Ano,

 slzy se dají utřít,

ale pocity prázdna zůstávají navždy a i když mám kolem sebe dost hodných lidí, 

rostou den ode dne , kdy jsem vás oba viděla a slyšela naposled, víc a víc.

Na tu největší bolest v srdci neplatí žádné musíš, nesmíš.  Ta si žije svůj vlastní život a nebere vůbec žádné ohledy.

Přijít během pár měsíců o všechno,  tak to si nechcete ani v duchu představit,  natož to žít......... .

Nemám ráda lítost, ta mě zraňuje ještě víc.

Nemám ráda ani uznání,  protože vím, že ne každý můj úsměv je pravý. Schovávám za něj totiž veškerou bolest co mám,  nechci aby lidé kolem viděli, jak se doopravdy cítím. Nechci tim už nikoho zatěžovat. 

Najít naší milovanou Verunku mrtvou a pak odejít od Radka a vědět, že už nikdy nebudeme spolu a že teď to je naposled ..... 

tak moc mi jich je líto, oba tolik milovali život...

Navždy budu

  ta, která miluje oblohu,protože vím, že tam na mě zhora dávate pozor. Dnes jsem se o tom přesvědčila.

Dneska jsme byly s Baruškou na zahradě. 

Nevím jak je to možné, ale sousedom pomrzlo vše co kvetlo, mně vůbec nic. 

Až mě z toho mrazí. 

V posledních dnech se necítím ani trochu dobře, oba dva mi chybí den ode dne víc a víc .

A tohle mi dává alespoň na malou chvilku na to trápení zapomenout. 

Vím, že byste oba z tohodle měli velikánskou radost.  Tak moc mi tu chybíte, opravdu moc.

Oba vás mám neskutečně ráda,  tak moc si přeju, abychom mohli být všichni pěkně spolu

Vaše milující mamina.

............

A tohle se mi teď stává zas hodně často

Panická ataka není slabost, je to tělo, které už nezvládá mlčet.

Srdce buší,  dochází dech, ruce se klepou a nohy slábnou a já nevím, proč to zas přišlo,  vždyť jen vteřinu před tím k tomu žádný důvod nebyl. 

Lidi kolem mě nechápou. Já taky. Proč už zas a proč zrovna teď. 

V tu chvíli mám pocit, že se mi hroutí zbytky mých sil.

Panická ataka prý není konec, je to prý jen neřízené a nevědomé volání o pomoc. Po ní přichází pláč, který nebere konce. Slzy už mi taky došly a tak mám oči čím dál víc bolavé a prázdné. 

Když vám ale ničí život častěji a častěji, tak ..... tak máte pocit, že už opravdu nemůžete.

Smrt vlastního dítěte nikdy nepřebolí a když je pak ještě násobena Radkovým odchodem.......

Tak ráda bych vás oba objala, pohladila a řekla vám, jak moc vás mám ráda.

 💔💔

A za to pečení jsem moc ráda, moc za něj děkuju, však ten někdo ví, komu tenhle můj velký dík patří

A vám všem moc děkuju, že tu se mnou jste a že máte se mnou trpělivost, když mi zrovna není moc do psaní.