že letos beránka ani péct nebudu, nechtělo se mi do toho. Bála jsem se, že tohle pečení mi ublíží. Mám v živé paměti, jakou z něj Verunka s Radkem měli vždycky radost. Jednou dokonce s ním Verunka běžela za Radkem aby mu ho ještě za tepla ukázala, a jak myslíte,že to dopadlo. No ano, jak byl na talířku a Very držela jen ten talířek, tak ji beránek z něj spadl. Hodně z toho tenkrát byla nešťastná, ale slzičky hned vyměnila za radostné poskakování, to když jsem ji řekla, že se až tak nic nestalo a že upečeme nového. I taková byla naše Verunka, pláč a radost v jednom hrníčku.
A včera, jak jsem tak plela, tak jsem se rozhodla, že beránek bude, musí být, každý rok byl.
Hned jak jsme přijely domů a umyla jsem Barušce čumáček a podvozek, jak říkal Radek, pustila jsem se do něj. Jen nebyl biskupský tak, jako dřív/ ten by mi nešel, moc by mi to všechno pripomínal/.
Tak ten letošní měl premiéru a byl šlehačkový
Pekla jsem ho jen do malé formy. Spolu s ním jsem ze stejného těsta upekla i malé bábovičky. Do nich jsem ještě navíc přidala nahrubo nastrouhanou margotku a prý neměly chybu, nevím, už nejsou .
Na rozdíl od báboviček jsem ho nijak nezdobila, jen jsem ho lehce pocukrovala.
💔💔
Najednou si uvědomíš, jak cenné byly ty úplně nejobyčejnější okamžiky....
dokud se z nich nestanou vzpomínky.
💔💔
Mějte všichni pěkný a poklidný večer a pokud to tak je, tak buďte prosím vděční za to, že ho nemusíte trávit sami.
Šárka s Baruškou
A tohle večerní sluníčko doma, to je takové malé pohlazení po duši ...
najednou mám pocit, jako bych v tu chvíli nebyla doma sama.....💔💔
