teď se asi budete divit, proč ten nadpis, když se chystám psát o rajčatech.
Ano o těch rajčatech co jsem měla v obýváku na okně. Poprvé jsme takhle pěstovaly rajčátka s Verunkou před dvěma roky a nejinak tomu nebylo ani vloni, když jsme se z nich radovali spolu s Radkem.
Tu letošní sazeničku jsem si koupila 17.5 / ten datum znám přesně, to vite, prdlá účetní/ a každý den se těšila z toho jak krásně roste.
Rostlo jak z vody, netrvalo dlouho a objevily se první květy a pak i rajčátka. A sazeničce se náramně dařilo. No to ještě, stejně tak jako já netušila, že ji 14. června čeká letecký den. Ten den u nás dost pršelo a I foukalo.
V tom někdo zvonil, šla jsem otevřít a první co jsem viděla bylo to moje rajče z okna, teprve pak jsem si všimla rukou, co ho držely. Byly Vítka od vedle, který byl zrovna venku s pejskem, když vítr zrovna sfouknul rajče z okna a tak mi ho přinesl. Bylo hodně polámané, rajčátka opadaná a i přesto mi bylo líto ho vyhodit a dala jsem mu druhou šanci.
Pěkně jsem ho pomocí provázku a tavné pistole přilepila k rámu okna, polámané větvičky zastříhala a starala se o něj jak nejlépe jsem umělá.
A ono se mi za to osvědčilo. Ještě minulý týden si takhle pěkně rostlo, plodilo a dozrávalo a já z něj měla opravdu velkou radost.
No to jsem ještě netušila, že má před sebou další leteckou zkušenost. V pátek těsně před půlnocí jsem slyšela, jak jde z města naší ulicí ⁰skupinka pěkně, no prostě, ožralých. Dělali takový rámus, že i Barušku vzbudili a ona začala štěkat, tak jsem ji hned uklidnila, že to nic nic není a ať spinká dál. Poslechla mě, vlezla si ke mně do klína a během chvilky už zas chrněla. Tak už ani pak neslyšela, jak se ta skupinka zastavila tady u nás, chvilku byl klid a pak se něčemu strašně smáli.
A já pak ráno zjistila, že mi rajče shodili z okna a rozšlapali ho, byla z toho pod okny pěkná spoušť. To víte, že mi to bylo líto, pár rajčátek jsem zachránila a zbytek putoval do popelnice s bio odpadem.
Včera se mě ptal právě Joska, kde mám rajče. Tak jsem mu to všechno řekla, taky byl z toho špatný.
Dneska k večeru někdo zvonil a on Joska a strkal mi do ruky košík plný rajčat a prý to jsem vám přivezl ode mne ze zahrady. Co to se mnou udělalo vám asi psát nemusím. Hodní lidé ještě jsou a to je moc dobře.
A Joska je táta toho Pepíka, který jako malý chodil převlečený za čerta a kterému tenkrát naše Verunka coby dvouapůlletá dala dudlíka. A je to taky ten Pepík, který coby voják jezdí na zahraniční mise a o kterém si pak s tátou Joskou o něm povídáme o tom, jaký má o něj strach i přesto, že Pepík už je dávno dospělý chlap, kterému už je 45 roků . Ale to víte pořád to je vazba táta a syn.
A Joska je taky ten, který učil Radka na učňáku praktickou výuku a od kterého má Radek v učňovské knížce i jednu poznámku.
A mě tak napadlo, že zítra k večeru, to sedávají Joska s Bóďou u nich u domu na lavičce/ je to ten, kde jsem bydlela jako malá/ vezmu tu knížku a půjdu je trochu rozveselit, to aby i Joska měl trochu radosti a přišel na jiné myšlenky.
No a takhle já to tady mám se sousedama a jsem za to vděčná.
A vám přeji také hezké dny, kdy třeba I vám někdo udělá nečekanou radost, tak jako mně dneska. A to né kvůli tém rajčatům, ale proto, že si na mě někdo vzpomněl a chtěl mě potěšit
Šárka s Baruškou
Ta už má od půl osmé v ložnici půlnoc a takhle tam chrní natažená, to nebývá často, většinou spí stočena do klubíčka.
