teď už kvetou i ty u horního plotu
jen fotit moc nejdou
jak pořád fouká vítr
tak mi je odfukuje ze záběru
ale já se nedala
a počkala si na chvilenky
kdy zrovna nefoukalo
a tyhle křehké krásky si zvěčnila
a naše lavička
tak ta bohužel je teď svědkem moc smutných povídání
vše se točí kolem naší sousedky Blanky ze zahrady
která nám tak trochu nahrazuje babičku
a našim svými slovy i rodiče
které nemáme
jak už jsem psala je hodně nemocná
teď už zas je v Hradci v nemocnici a podstupuje biologickou léčbu
denně jsme s ní ve spojení
a můžu vám říct
že tak silného člověka jsme snad ještě nepoznali
a tak moc moc věříme
že ona si vše způsobem jí vlastním vybojuje
a zas bude pobíhat po zahrádce
protože bez ní tam je tak nějak moc smutno a prázdno
i když tam její manžel jezdí taky každý den jako my
ale Blanka je prostě jen jedna
a bez ní to tam není ono
víte a tak fakt je potřeba si uvědomit
a vážit všeho i toho nejobyčejnějšího
protože to jak je to pro vás moc důležité si vlatsně uvědomíte
teprve až ve chvíli kdy to nemáte
a to je moc škoda
tak se mi mějte moc hezky
opatrujte se
a ahojda
Verunko ty křehké podlešky jsou jako to naše křehké bytí....držím pěstičky.Aťka
OdpovědětVymazatDobrý večer Verunko,
OdpovědětVymazatPíšu Vám poprvé, už jsem chtěla několikrát,
ale nikdy jsem nedostala odvahu.
Mám moc ráda Vaše vyprávění, je to tak milé, laskavé
a hladivé na dušičce. Je krásné vědět, že někde žije
rodina, tolik spřízněná. I když se neznáme, vyznáváme
stejné hodnoty.Laskavost jeden k druhému i soucit s ostatními.
Rodinná soudržnost a přátelství je moc důležité a nejvíce to poznáme ,
když jsme v úzkých. Drazí, přeji vám hodně, zdravíčka,
vaši sousedce Blaničce, ať vše dobře dopadne.Opatrujte se a děkuji za to ,
že tam někde v chatě v podhůří jste.
Zdraví vás Iveta z Vysočiny
moc děkuju za napsání ♥
OdpovědětVymazatTo je tak krásné když jsou mezi náma ještě lidé se srdíčkem na pravém místě,tak to s námi jako s národem není tak zlé, děkuji že jste.Alena z Jablonce
OdpovědětVymazat