Maminko já chci

 být jako ty. Ani nevím kde se doma objevila tahle moje fotka, na které mi bylo třináct roků. 

Verunce se ta fotka moc líbila a měla ji moc ráda. A tak se stalo, že i ona si dala kočárek s panenkou k psacímu stolu, tak jako jsem to měla já. To aby byla jako maminka.

Je to strašné, když si uvědomíme, že už nikdy nám  naše Verunka neřekne maminko a tatínku, tak moc to bolí, opravdu moc.

Stále čekáme, že se stane zázrak, ale rozum říká, že ne, že to je krutá pravda a už nikdy žádný zázrak nebude 😥.

Vám všem moc děkujeme za Vaší neskutečně velkou podporu. A určitě nám pište i o Vás, alespoň přijdeme na jiné myšlenky a díky Vám poznáme i něco nového.

A když nám pošlete i nějaký pohled z Vašich výletů,moc nás tím potěšíte.

A ty naše milovaná Verunko napořád zůstaneš naší malou, zlatou děvenkou, tak moc nám chybíš, opravdu moc ❤️❤️❤️

a takhle spolu s Baruškou spaly u mě v ložnici, když byl Radek v nemocnici . Holky naše ❤️

Mamka, taťka a Baruška

Pro nás

 se zastavil svět . I když vše kolem nás plyne tak jak má, my nežijeme, pouze přežíváme . Ten strašný papír, kde je napsáno, že opravdu už nikdy nebudeš s námi, máme doma. Dali jsme ho na samé dno kufříku, kde máme veškeré dokumenty a víckrát už ho nechceme vidět . Na to ostatní stále čekáme.

Moc nám chybíš děvenko naše, neskutečně moc ❤️❤️❤️🙏

Pořád čekáme, že přiběhneš z pokojíčku a mamko koukej a taťko to je viď, mamko tady to voní obědem a Baruško pojď nafoukneme si balónek a budeme si hrát......

A ono nic ..... jen smutek a velká bolest ....

mamko já budu chvilku žehlit jo 

Mamka, taťka a Baruška ❤️ ❤️ ❤️ 

To ráno předtím

co nám naše Verunka umřela nás na stole v obýváku čekaly dva dopisy, ten pro Ježíška jsem Vám už ukázala.

 Dneska jsme našli odvahu ukázat Vám i ten druhý.

Co k tomu dodat.

Chybíš nám víc a víc beruško naše milovaná ❤️ ❤️ ❤️.

Byla jsi pro nás to nejvíc co jsme kdy mohli mít holčičko naše.

Dneska vařím já , jo

Mamka, taťka a Baruška ❤️ 

Jsou dny a dny

 některé jsou hodně špatné 

a některé ještě horší, v pátek volala paní z matriky, že tam máme připravený úmrtní list.

Po neděli by měla přijet paní z pohřební služby s urničkou.

A i když pitva byla už minulý pátek, tak stále čekáme na pitevní zprávu, prý to může trvat až měsíc.

Pořád nám to nejde na rozum, šla jsi si na chvilku s telefonem lehnout a když jsme Tě šli vzbudit, tak už bylo pozdě .

Neskutečně nám ty naše holčičko chybíš.

Všude Tě vidíme, všude Tě slyšíme. Baruška Tě hledá a pak přijde smutná, lehne si na gauč a smutně kouká.

Moc ji chybí to vaše lumpačení a hašteření, to když ti v tichosti ukradla plyšáka a honem s ním mazala k sobě do pelíšku.

Achjo Verunko naše malá, proč ?

a obývák mám taky vyluxovat ?

mamka, taťka a Baruška ❤️❤️❤️

děkujeme za všechna Vaše slova, moc nám pomáhají 🙏

dny plynou

 pomalu, hrozně pomalu a nám začíná docházet, že to co se stalo není zlý sen , ale strašlivá pravda. Ne to přeci ne, srdce nám to rve na malé kousíčky a slziček bolesti už proteklo tak moc.

Ta strašná pravda, že už Tě nikdy nepohladíme, nedáme pusinky, neučešu Ti copánky, nepochválíme tvůj právě namalovaný obrázek, nezahrajeme si člověče nezlob se.........už nikdy nic .

Včera jsme s taťkou zjistili, že jsi si do telefonu nastavila odpočítávání dnů do Vánoc, tak moc jsi je i s adventem milovala a neumíme si ani trochu představit, že ty letošní by měly být bez tebe, bez tvé upřímné, dětské radosti.

Proč, proboha proč.......

mamka, taťka a Baruška 

Verunko

 naše milovaná, sluníčko naše, holčička malá,

proč, proč, proč,proč takhle, proč jsi nedostala šanci bojovat a poprat se s tím.

Jak jsi neskutečně silná jsi nám ukázala v posledním půlroce, kdy jsi nám byla velikánskou oporou.

A pak sama takhle......

Moc to bolí a hlava tomu pořad nevěří, nechce věřit. Pořád doufáme, že přiběhneš za námi tak jako vždycky a začneš brebentit tak, jak jsi to uměla jen ty........

Veruško, kde jsi ?

Mami, dneska budu jako modelka, jo 

mamka s taťkou a Baruškou

Dost často

 nás po ránu čekalo v obýváku na stole překvapení od Verunky, většinou to bývala psaníčka. Stejně tomu tak bylo i tohle pondělí. Verunka chodila spát až mezi druhou a třetí hodinou a v tu dobu nám psala. Tentokrát jsme dostali dopisy dva, jeden byl pro nás a druhý pro Ježíška.

A i když je  pro Ježíška,tak Verunka by se určitě nezlobila když se o něj s Vámi podělíme.

Moc  Vám za všechno děkujeme, i když při nich brečíme a kolikrát přes slzy ani nevidíme Vaše slova pro nás znamenají víc než si myslíte 🙏

Šárka a Radek

s Baruškou 

🙏

Je to těžké moc těžké, nepochopitelné a strašně bolestivé. Tolik ticha a prázdna všude kolem nás je. Teď jsme už jen my dva a Baruška. Celé dny sedíme vedle sebe na posteli, držíme se za ruce, brečíme a nechceme tomu uvěřit. Koukáme na dveře pokojíčku a čekáme, že z nich vyběhne  naše rozesmátá Verunka..... a ono nic.

Rozhodli jsme se, že budeme v jejím posláním pokračovat a budeme na blog psát my dva, Veruška by si to tak určitě přála. Já vím, teď to budou jen poznatky o tom jak moc těžké to je, ale my se potřebujeme někomu svěřit a tím, že nikoho jiného nemáme ,tak jste to právě vy komu to budeme vyprávět. 

Moc Vám děkujeme za všechna Vaše slova u minulého článku, moc pro nás znamenají 🙏

Šárka a Radek 

Verunka

 nám teď navečer nečekaně umřela

Tak jsem si myslela

 že budu rychlejší jak změna počasí na podzimní 

a stihnu vám sem dát ještě pár retro letních fotek 

ale já myslím 

že se na mě zlobit nebudete 

když si léto minulých let  to připomeneme i tak ❤️

já coby prcek jsem se ničeho nebála

do všeho jsem šla po hlavě 

a všechno jsem musela ozkoušet

a když pak mělo dojít na spaní po obědě 

tak myslíte

že jsem spala v postýlce 

i kdepak

nejlépe se mi chrnělo u maminy v posteli

a když si tam se mnou šel schrupnout i taťka

tak to bylo úplně nejlepší ❤️

a co je doma nového 

s tatínkem poctivě cvičíme

a nejsme na to sami

dochází k nám fyzioterapeut

a s tatínkem to moc pěkně umí 👍

a máme z taťkových pokroků všichni velkou radost

je to náš šikulka 👍🥰

Tak a to je dneska asi tak všechno 

vy se mějte moc hezky 

a ahojda ❤️

Dneska po obědě se

 mamina vydala na chatu

měli to tak s taťkou v plánu 

já zůstala doma

a spolu s Baruškou jsme byly místo maminy jmenovány 

náhradními pečovatelkami

moc práce nám to ale nedalo

taťka je velký šikula 

a hodně už toho umí úplně sám ❤️👍

na zahradě mamina sklidila papriky a rajčata co byly zralý

mrkla na brambory

vytáhla ze země pár malých kulatých mrkviček co mám pro morčatka 

a vypravila se domů 

ano opravdu šla pěšky 

a jak mi i slíbila tak cestou fotila

no a takhle my jsme to dneska měli

jo a k obědu jsme měli tuhle u nás doma hodně oblíbenou baštu s fazolkama

a vy mějte prima páteční večer 

a ahojda ❤️

Tak jsme si mysleli

 že když jsou pořád takový vedra

 a naše Baruška je taková milovnice vody

takže ji vezmeme k řece

no to jsme si teda jen mysleli

řeku máme od nás kousek

sotva tři minuty chůze 

ale co myslíte 

ta naše opice se šprajcla

že za silnici nikam nepůjde

a svojí jezevčicí tvrdohlavostí si to i prosadila 🤣

a tak byla doma s tatínkem 

a my jsme šly s maminou samy

a jak vidíte samy

tak vody je v řece malinko

a tak jsme zuly pantofle 

a šup si smočit aspoň nohy

nejdřív se nám to zdálo studený

ale po chvilce už to bylo prima 👍

 

a naše Barčí

tak ta  s náma doma nemluvila 

a trucovovala 

že jsme ji nevzaly sebou 🤣

a dneska už přijde za tatínkem ten pán na rehabilitace

a my se už těšíme 

protože s taťkou pravidelně a poctivě cvičíme 

a dokázali jsme už něco co ještě neuměl

ale to chystáme jako překvapení 💪🦶

a naší mamině ještě zbyl krém když pekla košíčky 

a tak upekla trochu listového 

a takhle nám ho naplnila

a vy mějte prima středu 

a ahojda ❤️