neděle 5. července 2026

To ještě než co jsem

se ve čtvrtek pustila do kopřiv u skleníku, jsem chvíli fotila.

Pak jsem šla na ně, část jich vykopala, házela vedle sebe, Barušku samozřejmě u toho nesmala chybět, zabrala jsem rýčem do té džungle znova a ejhel vylítlo velké hejno včel, prý divokých. V tom zmatku jsem popadla Barušku, začala je nahánět a já měla strach aby nějakou z nich nespolkla. Jenže v tu chvíli přišla nějaká nová panika a já se nemohla hnout z místa, snažila jsme se co to šlo a samozřejmě jak to nešla , spadla jsem rovnou do těch vykopaných , metr a půl velkých kopřiv. Já v trenkách a tílku. Baruška je v pohodě, já půlku těla včetně obličeje popálenou a do toho ještě dvě žihadla.

Takže dva dny jsem s tím bojovala, zimnice, teplota a pořád do kola. Dneska už je líp, teda fyzicky, duše bolí víc jak kdy jindy. A já mám pocit, že nevím jak dál, bojuju s tím skoro už dva týdny a teď po tom, co jsem poznala jak velký strach o Barušku mám, je to všechno ještě horší.

Ani už nevím jestli se chci snažit dál.

Ano asi jsem zas o něco po jedné stránce silnější, fyzicky vím, že zvládnu nové a nové věci. Jenže duše bolí víc a víc.

Tak aspoň těch pár čtvrtečních fotek, kdy jsem vytáhla fanouše a vydala se s ním po zahradě.































A víte co, ani trochu není pravda, že čas pomáhá, 
zatím to není ani trochu pravda.

Mějte hezké dny

Šárka s Baruškou

Dneska jsme ještě doma, sem tam vykukuje sluníčko 
a Baruška si ho užívá plnými doušky


a viďte vy moji dva milovaní :

Můj smutek není důkazem slabosti,
je důkaz toho, že jste tu byli  
a zanechali ve mně takovou stopu,
kterou ani čas nedokáže smazat.

A právě proto smutek tolik bolí,
zaplnil totiž místo, kde dřív byla láska od vás.

A i když už tu nejste, navždy jste mojí součástí, 
protože naše láska neznala hranic.....

♥♥


středa 1. července 2026

Buchta z kefíru s krémem ze zakysané smetany

 a je to přesně ten typ buchty, který si vás získá stejně  tak jako mě, nejen pro svou lahodnou chuť, ale i pro rychlou přípravu, na kterou vám stačí pouze dvě misky a jedna lžíce.

Potřebovat na ni budete :

250 g polohrubé mouky

180 g moučkového cukru

250 ml kefíru

50 ml oleje

1 vejce

2 lžíce kakaa

1 lžičku jedlé sody

vše v míse umícháte

a dáte péct do dortové formy na 170 -180 stupňů na cca 25 minut, ale respektujte svoji troubu


a jdeme na krém

na něj si v míse smícháte 1 velký kelímek zakysané smetany / 400 ml

s 150 g rozpuštěné hořké čokolády a máte hotovo

 Krém jsem jen tak ledabyle namazala lžící na korpus, ozdobila třešněma a bylo hotovo.

Jednoduché, rychlé a moc dobré,  jinak to snad ani popsat nejde

A jak by napsala naše Verunka, tak třeba zachutná i Vám.


Šárka s Baruškou

/ ta už opět teď ve 3/4 na osm má hlubokou půlnoc/

P.S.

Tak jsme se dočkaly, teď večer v osm hodin tu máme takhle, venku  je konečně příjemných 17,3 stupňu, tak hurá !



úterý 30. června 2026

Kdyby jen jste veděli

jak moc mi oba chybíte, neumím to ani slovy napsat.

Někdy a to dost často i přesto, že se dokážu lecčemu zasmát, že mám radost za Barušky, z kytiček, z toho jaká je odezva na moje pečení, tak nemám už ani trochu chuti jít dál.

Moc mi oba chybíte i přesto, že moje dny jsou úplně plné, pořád mám co dělat a ani chvilku se nenudím, ale pak přijde večer a po něm nekonečná, dlouhá a bolestivá noc, Baruška už spokojeně spí a mě přepadne prázdno, ticho a velká bolest z toho, že už tu se mnou nejste. Vím, že jste spolu a to jediné mě jakžtakž  drží.

Chybíte mi v každém okamžiku v každé chvilce, tolik jsme toho spolu prožili a tak není divu, že těch vzpomínek na vás mám tolik a že na mě vyskakují odevšad.

Tak moc bych si přála umět vrátit čas ........neumím.


Byli jste dva nejvzácnější lidé mého života,
ukázali jste mi,
 že slunce může svítit i tam, kde jiní vidí jen zamračenou oblohu.
Kytičky nám kvetly i tam, 
kde byla dřív jen holá neúrodná zem.

Milovali jste mě a věřili mi natolik,
 že i  já jsem začala věřit v sama sebe.
Takoví lidé se potkávají jednou za život
 a jsem moc vděčná, 
že já to štěstí měla....










Jedna z nejkrutějších stránek smutku je ta,

že ztratíte právě ty lidi,

 kteří by vám nejvíc pomohli tu bolest překonat ♥♥


Vaše navždy milující mamina 



sobota 27. června 2026

Maxi věneček

 psala jsem Vám o něm už minulý týden, to jsem dělala už jeden a dneska druhý, jen jsem ho nechtěla odtajnit dřív než dnes, to aby to bylo pěkně pro to někoho překvapení.

Když nabídka to tohle pečení přišla, tak jsem se jí ani trochu nelekla, z odpalovaného těsta peču hodně ráda, tak proč do toho nejít.

Však už víte, že když jsem ho zkoušela napoprvé jen tak pro sebe, nedopadlo to dobře a já si z toho vzala ponaučení, že je lepší upéct dva velké věnečky a jedné vrstvě těsta a ty pak spojit krémem.

A tak se stalo, že to opravdu takhle funguje a jo měla jsem z dnešního výsledku radost.

Minulý týden to byl " jen " maxi věneček s krémem a polevou, tomu dnešnímu jsem přidala i něco navíc.

A jak to vše probíhalo, tak přesně takhle




Z toho samého těsta jsem upekla ještě srdíčko a mini věnečky, obojí jsem naplnila krémem a tím celá věneček ozdobila.


Tady už je v krabici připraven udělat radost někomu k narozeninám. Ten někdo má věnečky hodně rád, tak proto právě i tenhle dort.




A  aby toho pečení nebylo málo, tak na pátek  jsem toho chystala víc, asi teda trochu víc a byla jsem za to ráda. Aspoň nemám čas mysle na to smutné.












/ takhle plné krabice byly celkem tři, nebyly to ty klasické dortové, ale ty velké na roládu/


A víte co je zvláštní, že dokud jsem pekla, tak mi to teplo ani trochu nevadilo, teprve ve chvíli, kdy jsem šla umývat nádobí, jsem si uvědomila, jak velké vedro vlastně je.

A k včerejšímu vysvědčení, které ve školce dostal i Daník.


Jen teda jak ho znám, tak si myslím, že ho měl mít trochu jiné. Určitě za spaní v postýlce měl dostat hvězdičky dvě, protože když si jdou ve školce po obědě lehnout, tak je první kdo spí.

A pak to lumpačení, to mu jde taky moc dobře.
Není to tak dlouho, co šel ve školce na záchod, dlouho se nevracel a tak se šla paní učitelka za ním podívat a co neviděla.
Milý Dáda  vylil na podlahu tekuté mýdlo a ohromně spokojený se v tom  klouzal . Jindy zas sebral někomu bačkorky a hodil je do záchoda, no řekněte samy, že za tohle si těch hvězdiček zasloužil určitě víc.

A my s Baruškou chodíme ven jen když je to nutné, jinak jsme teď hlavně doma, kde nám je teď v těch vedrech nejlíp.
A to je pořád ještě jen červen, snad to nebude o prázdninách ještě horší.

A tak mějte v rámci možností co nejhezčí dny a my se zas ozveme a to bude s fotkama od vody. 

Pavlo, děkuju za pohled z výletu, včera mi přišel a moc mě potěšil.

Šárka s Baruškou

A ještě jednu fotku Vám dlužím.


Tak se mějte hezky a opatrujte se a děkuju, že na mě nezapomínáte a jste tu se mnou.

P.S.
Tak ráda bych se s Vámi o tohle vše podělila, vím, že byste měli velkou radost z toho, že jsem si konečně koupila ten šlehač, už dávno jste mě do něj tlačili a já ho nechtěla. A ten věneček bych Vám taky chtěla upéct, oba jste byli od vždycky na věnečky.
Bohužel.......