To že mamina se narodila a vyrůstala jen o vchod vedle než co teď bydlíme my jsem vám už kdysi psala
a tak mě napadlo vyhledat fotky když byla malá
a byla venku
a pak už jen stačilo vyběhnout ven
a vyfotit vám to
jak to vypadá teď ❤️
![]() |
To že mamina se narodila a vyrůstala jen o vchod vedle než co teď bydlíme my jsem vám už kdysi psala
a tak mě napadlo vyhledat fotky když byla malá
a byla venku
a pak už jen stačilo vyběhnout ven
a vyfotit vám to
jak to vypadá teď ❤️
![]() |
s adventem
a vůbec tím celým krásným předvánočním časem 🎄
neřídíme se tím kdy začíná advent
řídíme se tím jak to cítíme
a tak na konci října když se mění čas
a večer se už brzo pak stmívá
to je takové to období kdy si po večerech při práci víc povídáme
a jak jinak než že přemluvíme maminu aby vzpomínala
a nejlépe vzpomínala na čas předvánoční před padesáti lety
a tak jsme tuhle už poněkolikáté slyšeli
že u mamina začínal ten předvánoční čas
příjezdem strejdy Standy Holuba z Holic
bývalo to vždy na přelomu října a listopadu
a jeho telegramem s textem :
V pondělí v jedenáct na nádraží
no a to byl pokyn pro maminu a dědu
v onen den a tu správnou hodinu vytáhli kárku za sklepa
a jeli strejdovi naproti k vlaku
a tam naložili plné jutové pytle a strejdou frčli domů
a doma pak se radovali z pokladů co strejda dovezl
v jednom pytli byly jablíčka, v dalším brambory
nechyběla ani půlka zimních hrušek
a co bylo to nejhlavnější
půlka pytle schovávala vlašské ořechy
strejda se vždy zdržel až do podvečera
dostal oběd
po kterém si vždycky chvilku zdřímnul
a pak přišlo na řadu kafíčko u které se povídalo
co u koho nového
no a pak už přišel čas vyprovodit strejdu k vlaku a zamávat mu na šťastnou cestu
a doma pak
hned druhý den se mamina s babičkou a dědou pustili do louskání oříšků na cukroví
a mamina věděla
že vánoce už se blíží
a my doma to máme taky tak
v tenhle čas už se prostě těšíme
nehledě na to jestli už advent začal nebo ne
a co si nejvíc přejeme
abychom byli hodně zdraví
mějte pohodový večer
a ahojda
tuhle jak jsme se vrátili z lesa
vyprávěl jak to měl s houbama když byl malý kluk
do konce druhé třídy taky bydlel u babičky a dědy
a měl to štěstí
že babička se dědou bydleli v okrajové části Trutnova
kdy už to bylo bydlení ne jako ve městě
ale na vesnici
a tak proto i ten potok
přes který si taťka zkracoval cestu ze školy
a protože děda byl velký milovník houbaření
tak k tomu vedl i taťku
a tak taťka už jko malý prcek houbám doslova propadl
a to mu zůstalo dodnes
děda pracoval jako řidič v Texlenu
směnu mu začínala už ráno v pět
a tak odpoledne před druhou už byl doma
a to už taťka na něj netrpělivě čekal
měl totiž od dědy slíbený že jakmile přijde z práce
tak si dá kafčo a pak pojedou na houby
no a taky že jeli
lesů měli kolem domu víc jak dost
ale vždycky má každý ten jeden svůj nejoblíbenější
no a ten byl od nich vzdálený asi hodinu chůze
a proto jeli
děda nastartoval motorku
taťku s košema v ruce posadil před sebe a už se jelo
v lese tak byli za chvilenku
motorku ani nezamykali a už pospíchali do lesa
a tam si to užívali
domů se až se soumrakem vraceli s košema plných hub
a zatímco na dědu a taťku čekala na stole už večeře
babičku čekala večerní šichta v čištění a krájení hub
ale jak říkal taťka babička to dělala ráda
což o to
on houby moc rád krájel i děda
ale toho babička moc ráda k tomu prý nepouštěla
on si prý na nějakém tom červíku
co se týkalo čištění nezakládal
a tak pak se i stávalo
že v houbové polívce nebo bramboračce se jich i pár objevilo
no a to se babičce pochopitelně nelíbilo
a takhle to tenkrát měli
a vy mějte moc hezký a pohodový večer
mamina s taťkou vzpomínali jaké to bylo poprvé ,
a nejen poprvé ve škole
a já jako vždy seděla potichu jak puťka a poslouchala a poslouchala
a teď když už všichni spokojeně spí
a já až za chvíli až to dopíšu
půjdu si už taky lehnout
a budu si v duchu představovat jaké to podle vyprávění mamina a taťky asi ve škole bylo
taťka vyprávěl
že když šel do první třídy
tak ho doprovázela maminka s babičkou
měl na sobě parádní oblečení
které se skládalo ze šedivých tesilových kalhot
bílé košile
a na zádech si pyšně nesl červenou aktovku
do školy to měl sotva 100 metrů
cesta vedla přes lávku přes potok
pak se vyběhlo do kopečka a ta´tka byl ve škole
no a ten potok byl velký problém
vůbec pro kluka a jeho necelých sedm roků
nějaká lávka taťku vůbec nezajímala
a tak potok překonával skokem přes něj
no jenže ne vždy se to povedlo
a ta´tka skončil v potoce
jednou mu poté co si cestou ze školy u potoka hrál
aktovka nepozorovaně odplavala
a taťka na ní úplně zapomněl a došel domů bez ní
o to větší pak bylo pozdvižení
když ji přinesl soused
který měl stavení u potoka kousek od lávky
a aktovka k němu připlavala
joo to mamina byla jiná školačka
ta se do školy moc těšila
a na svoje věci si dávala pozor
však než co se šlo do školy
tak aktovku měla snad 100 x zkontrolovanou
to aby na něco nezapomněla
a všechny nové věci v ní
tužky a pastelky a penál pořád prý očichávala a hladila
jakou z nich měla radost
však tuhle lásku k papírnictví mám určitě po ní
a takhle my jsme to měli se školou
a vy mějte moc hezký pátek
a ahojda
a mamina byla se mnou doma
a taťka ještě pracoval v elektrárně
tak si vždycky prý bral první dva srpnové týdny dovolenou
to já byla ještě úplně malá
ten čas o kterém vám budu psát
tak to mi byl rok a 4 měsíce
a protože v té době ještě jsme auto neměli
to první mamina s taťkou koupili až o dva roky později
tak ani žádnou dovolenou neplánovali
na koupaliště nechtěli
a tak den co den mě po obědě naložili do kočárku
a poctivě si to šlapali k 5 km vzdálenému rybníku
já prý celou cestu pěkně prospala
a jen co jsme dojeli k rybníku
tak jsme se prý pravidelně probouzela
a jen co jsem viděla vodu
tak už jsme se hnala z kočárku ven a hurá se koupat
měla jsme ten rok na koupání takový ten nafukovací kruh
který měl i pevné dno
a byly v něm jen otvory na prostrčení nožek
a tak jsme ve vodě byli co jen to šlo
a protože naši v té době neměli moc korunek
tak si i svačinu sebou vozili
a nejčastěji to byl rohlík s máslem a paštikou a rajče nebo paprika
akorát jsme si tam prý kupovali vodové nanuky
a u vody jsme vydrželi asi do pěti
pak mě naši naložili do kočárku
a hurá zpátky domů
doma mě pak vykoupali, nakrmili a uložili
což prý nebyl vůbec žádný problém
protože po tom celodenním koupání jsme jim usnula nahned
a když bylo potřeba
tak se společně pustili do praní
prali v takové té malé obyčejné pračce
pak to ve vaně máchali
a nakonec v malé ždímačce ve vaně ždímali
a mamina to pak měla připravený na ráno na pověšení
ano trochu jim nechybělo
že nikde na dovolené nebyli
byli rádi i za tohle
a když pak taťkovi po dvou týdnech končila dovolená
byli oba z toho smutní
no a já tak dostala ven před barák bazének
a koupala jsem se tak
ten rok prý bylo léto hodně teplé a slunečné
a takhle to u nás tenkrát bylo
fotky z té doby nemáme žádné
na foťák naši jetš neměli
a tak jim zbyli jen vzpomínky uchované v srdíčku
a mě jejich vyprávění a vzpomínání
Tohle je asi o dva nebo tři roky do předu
a vy se mějte moc hezky
a neuvařte se mi
a mamině začínaly zasloužené první školní prázdniny
to víte že se na ně těšila
a i proto
že 30. 6 na vysvědčení má svátek
a tak se asi těšila i na dárky
a ty nej pro ni byly knížky a pastelky
dokud neuměla číst
tak jí knížky četl děda
ale na konci první třídy už číst uměla hodně plynule
a tak se na knížky těšila
a jasně že knížky dostala
ale největší favorit byly Děti z Bullerbynu
tu prý přečetla coby malá žába za tři dny
a pak ji četla pořád dokola
a představovala si
jak je součástí té knížky
a všechno co v ní děti prožívaly
prožívala s nima
ale i tak si myslím
že když byla mamina malá měly to děti lepší
nepotřebovaly telefony ani tablety a ani televizi
a vystačily si samy
co mamina vyprávěla
tak byly od rána do večera venku a pořád měly co dělat
tady u nás na dvorku jich bylo pět co chodily spolu do jedné třídy
a tak si spolu pěkně po celé prázdniny vystačily
hrály si s balonem, skákaly panáka nebo gumu
a na oplátku si pak holky hrály s klukama na vojáky
a na louce měly plechovou vaničku a lavorky
a ve spoďárech se v nich postupně vycachtaly
a nikomu vůbec nevadilo že nemá plavky
a taky si na šňůrách na prádlo stavěly stan z deky
a tak si chodily číst Ohníčky a Čtyřlístky
a hrály si tam na maminku a tatínka
a po venku všichni svorně běhaly ve cvičkách a trenkách co nosily ve škole na ťělák
a když pak děda dal mamině pro každého balík starých novin
aby ho šly odevzdat do sběrny
to bylo radosti
a víte proč
protože za ty drobásky co za to dostaly si mohli koupit co chtěly
a tak si koupily ledňáčky
a svorně je pak na lavičce spolu blízaly
a v rukách ještě žmoulaly lipa za dvacetník na která jim ještě zbylo
když takhle maminy vypráví
tak si to pak večer v duchu představuju
a asi jí to i trochu závidím
mně by se to taky takhle moc líbilo
no a vy mějte prima dny
a zase ahojda
vůbec se nebráníme novým receptům
nemáme žádný problém zkoušet nové
i když tenhle není vůbec nový
ale spíš byl dlouhé roky pěkně zapomenutý
a tak když tuhle na něj taťka na Seznamu narazil
tak bylo jasné
že u nás brzy zavoní z hrnce
a naši při tom vzpomínali
že to už je pěkně dávno
/ to byli ještě mladí
a já malý prcek/
měli tohle jídlo oba hodně rádi
v té době neměli moc korunek
mamina byla se mnou doma na mateřské
a taťka pracoval v elektrárně
a tam měl nárok na obědy
když měl ranní tak tam obědval
a když měl odpolední nebo noční
tak si obědy bral v mražené podobě
a vždycky je pak na konci turnusu po noční
v baťohu na zádech na kole dovezl domů
/to jsme ještě neměli auto/
no a jedno z těch jídel co vozil domů
bylo i vepřové na kmíně
a my si ho teda zas po dlouhé době tuhle uvařili
a moc si na něm pochutnali
tak když budete chtít recept
tak vám ho moc rád anapíšu
mějte se moc fajn
a ahojda
bylo prima
po dlouhých letech vyšlo i počasí
a tak jsme grilovali
a dlouho seděli venku
a hodně jsme toho napovídali a naši v vzpomínali
ten večer to bylo 39 roků
co mamina s taťkou spolu začali chodit
a tak většina vzpomínek byla spjata právě s tím
a tak jsem se dozvěděla :
jak pár dní předtím
než co taťka šel na vojnu
jinak vzorná mamina kašlala na školu a ty dny trávila s taťkou
jak pak za ním jela na jeho první vycházku po přísaze
/ bylo to 8.května/
a to víte
potřebovali nějaké soukromí pro sebe
a tak se vydali kousínek za město
a tam u nějaké zdi mezi křovím ho našli
ale jak později ukázalo
za tou zdí byl hřbitov a zrovna se tam i s kapelou odehrával pohřeb
ale našim to nevadilo
jen si pamatují
že zrovna hráli : Kdo to byl cikán černý cikán
no napovídalo se toho tolik
až jsme se večer pak lekli kolik už je hodin
jak nám to uteklo
a jinak se u nás pracuje ostošest
na zahradě máme nový plůtek
a doma už vše pomalu směřuje k červnové akci s novou ložnicí
a všemu co s tím souvisí
a jako bonusem i malováním obýváku
no však ten čas utíká jak vody
ani jsme se nenadáli a už tu je květen
mějte se moc hezky
a děkuju za vaše psaní sem ke mně na blog
moc si toho vážím
toaleťák
to byla včerejší večerní maminy slova
když sáhla nahoru v chodbě do skříně
chvíli tam šmátrala
dokonce i pro židli si došla
aby tam lépe viděla
ale opravdu nic nenašla
toaleťák kupuje mamina vždy ve velkém balení když je v akci
a to pak koupí třeba i dvě tři velká balení najednou
no a máme načas vystaráno
a nejinak tomu bylo i před vánocema
ale včera to vyřešila opět po svém
rozřízla jednu z ruliček papírových utěrek napůl
a hned jsme tak měli dvě ruličky toaleťkáku
no jenže tím vším vzniklo povídání o tom jak to bylo dřív právě s toaleťákem
a já koukala jak puk
nedokážu si představit
že toaleťák v krámě prostě nebyl
že se na něj prostě stály velké fronty
a i když jste frontu vystály tak nebylo vůbec jisté zda toaleťák na vás zbyde
a tak se improvizovalo
v lepším případě ho nahrazovaly ubrousky
v tom horším nastříhané noviny
a to že jste domů donesly toaleťák prý nebyl vždy úplná výhra
problém byl v tom
že na vás už nezbyl ten v ruličkách
ale prý jen ten skládaný
a ten prý byl plně naprd
no však to určitě pamatujete taky
no neumím si vůbec představit
že prostě v krámě nebyl
to že máme teď doma ten co voní po heřmánku
beru za úplně samozřejmou věc
a ono tomu tak dřív nebylo
tak jak já moc ráda poslouchám když naši vyprávějí o tom
když byli malí
a někdy si to i pak představuju a chtěly bych to asi i zažít
tak po tomhle bych teda netoužila
a vy mějte krásný večer
a zítra zas ahojda
a moc děkuju těm
co mi taky píšou
sice miň jak mamina
ale i taťka rád vzpomíná na to jak byl malý
a obzvlásť teďka
když je brzo tma se pustí do vyprávění
tak vám dneska jeho ústy a mým psaním něco spolu napíšem
ta´tkka kbyž byl malý tak vyrůstal u babičky na kraji Trutnova
kde život plynul spíš než jak ve města
tak jako na vesnici
babička s dědou sice bydleli ve staré bytovce
ale hned u domu měli větší zahrádku se slepicema
pejskem Aidou
skleníkem a menší chatkou
takže pro dědi úplný ráj
kousek pod domem tekl potok
a na kopec a do lesa to měli coby kamenem dohodil
a tak není divu
že když se pak taťka
coby asi osmiletý odstěhovali od babičky dědy do města
tak stejně dál trávil každý víkend a každé volno ze školy
u babičky a dědy
a nejinak tomu bylo i o vánočních prázdninách
o kterých vám budu psát
to bylo taťkovi asi 9 a jeho ségře Lence
bylo právě na štědrý den šest roků
a psal se konec roku 1975
po štědrém dnu
který strávili doma
jeli hned na Boží hod k babičce a dědovi
tam hned vedle v druhém bytě bydlel bratranec Marek a sestřenice Petra
a tak měli pak u babičky toho pětadvacátého ještě jedny vánoce
a taťka dostal nové lyže a lyžáky
a tak hned druhý den už byl s nima na kopci
Lenka dostala velký sáňky a tak už je zkoušela taky
a z kopce domů je babička vždycky musela volat domů k obědu
a pak večer i k večeři
co to šlo tak byly děti venku na kopci
a když byla obleva a ven to nešlo
tak hrály u babičky na půdě pinpong
pořád měly co dělat
a nějaká televize
či telefon jak je to teďka jim vůbec nechyběly
a když už chtěly pohádku
vystačila jim k tomu babička s knížkou
a večer se pak chodily umývat na chodbu
kde byla jedna společná koupelna pro tři byty
a když se pak měly koupat
tak děda zatopil v kotli a tam vodu na koupání ohříval
dneska na to koukám divně
ale tenkrát jim to vůbec nepřišlo divné
tak a to je ode mne všechno
mějte se moc prima
u nás dneska prší ,je mlhavo a je teplo
prostě je divně
Přeji Vám všem moc krásný a poklidný večer,
dnes po delší době jsem Verunku vystřídala já a snad se za to na mě nebudete zlobit.
Doma už máme všechno hotovo, Verunka je nedočkavá jak malá holčička a moc se těší na zítra,
zároveň ale je trochu smutná, že advent pomalu končí. Stejně tak jako my s Radkem má i ona tohle období roku ze všech nejraději.
Dneska jsme toho měli na zařizování ještě dost, jednou z cest byla i cesta na hřbitovy rozsvítit svíčky a zazpomínat na ty, co už tu s nímu nejsou a moc nám chybí. Na hřbitově ve Voletinách, kde má Radek maminku, jsme jí povyprávěli, co všechno se Radkovi za ten rok podařilo a jak dobře, díky velké vůli už zas chodí a jak se mu i trochu zas vrátila síla do ruky.
V Trutnově, kde máme babičku Věrku a dědu Rudu jsme také zapálili několi svíček a já Verunce a Radkovi slíbila, že doma jim pak budu vyprávět. A vyprávěla jsem o tom, jak touhle dobou jsme doma ve vaně měli už dobré tři dny kapra. A já coby malá holka, trávila celé dny v koupelně a kaprovi jsem zpívala a krmila ho rohlíkem a připouštěla mu vodu a v noci se pak na něj chodila dívat jestli se sám potmě v koupelně nebojí.
Když pak přišel poslední den kapra, děda mě vzal do města procházku, zatímco babička se pustila do díla. To víte, že jsem pak kapra hledala a nikde ho nenašla. Na stole v kuchyni na mě ale čekalo překvapení. Na ubrousku bylo několik rybích šupinek a babička mi řekla, že mi to tam nechal ten náš kapr a že prý jsou kouzelné. Vždy, když budu mít nějaké přání nebo budu z něčeho smutná, mám vzít jednu šupinku a jít za babičkou nebo dědou a povědět jím to . Děda nebo babička to měli napsat na lístek a spolu s jednou šupinkou to dát do obálky a pak jsme to měli jít hodit do řeky a ten náš kapr si to měl přečíst a to mé přání pokusit se splnit.
A tak jsme psali přáníčka a házeli je v obálce do řeky.Pamatuji si, že jako první jsem si přála, aby děda nebyl nemocný, taky jsem si pro babičku přála nové nohy, to aby jí ty její nebolely. Samozřejmě i taková ta dětská přáníčka mezi tím byla jako třeba panenka chodička nebo velikánské pastelky. Panenku jsem skutečně o dalších vánocích dostala a měla jsem z ní velkou radost.
Právě i proto jsem dneska na hřbitově babičce a dědovi poděkovala za to jací byli a co vše pro mě dělali.
I vám všem bych přála, kdyby to bylo v mé moci pár takových kouzelných šupinek, dávno už vím, že nebyly kouzelné, že se za nima schovávala velká láska a obětavost babičky a dědy. A právě si myslím, že to je to, čeho je v dnešní době tak málo, kamsi se vyprchala i tolerance a úcta jednoho k druhému.
Věřteže kdybych dbě takové šupinky teď měla, tak od jedné bych si přála, aby moje rodina byla zdravá a tu druhou bych právě poprosila o víc té lidské úcty a tolerance.
Vám všem za nás všechny přeju co nejkrásnější vánoce, přesně takové jaké Vy sami si přejete.
Šárka
Vánoce už nám pomalu klepou na dveře
ještě devětkrát se vyspíme
a Štědrý den bude tu
a my se dneska spolu vypravíme o hezkých pár roků zpátky
do doby kdy mamině bylo asi tak pět, šest roků
a tudíž se psal rok asi 1971
do vánoc tudíž chybělo pár dnů
a to bylo doma už znát
cukroví už bylo upečené
ve sklepě na svoji slavnostní chvíli čekaly kompoty v plechovkách
které si mamina s babičkou dovezly od tety z Prahy
u babička ve skříni čekala na svoji premieru
nová záclona do obýváku
tu si pro změnu babička koupila v NDR
kam pravidelně před vánocema jezdila s čedokem
a později když pak už dělala ve velké pekárně
tak tam jezdili do NDR jako zájezd od ROH
a jak vánoce byly blíž a blíž
vrcholil i vánoční úklid
ze všeho nejvíc se mamina těšila prý na to
až dojde i na koberce v chodbě
měly tam dva běhouny
babička je vždycky srolovala
a už s nima šupajdila ven na sníh
tam zas je na sněhu pěkně rozbalila
a klepala je co jí síly stačily
pak zas je srolovala
přehodila přes bydlo
a nechala je ještě
než co vytřela chodbu
venku pěkně větrat
a pak šup s nima pěkně domů
v tu dobu taky děda přinesl ze sklepa velkou krabici
se světýlkama a ozdobama na stromeček
děda
když ještě nebyl v invalidním důchodu
tak pracoval jako elektrikář v elektrárně
a protože mu teda elektrika nebyla cizí
tak světýlka na stromeček vyrobil sám
a každý rok je ještě nějaký způsobem vylepšoval
no a ten rok musel dělat nový
babička totiž z NDR kromě jíž zmíněné záclony dovezla
i umělý vánoční stromeček
a ten byl o dost větší než ty přírodní které měly předchozí roky
no užili si s ním hodně " srandy"
ještě že děda byl zručný kutil a stromeček upravil tak
aby jako vánoční stromeček mohl vůbec fungovat
prý když se na něj pověsily ozdoby
tak netrvalo dlouho
a větvičky i s ozdobama ze stromečku opadaly
tak holt děda vzal takovou ruční vrtačku
u které točil kličkou a tím vrtal
a díry kde byly nastrkané větvičky
vyvrtal o kousek dál
a udělal je menší
to aby v nich ty větvičky byly pěkně nafest a držely
dneska když na to mamina vzpomíná s odstupem času
tak stromeček to prý byl hrozný
ale v té době z něj byli nadšeni
a každému se moc líbil
a hlavně vydržel až do Hromnic a neopadával
další dědovou prací byl betlém
mamina měli doma v obýváku piáno
ale takové to velké křídlo
no a na něj vždycky před vánocema děda stavěl betlém
uměl si s tím hodně vyhrát
každá figurky měla rok co rok přesně dané svoje místo kde měla stát
a aby to děda dovedl k úplné dokonalosti
tak celý betlém měl i osvícený
no a právě ve chvíli
kdy děda postavil betlém
tak mamina poznala
že vánoce jsou už opravdu za dveřma
a když se pak doma už začalo mluvit o tom
že už brzy přijede babička z Hradce
/ maminka mamčiny babičky/
tak do vánoc zbývaly už jen tak dva tři dny
ale o tom si napíšeme zas příští týden
a tady jsou mamčiný babička s dědou
ve dvou pozicích
nejdřív jak úplně obyčejní lidé
a pak úplně proměnění k nepoznání
no a vy mějte prima večer
a zítra budeme spolu dělat kuličky Rafaelo
už asi třetí vánoce je děláme podle jiného receptu než ze salka
a takhle nám chutnají ještě víc