Na minulou neděli

 Jsem trochu víc pekla, ale to už víte.

 V pátek předtím jsme byly s Baruškou na kontrole, CRP krásně a výrazně kleslo a paní doktorka se rozhodla, že z antibiotikách injekcí přejdeme na léky.

Jenže přišla noc ze soboty na neděli a zase se to začalo hodně výrazně horšit. Teplota opět výrazně stoupala, vrátil se zahleněný kašel, Baruška se klepala jak osika no a bylo to v háji. 

Na předání dortíky jsme byly domluvené na nedělní ráno. Brzo ráno jsem vstala a začala dodělávat to co si vždycky nechávám až na poslední chvíli, aby to bylo co nejčerstvější. 

Poslední klasické, karamelové větrníky jsem nestihla, místo toho jsme s tím někým pro koho zákusky byly frčely s Baruškou na veterinu. Tam opět odběr krve, který ukázal, to co jsem tušila, CRP opět bez injekcí stoupala, takže návrat k injekcím plus navíc ACC Long na rozpouštění hlenu, které pejsci sice umí vykašlat, ale už ne vyplivnout, takže je polykání.

Pak doma předat dortíky a pro mě úplně něco nepochopitelného, ty karamelová stačily až na pondělí, moc za to děkuju, byla to v tu chvíli pro mě velká úleva

Ani jsem tentokrát moc nefotila, neměla jsem na to vůbec náladu.

a tady už jsou nádherně naaranžované a připravené na oslavu

A tak nějak už je toho trápení na mě zas moc.

Baruška je celá moje rodina, je teď to jediné, co mi doma zbylo.

Užjsem z toho všeho hodně špatná.

A ta dvě čísla v mém telefonu, na která sem tam zavolám pořád nikdo nezvedá...

můj milovaný

broučku, dneska máš narozeniny, velké kulaté narozeniny.

 Přemýšlela jsem, co ti mám popřát, nakonec jsem se rozhodla, že přát ti nemusím, vy moji dva jste pěkně v klidu v nebíčku a máte se tam dobře.

A tak místo přání ti chci poděkovat, za to jaký jsi byl skvělý  táta naší milované Verunky a můj jedinečný manžel. 

Děkuju ti za všechno, co jsi pro nás dělal, za to jak jsi nás měl rád a díky tomu nám bylo spolu tak dobře.

Pamatuješ, co jsme si před dvěma roky naplánovali buďto na dnešní den nebo na červen příštího roku ?

To ty jsi přišel s tím nápadem poté , co jsi se v srpnu vratil po půl roce domů z nemocnice , no a mně se tak moc líbil, že jsem ti na něj hned kývla a naše Verunka z něj byla úplně nadšená.

Stalo se to co se stalo a my ten náš překrásný plán už nikdy neuskutečníme. 

A proto právě dnes udělám to, co jsme chtěli :

 Já, 

 tvoje Šárka  ti taky teď a přede všemi říkám znovu své velké ANO, které mělo zaznít při malém kostelním obřadu  jen pro nás a pro naši Verunku.

Chtěli jsme si znovu říct své ano,  tentokrát však v kostele . 

A tak proto já ti to moje ano říkám právě teď a úplně vidím a slyším i to tvé uslzené a dojaté ano. 

A do toho kolem nás poskakuje naše spokojená Verunka, která se na to moc a moc těšila a měla zákaz o tom všem dopředu mluvit, mělo to být od nás jedno velké překvapení. 

Mělo, 

nikdy už se nesplní, ale co vím jistě, že kdyby existovala možnost, jít do toho všeho znova, šla bych hned bez váhání, vlastně nešla bych, já bych přímo utíkala a celé to se vším všudy moc ráda s tebou prožila znova, ale to ty víš, to už jsme si tenkrát, jak jsme tohle plánovali, spolu řekli, viď

Nejde to, vím, ale jsem neskutečně vděčná, že jsme se tenkrát našli, měli spolu naši milovanou Verunku, kterou jsme pak, po tom všem hezkém museli pustit do nebíčka a ty coby ten nejlepší táta, ji v tom nechtěl nechat samotnou a odešel jsi tam za ní. Jsi neskutečný frajer, můj frajer a já ti  za všechno moc, moc  děkuju.

Miluju tě neskutečně moc broučku můj, zrovna tak i naši Verušku a tak to bude navždycky.

Ráno jdu do města a já se v tom kostele zastavím za nás všechny tři, ne v boha už jsem přestala věřit, ale půjdu tam proto, abych to své velké ano řekla tam, kde jsme si to tak naplánovali.

Já už opravdu nechci nikdy nic plánovat, protože všechny naše společné a vysněné plány už nikdy splněny nebudou......

Moc vás oba miluju 

P.S.

Ano dnes ráno jsem tam byla a i když se to nemá, já našla odvahu a to svoje velké ANO jsem tam pro tebe opravdu zakřičela 

 

V pondělí po ránu jsem taťko

  byla po víc jak dvou měsících u paní doktorky.  Měla jsem teda jít i v srpnu, ale protože paní doktorka byla nečekaně nemocná a v Trutnově ordinuje jen vždy v pondělí, jinak je v nemocnici v Náchodě, tak se to posunulo až na září. 

No, co k tomu pondělku napsat, ani sama nevím.

Prý je hodně znát pozitivní vliv pana psychologa, ale je před námi ještě dlouhá a náročná cesta i díky tomu, že nemám žádné jiné rodinné zázemí, které by mi ve slabých chvilkách moc pomohla a na které bych byla zvyklá.

Ale to, co jsem prý za ty dva roky sama dokázala, je na metál, prý jsem neskutečně silná.  Však víš, že takovou mě naučil být život hnedka od mala.

A teď se mě nikdo neptal jestli taková chci být, nic jiného mi nezbývalo. A silná se vůbec necítím, jen o tom už nepíšu.  Stále a to i dost často přicházejí dny a většinou jich je několik za sebou, kdy mi je fakt mizerně  a kdy to zas jistí kout v ložnici na zemi.  Ale na druhou stranu jsou i dny, kde se umím zasmát a to i pěkně nahlas.

Jen těšit na něco, tak to už neumím, bojím se toho.

Pamatuješ viď, jak jsme vloni koncem září měli jet na welnes pobyt do lázní a pak půjčeným obytňákem do Polska k moři. Tam jsme plánovali jen tak procházky po podzimním pobřeží a pak jet zas kousek dál a pak zas jinam. Verunka by jela s náma, to by ani jinak nešlo. Těšili jsme se na to a nic z toho nedopadlo.  Tak proto ani já už nic neplánuje a žiju ze dne na den a ten když se pak vydaří, tak jsem za něj vděčná. 

Teď jdu na kontrolu zas až za dva měsíce, jo a ještě jsem zapomněla, pan psycholog je ohledně mě ve spojení s mojí paní doktorkou i když  před tím o sobě vůbec nevěděli, to je od nich hezké.

Tak takhle já to taťko mám.

A vite co , vy dva moji broučkové, tak strašně bych si přála, že vždycky když mi pípne nebo zazvoní telefon, aby jste na druhém konci byli vy dva. 

Ale jak říká pan psycholog, tady na zemi jsme jen na návštěvě a až přijde náš čas, tak odejdeme tam, odkud už není návratu.  A to znamená, že tam už budeme napořá . Tak až jednou tam přijdu i já tak pak už budeme jen a jen spolu a nic už nás nerozdělí.  

Mám vás oba tak moc ráda. 

Vaše navždy milující a milovaná mamina s Baruškou 

Jo a taťko, koupila jsem si nové povlaky z mikroplyše na malé polštářky na spaní a jsou tak příjemné, že si asi koupím takové i povlečení. 

Jo a na neděli zas trochu víc peču. 

A ještě něco, jestlipak jsi si Veruško všimla, kolikátého je dneska  ? A co bude za tři měsíce  ?

Určitě ano, víď ?

Podzim 🍁

 Prosím víc takových okamžiků kdy sluníčko u nás doma kouzlí.

Krásní lidé, syn se svojí milovanou maminkou, neskutečně moc jim to přeju. 

Úplné pohlazení po duši. 

Jde z nich tolik lásky, čistoty a dobra.

Mám to tu ráda, cítím se tu v bezpečí, mám tu Barušku a vás dva moji milovaní, které si nosím navždy v srdíčku, takže jsem doma vlastně všichni, jen jinak, než bych si přála.

Vaše mamina 

Moc vás oba miluju a jsem šťastná, že jste byli moji.

Dneska v 9 hodin a 10 minut.....

Můj Radek ♥

 Dneska to je přesně rok, co jsme byli spolu naposled. Ty o tom ale nevíš, spal v umělém spánku.  Když mě za tebou pustili, nic špatného jsem na tobě neviděla.  Jen jsi spal a já věděla, že už to tak bude napořád.  Věděla jsem, že už nikdy neotevřel oči, nemrkneš na mě, nikdy mi už neřekneš mamášku mám tě moc rád, že už nikdy nic z toho nebude ani zítra, za měsíc, za rok.....

A i přesto, že ty poslední hodiny s tebou byly tak bolestné, nechtěla jsem před tebou plakat. Hladila jsem tě, vzpomínala na to všechno hezké co jsme spolu my tři prožili. A znova tě hladila a snažila si zapamatovat každý kousek tvého těla. 

Byly jsme tam je my dva, naše láska a vzpomínky a ty děsné přístroje, které tiše pípaly a já věděla, že nebude dlouho trvat a ztichnou. 

Pořád jsem prosila o zázrak a doufala, že se stane. Žádný nepřichazel, jen přišel lékař se slovy, že už budu muset odejít. 

To bylo něco tak strašného, to přeci ne, vždyť jenom spíš, nemůžu od tebe odejít a vědět, že už nikdy.

A tak, když pak v pondělí ráno  zazvonil telefon a já věděla co se dozvídám, se mi už podruhé rozpadlo srdce na milion kousíčků.

Nechápala jsem to a už vůbec jsem tomu nechtěla uvěřit.

Jak je možné, že ta strašná a bolavá noční můra o Verunce má pokračování, jak to, že tam jste s Verunkou spolu?

Vždyť ty máš být tady se mnou a s Baruškou a spolu jsme přeci měli jít tou nelehkou cestou, kterou nám Verunky odchod připravil ?

Nechápala jsem co mi to  volali z nemocnice, to přeci musí být nějaký omyl. 

Volala jsem tam zpátky, nebyl to omyl, v 9 hodin a 10 minut jsi skutečně odešel za naši Verunkou.

Neptejte se mě, jak jsem to tenkrát zvládala či nezvládala, vůbec nic si z těch prvních dní nepamatuju .

Moc tě broučku můj mám ráda, úplně stejně jako naší milovanou Verunku. 

Tak moc bych chtěla vrátit čas.

Tvoje oblíbená , tak rádi jsme si ji spolu zpívali a Verunka šťastná a spokojená kolem nás poskakovala....

A víte co, jsem Verunko tvoje mamka a budu jí navždy, stejně tak jako tvoje manželka taťko.

Sice mám srdce rozbité na milion kousků, ale vás dva tam mám napořád a spolu s vámi tam mám i miliony vzpomínek a vás a to je , když vy už tu nejste, to nejvíc. 

Takže navždy vaše milující mamina a manželka

 🕊🕊💔💔❤️‍🩹❤️‍🩹