pátek, vydala jsem se k řezníkovi, protože ten má zítra zavřeno.
Vzala jsem to směrem řece .
I zdálky bylo vidět jak si na pivovarské komíně hoví Matěj s Magdalénkou. Letos se pěkně činili a tak v důlku na hnízdě zahřívají pět vajíček. Stejně tomu tak je i na komíně v Bohuslavicích, tam Bohdan s Bohunkou jsou také v očekávání pěti čápatek. První z nich by se mělo vyklubat za 17 dní.
Z toho by měla Verunka velkou radost. Byla velkou milovnicí čápů a poctivě je po celou dobu co u nás byli, vždy sledovala. S vykulenýma očima a křikem :Víte co je nového ? Nám hlásila každé snesené vajíčko a poté i každého vylíhnutého prcka. S napětím pak sledovala i jejich první lety. A půlce srpna, když nám naposled zamávali křídly a vydali se na dalekou cestu do Afriky, se pak s nima vždy s krokodýlíma slzičkama v očích loučila.
I takováhle byla naše Verunka.
A komín z dnešního rána s čápama je vidět hned na téhle první fotce.
A na téhle poslední fotce, nalevo v té kamenné části je vidět okénko / taky jsem to mohla vyfotit líp/. Tam je vyhlášená trutnovská Vinárna pod hradem. Do ní jsme s Radkem, poté co se vrátil z vojny chodili poctivě každý pátek na večeři. Měli jsme oba veceři, colu a džbánek vína a stálo nás to stovku i s dýškem pro číšníka.
Párkrát jsme tam byli i s Verunkou a té se tam včetně večeře moc líbilo i posezení na barových židličkách, tam si vždycky dávala pohár a byla u toho opravdu hodně důležitá a dlouho pak o ničem jiném nemluvila, jak moc z toho byla nadšená.
A my zítra budeme s Radkem péct beránka. Snad nedopadnem tak jako když jsme ho pekly vloni s Verunkou a upadla nám hlava. Spravily to ale dvě špejle a nikdo nic nepoznal. A když jsme si ho pak daly ke snídani s kakaem, tak nám chutnal i s tou upadlou hlavou.
