vzkaz pro

pro moje v koutku se krčící já .

Je to vzkaz z nebe.

Přesně totiž vím, že by jsi mi ho i řekl i teď.  Poprvé jsem ho  od tebe taťko slyšela vloni z jara, to když už jsem neměla sílu žít dál bez naší Verunky. Moc jsem tě prosila, že vezmeme Barušku a půjdeme tam do nebíčka za Verunkou.

 Tenkrát se mi tvoje slova vryla a do paměti a tím, že jsi mi je pak postupem času musel zopakovat ještě několikrát, protože s tou prosbou jsem za tebou přišla mnohokrát, v mojí paměti zůstanou navždy.

Jsem za ně moc ráda,  protože vždycky, když mám pocit, že už jsem zas poněkolikáté spadla na samé dno,  tak tvoje slova mi hodně pomáhají.  Jsou to slova jen a jen tvoje, ty jsi mě takovou, když bylo ještě dobře znal a já vím, že se jich musím držet.  

Pro sebe, pro Barušku a pro vás dva moji milovaní broučkové.

................

Víš co mamášku budeme si teď povídat chvilku jen o tobě. 

Chtěl jsem ti říct, že v mojich očích jsi moje moc krásná žena, moc ti to sluší, jsi chytrá, cílevědomá, hodná a obětavá.

Jsi ženská která toho v životě už tolik zvládla, tolik překonala. A pořád tady stojíš. Buď prosím taková jako dřív, usměvavá a silná . 

Buď zas ta moje Šárka, která když si něco umanula, tak šla za tím tak dlouho, dokud to nedokázala. 

Usměje se tak jak to umíš jenom ty, kdy ten tvůj úsměv je plný lásky a naděje v další dny.

Prosím tě nepochybuj o sobě a nedovolil svým myšlenkám aby tě ovládaly a ubližovaly ti.

Drž se, věřím ti .

Vím, že tu se mnou jste a pomáháte mi jít dál.

Vím to, protože bez toho bych tu už dávno nebyla, to pro vás a pro Barušku jdu dál . Ano  někdy se i zastavím nebo rovnou spadnu, ale už to není tak často jako dřív. Jsou stále takové ty hodně špatné dny, ale ty dny, kdy po krůčkách jdu dál ,už nad těmi špatnými pomalu vítězí. 

Moc Vás mám oba ráda a všem tam v nebíčku prosím  vyřiďte, jak úžasní jste, protože díky vám a pro vás jdu ty moje malé, nesmělé krůčky kupředu. 

Moc vás oba miluju a děkuju, že právě vy dva jste byli a navždy budete neodmyslitelnou součástí mého života, mého srdce a mého já.

Navždy vaše milující mamina s Baruškou 💔💔

Dárek...

..... nevím od koho, nevím proč a nevím za co

..... včera někdo zvonil, za dveřma nikdo

...... šla jsem se podívat dolů 

..... tam u dveří leželo něco zabaleno s mým jménem 

Jen tu slepičku, která v kytičce byla jsem vyměnila za kuřátko,  nelíbila se mi, byla moc smutná, až z ní šel strach.

Přidala jsem i ty růžové kytičky...to aby byla veselejší.

Nevím jak  napsat správně co cítím,  snad jen to, že tomu opravdu nerozumím. 

Ale doma jí to sluší ...

A ďěkuju.

Mějte všichni moc krásnou sobotu.

Šárka s Baruškou 

P.S.

Lidí co mě znají je hodně . Asi mi chtěl někdo udělat radost a volil tuhle cestu. Znají mě moc dobře, vědí, že kdyby mi ji dali osobně, že  bychom nakonec brečeli všichni a to asi nechtěli. 

 

Sliby se

 plnit nejen o Vánocích, ale i na velikonoce. 

A já mám tedy splněno.

Spousta pytlíčků na přání naplněný a zabalený a ten "zbytek" je připraven na cestu ve velkém boxu.

A já zítra začínám nanovo, na středu budu chystat další perníčky, které budou pro čtyři děti a už se na to zas těším. 

U nás dneska bylo kupodivu hezky, žádný sníh ani déšť se nekonaly a sluníčko nám svítilo skoro celý den, jen byla zima a foukal ledový vítr.

Barušce a ani Pepíkům to nevadilo, všichni si pěkně užívali domácí  pohody.

A já, tak já to mám tak na střídačku, chvíli tak a pak zas jinak. Ale i tu radost umím vnímat, sice  třeba jen chvilku, ale zaplať pánbůh za ní.

💔💔

Pamatuj, že zatím co ty o sobě pochybuješ,  tak druhý tě obdivuje za to, jak zvládáš nepřízeň osudu.

💔💔

Největší lekce, které jsem v poslední době zvládla, mě sice zlomily srdce, ale postupem času jsem zjišťuji, že mi po troškách přinášejí i klid na duši. 

/ o tom víc někdy příště, zatím by mi o tom asi psát moc nešlo, i když,  kdo ví.../

💔💔

Mějte moc hezký večer a děkuju Vám všem, že mi tu pomáháte 

Šárka s Baruškou 

Pistáciové sušenky

 a nebojte, nejsou vůbec těžké na přípravu.

 no a dají se jíst hned, což teda je problém, pokud si je upečete dřív na nějakou oslavu, tak mám strach, že Vám do ní nevydrží.

Potřebovat na ně budete pár věcí, nejdůležitější jsou pistácie.

 Já je kupuju přes net v obchodě Diana, kupuju si  je celý a doma  si je pak sama melu nebo jen tak posekám.

Do těsta kupuju ty normální a na ozdobu blanšírované. Ty jsou krásně zelené a udělají o to větší parádu.

Tak a jdeme na recept

Potřebovat budete :

150 g hladké mouky

100 g másla

50 g moučkového cukru

40 g mletých pistáci , ty přijdou do těsta

citronovou  kůru

pistácie na obalení , ty melu jen na hrubo

bílou čokoládu na ozdobu

Těsto zpracujete stejně tak jako linecké, rychle a opatrně, žádné velké hnětení.

Rozdělíte ho na dva díly, rychle z nich vyválíte válečky, obalíte je v pistáciích a dáte je na chvilku do lednice / stačí as 15 minut zchladit.

Pak už jen z válečků nakrájíte kolečka - asi 1,5 cm široké, dáte na plech, kde je ještě lehce dlaní rozmáčknete a už jen pečete.

Mně teda ještě zbylo trochu těch posekaných pistácií, tak jsem s nima ty kolečka ještě před pečením posypala.

A pečení si hlídejte, já pekla 12 minut a bylo to tak akorát. Musíte dávat pozor aby Vám pistácie nezačaly hnědnout , to by zhořkly.

Po vychladnutí je už jen  ozdobíte čokoládou a máte hotovo.

A výsledek už znáte od včera

A jak by napsala Verunka, tak ať chutnají i Vám.

Jo a u nás by už dneska určitě nebyly, myslím, že by nebyly už ani včera večer.

Takhle jsou schované na pátek a čekají až si pro ně někdo přijede.

,

Mějte hezký zbytek neděle a děkuju za všechno

Šárka a moje dnešní pomocnice, která se dneska nechtěla fotit.

A o dnešním zdobení si napíšeme zas příště

A vám moji broučkové posílám do nebíčka hodně pusinek a pohlazení 💔💔

Dnešní

počasí bylo jak malované a tak jsme se s Baruškou vydaly k řece .

Máme to k ní pět minut, takže nijak daleko, problém proč se tam Barčí moc nechce je jinde. A dneska jsem ho objevila,  když jsme šly pak domů, tak i vyřešila a tak pokud nebudeme na zahradě, budeme se moci vydat k řece. A víte v čem tedy byl problém, Baruška se bála zábradlí co je na kruháči u řeky. Když jsme šly  domů, tak jsem ji vzala do ruky a bylo po strachu.

A u řeky, tak tam jsme slezly až úplně dolů a to bylo radosti. V jednu chvíli jsem se už i pomalu zouvala, vypadalo to totiž, že Barčí se chystá plavat a v tom horším případě i skočit šipku. Dneska k tomu nakonec nedošlo, ale uvidíme co bude příště.

A i na norování došlo, asi slyšela v rádiu, že v dubnu konečně začne výstavba dálnice z Jaroměře do Trutnova  a tak se rozhodla přidat ruku k dílu. Problém byl v tom, že se netrefila asi o pět kilometrů. No nevadí, aspoň místním myším dala na vědomí, kdo tam teď občas bude pánem a provětrá jim ti jejich tunely.

Domů pak přišla jak čuňátko a vlastně i já jsem na tom byla dost podobně, jak jsem ji ten kousek nesla, tak jsem se od ní zmazala taky. Takže obě fofrem do koupelny,  Barčí pak spokojeně zalehla a na mě v kuchyni čekaly tyhle pistáciové sušenky, které jsem si upekly už dopoledne. Odpoledne jsem je už jen pocákala polevou a bylo hotovo / zítra Vám napíšu recept/.

A jinak.

Tak nějak se snažíme co jen to jde. A věřte, že i někdy jde a někdy i s úsměvem a někdy to i chvilku vydří . Večer to pak je zas jiné, ale ty dny se nám pomalinku, po troškách, alespon teda sem tam některé začínají  dařit.

A prý to je tak dobře.

Mějte hezké dny  a za všechno moc děkuju.

Šárka s vodnicí Baruškou

♥♥♥♥♥♥♥

A vy dva moji milovaní, však víte. Tak moc mi chybíte tak moc. Moc vás oba miluju 💔💔

Pamatuješ taťko, ta písnička taky patřila k naším oblíbeným ❤️

V pondělí jsem dostala

 tuhle krásnou kytičku tulipánů. Moc za ní ještě jednou děkuju.

/ Ten nepořádek u mně pod psacím stolem jsou hračky naší lumpice , takže to vždycky vykrámuje a jde od toho pryč  🐶🤣

Kytička je přesně taková jak mám ráda. A když včera do ní zasvítilo sluníčko byla to prostě radost. Ano opravdu radost, která byla i plná úlevy. 

Určitě spousta z Vás pamatuje, jak velké  trápení měla Verunka tady na blogu z problémů, které měly počátek  už před jedenácti lety. Dostala jsem zprávu, že vzhledem k jedné smutné a fatální věci, která se stala, už nikdo takový tyhle zlé věci tady provádět nebude🙏.

Škoda, že se toho nedožil ten kdo by si to zasloužil nejvíc a to naše Verunka, moc bych ji přála tuhle informaci znát, moc. Však víte, jak jí to tenkrát moc trápilo a bolelo.

Mějte všichni moc krásné dny a děkuju, že tu jste se mnou , moc mi tu pomáháte.

Šárka s stále ještě chrápající Baruškou 

Vás moji milování mám moc ráda 💔💔

Verunko,

 tak si s taťkou představte, že i já včera odpoledne přišla z procházky se špinavým kolenem.

Hádáš správně, že důvodem jsou tvoje oblíbené sedmikrásky.

Každým dnem jich na louce přibývá.

A sama jsem včera poznala, že nejlépe se fotí pěkně vkleče.

Ale ani to nepomohlo k tomu, abych je vyfotila líp, tak moc mi vás připomínaly a já měla oči plné slzy a skrz ně jsem neviděla.

Neměla jsem včera ani trochu dobrý den a nemám ho ani dnes.

Pekla jsem buchtu a musela ji péct zrovna dvakrát, to proto, že ani na to pečení jsem se včera nedokázala soustředit a do té první jsem zapomněla dát sníh. A protože to byl piškot, tak bez něj by to opravdu nešlo.

Napodruhé už to ale dopadlo tak jak mělo, jenže radost žádná a to se mi při pečení ještě nestalo.

A teď ty sedmikrásky

Mám vás oba moc moc ráda, moc .

♥♥♥

A vám všem přeju pohodovou a klidnou neděli.

Šárka s Baruškou

Dneska mi je opravdu hodně smutno, cítím velké prázdno a zároveň mám pocit, že jsem všeho plná.

Kolem sebe vnímám ticho a přesto moje tělo křičí, křičí po vás,

Dneska vnímám všechno tak nějak víc hůř.

Ta noc byla hrozná, hodně bolavá.

A ani to sluníčko dneska není.

Moc mi oba chybíte.

A kdybych nemusela ven s Baruškou, tak bych si teď  nejraději vlezla schoulená do kouta do ložnice

a tam, já vlastně ani nevím co... ♥

Tam utíkám vždycky když mi je hodně smutno.

Dneska vůbec nic nevím.... a ničemu nerozumím....

Ano i takový umí být život. Ten před už byl a takový je ten po......

Tak strašně nespravedlivý...

Máte doma

 malou slečnu?

Jestli ano, tak třeba by se Vám mohlo hodit to, co Vám teď ukážu. 

Verunka si už od mala ráda hrála na prodavačku.  To jsme vždy s Radkem nafasovali malé, doma šité tašky a šli jsme na to. 

Verunka byla vždycky jen paní prodavačka, do toho jí holt nesměl nikdo fušovat.

A prodávala úplně všechno. Jako prima zboží sloužily prázdné krabičky od čajů, rýže, masoxu, lentilek, mýdla a spousty jiného.

Jednou mě tak napadlo ten její koloniál rozšířit i o jiné zboží a povím vám, že tenkrát z toho byla radost opravdu veliká.

A jak vidíte k výrobě potřebujete jen pár malých pytlíčků / mají v papírnictví/ a ty naplníme tím, co doma běžně máte. 

A stejně jako tenkrát pro Verunku jsem za pomocí tvrdnoucí modelíny vyrobila kukuřici, čočku a hrášek.

A slíbila jsem Vám fialky pod oknem. 

 

A naše Baruška opět objevila kouzlo klacků. Nejenže každý, který na procházce teď potkáme, má potřebu okusovat, ale kdybych ji to dovolila, tak si je odnese i domů. No a jak ji znám, tak by byla nejspokojenější kdyby s nima mohla až do ložnice. 

❤️💔❤️

Neodešli jste jen vy dva,

S Vámi odešla i ta část mě, která Vás chtěla mít navždy. 

Vzali jste sebou i větší část mé duše, tu která milovala celým mým srdcem. Milovala naplno a bez otázek.

Teď tu jsem bez Vás a marně hledám sama sebe. Bez Vás už nikdy nebudu tím člověkem jako dřív.

Moc Vás oba mám ráda, moc.

💔❤️💔

Mějte všechny hezký víkend a vy co máte nějaké starosti a trápení ať se vše vyřeší tak, jak jen nejlépe to půjde. 

A za všechno moc děkuju.

Šárka s Baruškou