Pátek

 byl pro nás s Baruškou dnem pracovního " odpočinku" , no i když teda vlastně ani ne a nebo jo a i tak bylo zas trochu líp.

Ve čtvrtek jsme spolu douklidily byt po tom všem co se u nás dělo a hurá na zahradu . A tam jsme se taky pustily do díla, posekala jsem druhou část zahrady, trochu jsme zas natíraly, Baruška taky, ucho měla celé bílé a vůbec ji to nevadilo. 

K našemu velkému překvapení jsme zjistily, že ve vyvýšeném záhonku nám z ničeho nic rostou půlmetrová rajčata, dokonce i zaštípaná, zalitá a přivázaná k tyčkám. A víte co, nakonec jsem za ně ráda, od koho jsou, jestli od Jirky nebo Míry vůbec netuším, prostě tam zničehonic rostou a fakt mě potěšily.

A samozřejmě jsme i pekly, to teda doma.

A pro změnu na zahradě i chvilku se opalovaly a vzaly si k tomu i , no však uvidíte samy. Jenže tohle mě neuspokojilo, protože začátek sice dobré, ale moc malé ba tvoření. No a  tak jsem vymyslela, že hned v pondělí chtě nechtě dojdu do galanterie, nakoupím plnou tašku vlny a pustím se do deky ze čtverečků, tak, jako je šmodrchala Verunka. Spočítala jsme si, že jich budu potřebovat asi 250. Když každý den ušmodrchám jeden, tak to je až do ledna - únoru příštího roku. Což je pro mě výzva, protože ještě nikdy jsem od rozdělané díla neutekla. Takže snad dobrá motivace.

mějte se všechny moc krásně a my zítra / v neděli/ zas pofrčíme na zahradu

Šárka s Baruškou

P.S. 

a teď k večeru ještě takhle.  Mě to opravdu hodně pomáhá a baví a prý to i hodně chutná,  tak proč ne, že jo 

a další těsto čeká v lednici 

Poslední dny

 takhle :

máme opravenou elektriku

tady Baruška vyhlížela podláháře

malujeme

 

vyrobily jsme nové šipky na rozcestník

 les nad chatou 

na okně nám začínají červenat jahůdky a kvetou rajčata

Snažíme se 

Šárka se Keliškou Baruškou 

V sobotu, když

/ tuhle mám moc ráda/

 jsem v podvečer seděla na verandě,  měla jsem pocit, že se vrátila čas.

Tak jako to poslední léto před třemi roky, kdy jsme byli na chatě všichni pěkně spolu a hráli Verunky oblíbenou, takřka každovečerní hru s mrakama. 

V sobotu taky bylo nebe plné krásných bílých mráčků a tak stačilo jen přijít oči a už jsem nás slyšela. 

Tatííí koukej, tamhle ten mrakem je jako slon, a maminooo vidíš tu opici ? Do toho se přidal Radek : já vidím dvě opice.  

Tatí a kde je ta druhá?

Sedí tady vedle mě. 

Mamíii, taťka říká, že jsem opice.

Na to já : to víš že seš opice, ale naše. 

Verunka : jo tak to jo.

💔💔

A zrovna jsem si tak říkala ,že kdyby měli v nebi návštěvní hodiny, budeme tam s Baruškou pořád .

Mějte krásné dny a děkuju

Šárka s malou ochrapou Baruškou, 

obývák máme vzhůru nohama, tak si šla dát dvacet do ložnice a vůbec jí to není blbý 

Víte a pořád to je hodně těžké a bolestivé,  jen už to tak nepouštím dál do světa a nechávám si to víc pro sebe ....

Tak moc mi oba chybí, že kolikrát si říkám, že další den už nezvládnu...

Pak zas vstanu a jdu dál,  jenže  proč, proč koho, když mi to bez nich nejde ...

Proč já to teď doma trochu předělávám,  když jsme se na to tenkrát těšili všichni a teď nemám pro koho...

Ten život umí být hodně zlý i když to tak nevypadá.....

Pátek a sobota

 se od sebe zas až tak moc nelišily. Jen měly opačný sled událostí.  Tak zatímco v pátek jsem den končila pečením korpusů, tak v sobotu hned brzy po ránu jsem se pustila do jejich zlobeni a pak hned v poledne hurá na zahradu.

Tam jsme se pustily nejdřív do sázení nových kytiček a pak přišla na řadu pergola.

Hodně jsme plely, jezírko dopustily, natíraly, okna umyly, kamna vymetly, dokonce si k tomu pustily a rádio a nakonec jsme skoro 20 minut vydržely sedět jen tak  na verandě a opalovaly se.

To víte, že přišly i slabé chvilky,  sem tam i nějaká ta slzička, to třeba když jsem objevila rostoucí broskvičky a vím jak velkou by z nich měl Radek radost, v pergole za postelí zapadlou pastelku, nebo ve sklepě pověšeno Radkovu kšiltovku....💔💔

Ale i přesto všechno to byl  další povedený den.

A doma pak, zatímco já chystala pračku na dnešek,  vybalovala košík ze zahrady a hlavně přitom koukala na zbytek hokeje,  tak naší Barušce to bylo úplně jedno. Ta poté co jsem ji umyla a snědla misku masa, spokojeně zalehla v obýváku na gauč a nechala si o něčem pěkném zdát.  Možná to bylo o tom, jak na zahradě naháněla ještěrky a přitom mi vylila plechovku se zbytkem barvy,  hrabala tam kde neměla a pak když jsme už byly na verandě,  tak svým neodolatelným pohledem somrovala o kousky věnečky, což se jí samozřejmě povedlo.

Mějte všechny krásnou neděli a děkuju ,že  jste 🌹

Šárka s Baruškou 

A my už jsme si včera spolu broučkové moji všechno spolu řekli na chatě,  moc vás mám ráda a jsem neskutečně vděčná,  že jsem vás oba měla 💔💔