teď už kvetou i ty u horního plotu
jen fotit moc nejdou
jak pořád fouká vítr
tak mi je odfukuje ze záběru
ale já se nedala
a počkala si na chvilenky
kdy zrovna nefoukalo
a tyhle křehké krásky si zvěčnila
a naše lavička
tak ta bohužel je teď svědkem moc smutných povídání
vše se točí kolem naší sousedky Blanky ze zahrady
která nám tak trochu nahrazuje babičku
a našim svými slovy i rodiče
které nemáme
jak už jsem psala je hodně nemocná
teď už zas je v Hradci v nemocnici a podstupuje biologickou léčbu
denně jsme s ní ve spojení
a můžu vám říct
že tak silného člověka jsme snad ještě nepoznali
a tak moc moc věříme
že ona si vše způsobem jí vlastním vybojuje
a zas bude pobíhat po zahrádce
protože bez ní tam je tak nějak moc smutno a prázdno
i když tam její manžel jezdí taky každý den jako my
ale Blanka je prostě jen jedna
a bez ní to tam není ono
víte a tak fakt je potřeba si uvědomit
a vážit všeho i toho nejobyčejnějšího
protože to jak je to pro vás moc důležité si vlatsně uvědomíte
teprve až ve chvíli kdy to nemáte
a to je moc škoda
tak se mi mějte moc hezky
opatrujte se
a ahojda
