zahradník mění.
Byli jsme spolu domluveni, že přijde někdy v průběhu dvou až tří týdnů a já bylo spokojená, že to bude takhle brzy.
Dneska ráno mi zvoní telefon , kouknu a pan zahradník. A že prý na zítra mu vypadl jeden klient a jestli bych chtěla, že by mohli přijít už zítra po obědě. No to vite,že jsem chtěla, opravdu mě to potěšilo.
A tak mi tedy pomůžou s modřínem, borovicí a se živým plotem z tůjek u horní cesty. Pro mě to bude opravdu veliká pomoc a vznikne mi tím i čas s důkladnějši přípravou zahrádky na zimu. Ono se to nezdá, ale pár týdnů se překulí a bude říjen. No a to už máme zahrádku téměř bez sluníčka, jak je pak už nízko, tak už k nám skrz stromy nedovolí.
Včera jsme tam s Baruškou byly, poseklaly jsme, dodělaly ostružiny, ostřihaly další kapradí, zasadily si do skalky nové trvalky, posbíraly popadaný jablíčka/a že jich teda bylo/, poseděly jsme si na sluníčku a byl čas jet domů.
A ani se nám moc nechtělo. .
Tu růžovou hortenzií jsem si koupila už asi před měsícem, zasadila jsem ji a bála se, jak přežije ta vedra. Vypadá, že to zvládla dobře a že se jí daří.
A i ta bílá latnatá mi dělá radost, s blížícím se podzimem začíná pěkně růžovou, přesně tak jak má.
A co se týká mého pečení na svatbu, pořád jsem z toho hodně špatná, těch pochval se sešlo víc jak dost a je tohle prostě neumím. A už vůbec to neumím prožívat sama. Připadám si strašně až snad špatně, že při tom všem trápení a bolesti mám zažívat takovou radost a pocity štěstí z toho, jak jsem to zvládla. Je mi z toho smutno, že já můžu a Verunka s Radkem ne.
Za všechno moc, moc děkuju
Šárka s Baruškou
Připadám si jak nějaký zrádce.
Pokud se něco nepokazí, tak v pátek přijede pan psycholog.
