silnému větru 👍

a k obědu jsme měli květákový mozeček 

a protože když zrály jahody

tak si jich taťka neužil

a tak když je včera měli v Bille

tak je mamina koupila

a dneska nám upekla košíčky 

no a vy mějte hezký zbytek soboty

a ahojda  ❤️ 

A takhle my to máme

 s adventem

a vůbec tím celým krásným předvánočním časem 🎄

neřídíme se tím kdy začíná advent

řídíme se tím jak to cítíme

a tak na konci října když se mění čas

a večer se už brzo pak stmívá

to je takové to období kdy si po večerech při práci víc povídáme

a jak jinak než že přemluvíme maminu aby vzpomínala

a nejlépe vzpomínala na čas předvánoční před padesáti lety

a tak jsme tuhle už poněkolikáté slyšeli

že u mamina začínal ten předvánoční čas 

příjezdem strejdy Standy Holuba z Holic

bývalo to vždy na přelomu  října a listopadu

a  jeho telegramem s textem :

V pondělí v jedenáct na nádraží 

no a to byl pokyn pro maminu a dědu

v onen den a tu správnou hodinu vytáhli kárku za sklepa

a jeli strejdovi naproti k vlaku

a tam naložili plné jutové pytle a strejdou frčli domů

a doma pak se radovali z pokladů co strejda dovezl

v jednom pytli byly jablíčka, v dalším brambory

nechyběla ani půlka zimních hrušek

a co bylo to nejhlavnější

půlka pytle schovávala vlašské ořechy

strejda se vždy zdržel až do podvečera

dostal oběd

po kterém si vždycky chvilku zdřímnul

a pak přišlo na řadu kafíčko u které se povídalo

co u koho nového

no a pak už přišel čas vyprovodit strejdu k vlaku a zamávat mu na šťastnou cestu

a doma pak 

hned druhý den se mamina s babičkou a dědou pustili do louskání oříšků na cukroví

a mamina věděla

že vánoce už se blíží

a my doma to máme taky tak

v tenhle čas už se prostě těšíme

nehledě na to jestli už advent začal nebo ne

a co si nejvíc přejeme

abychom byli hodně zdraví

mějte pohodový večer

a ahojda

to nám taťka

tuhle jak jsme se vrátili z lesa

 vyprávěl jak to měl s houbama když byl malý kluk

do konce druhé třídy taky bydlel u babičky a dědy

a měl to štěstí

že babička se dědou bydleli v okrajové části Trutnova

kdy už to bylo bydlení ne jako ve městě

ale na vesnici

a tak proto i ten potok

přes který si taťka zkracoval cestu ze školy 

a protože děda byl velký milovník houbaření

tak k tomu vedl i taťku

a tak taťka už jko malý prcek houbám doslova propadl

a to mu zůstalo dodnes

děda pracoval jako řidič v Texlenu

směnu mu začínala už ráno v pět

a tak odpoledne před druhou už byl doma

a to už taťka na něj netrpělivě čekal

měl totiž od dědy slíbený že jakmile přijde z práce

tak si dá kafčo a pak pojedou na houby

no a taky že jeli

lesů měli kolem domu víc jak dost

ale vždycky má každý ten jeden svůj nejoblíbenější

no a ten byl od nich vzdálený asi hodinu chůze

a proto jeli

děda nastartoval motorku

taťku s košema v ruce posadil před sebe a už se jelo

v lese tak byli za chvilenku

motorku ani nezamykali a už pospíchali do lesa

a tam si to užívali

domů se až se soumrakem vraceli s košema plných hub

a zatímco na dědu a taťku čekala na stole už večeře

babičku čekala večerní šichta v čištění a krájení hub

ale jak říkal taťka babička to dělala ráda

což o to 

on houby moc rád krájel i děda

ale toho babička moc ráda k tomu prý nepouštěla

on si prý na nějakém tom červíku

co se týkalo čištění nezakládal

a tak pak se i stávalo

že v houbové polívce nebo bramboračce se jich i pár objevilo

no a to se babičce pochopitelně nelíbilo

a takhle to tenkrát měli

  

a vy mějte moc hezký a pohodový večer

to jsme tak navečer seděli a

mamina s taťkou vzpomínali jaké to bylo poprvé ,

a nejen poprvé ve škole

a já jako vždy seděla potichu jak puťka a poslouchala a poslouchala

a teď když už všichni spokojeně spí

a já až za chvíli až to dopíšu

půjdu si už taky lehnout

a budu si v duchu  představovat jaké to podle  vyprávění mamina a taťky asi ve škole  bylo

taťka vyprávěl

že když šel do první třídy

tak ho doprovázela maminka s babičkou

měl na sobě parádní oblečení

které se skládalo ze šedivých tesilových kalhot

bílé košile

a na zádech si pyšně nesl červenou aktovku

do školy to měl sotva 100 metrů

cesta vedla přes lávku přes potok

pak se vyběhlo do kopečka a ta´tka byl ve škole

no a ten potok byl velký problém

vůbec pro kluka a jeho necelých sedm roků

nějaká lávka taťku vůbec nezajímala

a tak potok překonával skokem přes něj

no jenže ne vždy se to povedlo

a ta´tka skončil v potoce

jednou mu poté co si cestou ze školy u potoka hrál

aktovka nepozorovaně odplavala

a taťka na ní úplně zapomněl a došel domů bez ní

o to větší pak bylo pozdvižení

když ji přinesl soused

který měl stavení u potoka kousek od lávky

a aktovka k němu připlavala

joo to mamina byla jiná školačka

ta se do školy moc těšila

a na svoje věci si dávala pozor

však než co se šlo do školy

tak aktovku měla snad 100 x zkontrolovanou

to aby na něco nezapomněla

a všechny nové věci v ní 

tužky a pastelky a penál pořád prý očichávala a hladila

jakou z nich měla radost

však tuhle lásku k papírnictví mám určitě po ní

a takhle my jsme to měli se školou

a vy mějte moc hezký pátek 

a ahojda

když jsem byla ještě úplně malá

 a mamina byla se mnou doma

a taťka ještě pracoval v elektrárně

tak si vždycky prý bral první dva srpnové týdny dovolenou

to já byla ještě úplně malá

ten čas o kterém vám budu psát

tak to mi byl rok a 4 měsíce

a protože  v té době ještě jsme auto neměli

to první mamina s taťkou koupili až o dva roky později

tak ani žádnou dovolenou neplánovali

na koupaliště nechtěli

a tak den co den mě po obědě naložili do kočárku

a poctivě si to šlapali k 5 km vzdálenému rybníku

já prý celou cestu pěkně prospala

a jen co jsme dojeli k rybníku

tak jsme se prý pravidelně probouzela

a jen co jsem viděla vodu

tak už jsme se hnala z kočárku ven a hurá se koupat 

měla jsme ten rok na koupání takový ten nafukovací kruh

který měl i pevné dno

a byly v něm jen otvory na prostrčení nožek

a tak jsme ve vodě byli co jen to šlo

a protože naši v té době neměli moc korunek

tak si i svačinu sebou vozili

a nejčastěji to byl rohlík s máslem a paštikou a rajče nebo paprika

akorát jsme si tam prý kupovali vodové nanuky

a u vody jsme vydrželi asi do pěti

pak mě naši naložili do kočárku

a hurá zpátky domů

doma mě pak vykoupali, nakrmili a uložili

což prý nebyl vůbec žádný problém

protože po tom celodenním koupání jsme jim usnula nahned

a když bylo potřeba

tak se společně pustili do praní

prali v takové té malé obyčejné pračce 

pak to ve vaně máchali

a nakonec v malé ždímačce ve vaně ždímali

a mamina to pak měla připravený na ráno na pověšení

ano trochu jim nechybělo

že nikde na dovolené nebyli

byli rádi i za tohle

a když pak taťkovi po dvou týdnech končila dovolená

byli oba z toho smutní

no a já tak dostala ven před barák bazének

a koupala jsem se tak

ten rok prý bylo léto hodně teplé a slunečné

a takhle to u nás tenkrát bylo

fotky z té doby nemáme žádné

na foťák naši jetš neměli

a tak jim zbyli jen vzpomínky uchované v srdíčku

a mě jejich vyprávění a vzpomínání

Tohle je asi o dva nebo tři roky do předu 

a vy se mějte moc hezky

a neuvařte se mi

psal se rok 1973

a mamině začínaly zasloužené první školní prázdniny

to víte že se na ně těšila

a i proto

že 30. 6 na vysvědčení má svátek

a tak se asi těšila i na dárky

a ty nej pro ni byly knížky a pastelky

dokud neuměla číst

tak jí knížky četl děda

ale na konci první třídy už číst uměla hodně plynule

a tak se na knížky těšila

a jasně že knížky dostala

ale největší favorit byly Děti z Bullerbynu

tu prý přečetla coby malá žába za tři dny

a pak ji četla pořád dokola

a představovala si 

jak je součástí té knížky

a všechno co v ní děti prožívaly 

prožívala s nima

ale i tak si myslím

že když byla mamina malá měly to děti lepší

nepotřebovaly telefony ani tablety a ani televizi

a vystačily si samy

co mamina vyprávěla

tak byly od rána do večera venku a pořád měly co dělat

tady u nás na dvorku jich bylo pět co chodily spolu do jedné třídy

a tak si spolu pěkně po celé prázdniny vystačily

hrály si s balonem, skákaly panáka nebo gumu

a na oplátku si pak holky hrály s klukama na vojáky

a na louce měly plechovou vaničku a lavorky

a ve spoďárech se v nich postupně vycachtaly

a nikomu vůbec nevadilo že nemá plavky

a taky si na šňůrách na prádlo stavěly stan z deky

a tak si chodily číst Ohníčky a Čtyřlístky

a hrály si tam na maminku a tatínka

a po venku všichni svorně běhaly ve cvičkách a trenkách co nosily ve škole na ťělák

a když pak děda dal mamině pro každého balík starých novin

aby ho šly odevzdat do sběrny

to bylo radosti

a víte proč

protože za ty drobásky co za to dostaly si mohli koupit co chtěly

a tak si koupily ledňáčky

a svorně je pak na lavičce spolu blízaly

a v rukách ještě žmoulaly lipa za dvacetník na která jim ještě zbylo

když takhle maminy vypráví

tak si to pak večer v duchu představuju 

a asi jí to i trochu závidím

mně by se to taky takhle moc líbilo

no a vy mějte prima dny 

a zase ahojda

 

vepřové na kmíně

 vůbec se nebráníme novým receptům

nemáme žádný problém zkoušet nové

i když tenhle není vůbec nový

ale spíš byl dlouhé roky pěkně zapomenutý

a tak když tuhle na něj taťka na Seznamu narazil

tak bylo jasné

že u nás brzy zavoní z hrnce

a naši při tom vzpomínali

že to už je pěkně dávno

/ to byli ještě mladí

a já malý prcek/

měli tohle jídlo oba hodně rádi

v té době neměli moc korunek

mamina byla se mnou doma na mateřské

a taťka pracoval v elektrárně

a tam měl nárok na obědy

když měl ranní tak tam obědval

a když měl odpolední nebo noční

tak si obědy bral v mražené podobě

a vždycky je pak na konci turnusu po noční

v baťohu na zádech na kole dovezl domů

/to jsme ještě neměli auto/

no a jedno z těch jídel co vozil domů

bylo i vepřové na kmíně

a my si ho teda zas po dlouhé době tuhle uvařili

a moc si na něm pochutnali

tak když budete chtít recept

tak vám ho moc rád anapíšu

mějte se moc fajn 

a ahojda

večer na čarodějnice

bylo prima

po dlouhých letech vyšlo i počasí

a tak jsme grilovali

a dlouho seděli venku

a hodně jsme toho napovídali a naši v vzpomínali

ten večer to bylo 39 roků

co mamina s taťkou spolu začali chodit

a tak většina vzpomínek byla spjata právě s tím

a tak jsem se dozvěděla :

jak pár dní předtím

než co taťka šel na vojnu

jinak vzorná mamina kašlala na školu a ty dny trávila s taťkou

jak pak za ním jela na jeho první vycházku po přísaze

/ bylo to 8.května/

a to víte 

potřebovali nějaké soukromí pro sebe

a tak se vydali kousínek za město

a tam u nějaké zdi mezi křovím ho našli

ale jak později ukázalo

za tou zdí byl hřbitov a zrovna se tam i s kapelou odehrával pohřeb

ale našim to nevadilo

jen si pamatují

že zrovna hráli : Kdo to byl cikán černý cikán

no napovídalo se toho tolik

až jsme se večer pak lekli kolik už je hodin

jak nám to uteklo

a jinak se u nás pracuje ostošest

na zahradě máme nový plůtek

a doma už vše pomalu směřuje k červnové akci s novou ložnicí 

a všemu co s tím souvisí

a jako bonusem i malováním obýváku

no však ten čas utíká jak vody

ani jsme se nenadáli a už tu je květen

 mějte se moc hezky

a děkuju za vaše psaní sem ke mně na blog

moc si toho vážím

jejda my nemáme

toaleťák

to byla včerejší večerní maminy slova

když sáhla nahoru v chodbě do skříně

chvíli tam šmátrala

dokonce i pro židli si došla

aby tam lépe viděla

ale opravdu nic nenašla 

toaleťák kupuje mamina vždy ve velkém balení když je v akci

a to pak koupí třeba i dvě tři velká balení najednou

no a máme načas vystaráno

a nejinak tomu bylo i před vánocema

ale včera to vyřešila opět po svém

rozřízla jednu z ruliček papírových utěrek napůl

a hned jsme tak měli dvě ruličky toaleťkáku

no jenže tím vším vzniklo povídání o tom jak to bylo dřív právě s toaleťákem

a já koukala jak puk 

nedokážu si představit

že toaleťák v krámě prostě nebyl

že se na něj prostě stály velké fronty

a i když jste frontu vystály tak nebylo vůbec jisté zda toaleťák na vás zbyde

a tak se improvizovalo

v lepším případě ho nahrazovaly ubrousky

v tom horším nastříhané noviny

a to že jste domů donesly toaleťák prý nebyl vždy úplná výhra

problém byl v tom

že na vás už nezbyl ten v ruličkách

ale prý jen ten skládaný

a ten prý byl plně naprd

no však to určitě pamatujete taky

no neumím si vůbec představit

že prostě v krámě nebyl

to že máme teď doma ten co voní po heřmánku

beru za úplně samozřejmou věc

a ono tomu tak dřív nebylo

tak jak já moc ráda poslouchám když naši vyprávějí o tom

když byli malí

a někdy si to i pak představuju a chtěly bych to asi i zažít

tak po tomhle bych teda netoužila

a vy mějte krásný večer

a zítra zas ahojda

a moc děkuju těm 

co mi taky píšou

a protože i taťka

sice miň jak mamina

ale i taťka rád vzpomíná na to jak byl malý

a obzvlásť teďka 

když je brzo tma se pustí do vyprávění

tak vám dneska jeho ústy a mým psaním něco spolu napíšem  

ta´tkka kbyž byl malý tak vyrůstal u babičky na kraji Trutnova

kde život plynul spíš než jak ve města 

tak jako na vesnici

babička s dědou sice bydleli ve staré bytovce

ale hned u domu měli větší zahrádku se slepicema

pejskem Aidou

skleníkem a menší chatkou

takže pro dědi úplný ráj

kousek pod domem tekl potok

a na kopec a do lesa to měli coby kamenem dohodil

a tak není divu

že když  se pak taťka 

coby asi osmiletý odstěhovali od babičky dědy do města

tak stejně dál trávil každý víkend a každé volno ze školy

u babičky a dědy

a nejinak tomu bylo i o vánočních prázdninách

o kterých vám budu psát

to bylo taťkovi asi 9 a jeho ségře Lence

bylo právě na štědrý den šest roků

a psal se konec roku 1975

po štědrém dnu

který strávili doma

jeli hned na Boží hod k babičce a dědovi

tam hned vedle v druhém bytě bydlel bratranec Marek a sestřenice Petra

a tak měli pak u babičky toho pětadvacátého ještě jedny vánoce

a taťka dostal nové lyže a lyžáky

a tak hned druhý den už byl s nima na kopci

Lenka dostala velký sáňky a tak už je zkoušela taky

a z kopce domů je babička vždycky musela volat domů k obědu

a pak večer i k večeři

co to šlo tak byly děti venku na kopci

a když byla obleva a ven to nešlo

tak hrály u babičky na půdě pinpong

pořád měly co dělat

a nějaká televize

či telefon jak je to teďka jim vůbec nechyběly

a když už chtěly pohádku

vystačila jim k tomu babička s knížkou

a večer se pak chodily umývat na chodbu

kde byla jedna společná koupelna pro tři  byty

a když se pak měly koupat

tak děda zatopil v kotli a tam vodu na koupání ohříval

dneska na to koukám divně

ale tenkrát jim to vůbec nepřišlo divné

tak a to je ode mne všechno

mějte se moc prima

u nás dneska prší ,je mlhavo a je teplo

prostě je divně

Šupinky

Přeji Vám všem moc krásný a poklidný večer,

dnes po delší době jsem Verunku vystřídala já a snad se za to na mě nebudete zlobit. 

Doma už máme všechno hotovo, Verunka je nedočkavá jak malá holčička a moc se těší na zítra,

zároveň ale je trochu smutná, že advent pomalu končí. Stejně tak jako my s Radkem má i ona tohle období roku ze všech nejraději.

Dneska jsme toho měli na zařizování ještě dost, jednou z cest byla i cesta na hřbitovy rozsvítit svíčky a zazpomínat na ty, co už tu s nímu nejsou a moc nám chybí. Na hřbitově ve Voletinách, kde má Radek maminku, jsme jí povyprávěli, co všechno se Radkovi za ten rok podařilo a jak dobře, díky velké vůli už zas chodí a jak se mu i trochu zas vrátila síla do ruky.

V Trutnově, kde máme babičku Věrku a dědu Rudu jsme také zapálili několi svíček a já Verunce a Radkovi slíbila, že doma jim pak budu vyprávět.  A vyprávěla jsem o tom, jak touhle dobou jsme doma ve vaně měli už dobré tři dny kapra. A já coby malá holka, trávila celé dny v koupelně a kaprovi jsem zpívala a krmila ho rohlíkem a připouštěla mu vodu a v noci se pak na něj chodila dívat jestli se sám potmě v koupelně nebojí.

Když pak přišel poslední den kapra, děda mě vzal do města procházku, zatímco babička se pustila do díla. To víte, že jsem pak kapra hledala a nikde ho nenašla. Na stole v kuchyni na mě ale čekalo překvapení. Na ubrousku bylo několik rybích šupinek a babička mi řekla, že mi to tam nechal ten náš kapr a že prý jsou kouzelné. Vždy, když budu mít nějaké přání nebo budu z něčeho smutná, mám vzít jednu šupinku a jít za babičkou nebo dědou a povědět jím to . Děda nebo babička to měli napsat na lístek a spolu s jednou šupinkou to dát do obálky a pak jsme to měli jít hodit do řeky a ten náš kapr si to měl přečíst a to mé přání pokusit se splnit. 

A tak jsme psali přáníčka a házeli je v obálce do řeky.Pamatuji si, že jako první jsem si přála, aby děda nebyl nemocný, taky jsem si pro babičku přála nové nohy, to aby jí ty její nebolely. Samozřejmě i taková ta dětská přáníčka mezi tím byla jako třeba panenka chodička nebo velikánské pastelky. Panenku jsem skutečně o dalších vánocích dostala a měla jsem z ní velkou radost.

Právě i proto jsem dneska na hřbitově babičce a dědovi poděkovala za to jací byli a co vše pro mě dělali.

I vám všem bych přála, kdyby to bylo v mé moci pár takových kouzelných šupinek, dávno už vím, že nebyly kouzelné, že se za nima schovávala velká láska a obětavost babičky a dědy. A právě si myslím, že to je to, čeho je v dnešní době tak málo, kamsi se vyprchala i tolerance a úcta jednoho k druhému.

Věřteže kdybych dbě takové šupinky teď měla, tak od jedné bych si přála, aby moje rodina byla zdravá a tu druhou bych právě poprosila o víc té lidské úcty a tolerance.

Vám všem za nás všechny přeju co nejkrásnější vánoce, přesně takové jaké Vy sami si přejete.

Šárka

retro. .. předvánoční

 Vánoce už nám pomalu klepou na dveře

ještě devětkrát se vyspíme 

a Štědrý den bude tu

a my se dneska spolu vypravíme o hezkých pár roků zpátky

do doby kdy mamině bylo asi tak pět, šest roků

a tudíž se psal rok asi 1971

do vánoc tudíž chybělo pár dnů

a to bylo doma už znát

cukroví už bylo upečené

ve sklepě na svoji slavnostní chvíli čekaly kompoty v plechovkách

které si mamina s babičkou dovezly od tety z Prahy

u babička  ve skříni čekala na svoji premieru

nová záclona do obýváku

tu si pro změnu babička koupila v NDR

kam pravidelně před vánocema jezdila s čedokem

a později když pak už dělala ve velké pekárně

tak tam jezdili do NDR jako zájezd od ROH

a jak vánoce byly blíž a blíž 

vrcholil i vánoční úklid

ze všeho nejvíc se mamina těšila prý na to

až dojde i na koberce v chodbě

měly tam dva běhouny

babička je vždycky srolovala

a už s nima šupajdila ven na sníh

tam zas je na sněhu pěkně rozbalila

a klepala je co jí síly stačily

pak zas je srolovala

přehodila přes bydlo

a nechala je ještě 

než co vytřela chodbu 

venku pěkně větrat

a pak šup s nima pěkně domů

v tu dobu taky děda přinesl ze sklepa velkou krabici

se světýlkama a ozdobama na stromeček

děda

když ještě nebyl v invalidním důchodu

tak pracoval jako elektrikář v elektrárně

a protože mu teda elektrika nebyla cizí

tak světýlka na stromeček vyrobil sám

a každý rok je ještě nějaký způsobem vylepšoval

no a ten rok musel dělat nový

babička totiž z NDR kromě jíž zmíněné záclony dovezla

i umělý vánoční stromeček

a ten byl o dost větší než ty přírodní které měly předchozí roky

no užili si s ním hodně " srandy"

ještě že děda byl zručný kutil a stromeček upravil tak

aby jako vánoční stromeček mohl vůbec fungovat

prý když se na něj pověsily ozdoby

tak netrvalo dlouho

a větvičky i s ozdobama ze stromečku opadaly

tak holt děda vzal takovou ruční vrtačku

u které točil kličkou a tím vrtal

a díry kde byly nastrkané větvičky

vyvrtal o kousek dál 

a udělal je menší

to aby v nich ty větvičky byly pěkně nafest a držely

dneska když na to mamina vzpomíná s odstupem času

tak stromeček to prý byl hrozný

ale v té době z něj byli nadšeni 

a každému se moc líbil

a hlavně vydržel až do Hromnic a neopadával

další dědovou prací byl betlém

mamina měli doma v obýváku piáno

ale takové to velké křídlo

no a na něj vždycky před vánocema děda stavěl betlém

uměl si s tím hodně vyhrát

každá figurky měla rok co rok přesně dané svoje místo kde měla stát

a aby to děda dovedl k úplné dokonalosti

tak celý betlém měl i osvícený

no a právě ve chvíli

kdy děda postavil betlém

tak mamina poznala

že vánoce jsou už opravdu za dveřma

a když se pak doma už začalo mluvit o tom

že už  brzy přijede babička z Hradce

/ maminka mamčiny babičky/

tak do vánoc zbývaly už jen tak dva tři dny

ale o tom si napíšeme zas příští týden

a tady jsou mamčiný babička s dědou

ve dvou pozicích

nejdřív jak úplně obyčejní lidé

a pak úplně proměnění k nepoznání

no a vy mějte prima večer

 

a zítra budeme spolu dělat kuličky Rafaelo

už asi třetí vánoce je děláme podle jiného receptu než ze salka

a takhle nám chutnají ještě víc