je po dlouhé době venku příjemně a ani tolik nefouká.
Sluníčko svítí už od rána, vítr fouká už jen trochu a tak jsme s Barčí hodně venku, prádlo jsme pověsily, po obědě už ho pak sebraly suché.
Zašly si k Vietnamcovi pro pár drobností, které jinde nemají. Doma jsme pak chvilku zápasily s tabletkou proti klíšťatum, ale i to jsme nakonec zvládly a s kouskem šunky, který pak byl za odměnu už jsme opravdu zápasit nemusely, to šlo samo.
Venku pod okny do dvorka mám takový malý záhonek, kam dávám odkvetlé jarní kytičky z okna .No a Barčí si vzala patronát nad ním a vždycky když se vracíme z venku, tak alespoň chvilku musí hrabošit a kolem něj se stará o to, aby tam nebyl žádný plevel.
Domů pak nosím hromadu hlíny, pod kterou se ta moje hraboška maskuje a už si zvykla i na to, že pokaždé s ní směřuju rovnou do koupelny. Má tam už i svoje mýdlo na pacinky.
V sobotu po obědě jedem na chatu a tam nás čeká letošní první sekání. A protože Jirka se Zdenou už tam budou od soboty zas až do podzima bydlet, tak pro nás to znamená, to, že se tam dostaneme víckrát do týdne. Myslela jsem, že v sobotu zasadím nové jahody, ale ještě týden počkám, pořád ještě má po ránu mrznout a tak bych nerada o ně přišla.
Vím, že tady ve frontě čekají už tři recepty, dva jsou podobné tím, že mají téměř stejný korpus a tak ty Vám napíšu hned zítra.
Dneska vás na ten druhý, co jsem Vám ještě neukázala alespoň nalákám a zítra si ho tedy napíšem.
A mějte moc hezký zbytek čtvrtka a děkuju, že Vás tu mám
Šárka s Baruškou
♥♥♥♥♥♥
A vy dva moji milovaní,
koukejte. co jsem včera našla, vlastně našla se nedá říct, šla jsem pro něco do šuplíku do ložnice do komody a koukám, co to tam vzadu je a ono tohle. Co jsme se těch fotek nahledali a nikde nebyly. Novou ložnici máme teď čtvrtým rokem a najednou včera tam byly a byly tam právě jen tyhle dvě fotky a žádné jiné ne. Úplně mi z toho zamrazilo.
Tady ti prcku byl rok a čtvrt a měli jsme od známých půjčenou na týden chatu v Dolcích, kam jsme se taky něco najezdili na procházky, na houpačky, v zimě bruslit a v létě i se koupat, když jsi byla malá.
A víš jak jsme ti tenkrát s tatínkem říkali ? Angrešt a to proto, že v té době jsi měla jen pár kraťoučkých vlásků a ten angrešt jsi nám připomínala. Viď taťko i když jsme tenkrát moc korunek neměli, tak nám to nevadilo a bylo nám dobře. Kolem nás běhala naše Verunka a to vydalo za všechny poklady světa..
A pamatuješ, tenkrát jsi tam našel v kůlně kosu a tak jsi ji vytáhl a druhý den ráno jsi to kolem celé chaty posekal....
Moc mi je po Vás smutno a tak jsem dneska za to modré nebe vděčná, díky němu jsem vám blíž.
Mám vás oba moc ráda a moc mu tu chybíte, ani slovy neumím popsat jak moc...chybíte mi opravdu čím dál víc a víc
vaše mamina
Taťko a Top Gun viď, další z filmů u kterých jsme spolu brečeli, viděli jsme ho snad 100 x a stejně nás pokaždé vždycky spolehlivě rozbrečel, to jsme byli celí my.
že Vám ještě ukážu co jsme s Baruškou v sobotu na chatě dělaly.
Určitě si pamatujete, jak jsme před třemi roky ne verandě na zábradlí postavili plůtek. Byl ta, hlavně kvůli mně. Když jsme tam přes léto byli víc jak doma, tak jsem na chatě i pracovala. A nejraději jsem pracovala právě na verandě, jak účetnictví, tak obálky jsem tam dělala nejraději. Účel plůtku byl takový, aby mi při práci nesvítilo z té strany do očí sluníčko.
A protože ten plůtek už tam není potřeba, pracovat budu jen doma, tak jsem se rozhodla ho zmenšit a důvod ? jednoduchý, to aby na verandu zas mohlo i to podvečerní a večerní sluníčko.
Však mě znáte, takováhle práce mi není ani trochu cizí, tak jsem ze sklepa vytáhla pilu a pustila se do toho.
Netrvalo dlouho a bylo hotovo, ještě jsem ty řezy přetřela barvou a bylo.
Myslela jsem, že si s Barčí ještě chvilku na verandě jen tak posedíme, co jsem chtěla jsem udělala a domů se mi ještě nechtělo.
Vydžela jsem tam sedět dlouhých pět minut a víc to nešlo. Zas to na mě padlo, ruce se mi klepaly, nohy taky , tak jsme holt musely domů. Zjistila jsem, že dokud mám co dělat tak dobrý, jakmile ne, tak je to v háji.
Ale i tak bylo na zahradě dobře. Jen moc prázdno a ticho. Pořád jsem čekala, že na mě někdo zavolá a nebo mami koukej, Šári pojď mi to podržet nebo mamčo dáme kafe, mamíí kde mám to či ono.
A ono nic.
Pryč od toho. Mám Barušku a to je strašně moc, vím, že Verunku a ani Radka mi nenahradí, ale ona je víc než by se mohlo zdát. Je to psycholog, lumpice, bordelářka, labužník, je to prostě ten nejlepší parťák, kterého teď mám. A když pracuju a ona nemá zrovna co za lubem, tak ji musím dát židli takhle ke mně, schoulí se na ní, spokojeně chrní a já si v klidu pracuju.
A takhle to my dvě teďka máme
V pondělí jsem zas pekla, bylo toho trochu víc a bylo mi u toho dobře , alespoń v tu chvíli vždycky to tak mám.
Recept Vám hned příště napíšu a myslím, že brzy k němu přibude další, dostala jsem ho včera od Evy , co taky chodí sem na blog a vypadá hodně jedle. Hned na sobotu ho upeču, vyfotím a po neděli přidám.
A vám přeju co nejhezčí dny a děkuju za všechno.
Šárka s nezbedou Baruškou
♥♥♥
Dneska to je sedm měsíců, co tě nemám....
Je tak těžké vyrovnat s s tím, že jste mi odešli . Mnohem těžší je však vyrovnat se s prázdnotou, kterou jste tu navždy po sobě zanechali. Ruku v ruce s tímhle poznáním mně ničí nová, jiná bolest, je to bolest plná právě toho prázdna , které mi tu po vás zbylo.....
Mám vás oba dva moc, moc ráda. Tak moc bych si přála, aby se vrátily takové ta naše obyčejné dny, kdy jsme byli šťastni. Dnes už vím, že to nebyly obyčejné dny. Byly to dny, kdy jsme byly spolu a to je se zdravím to nejvíc, co člověk může být.
Chybíte mi strašně moc........
A tohlo je pro tebe, vím jak moc máš tenhle film rád, ne pro ty války, ale pro to lidské mudro v něm.
Ano už zas brečím, nestydím se za to, vždycky jsme u toho filmu brečeli spolu a Verunka se zlobila, že když budeme brečet, že nám ho vypne, viď , beruška naše ...
Hned v poledne pro nás přijel Jirka a my plné odhodlání toho, co všechno chceme zvládnout vyrazily.
.
A opravdu stihly jsme všechno co jsme měly v plánu a zvládly jsme nakonec i jednu velkou práci navíc.
Ostřihaly jsme loňské ostružiny a uvázaly ty letošní.
Vyplely jsme a o třetinu zmenšila jahodový záhon. Tady mi teda hodně pomáhala Baruška. Chvilkami to i vypadalo, že záhonek spíš rozšiřuje. Loňské jahody nám všechny vyschly nebo vymrzly a tak po neděli koupím nové. Jedno balení koupím těch stale plodícich a jedno těch velkoplodých, tak uvidím jak se jim bude u nás dařit.
Zryly jsme záhonech na brambory a tady opět Baruška našla své využití a ryla a ryla. Problém nastal ve chvíli, když ryla i poté co jsme už do něj nasázely brambory a ona je začala vyhrabávat. Hnala jsem ji koštětem. Přestěhovala se tedy ke švestce a tam potřebovala zjistit, jestli tam trpaslík nemá náhodou zahrabaný nějaký poklad. Nelenila tudíž a hned se pustila do díla.
A že jezírko už má plné žab ji bylo včera téměř jedno, chvilku u něj byla, to ano, ale víc jak jezírko ji včera bylo to moje včerejší hrabošení v v hlíně a kterého nesměle v žádném případě chybět.
Taky jsme vyplely u bylinek a připravily záhonech na cibuli.
V rámci mojí terapie jsem popadla sekyrku a naštípala pěknou kupičku dřeva. I zde mi Baruškou pomáhala vší svojí silou. Jen místo toho aby naštípaná polínka nosila tam kam patří, začala je roznášet po celé zahradě. A to štípání mi hodně pomáhá, dostávám s ním ze sebe alespoň trochu toho smutného.
A taky už jsme vytáhly křesílka na verandu a chvilku si jen tak poseděly. I když co se týkalo mně, hned jsem zjistila, že to není dobrý nápad a tak jsme se pustila do další práce, kterou jsem měla v plánu na příští týden. Nakonec jsem ale byla ráda, že i to mám hotové, protože příští týden, kromě zasazení jahod mě čeká i první sekání trávy.
Domů jsme dojely něco po páté . Baruška poté, co jsem ji z části vykoupala a nabaštila se, tak ulehla ke spokojeného odpočinku po celodenní dřině. Když jsem ji pak budila, že musíme jít ještě před spaním čůrat, tak se moc spokojeně netvářila.
No a takhle my jsme to včera měly.
A ty Verunko s taťkou moc jste mi chyběly, houpačka byla prázdná, ze sklepa nebylo slyšet žádné taťkova hrabošení a listové s pudinkem, co jsem včera ráno pekla pro Jirku se Zdenou a sama si taky vzala sebou na zahradu, jsem nakonec dovezla zas zpátky domů, bez Vás jsem tam na to ani neměla chuť.
Já vím, hlavně nesmím už nikdy v hlavě používat slova co by bylo kdyby a proč. To mi paní doktorka zakázala. Protože právě tahle slova mi v poslední době ubližují nejvíc.
A Vy mějte krásnou neděli i když asi s deštěm, ale já za něj budu ráda, zahrada už i u nás hodně suchá.
A děkuju za všechno
a taky za pohled ze San Diega, moc potěšil a vůbec teď, když jsem zjistila a to budete koukat stejně jako já před měsícem, když jsem zjistila, že paní Renata, která mi takhle pravidelně píše a vždy moc potěšení, pochází z Trutnova.
Patří mezi hodně oblíbené a je prima, že se na ně můžete připravit i tím, že si dopředu napečeno korpusy košíčků z lineckého těsta a pak když přijde ta jejich správná chvíle, tak už jenom plníte a zdobíte.
Na velikonoce jsem jich dělala třicet ovocných.
Tady teda jsou ještě bez želatiny
A minulý týden a dneska jsem dělala právě ty ořechové
A náplň do nich není nic složitého, potřebovat na ní budete:
1/4 mléka
150 g umletých vlašských ořechů
150 rozdrcevých piškoty
100 g cukru
/ toho můžete přidat i o něco víc, záleží na vaší chuti/
No a rum, ten tady nesmí určite chybět
A jdeme na to:
V rendlíku si svařit mléko s cukrem, odstavíte a hned přidáte ořechy. Do vlažné směsi pak přidáte piškoty a necháte úplně vychladnout. Nakonec přidáte dle chuti rum a můžete plnit košíčky, které poté namočite do čokolády a ozdobíte ořechem. A je hotovo.
A jak by napsala naše Verunka, tak ať chutnají i Vám.
Venku byl den plný sluníčka, porodnicí voněla rajská omáčka a v tu chvíli jsi se nám narodila. Na ten den nikdy, nikdy nezapomenu. Tak neskutečně jsme byli šťastní
Pak přišel život ,
který mám pocit, že trval jen pár sekund , tak rychle to všechno uteklo.
A po něm přišel den, který se nám s tatínkem vryl do paměti taky navždy a rozbil nám srdíčka na milion bolavých a ostrých střepů .
A my jsme pochopili, že už nikdy nebude nic jako dřív . Opravdu nikdy.
Víc nezvládnu napsat holčičko naše milovaná, vím , určitě to vím, že i dneska svítí v nebíčku sluníčko a tatínek ti uvaří tu nejlepší rajskou omáčka na světě, tak jak ji umí jen on.
A pozvete všechny naše nejmilejší na oběd a bude vám spolu moc hezky. Všichni ti budou přát, donesou ti dárečky, obejmout tě.
Jen já ne,
je strašné už nebýt mámou a vědět, že tak to je už napořád......
Moc mi tu s tatínkem chybíte,
chybíte mi v každé vteřině, na každém kroku v každém mém dechu.....
💔💔
Děti, žádné děti by neměly umírat svým rodičům, je to ta největší bolest na světě....
že tohle rozhodnutím je jen a jen na každém z nás.
A tak jako já, tak i spousta jiných lidí věříme na nebe, tak je i spousta těch, kteří na něj nevěří a je to tak v pořádku.
A každý kdo v nebe věří, ho má přesně takové jak mu říká jeho srdíčko a láska v své nejbližší, které v něm maji.
A to moje nebe, tak to je plné radosti, lásky, pokory, empatie a porozumění, tak jak jsme to měli, než jsem zůstala sama.
A já tak vím, že Verunka s Radkem jsou pěkně spolu i s naší nebíčkovou Baruškou. Přesně tak jak to uměli, šidí jeden druhého a pak se tomu ohromně smějí. Radek dělá Verunce náš oblíbený, nedělní, jahodový koktejl , který jsme měli tolik rádi a který přicházel na řadu vždy po prošvidlovaném člověče nezlob se.
A taky vím, že mají kolem sebe všechny ty naše milované.
Verunka se konečně dočkala, poznala dědu Rudu a spolu si malují, děda ji určitě půjčil ty prastaré vzácné pastelky, které ve vzácnych chvílích půjčoval i mně a o kterých jsem ji tolikrát vyprávěla a Verunka je tak štěstím bez sebe.
A babička Věrka už jim určitě upekla kuře v remosce, to panečku bylo. A Verunka, stejně tak jako jsem to dělávala já, hladí jeji upracované a přesto tolik vlídné a laskavé ruce.
Na večeři chodí k babičce Jiřině /Radkově mamce/ na její bezkonkurenční obložené housky. A Very už se zná i s Lenkou / Radkovou sestrou/ a spolu mají hodně společného, kromě pěčlivosti na svoje věci i dlouhého dopolední vyspávání spolu určitě rády nakupují.
A co teprve děda Petr / můj nevlastní táta/, ten nás měl hodně rád a dělal nám chleba ve vajíčku. A tak je jasné, že Verunce zas říká Bibinko, Radkovi Raduš a všichni společně koukají na hokeje a nadávají u nich jak velcí chlapi. A vlastně kouká s nima i Radkův děda Jirka z Voletin, to byl taky velký sportovní fanda. A všem jim tam dělá míchaný vajíčka s gothajem, což byla jeho specialita. A všichni tři spolu chodí do lesa na houby, protože houbaření to je jejich.
A babička Lenka z Voletin určitě pěstuje růže a rozdává je jen tak lidem pro potěšení a cucá jeden bonbon za druhým a pak se diví, kdo ji je snědl.
No a takovéhle je to moje nebe, jiné ani nemůžu být.
No a přesně tohle je ta moje malinkatá náplast na tu moji velkou bolest. Vědět, že jsou všichni pěkně pospolu a že jim tam je dobře a že nám z nebíčka mívají a opatrují nás.
Moc mi tu oba dva chybíte, možná víc jak na samém začátku, jen o tom už tolik nemluvím nahlas, nechci už tím nikoho zatěžovat. Vždyť toho smutného je na světě beztak dost.
Mám Vás oba dva neskutečně moc ráda a objímám vás tak, jak jsme to měli rádi , všichni tři najednou pěkně spolu.
Děkuju, že jsem byla a přes to nebíčko pořád jsem vaše milovaná a milující mamina.
💔💔
Jo a Veru, koukej jít brzo spát, ne, že zas budeš ponocovat do tří do rána. Nejdýl o půl druhé ať už jsi pod peřinou a máš tmu.
A ty taťko, ne, že budeš strkat " klacky " od nanuků do hlíny v květináči, už jsi velký kluk a ti to nedělají. Já vím, že jste si vždycky s Verunkou špitali: počkej to zas bude hudrování až to namina najde.
💔💔
Moc vás mám oba ráda moc.
A pozdravujte tam všechny a vyřiďte jim, že jsem za ně moc vděčná, že Vás tam mají.
Já věřím v nebe, já ano .......
P.S.
Ale v boha ne, přeci kdyby byl, tak by se tohle nemohlo stát tak, jak se stalo. Jednou až by přisel čas, tak ano, ale ne takhle a tak brzy po sobě......
Takže jestli jsi, jsi strašně nespravedlivej
a krutej, oba tolik milovali život a teď.....
A jestli jsi, tak proč se děje tolik zla, proč je tolik dětí a lidí nevyléčitelně nemocných, proč se válčí a proč šmejdům a grazlům všechno prochází a proč poctivým a hodným lidem pořád nakládáš víc a víc ?
Proč?
Mlčíš, viď ....
Ráno jsem byla u paní doktorky, prý jsem silná a statečná, ale já taková nechci být, chtěla bych být zas mámou a manželkou a to by mi stačilo ke štěstí tak jako dřív. Přeci toho nechci tak moc, prosím.
neděli, tak i dnes jsme byly na zahradě. My bychom jely i v týdnu, nakonec jsme to ale vzdaly kvůli počasí. Dneska už to bylo lepší, ten protivný, ledový a silný vítr si vzal dovolenou a jak to bylo panečku znát.
Makaly jsme, co nám síly stačily, i když teda jedna z nás se i chvilkami ulejvala a na sluníčku se vyhřívala v zákoníku, kterÿ nás čeká příští týden.
A I přesto, že v jezírku naháněla žáby, tak mě poslechla a nekoupala se, i když jednu žábu si holt musela chytnout. Decentně ji vytáhla z vody za stehýnko. Žába ale byla rychlejší, než Barčí došlo, že ji chytla, tak žabka šup a byla zpátky ve vodě. No a dneska jsem to byla já, kdo se málem vykoupal v jezírku. Jak jsme tam měly kmen od vrby, tak jsem se od něj opřela a už jsem se koulela. Kmen byl totiž vevnitř úplně ztrouchnivělý, což já ovšem nevěděla. Chybělo opravdu málo a sdílela jsem jezírko spolu se žábama. A chudák Baruškou by se asi pěkně natřela než by mě vytáhla jako tu žábu.
A takhle jsme to dneska měly.
Takže nejdřív fotka z minulého týdne a hned pod ním je ta po mém kaskadérském válení sudů. Asi to musela být náramná podívaná a já jsem si naprosto jistá, že v nebíčku měli díky mně dneska pěkně veselo .
A taky jsem vytáhla motorovou a uřízla z modřínu velkou větev, měli jsme to v plánu vloni na podzim, ale to nám už bohužel nevyšlo.
Tak taťko, zvládla jsem to a větev je dole.
A Vám všem přejeme pohodový večer a děkujeme
Šárka s už spící Baruškou / no bodejť by ne, byla utahaná jak pes/
P.S.
Prý jsem silná, fyzicky asi ano, ale jinak určitě zatím ne.
Jsou stále dny, kdy mám chuť vypnout si srdce. Důvod je jednoduchý, nemám už sílu cítit v něm to prázdno a bolest po vás moji milovaní.
Nejde to a ani to neumím a tak v tu chvíli jen existují, nic víc mi nejde. A já jen čekám až to přestane bolet o něco míň. A budu zas schopná žít, žít bez vás.
