Vzpomínáte, jak jsem Vám psala,

že jsme si s Baruškou donesly domů větev na hambalku do obýváku ?

Tak už visí,

stačilo pár usušených kytiček ze zahrady, kousek bavlněné krajky a je hotovo

 A protože v sobotu se koná jedna malá oslava narozenin , tak už ode dneška začínám přípravy a vůbec se toho nebojím naopak se na to těším.

Jen tak pro zajímavost, chtějí i tvarohové pohárky s ovocným rozvarem / 30 ks/ a tak když jsem si sepisovala nákup na tohle celé pečení, tak jsem zjistila, že toho tvarohu a to včetně toho, co budu potřebovat do krémů, musím koupit 25 vaniček, to abych si na to vzala rovnou kárku. Ještě, že mám BILLU doslova " za rohem", v mém případě přes silnici.

A v sobotu jsem taky pekla na přání na honem, mělo to být pro nečekanou návštěvu jen něco ke kafíčku. Vsadila jsem na kefírovou buchtu a udělala z ní muffiny s třešněma a mini dortíkovou buchtu s malinama. A ty třešně byly ještě ze zahrady a byly už úplně poslední.

No vlastně nebyly poslední, pár jsem vám jich, vy dva moji milovaní, tam na stromě nechala, nebojte.

A pamatujete, tenkrát, když jsme byli v Itálii, tak se zrovna taky hrálo nějaké fotbalové mistrovství a taťka se rozhodl, že ti tam vykope fotbalový dres, nepovedlo se to, ale nepřišla jsi o něj viď, za dva dny ti ho tam tenkrát taťka koupil a to bylo radosti.

A lunapark, to taky bylo vaše, tam jste se taky vždycky hodně vyblbli 

Moc mi tu chybíte, ale vím slíbila jsem Vám, že se budu snažit a tak to taky dělám. Moc vás vám ráda, hodně moc. 

Jen někdy mám pocit, že tu pomyslnou náplast, kterou si přelepuju tu bolavou ránu po vás, potřebuju větší a větší

Vaše mamina s Baruškou

 

To když máme doma

plno škebliček od moře. Naše Verunka byla jejich lovec a to doslova. Málokdy sbírala ty co byly na břehu. Nejraději seděla v mělké vodě, rukama pod vodou prohrabávala písek a tak hledala mušličky.  Ty co našla si pak strkala do plavek, aby nám pak s velkou radostí ukazovala jak je šikovná a kolik jich  našla.

Už tuhle jsem si od Verunka z pokojíčku  vzala jeden z košíčků ve kterých mušličky měla a teprve včera navečer jsem se donutila k tomu, abych z pár z nich vyrobila, to co jsme měly před dvěma roky spolu v plánu my dvě,

Takže prcku je hotovo a je to přesně tam, kam jsi to měla v plánu dát, u taťky v ložnici na poličce nad nočním stolkem.

A koukej, co v tom košíčku všechno ještě  bylo.

Klepítko od kraba, kterého jsi se tenkrát snažila zachránit, poté, co ho někdo na pláži snad nevědomky rozšlápl. Nepovedlo se, tak sis ho chtěla vzít domů celého, to ale nešlo, viď, tak jsi si vzala alespoň to klepítko, které měl ulomené.

A taky pár lir, ty jsi tenkrát taky našla při lovení škebliček a rozhodla jsi se, že je nikdy neutratíš, protože to byl tvůj první nalezený poklad.

A tak já jsem včera vzala karton, tavnou pistoli a pustila se do díla.

Dneska jsem ve městě přikoupila kus provazu a celé vše dodělala, dozdobila perličkama, přesně tak jak jsi to chtěla. Však jsi říkala, že perličky ke škebličkám patří. Tolik moc jsi si přála, aby jsi našla mušličku s perličkou, tu jsi samozřejmě nenašla ale  hledala jsi trpělivě dál a dál.

A my opravdu máme málokterou fotku, na které by jsi se nesmála, nebo nedělala nějaké kravinky, však to vám s taťkou šlo na jedničku s hvězdičkou.

Mám vás moc ráda

 a víte co, trouba dneska jede naplno, suším v ní mini pavlovy.

Tak ty by ti prcku  taky chutnaly, sněhové pusinky jsi měla moc ráda, viď. 

Vaše mamina s Barušku

A Vám všem moc děkuju za vaši podporu, poctivě všechno čtu a snažím se z toho vzít to, co by mě mohlo posunout zas o kousínek dál.

Ptala se mě

tuhle v komentáři Aťka

cože to je na fotce za domeček s věžičkou

kterou  jsme tuhle měla ve článku 

to místo na fotce je místo

ke kterému máme velký vztah 

a mnoho vzpomínek

je to maják v Itálii

v Itálii jsme byli 18 x

/což mi přijde až neuvěřitelné, ani bych to neřekla/

a cestu k tomuhle majáku jsme si nikdy

dokud to taťkovi chodilo nevynechali

někdy za pobyt jsme se tam vydali i dvakrát

i když cesta to byla ne úplně jednoduchá

od našeho bydlení právě k majáku to máme asi 6 km tam 

a 6 km zpátky

většinou jsme se vydávali na cestu až k večeru

když už sluníčko tolik nepálilo

a když jsme vycházeli kolem páté večer

tak nejdřív jsme se vraceli až tak kolem desáté

jak už jsem psala

tak cesta vede po pobřeží

a protože už tam žádné oficiálné pláže nejsou

tak je tam příroda taková jaká je

a hlavně je všude spousta škebliček

a je tam opravdu z čeho vybírat

v půlce cesty je potřeba se přebrodit přes řeku

ta je normálně klidná 

a voda v ní teče jen na úplném dně koryta

takže vody tam běžně je maximálně do půlky lýtek

což na přejití není žádný problém

jednoho roku se nám stalo to

že když jsme došli k majáku

a před námi byla cesta zpátky

tak děsně rychle přišla bouře i s ohromným lijákem

a my když v tom dešti došli k řece

tak jsme se jí museli brodit tak

že já  měla vody  po ramena

a ten rok jsme v té řece utopili kameru

řeka fakt byla tak divoká a děsně prudká a plná vln

až se divím

že jsme to zvládli bez úhony

jiný rok jsme zas zachraňovali maminu

to když se nám na útesu u majáku zřítila do moře 

to byl taky mazec

noha ji po útesu ujela

a už byla ve vodě

což o to

 to zvládla levou zadní

ráda plave i se potápí

a tak to pro ní nebyl žádný problém

jenže jak padala

a na útesu byly narostlé velké škeble

tak si o jednu z nich roztrhla část chodila i s malíčkem

to bylo krve

a před náma oněch  6 km zpátky a tma na krku

sebou jsme samozřejmě nic neměli

jen malou igelitku na mušličky

no a tak taťka maminu s nohou nahoru uložil do písku

roztrhal  svoje tílko

mamině nohu s ním ovázal

přes to ji navlíkl tu igelitku

a my se tak vydali na cestu zpátky

no došli jsme až někde kolem půlnoci

ale došli

doma pak taťka mamině nohu ošetřil

a protože byl v tý době když ještě dělal v elektrárně velitel hasičů

a měl hodně dobrý zdravotnický výcvik za sebou

tak i mamině na chodidle udělal plastické stehy

pak mamině nohu ovázal

dal ji prášek na bolest a poslal spát

zatímco mamina pak v noci spala jak dudek

tak taťka toho moc nenaspal a maminu hlídal

usnul až nad ránem

a ráno když se pak vzbudil

tak mamina nikde

ona se totiž vydala do pekárny pro bagety a koblihy

sotva tam teda dopajdala

ale celá spokojená se přištrachala zpátky právě s těma koblihama

a noha se ji zahojila a zacelila aniž by musela k doktorovi

taťka se jí o to staral tak dobře

že to nebylo třeba

jen do dneška má na noze tmavou velkou jizvu

to jak jí tam zarostla i nějaká ta zrna písku

no a takhle my to teda máme

když se podíváte na tuhle fotku úplně nalevo

tak tam je taky vidět ten maják

před ním jsem já s taťkou

ale to moc vidět není

no a vy mějte hezký zbytek večera

a ahojda

a vy co mi píšete tak vám moc moc děkuju

tak ještě jednou

letos naposledy pojeďte se mnou k moři

teď v sobotu už bychom večer přijeli domů

a tak od neděle už můžeme říkat

že třeba příští rok bude líp

a my budeme tam dolů za sluníčkem jet 

už i proto

že ze ty roky co tam jezdíme 

tak tam máme pár známých

se kterými jsme sice i jinak v kontaktu

ale osobní setkání je přeci jen lepší

tak už dost žvanění 

a hurá za sluníčkem

a dětskou radostí

a vy se mějte moc hezky

a užívejte i sluníčka taky u nás

je prima že zatím máme takhle hezký podzim

a můžeme být hodně venku 

pojeďte

se mnou k moři

ale jen tak pomocí fotek

pěkně z pohodlí domova

dneska je totiž ten 

kdy jsme se tam na jih za sluníčkem měli vydat

ale jak už ode mne víte

dali jsme přednost zdraví 

fotek z loňska mám hodně moc

a nám to určitě na dvě, tři procházky vydá

to jsme měli sebou ještě miminko s plínkama a kočárkem

měla jet s námi i letos

a tak když to dopadne příští rok a my pojedeme

tak s námi už pojede velká slečna 

která nám už od úterý chodí k nim na vesnici do školky

a takhle re govala

kdzž poprvé viděla moře

jinam už vloni ji strašně
 i takhle malou bavilo nakupování

by dlíme tam v téhle čtvrti  podobné dvojvilce

a proto i většina našich procházek je právě odtud

a granátová  jablíčka tam rostou pomalu v každé zahradě

a hroznový víno slouží jako většina střech zahradních pergol

a tém dneska končíme a příště se vydáme asi už rovnou k moři

a vy mějte krásný pátek

a zítra zas ahojda