Mrkvové muffiny s krémem z mascarpone a šlehačky

a opět to žádná velká věda není

a tuhle dobrotu zvládnete úplně bez problémů

Na těsto budete potřebovat :

1 hrnek hladké mouky

1 lžičku prášku do pečiva

1/4 lžičky jedlé sody

1/2 hrnku cukru

1 lžičku skořice

špetku soli

1 vejce

1/4 hrnku oleje

1/4 hrnku podmáslí

3/4 hrnku najemno nastrouhané syrové mrkve

a hrstičku posekaných vlašáků

a jdeme na to 

V jedné míse smíchejte všechny suché suroviny kromě cukru

ve šlehači si vyšlehejte celé vejce s cukrem do pěny a poté přidejte kefír a olej a to už jen lehce vmíchejte

nakonec přisypte všechno ostatní a dobře promíchejte

a teď už je naplňte košíčky

já teda ještě použila malé formičky 

a upekla takové malé  no teď nevím jak to nazvat 

a peče se to klasicky na 180 stupňů

 Plnila jsem krémem teda ze šlehačky a mascarpone.

Nejdřív jsem si vyšlehala šlehačku / 1 kelímek/

a pak postupně přidávala po lžících mascarpone

a bylo hotovo.

Cukr jsem nedávala, přišlo mi to zbytečné.

Nakonec zbývalo jen ozdobit a bylo hotovo,

sypala jsem hoblinkami z karamelové čokolády.

 Ještě Vám něco poradím,

těsto můžete upéct i v pekáčku 

a když to pak polité polijete citronovou nebo čokoládovou polevou,

tak máte taky prima jednoduchou dobrotu ke kafíčku.

 Z tohoto množství jsem měla 7 muffin a 4  zákusky.

Mějte se moc hezky

a za všechno Vám moc děkuju 

Taky Vás někdy bolí za krkem a ramena

 a to až tak, že  nemůžete spát, máte pocit, že se dusíte 

a kůže v těch místech, jakoby byla posetá miliony neviditelných jehliček

Tak si pustě potichu , ale opravdu úplně potichu tuhle písničku a v klidu čtěte

Je to rozhovor člověka s jeho duší :

Co pro to děláš, aby ti bylo lépe ?

Jedna moudrá a stará  žena mi řekla, 

že už to je dlouho, co na nich nosím příliš, ale opravdu příliš mnoho

Jak to věděla ?

Při pohledu na moji napjatou a stlačenou páteř a pohmatem jejíma životem zkoušenýma rukama 

mě v tom jenom utvrdila

Co Ti k tomu řekla ?

Řekla.... Tolik tíhy nosíš celá léta, tolik bolesti a strachu o druhé, že to ani nejde spočítat, nosíš tíhu celého světa , trápení  a bolesti své a svých nejbližších

Dlouze a jemně mě v těch místech hladila a najednou to přišlo......

 zhluboka jsem se nadechla a dlouze opravdu dlouze vydechovala vzduch, který jsem v sobě zadržovala víc jak pět desetiletí...

A řekla Ti, jak se léčit ?

Vzala mé ruce do svých, do těch starých upracovaných, přinutila ty moje volně spustit, čímž se mi spustila i ramena, zvedla mi bradu a postavila se přede mě.

Její rty se dotkly mého ucha a jemně šeptaly:

Není to Tvoje vina, to jen někdo tu svoji hází na tebe.

Není to ani Tvoje zodpovědnost, je to zodpovědnost těch, kteří před ní utíkají.

Dělala jsi víc než jsi musela

A už vůbec nemusíš přijímat všechno, nauč se říkat ne.

Z očí mi v tu chvíli tekly slzy hrubé jak rozbité sklo, v jednu chvíli jsem myslela, že budu plakat krev od tolika bolesti, kterou jsem cítila.

A najednou se mi ramena začala vracet na své místo, krk se pomalu uvolňoval a zvedal, záda se mi rovnala, tak jak dlouhé roky už ne.

Tíha světa mě pomalu začala opouštět a tíha daleké minulosti se pomalu rozplývala .

Řekla ještě něco ?

Podívala se na mě těma jejíma, životem zkušenýma, očima a řekla.

Jsou bolesti, které se nosíš v srdci a které  tam zůstanou navždy, jsou to bolesti ze ztráty tvých nejbližších. Ale jsou tam i jiné bolesti, takové ty od ublížení. S těmi se dá něco dělat. Nauč se odpouštět křivdy minulosti a časem sama  pochopíš, že neodpouštění ubližuje hlavně tomu, kdo odpustit neumí.....

Minulý týden jsem volala mámě, chtěla jsem to tak udělat, ani mi nedala prostor, opět jsem se dozvěděla , že tím, že jsem se narodila jsem jí zkazila život. A tak  mi to teď patří, kdybych se tenkrát nenarodila, tak bych to teď neměla tak, jak to mám a zavěsila.

Tak aspoň takhle na dálku odpouštím tobě i jemu.

nikdy jsem Vám ji neukázala, tak až dnes

Vláčná kakaová buchta z kefíru s kokosovýma kuličkama

 tak dneska na ní konečně dojde 

nejdřív si uděláme hmotu na ty kuličky

já jsem pekla do malé formy takže mi na to stačil smíchat jeden bílek, hrst kokosu a tuba jesenky / zahuštěné sladké mléko/

úplně jednoduše vše dáte do misky a rukou vytvoříte takovou hmotu, aby držela u sebe a nedrobila se vám a dáte ji aspoň na jednu hodinu do ledničky ztuhnout, to aby Vám pak šly dobře dělat ty kuličky

a jdeme na těsto

budete na něj potřebovat :

je to do malé formy, tak vy násobte dvěma

125 g hladké mouky

100 g moučkového cukru

1 vejce

1/4 l kefíru

1 lžičku jedlé sody

2 lžíce kakaa

1,2 dcl oleje

V jedné misce smícháte vejce, kefír a olej

a za stálého šlehání postupně přidáte všechny ostatní - suché suroviny.

Hmota by měla být taková, že jde z misky vylít, ale už to jde hůř.

Takže nalejete do formy vyložené pečícím papírem

a z kokosové hmoty uděláte kuličky a postupně je na tu hmotu nakladete.

Pečeme na 170 a musíte zkoušet špejlí, záleží jak máte vysokou vrstvu těsta.

A  pak už jen nakrájíte a koukáte jak rychle ubývá.

A jak by napsala Verunka :

tak ať chutná i Vám

mějte hezkou sobotu 

nám tu od noci prší a tak počasí nic moc

a za všechno moc děkuju

i Tobě Aťko za pohled, dorazil včera a potěšil

už nevím

 přesně, kdy to bylo.

Možná v sobotu , fakt nevím. 

Teď už to je jiná, jak střídavě pršelo a po ránu mrzlo, tak listí už zhnědlo a i když dneska chvilkama vykukuje sluníčko, už to tak nádherné není.

Louka u nás před domem, i kdyby na ní mělo být jen jedno ptačí hovínko, tak naše Barčí ho najde, bleskurychle se v něm vyválí  a přijde domů smradlavá jak vrata od chlíva, na to ona je mistr.

Okno není ještě úplně podle mých představ, ale pomalu se snažím a přikupuji nové kytičky.

Děkuju, však vy víte........

P.S.

Prosím a nezlobte se, že Vám nezvedám  telefony, v rámci terapie to mám teď zakázané. 

Jen co to půjde, tak Vám hned všem co mi voláte, zavolám.

Je mi to líto, ale teď to nejde.

Naopak mi bylo doporučeno hodně psát.

Dneska to jsou

čtyři týdny co jsme spolu byli naposled.

Věděla jsem, že už to dobré nebude a přesto i když jsi byl v umělém spánku, povídala jsem si s tebou celé odpoledne. Povídali jsme si o Verunce jaké dokázala dělat lumpárny a prostě o všem pěkném co jsem spolu mi tři zažili. Moc Vás oba mám ráda, moc. Poslední rok, kdy už jsme neměli Verunku jsme k sobě ohromně přimkli . byli jsme jak jedno tělo. Prožívali jsme stejnou bolest ze ztráty Verunky a navzájem drželi jeden druhého. Postupně jsme se radovali ze všech malých úspěchů v tvojí cestě k postavení se na nohy a pak i chůzi. I to se nám povedlo, takže se stalo, že několikrát za den jsme brečeli. Jednou to byly slzičky bolesti  po Verunce a vzápětí slzičky radosti z toho co nového se ti zas podařilo. Však si to Verunka v dopise pro ježíška moc přála a my ji to splnili. Jsem na tebe moc hrdá, že jsi to dokázal a když jsi pak sednul do auta a my zjistili, že to půjde, to bylo až neskutečné, že jsme to dokázali.

A když jsme pak mohli díky tomu začít žít zas malino lepší život, tak přišlo tohle.

Jak je ten život nespravedlivý, tolik jsme si ještě přáli žít, pro sebe, pro Verunku, pro Barušku.

Nikdy se nezbavím té bolesti, když jsem tě mohla pohladit naposled, dát ti poslední pusu, ještě se naposled ohlédnout a odejit.......

Moc Vás mám oba ráda a a ten smutek po Verunce, který se nám spolu malinko dařilo zmenšovat, s t tvým odchodem zas nabral na té síle jako na začátku.

Proč, jako by té bolesti v životě už nebylo dost

To prázdno. které tady po vás zůstalo je tak strašné

ještě jsem Vám slíbila tu zprávu od záchranky, když u nás byli poprvé

podívejte se v kolik jsem volala v 9,32

pokyn k výjezdu dostali v 10,40

a k nám přijeli v 10,47

skoro hodinu a půl po tom, co jsem volala

 a odjížděli s diagnózou : dušnost 

Dneska u nás

 prší.

Včera to byla jiná, bylo teplo a svítilo sluníčko 

a tak jsme si ven s Baruškou vzaly Verunčina Fanouše a zkoušely fotit.

Fotila jsem teda jen já, zatímco Baruška mi úspěšně a vytrvale tahala za vodítko.

Nechtěla být ani chvilku na jednom místě, hárá a tak měla potřebu nahánět všechny psí fešáky u nás v okolí.

Naštěstí jsme žádné nepotkaly a bez úhony došly domů.

A zatímco Verunka by při focení koukala spíš dolů, tak já to měla obráceně.

Všem Vám přeju moc hezké odpoledne

 a na ten recept jsem nezapomněla nebojte.

Šárka

moc do psaní mi pořád není, tak aspoň takhle

Buchta z kefíru a i něco navíc

 Kefírovou buchtu s ovocem jsem pekla v létě poměrně často Vždycky jsem do malého pekáčku, to abychom ji tak akorát snědli a pak si mohli upéct zas něco jiného.

Už jsem Vám psala , že rádi nakupujeme v menších obchůdkách.

A jednom takovém jsem v létě objevila buchtu, která, mě náramně oslovila.

Vždycky  když jsme jeli kolem a měli ji, tak jsem si jí musela koupit, doslova jsem si na ní vypěstovala závislost. Na cedulce vedle ní bylo napsáno kefírová buchta s kokosem.

A tak jsem začala experimentovat a netrvalo dlouho a můj recept byl na světě.

Té kupované je hodně, hodně podobná a chutná  náramně.

Těsto není až tak sladké a tu sladkost mu dodávají právě ty kokosové kuličky,

 no bodejď by ne, jsou ze salka.

Tak to je ona

Nezlobte se, že dnes nebude recept.

 Už kolik dnů se cítím opravdu špatně. Nic mě nebaví ,v ničem nevidím smysl, prostě je to nanic.

Ze všech stran slyším jen, den tomu čas bude to lepší. Ale pro mě je právě ten čas hodně velký nepřítel. Mám pocit jako by se čas a s ním i všechno ostatní zastavilo v jednu  jedinou chvíli a ač se snažím sebevíc, jako by se vůbec nechtěl pohnout.

Mám  to tak, že od té neskutečné bolesti a smutku jsem už rozervaná na úplně malé kousky, 

Každý den se snažím co nejvíc pracovat, ano pracuju opravdu hodně, ale jedu jako by  na autopilota

a hlava tak ,tak je úplně někde jinde. 

Z malého strachu se stal opravdu velký strach 

a já když slyším houkat záchranku, tak se úplně sesypu.

A ještě mám fobii ze zvonícího telefonu, trvá to už asi tři dny.  To se rozklepu a nejsem schopná ho zvednou. Telefonem mi právě tenkrát oznámili, že Radka už nemám, že mi zemřel.

Ten pocit, že jste úplně samy a nikdo jiný už není , to je šílené.

Tak moc mi oba chybí a je mi jich tak líto, na tolik věcí se ještě těšili, tolik jsme si toho ještě plánovali.

V létě jsem tolik moc  Radka prosila, že vezmeme Barušku a půjdeme za Verunkou.

Vždycky mi odpověděl, to víš mamko že půjdeme, ale až jednou za dlouho, teď ještě ne.

Tak proč to je teď úplně jinak ? Proč ?

K čemu mi je, že to máme doma hezké a útulné, když jsme tady s Baruškou úplně samy. 

Nikdo tady nepobíhá, nikdo nebrebentí. Dneska je neděle, touhle dobou bychom určitě hráli člověče, stejně tak jako každou jinou neděli a čtvrtek  A Verunka s Radkem by zas určitě švindlovali a naschvál se vyhazovali. Tak moc mi chybí třeba i to dnešní člověče.

Mějte alespoň vy hezký a pohodový večer.

My jdeme s Baruškou ven, tam nám je teď večer, když už je tma dobře.

už se mi

 Moc krásná písnička,

V hlavě se mi to mele jedno přes druhé,

ale už snad vím, že kvůli těm mým dvou andílkům to musím dát. a musím jít dál, Však tu  cestu mohu ukončit  kdykoliv, když budu mít pocit, že to nejde. Ale vzdát to hned na začátku, ne to ne, musím to  aspoň zkusit..

To víte, přeci jen 42 společných roků už něco znamená....♥

Dneska  od rána pracuju, hlava už mě tak šíleně nebolí a kupodivu se i trochu lépe soustředím,

Taky jsem byla v Bille na nákupu, kromě jiného / ale zas tolik toho nebylo/ mi došly, pro mě teď docela důležité věci, kakao, mléko, med a kešu oříšky, no a samozřejmě svíčky. Tohodle všeho mám teď opravdu velkou spotřebu.

Od rána tu máme šeredně, dalo by se říct už dušičkově, celé dopoledne mrholilo a teď už nafest prší.

A Baruška, tak  ta si celé dopoledne hrála, a od oběda si spokojeně lebedí na gauči zachumlaná do polštářků a deky. 

Já se Vám zas ozvu nebojte a moc prosím, mějte se tu rádi. 

Mějte pohodové odpoledne

Šárka

Další

smutný týden za mnou.

Bojuju ze všech sil, jen ty síly už mi došly, nemám je z čeho brát.

Navíc mám výčitky kvůli akvárku, vím že bych ho sama nezvládla čistit, ale aspoň pokusit jsem se o to mohla. Na druhou stranu mě trochu uklidňuje to, že si je vzal Radkův známý, který sám rybičky má a tak vím, že bude o ně dobře postaráno. 

To prázdné místo po akváriu mi nedělalo dobře, pořád mi ho připomínalo, tak jsem sedla k počítači a objednala komodu ve stejném dekoru jako máme obývák, přišla za dva dny a tak v pátek jsem si zavolala hodinového manžela, přijel ještě ten podvečer  a za hodinu byla skříňka na svém místě.

Líbí se mi to to jo, ale radost z ní se zatím nedostavila. Ušila jsem si pár dýní a sama nevím, kterým to tam sluší víc, ale to není teď podstatné.

Hodně se teď trápím, bolí to moc opravdu hodně moc.

Dneska to jsou dva týdny, co jsem Radka naposled viděla, hladila ho a říkala mu jak moc ho mám ráda a co všechno pro mě znamená. A i když byl v umělém spánku tak vím, že určitě mě vnímal, moc bych si to tak přála. Pak odejít z nemocnice a vědět, že už nikdy byla tak šílená věc, klepala jsem se po celém těle a pro slzy jsem neviděla na krok.

Vy dva moji andílci, ani nevíte jak moc mi chybíte, moc moc Vás mám oba ráda a opatrujte se mi tam nahoře. Tak moc bych si přála už být s Vámi. 

mějte alespoň Vy pohodový večer

zítra hned po ránu jsem objednaná k paní doktorce, tak uvidíme

a za všechnu Vaši starost o mě Vám moc děkuju