mamina už třetím rokem pracuje pro jednu trutnovskou firmu
dochází tam ráno na pátou
a na oběd už ji máme doma
no včera tam přišla za maminou taky účetní
ale z té druhé pobočky co má ta firma u nás ve městě
paní tam je nová
a přišla se mamině představit
a hnedka ve dveřích na maminu
jé já tě znám
my jsme spolu chodily do školky
mamina zalapala prý po dechu
a horoucně vzpomína na děti ze školky
jak víte tak fotky ze školky nemá mamina žádné
/ její máma jí je všechny vyházela/
a tak na děti se už skoro na žádné nepamatovala
teda kromě těch s ktrýma pak chodila do školky
a paní na maminu
já jsem Jarmila a my jsme vždycky měli stejné ofinky do půl čela
no mamina zas nic
nepamatovala se
a tak slovo dalo slovo
a paní dnes za maminou přišla znova
a i s fotkama ze školky
mamina říkala, že nebyla ani schopná slova
když je držela v ruce a prohlžela si je
a podle fotek jí pak hned bylo jasné
kdože je ta Jarmilka
no a tak tyhle dvě malé holky z fotek
ač od sebe bydlí pouhých dvacet minut chůze
se zas potkaly po dlouhých 47 letech
no i tohle je život
a mamina tak zcela nečekaně přišla i k těm fotkám
už je má naskenové v počítači v práci
a já vám pak z nich udělám i článek s patřičným povídáním
a naše mamina
to víte rozpoměla se na tolik povídání o školce
že budeme mít večer o zábavu postaráno
Všechny zápasy
a ztráty v životě nás mají něčemu naučit.
Dokonce i ty,
které prohrajeme.
