sobota 21. listopadu 2026

Musím rychle, než

 co vám o tom napíše páníčka a bude na mě žalovat .

Jenže já opravdu nic neprovedla, to samo. 

Celé to bylo takhle, v pondělí si celá šťastná donesla domů nový adventní věneček. Měla z něj velkou radost už i kvůli těm barvách a taky i proto, že zvládla úkol od pana psychologa a ten zněl : ten starý plný vzpomínek už nechat odpočívat ve sklepě a koupit si právě nový. 

Koukejte, to jen on.


Jenže pak ve čtvrtek večer šla na schůzi tady u nás v sušárně.  Říkala, že přijde brzy, nepřišla. A mně to bylo už dlouhé a tak jsem si hledala zábavu a představte si, že jsem ji našla a jakou panečku .

Když páníčka odcházela, tak mně nechala svítit lampičku v obýváku a malé světlo v kuchyni. Myslela si, že budu chrnět, ale to se pletla. Byla jsem doma sama a tak jsem se vydala na průzkum hledat nové dobrodružství.

A v ložnici i přesto, že tam byla tma jsem ho našla. Na nočním stolku, prý páníčka, byl ten věneček.  Chtěla jsem páníčce udělat radost a trochu ho vylepšit.  Takže nejdřív jsem sundala všechny svíčky a odnesla si je pěkně do obýváku pod malý stoleček.  A přišlo mi, že jsou takové obyčejné a tak jsem rozhodla, že je trochu vylepším, no a jak jinak než zoubkama. Když jsem byla v nejlepším, tak jsem slyšela jak páníčka odemykání. Takže co teď, honem na gauč na zádíčka a čekat jak mě páníčka pochválí, jak jsem to sama hezky zvládla, však i bonbónek jsem za to dostala. 

Pak jsme šly ještě ven na čůrání a potom páníčka ještě chvilku pracovala a byl čas jít spát.  Nejdřív si ničeho nevšimla, já pod peřinou pro jistotu dělala, že už spinkám, jenže bylo mi to k ničemu.  Za chvíli slyším, proboha Baruško, kde máme svíčky.

 To vite, že jsem na sebe nic neprozradila, ale páníčka je našla.  Nevím co se jí na té jedné nelíbilo, má jí výjimečnou, takovou rustikální. 

Vám jsem se přiznala, ale né, že to na mě páníčce řekněte, já pořád dělám, že já nic a že to samo.



Ale jak tak na to koukám, tak možná ještě jedna by potřebovala taky poupravit, aby té jedné nebylo líto, že je sama taková jiná. Však tady už o tom nafest přemýšlím.


Zítra páníčka bude odevzdávat ty věci na charitativní jarmark a pak vám určitě napíše sama. Víte ona pořád ještě dělá nové a nové pytlíčky, teď zrovna do těch dalších suší v troubě sněhové pusinky.


A vite co je nového, u nás už od ráda semtam chumelí. 

A to je všechno. 

 A my  jsme teda domluvený, že to na mě nepovíte.  Takže platí, jo ? Děkuju

Malá uličnice Baruška 


A já už jsem po obědě, tak si jdu na gauč takhle chvilku schrupnout, než zase půjdeme ven.

A nebojte, ten vosk jsem nesnědla, všechen ho našla páníčka pod tim stolkem.


středa 18. listopadu 2026

Můžete mi někdo prosím

 říct, jak to teda je ?

Já už se v tom ani trochu nevyznám, Joska mi říká, že jsem jak historická paní pošťačka a ta moje páníčka mi pro změnu říká, to když mám  ten pršíplášť, že jsem jak tryskáč. 

A víte jak na to přišla, to prý když běhám po louce, tak se mi ten kabátek vzadu na zadečku zvedne do stran, no a prý pak jsem jak ten tryskáč.

Jo a nevíte proč mám ten pelíšek s kočička když  jsem psí holka?

Ale co si budeme povídat, gauč je stejně lepší, že jo ?

A tady taky vidíte, jak je ten pršíplášť duhový když zmokne, to si pak rovnou venku připadám jak semafor když se zblázní a svítí mu všechny barvy najednou .



A večer u nás hodně, ale opravdu hodně pršelo a představte si, že i v tom dešti jsem musela ven. Vzala jsem to tentokrát honem a pak doma takhle.

A ještě něco si musím postěžovat, u nás to celé odpoledne tááák moc voněla a myslíte, že jsem aspoň kousek toho perníčků dostala ? I prdlajs, nedostala , ale dostala jsem kousek sušeného masíčko, které mám moc ráda, takže nakonec to zas tak špatné nebylo. 

A když spinkám , tak většinou takhle a vůbec nechápu proč se tomu páníčka směje.


A včera páníčka zas stříhala a lepila a víte co, já taky kousek papíru dostala a ani nůžky jsem nepotřebovala, jen takovou hvězdičky, jako udělala páníčka jsem nezvládla, jestli ono to nebude tím, že jsem neměla lepidlo.

A takhle my to s tou mojí páníčkou máme. 

A ten nový polštářek se mi moc líbí, ale prý ho máme spolu dohromady a není jen můj, tak s ním nesmím dělat psí kusy.


A mějte se moc hezky a já vám zas napíšu nebojte, jo a pozdravuje ode mne vaše zvířátka. 

Vaše a hlavně páníčky malá lumpice Baruška 

Víte, já mám hodně ráda teplíčko .




A mám vyřídit od páníčky, že moc děkuje, že tu jste s námi .

P.S.

Tak teď budu  "žalovat " já. 

Baruška tak jako každý jiný pejsek očuchává lampy a kmenu stromů a než se nadám, tak je kolem nich dvakrát, třikrát omotaná. Takže já jdu v jejich stopách abych ji odmotala a ona myslí, že hrajeme asi hru Chodí pešek okolo a vzápětí se vydává hned za mnou. Takže zatímco já ji odmotávám, tak ona se zas úspěšně sama sebe zamotává. 

A tak si tak říkám, že když nás někdo vidí, jak běháme kolem té lampy nebo stromu, tak má prima zábavu. 

Většinou se jí to daří i silnice, kde lidi čekají až budou moci vjet na kruháč, takže diváků máme dozajista dost.

Kdyby byl ještě pořad Neváhej a toč, tak bychom to určitě vyhrály jak běháme dokola kolem lampy nebo stromu . My jsme dvojka, to si nemyslete, že ne .

A Verunko, zítra přivezou na náměstí vánoční stromeček.


MILÁ Jitko,

bylo to absolutně nečekané, moc děkujeme, ještě teď jsem z toho dojatá. 

DĚKUJEME ❤️

pondělí 16. listopadu 2026

Poslední dny

 Jsme v jednom kole a to je moc dobře. 

Opravdu hodně času trávíme venku na procházkách. 

Baruška, ačkoliv to vůbec neznala už perfektně  umí chodit na vodítku a u nohy. Už se ani nebojí když jdeme na chodníku vedle silnice. Ze začátku se bála aut, to už jsme také zvládly a tak naše procházky jsou den ode dne delší a delší. 

A doma to máme tak, je to velký mazel a chvíli co chvíli si přijde pro pohlazeni nebo pomazlení.  V tu chvíli jde u obou všechno stranou a věnujeme se sobě.

Když se pak zaberu do práce a po chvíli si uvědomím, že je podezřelé ticho, tak se pak nestačím divit.

Oblíbená činnost Baruška je, že stahuje deku z gauče, takže i třeba třikrát za den ji tam musím dávat znova. Dneska to ale posunula o level výš. Už ji nestačila jen ta deka a tak se rozhodla, že pokoří v ložnici peřinu.

Jenže to se mýlila, jejích šest kilo na to nestačilo a tak se jí podařilo peřinu jen na půl stáhnou z postele dolů a to ji tak udolalo, že na té peřinu usnula. A jestli myslíte, že  na to měla bůhví kolik času tak se pletete. Zvládla to během pár  minut, než  co jsem vyndala prádlo z pračky a pověsila ho.

Takováhle to je moje malá lumpice.




A taky jsme hodně pekly.
Kromě dortu ve středu a šesti štrůdlů v sobotu nám doma každý den přibývá další cukroví do  Mikulášských krabiček. 

Dneska jsem se také pustila do čokoládových lízátek na jeden charitativní jarmark, nezůstane jenom u nich, mám v plánu toho pro ně udělat víc.









A takhle to teda máme a jsme za to obě rády. 

Jen se vám musím k něčemu přiznat. Tohle neumím ani trochu.   
Když mi přijde odezva na moje pečení, tak to vždycky obrečím , tak moc bych se ráda o tu radost podělila s Verunkou a Radkem. 


A vy mějte hezké pondělí a za všechno Vám moc děkuju 

Šárka s malou Baruškou 




pátek 13. listopadu 2026

už dva dny přemýšlím o tom,

jestli o tom napsat nebo ne.

Nakonec jsem se rozhodla, že ano.

Ve středu odpoledne mi na Radkův email přišel dopis. Adresát pro mě naprosto neznámý . Psala nějaká paní, že lžeme a že Verunka s Radkem žijí, že nás spolu tenhle týden viděla.

Ano mohla vidět mě a pokud má hodně dobrý zrak mohla vidět i Verunku s Radkem, protože oni opravdu chodí všude se mnou. Nosím je navždy ve svém srdci.

Pak zas napsala něco, čím si úplně proti řečila. Prý nechápe, jak můžu být v posledních dnech šťastná a že jsem bezcitná hyena.

Je mi té paní líto, neodsuzuju jí. Asi žije hodně smutný život, když dokáže druhému závidět a mít snahu zprotivit ty jeho chvilky štěstí.

Mně ale tím neublíží, jsem den ode dne silnější a za to vděčím panu psychologovi a naší cestě pro malou Barušku, hodně jsem ten den pochopila, měli jsme na to naše povídání hodně , opravdu hodně času.

Silná jsem taky právě kvůli Verunce a Radkovi a to proto, že jsem je ve svém životě měla  a byli oba moji. Ty naše společné roky mi nikdo nikdy nevezme a v tom je taky moje síla.

A v poslední týdny mám hodně úsměvů na tváři a pocitů štěstí hlavně díky Barušce.

Ano, jsem silná a bohatá , bohatá tím, koho nosím ve svém srdíčku.

Ráda bych vám pomohla, dejte mi tu šanci.

A pokud na to vše dál máte svůj názor, mějte ho, je to tak v pořádku, každý máme nárok na svůj názor.

 A tohle je ta realita, kterou vy zpochybňujete a která se mnou bude až do konce mého života. Ano zase se umím smát a těšit ze života, ale taky v ten samý den umím být smutná a nenávidět život, za to co mi udělal.

a pokud mi stále nevěříte, tak už vám mohu vzkázat jen a jen tohle  :


A vy všichni moji mílí, nebojte jsme v pořádku.

 Dál se spolu s Baruškou radujeme z úplně obyčejných věcí, chodíme na procházky, lumpačíme, pracujeme a pečeme, ale o tom všem zas příště.

Mějte moc hezký večer a dobrou noc vám přejí 

Šárka s Baruškou

 

Život mě zasáhl nejednou tak tvrdě, že bylo těžké jít dál. Ale to neznamená, že  pokud jsem se rozhodla žít dál i bez Verunky a Radka, že nemám právo na štěstí a prostou lidskou radost.


úterý 10. listopadu 2026

Tak já teda nevím

 jestli nemám podat nějakou stížnost. 

Tak si představte co řekl soused Joska páníčce?

Tuhle jak poprchávalo, tak na nás koukal z okna a mával nám, i když teda já si myslím, že koukal hlavně na mě, že jo. Však páníčku zná už dlouho, tak proč by na ní koukal. A pak když bylo hezky a seděli s Bóďou na lavičce, tak si mě hladili a v tom se Joska ptal páníčky jestli někdy pracovala na poště, nenechal ji ani odpovědět a pokračoval. Že tuhle jak na nás koukal z okna, tak si všimnout jakýže to mám kabát a že prý takový pršípláště nosily pošťačky  před padesáti lety. 

To je co a já na ten kabátek jsem tak pyšná, nepromokne, navíc i pěkně hřeje jo a páníčka ŕíkala, že stál víc jak její bunda. A ještě něco, když prší a on zmokne tak vypadá jak duha. Jinak je šedivý. 

No , že nejsem žádná paní pošťačka ?

Ale pro jistotu se páníčky zeptám, jestli opravdu mi ten kabátek nepŕešila z nějakého toho starého pršipláště.

Ale to nebylo všechno, do toho všeho se přidal i Bóďa, že v pátek jak foukalo, že si všimnul, že u nás na louce asi od větru lítá nějaký růžový hadr. A jak prý tak líp koukal, tak si všimnu, že  ten hadr má nožičky a že to nejspíš budu já.

Copak já můžu za to, že mám tak krátký pacinky ?




No a teď mi prosím poraďte, co já jím ma za to provést, takhle se mi smát ? To se přeci nedělá.

A vite co, úklid doma jsem si vzala na starost kompletně já, uklízím hodně a uklízim ráda. A místo aby mě páníčka pochválila, tak jen slyším : ty malá opice, kdepak máme předložku od vany a kampak jsi schovala podsedáky ze židlí. A nebo: proč máme bramboru na gauči, ty jsi zase krámovala ve špajzce viď ?

Jakýpak krámovala, copak se nenaučí, že já nekrámuju, ale uklízím a to rovnou pěkně po svém?

Ale víte co, nezlobí se na mě. 
Já vždycky na ní hodím takhle očko a mám vyhráno.




Jejda, teď tady koukám, že bych si asi měla oholit bradu, na to, že jsem holka ji mám pěkně zarostlou . A nebojte, zoubky mám všechny, jen tenhle jeden mi takhle vylezl ven. Já už se totiž taky umím smát tak, že ukazuju zuby. Ale nekoušu nebojte.

A ještě Vám něco potají ukážu, ale nesmíte to na mě říct, platí?


My to ode dneška máme doma takhle. Páníčka peče na pondělí za dva týdny na přání trochu, teda trochu víc malých Mikulášských krabiček s cukrovim. A tak už dneska začala aby to stihla. No a nám to doma díky tomu náramně voní. 





A myslíte, že mi dala ochutnat, nedala a tak asi taky podám taky stížnost.  Prý to nejde, abych neměla velký břicho a necourala s ním po zemi, když mám ty kraťounký  pacinky

Ale jinak se mám moooc dobře a s páníčkou se máme hodně rády a prý jsem její štěstí. 

Tak se mějte hezky a já vám zas napíšu, nebojte, nemůžu to všechno nechávat jen na páníčce.

Vaše malá a tůze hodná lumpice Baruška 


Jo a v pátek v deset jdu na očkování, ach jo.

Jo a takhle to má páníčka v lednici, přijde Vám to normální, mně teda ne.
Prý to má na to cukroví, asi ho s tim bude i mazat nebo já nevím. 
No a teď mažu i já, mám  totiž pocit, jestli mě za to všechno nevytahá za uši. 




neděle 8. listopadu 2026

Od čtvrtka do soboty

 jsme zas byly v jednom kole a jsme za to vděčný. 

Díky sluníčko jsme si to zas venku užívaly a kdyby nás doma nečekala práce, tak bychom venku byly snad celé dny. I když vlastně v pátek by to jen tak nešlo, protože foukal hodně silný a ledový vítr, který pocitově teplotu srážel až k samé nule.

Včera nefoukalo, ale tam, kam sluníčko během dne nedosvítilo ani na chvilenku se ranní jinovatka udržela celý den.

 




A sníh už máme na dohled, Sněžku je ta napravo. 

V pátek ráno jsem ještě na otočku zaběhla do města, na pěší zóně omrkla trhy, které tu letos nově každý pátek máme už od června a které se pomalu svým sortimentem proměňují na adventní. 



A doma mě už čekala tahle malá lumpice, která když zrovna nechrní, tak je mým věrným ocáskem na každém kroku. Zato ale ve chvilkách, kdy nejsem doma, přebírá dohled nad domovem a stává se z ní nafest paní domácí. 


No a pak nás čekala tahle práce , i když pro mě to vlastně práce není, je to radost.

Kromě dortíků a velkého, bohatě zdobeného krémem a ovocem dortu chtěli i něco na plech. Co to bude nechali na mě a tak vyhrála tahle kuličková buchta.






A taky jsem měla pocit, že je hambalka prázdná a tak jsem si na ní ještě vyrobila tyhle andělíčky z listů staré knížky. 



A máme nový vánoční kaktus, za který ještě jednou moc děkujeme. 

A jak by napsala naše Verunka, takhle my to teda máme. 

A ani se mi nechce věřit, že za tři týdny už naše okna nebudou podzimní, ale adventní. 


Mějte všechny moc krásnou a poklidnou neděli a za vaši podporu moc děkujeme 

Šárka s malou lumpicí Baruškou 

Tak moc bych si přála mít kouzelný prsten a s jeho pomocí k nám dvěma  vrátit ty, kteří nám i přes to všechno hezké moc, moc  chybí .

💔💔💔

/ Jo a ten dort vážil 3,20 kg /