nakonec jsem teda

těch rybiček v plechovce ušila dvě verze

tak jak jsem vám je ukázala už včera

mi to přišlo takové smutné

no a tak došlo na verzi s olejem

a na rybičky v tomatě 

a takhle to vypadá pěkně rozebrané

a je to vlastně i taková stavebnice 

a abychom nebyli u toho jídla jen jako

tak jsme dnes po dlouhé době zas měli tenhle slaný sluníčkový koláč

a já dneska končím

za chvíli začíná na jedničce poslední díl

detektivního miniseriálu

a povím vám je to pěkně napínavé

a i se u toho dost bojím

ale nedá mi to na to nekoukat

tak se mějte hezky

a já se jdu bát

srpen u nás

tak a další měsíc je fuč

a je to škoda o to víc

že to je měsíc letní

plný sluníčka

a relativně ještě dlouhých dnů

a s ním je tu i má měsíční fotka

mějte prima pondělí a brzy zas ahojda

jedním okem

teď mrknem na to moje tajné šití

takže jsou to rybičky v plechovce

ale to bych nebyla já

abych to nechala jen takhle

takže dneska během odpoledne jsem z toho udělala dvě verze

jednu jen rybičky v oleji

a tu druhou v tomatové omáčce

ale víc si k tomu napíšem a ukážem zítra

a vy mějte prima večer

 u nás je parádní bouřka 

a leje víc jak z konve

ani se nám tomu nechce věřit

ale je to tak

léto uteklo jak voda 

a na dveře už ťuká podzim

včera a dneska u nás máme podzimní dny jak vyšité

minulý týden jsme se ještě cachtali v bazénu

a pak po zahradě lítali jen tak v plavkách

a stejně nám bylo teplo

z toho jaký byl venku hic

a včera jsem si už večer k televizi a šití

vzala i deku

a mamina už dokonce vytáhla i svůj pověstný hrnek na večerní čaj

který obvykle přes léto zahálí

a i na zahradě je znát

že to nejlepší letošní už má za sebou

okurku už ve skleník nerostou

ty totiž rostou v noci

a teď to ochlazení už je prostě zastavilo

a my už myslíme dokonce na příští rok

udělali jsme další záhonek pro jahody

a do nich vysázeli nové

máme už i nové cibulky tulipánů a narcisek

které co nevidět se už také budou stěhovat na svá místy do záhonků

a podle předpovědi počasí

má už i bazén na mále

jo jo léto se s námi pomaloučku polehoučku loučí....

a vy mějte moc krásnou neděli

a já jdu došit poslední zbytečky ty mé filcové hádanky

abych vám ji mohla už konečně zítra ukázat

pojďte se mnou na

procházku k nám do města

teda spíš jen na náměstí

je fakt

že do města na nákupy od jara

vůbec nechodíme

to už musí něco být nutného abychom se tam vydali

mamina když jde na finančák

nebo tak různě ohledně účetnictví

tak odbyte jen to co musí

a šupem domů

jsme asi poserové

ale covidu se fakt bojíme

úplně na rovinu

paní doktorka říkala

že musíme být hodně opatrní

že pokud bychom to dostali

tak by to pro mě a pro taťku mohlo být fatální

no  a tak proto

na nákup chodí mamina do Billy hned ráno v sedm

když tam ještě nejsou lidi

pak ještě chodí do DM drogerie

do OBI a kvůli mě do papíráku

a do jiných krámů nechodíme vůbec

jo vlastně ještě jednou za čas musíme pro benzín

a když potřebujeme něco jinýho 

tak k naší spokojenosti využíváme E-schopy

a včera jsem náměstím projížděli

a protože jsme ho chtěli někomu ukázat

tak jsme tam na chvíli zastavili

a tak tu máte pár fotek z našeho náměstí

i s anší pověstným drakem

kterého máme v naší legendě o vzniku města

a pak už jsme jeli na zahradu

jeli jsme druhou starnou

a tam jsem vám vyfotila tenhle pohled k nám na město

a tahle fotka mi tak trochu připomíná

ten záběr když začínali Chalupáři

a v popředí byla louka 

a pak vesnička

/ jen jsem si nestihla naštelovat foťák a tak fotka je špatná/

a vy mějte krásnou sobotu

u nás je pod mrakem

je takové to mrtvo a je 20 stupňú

pro mě na šití jak dělané

ještě prozradím

že to bílé je obal

 a v tom budou šouplé tři modré kousky

a není to nic sladkého

a tak já jdu honem šít

abych vás už tak dlouho nenapínala

to když jsme na poslední chvíli

předminulý týden objížděli kde ještě pole

kde ještě stojí obilí

aby si mamina mohla natrhal do chaty do vázy

povím vám byla to fuška

všude kam jsme dojeli už měli posekáno

a někde dokonce už i zoráno

no najezdili jsme se něco

ale vytrvalým štěstí přeje

a nakonec jsme to vytoužení pole  našli

a víte co jsme objevili

co je všude heřmánku

a tak když jsme dneska jeli z procházky

tak víme kde taky heřmánek najdeme

vydali jsme se tam

a už ho máme doma ve váze

a nikdy bych nevěřila

že mu to tam bude takhle slušet

a vám přeju moc krásný páteční podvečer a pak i večer

a trochu pozměním tu moji hádanku o tom co těď šiju

podařilo se mi sehnat světle šedý filc

který nahradí ten bílý

takže můžete hádat znova

ze světle  modré ušiju tři stejné věci

které pak šoupnu do toho ušitého světle šedého

a bude hotovo

tak co už vám to vrtá v hlavě

/ a je to potravina/

a to už je fakt vše 

a zítra zas ahojda

knedlo zelo vepřo - z filcu

i když je stále ještě léto

a my tohle jídlo přes léto nemáme doma k obědu

tak já už jsem si udělala náskok

a na podzim do kuchyňky ho ušila

práci mi dalo ale zelí

myslela jsem

že jen z filcu nastříhám slabé proužky a bude to

což o to já je nastříhala

ale na talířku

tím jak ty proužky byly slabé

se to při hraní úplně rozpadalo

nakonec jsem to udělala tak

že jsem nastříhala znova slabé proužky

a ty jsem coby kupičku zelí k sobě sešila

no a takhle už ten filc drží pokupě a nerozpadá se

a aby to bylo po chuti každému

tak to mám jak s houskovýma

 tak i bramborovýma knedlíkama 

a nebo obouma najednou

 a já se teď chystám šít něco z bílého a světle modrého filcu

a bude to taky jídlo

zkusíte si tipnou jaké jídlo bych asi z těchto dvou neobvyklých barev mohla ušít

a vám přeju moc moc hezký čtvrtek

u nás bylo ráno docela už podzimní

mrholilo, pofukovalo a bylo chladno

a teď tu máme polojasno a 20 stupňů

Tak se musím přiznat

že v době když ještě fungoval

nebo teda spíš nefungoval starý blog

tak jsem z toho byla hodně smutná

připadala jsem si jako lhářka

na konci článku jsem vám slíbila

že druhý den si zas něco napíšem

a ono nic

blog prostě nefungoval

a mě nešlo článek napsat

když pak před pěti týdny na starém blogu napsali

že bude 16. srpna končit

tak jsem z toho byla snad ještě víc smutná

no a ejhle 

uplynulo právě těch pět týdnů

starý blog už neexistuje

a je zvláštění

že mně se nějak ulevilo

vím čím to je

tady ten nový blog prostě funguje tak jak má

sice spoustu věcí na něm ještě neumím

a pořád se něco nového učím

alej je na něj spolehnutí

a za to jsem moc ráda

vím

e když vám slíbím

že druhý den napíšu

takže mě tenhle nový blog nezklame

a to je dobře

holt zas platí staré známé

že

  Všechno špatné je pro něco dobré 

tak a vy se mi mějte moc hezky

a jak už jsem psala tak zítra určitě zas tady ahooooj 

a naše malá zvědavá Kelišová

vám to určitě taky odkýve 

ta aby u něčeho nechyběla

a aby náhodu o něco nepřišla

nalevo dole je vidět dalekohled

pozorovala jsem s nima čápy na protější louce 

a volala jsem na naše 

že i když už se pomalu stmívá

tak čápi tam ještě pořád jsou

no a kdo myslíte

že se přišel jako první honem podívat

jak to bylo s koblihama - podruhé

jak to je  těma mýma šítýma koblihama už víte

dneska si spolu napíšem 

jak to doma máme s těma opravdovýma koblihama 

teda spíš se právě díky koblihám vrátíme o pěkných pár roků zpátky

tak jak to znám z mamčinýho vyprávění

pro ty co jsou u nás na blogu ne moc dlouho začnu pěkně od začátku

mamina od narození vyrůstala u svojí babičky a dědy

děda byl doma na invalidním důchodu

a babička pracovala v pekárně

kde právě pekla koblihy

do práce chodila na noční

takže babička v noci pekla koblihy 

a maminu hlídal děda

a víte kolik těch koblih stihly ještě s jednou paní za noc upéct- usmažit

někdy i 2 a půl tisíce

to se musely něco ohánět

zadělat těsto musely

pak ho nechat kynout, vyválet, vykrájet

zas nechat kynout

pak usmažit pěkně z obou stran

nechat okapat od oleje, naplnit marmeládou, narovnat do bedýnek 

a nakonec pocukrovat

no povím vám byla to asi pěkná dřina

a přesto babičku to moc bavilo

a každé ráno nosila domů pár koblih

a ty byly vylepšený, byly totiž 2 x naplněný

a mamina měla kamarádku

a ta byla ze tři dětí a doma koblihy nedostávali

a tak každé ráno když se stavovala pro maminu do školy

tak už měla od naší babičky nachystané a zabalené dvě koblihy

a jak byla za ně ráda

a je to ta samá mamčina kamarádka

se kterou si mamina vyměňovala svačina ve škole

když měla mamina na svačinu rohlík s pomazánkovým máslem a šunkou

tak ta kamarádka ji ho moc záviděla

a ona zas měla rohlík s angreštovým džemem

a ten džem ji zas záviděla naše mamina

a tak si to holky prohodily a byly spokojené obě 

a takhle to teda u nás bylo s koblihama

a vám teď přeju moc hezký večer a zítra zas ahojda

a ještě pár koblih jako bonus

ty jsou z Itálie

jsou taky moc dobrý

ale na ty naše nemají