být jako ty. Ani nevím kde se doma objevila tahle moje fotka, na které mi bylo třináct roků.
Verunce se ta fotka moc líbila a měla ji moc ráda. A tak se stalo, že i ona si dala kočárek s panenkou k psacímu stolu, tak jako jsem to měla já. To aby byla jako maminka.
Je to strašné, když si uvědomíme, že už nikdy nám naše Verunka neřekne maminko a tatínku, tak moc to bolí, opravdu moc.
Stále čekáme, že se stane zázrak, ale rozum říká, že ne, že to je krutá pravda a už nikdy žádný zázrak nebude 😥.
Vám všem moc děkujeme za Vaší neskutečně velkou podporu. A určitě nám pište i o Vás, alespoň přijdeme na jiné myšlenky a díky Vám poznáme i něco nového.
A když nám pošlete i nějaký pohled z Vašich výletů,moc nás tím potěšíte.
A ty naše milovaná Verunko napořád zůstaneš naší malou, zlatou děvenkou, tak moc nám chybíš, opravdu moc ❤️❤️❤️
a takhle spolu s Baruškou spaly u mě v ložnici, když byl Radek v nemocnici . Holky naše ❤️
Mamka, taťka a Baruška
Dobrý večer,moc a moc děkuji za Váš pěkný článek.Ale hlavně děkuji,že pořád píšete i když to musí být hrozně těžké.A až se tu zase objeví Vaše vaření a pečení a fotečky z Vaší kouzelné chatičky tak to bude paráda.To se moc těším.Pozdravy z výletů určitě posílat budu.Verunka by byla určitě ráda.Tak se opatrujte a pohlazení Barušce.Jitka.
OdpovědětVymazatŠárko, také jsem se chtěla zeptat co zahrada. Vím, že máte myšlenky úplně jiného rázu a vůbec se nedivím. Držím palce ať vám dělá radost pokroky pana Radka v rehabilitaci 🍀
OdpovědětVymazatŠárko a Radku, ani nevíte jak jsem ráda za to písání stále bolavé , ale už se zájmem o dění kolem, moc ráda vám budu psát takové ty obyčejné malé věci, ze kterých se Veru tolik radovala , jako třeba z každého pohledu, myslím že jeden z našich výletů si už přečíst nestihla. Docela by mě zajímalo jak si Verunka pohledy ukládala uspořádávala.
OdpovědětVymazatJsem ráda že dokážete o Verunce psát, já mám třeba problém porohlížet citlivé fotky a přitom tak ráda fotím.
Stále přeju ke všemu mnoho sil. Aťka
Ahoj Šárko a Radku jsem moc ráda, že pokračujete ve psaní.U nás začaly růst houby chodíme na ně s rukovakem, suším,ale hodně jich rozdávám.Posilam moc pozdravů a Barusce velké pohlazení.Iveta
OdpovědětVymazatŠárko a Radko, pokud vám to udělá aspoň malinkou radost, ráda vám nějaký pohled pošlu. Já se už čtvrtým rokem starám místo mamky o postiženého bratra a byla to právě Verunka, co mě naučila se radovat se z maličkostí a z obyčejných věcí, tak jsem ráda, že v jejím blogu budete pokračovat. Pohlaďte za mě Barušku a držte se. Jaruna
OdpovědětVymazatMilá Šárko a Radku, není dne abych si na Vás a Verunku nevzpomněla. Už mi začíná pomalu docházet, že je to skutečnost, co se stalo. Verunčino psaní a focení mi neskutečně chybí, ale jsem ráda, že v psaní pokračujete a tím tu s Vámi můžeme žít dál. Pište dál, pořád tu ráda chodím, čtu si i staré články a jsem tu denně. Při práci na zahradě na Vás myslím, co vaše zahrada a chatička. Věřím, že brzy přijde doba a bude tu od Vás zpravodajství, že Radek chodí a jste opět oba i s Baruškou na chatě. Vím, že to bude ještě nějaký čas trvat, ale věřím, že se to stane ... vždyť to bylo Verunčino přání. Držím pěsti, myslím na Vás a pohlaďte za mě Barušku🩷
OdpovědětVymazatMilá Šárko a milý Radku!
OdpovědětVymazatdnes ,jakoby vám Verunka radila. Jestliže měla tuto fotku ráda, určitě by nám ji i sama ukázala...Úplně mám před očima její milý a láskyplný komentář k fotce. Víme,že ráda poslouchala o starých časech a o rodinné historii.
Poslední fotka- jak holky spokojeně zabalené spí - :)).
I já na Vás moc myslím...
Pohlazení vám všem...
Míša Z.