tuhle v komentáři Aťka
cože to je na fotce za domeček s věžičkou
kterou jsme tuhle měla ve článku
to místo na fotce je místo
ke kterému máme velký vztah
a mnoho vzpomínek
je to maják v Itálii
v Itálii jsme byli 18 x
/což mi přijde až neuvěřitelné, ani bych to neřekla/
a cestu k tomuhle majáku jsme si nikdy
dokud to taťkovi chodilo nevynechali
někdy za pobyt jsme se tam vydali i dvakrát
i když cesta to byla ne úplně jednoduchá
od našeho bydlení právě k majáku to máme asi 6 km tam
a 6 km zpátky
většinou jsme se vydávali na cestu až k večeru
když už sluníčko tolik nepálilo
a když jsme vycházeli kolem páté večer
tak nejdřív jsme se vraceli až tak kolem desáté
jak už jsem psala
tak cesta vede po pobřeží
a protože už tam žádné oficiálné pláže nejsou
tak je tam příroda taková jaká je
a hlavně je všude spousta škebliček
a je tam opravdu z čeho vybírat
v půlce cesty je potřeba se přebrodit přes řeku
ta je normálně klidná
a voda v ní teče jen na úplném dně koryta
takže vody tam běžně je maximálně do půlky lýtek
což na přejití není žádný problém
jednoho roku se nám stalo to
že když jsme došli k majáku
a před námi byla cesta zpátky
tak děsně rychle přišla bouře i s ohromným lijákem
a my když v tom dešti došli k řece
tak jsme se jí museli brodit tak
že já měla vody po ramena
a ten rok jsme v té řece utopili kameru
řeka fakt byla tak divoká a děsně prudká a plná vln
až se divím
že jsme to zvládli bez úhony
jiný rok jsme zas zachraňovali maminu
to když se nám na útesu u majáku zřítila do moře
to byl taky mazec
noha ji po útesu ujela
a už byla ve vodě
což o to
to zvládla levou zadní
ráda plave i se potápí
a tak to pro ní nebyl žádný problém
jenže jak padala
a na útesu byly narostlé velké škeble
tak si o jednu z nich roztrhla část chodila i s malíčkem
to bylo krve
a před náma oněch 6 km zpátky a tma na krku
sebou jsme samozřejmě nic neměli
jen malou igelitku na mušličky
no a tak taťka maminu s nohou nahoru uložil do písku
roztrhal svoje tílko
mamině nohu s ním ovázal
přes to ji navlíkl tu igelitku
a my se tak vydali na cestu zpátky
no došli jsme až někde kolem půlnoci
ale došli
doma pak taťka mamině nohu ošetřil
a protože byl v tý době když ještě dělal v elektrárně velitel hasičů
a měl hodně dobrý zdravotnický výcvik za sebou
tak i mamině na chodidle udělal plastické stehy
pak mamině nohu ovázal
dal ji prášek na bolest a poslal spát
zatímco mamina pak v noci spala jak dudek
tak taťka toho moc nenaspal a maminu hlídal
usnul až nad ránem
a ráno když se pak vzbudil
tak mamina nikde
ona se totiž vydala do pekárny pro bagety a koblihy
sotva tam teda dopajdala
ale celá spokojená se přištrachala zpátky právě s těma koblihama
a noha se ji zahojila a zacelila aniž by musela k doktorovi
taťka se jí o to staral tak dobře
že to nebylo třeba
jen do dneška má na noze tmavou velkou jizvu
to jak jí tam zarostla i nějaká ta zrna písku
no a takhle my to teda máme
když se podíváte na tuhle fotku úplně nalevo
tak tam je taky vidět ten maják
před ním jsem já s taťkou
ale to moc vidět není
no a vy mějte hezký zbytek večera
a ahojda
a vy co mi píšete tak vám moc moc děkuju
Ahoj Verunko,tak to tedy máte zážitky z dovolený,hlavně,že to dobře dopadlo.Moc zdravím.Iveta
OdpovědětVymazatVidíš Veru, s tou hranantou budovou mi to maják nepřipomínalo vubec, ale máte to takové kouzelné svoje místečko, pravda spojené i s dobrodružem, no hlavně že jste to vždy vše zvládli. Chodili jsme podobně nedotčenou přírodou při jednom pobytu u moře sledovat západ slunce. A že vy jste si tedy těch pobytů u moře už užili pěknou řádku.
OdpovědětVymazatPěkný další týden a díky že si na moji zvědavost odpověděla tak pěkně zeširoka.
Veru a pěkný, šťastný, radostný a láskyplný nejen dnešní svátkový den. Měj se fanfárově:D.
OdpovědětVymazatpa Aťka
Ahoj Veru, tak si teď říkám, že mamka žije jako v nějakém akčním filmu. Hned zahučí do závěje, tu padá ze skály. Ještě že má vždy po boku akčního hrdinu taťku a to navíc se zdravotním výcvikem. Ale ona sama je taky hrdinka, když se vydá pro koblihy i s pochroumanou nohou, místo toho, aby se nechala obskakovat, jak bych to udělala asi já. Krásné pondělí
OdpovědětVymazatNo a hnedle je tady krásný detektivní příběh a hlavně že vše dobře dopadlo. Moc hezky si užíváte volné chvilky a dokonce i se zdravotníkem , jste vy to parádní rodinka. U nás všechno dopadlo na tento týden jinak, malý má neštovice, teď přijely od paní doktorky, moc jich nemá, tak z něho bude zlobikluk, ale já nehlídám, máma má práci z domu. Než se přištrachaly, tak jsem uvařila mlíkovou polévku s bramborem a vajíčkem, my jí říkáme kaselka, tak se hned nacpaly a šli pustit Harry Pottra, já nevím jak se to píše. U nás do rána zase připadl nějaký sníh, tak jsem ho vyházela a už projel i prohrnovač a začíná se snažit sluníčko, je trošku nad nulou, tak to odtává. Mávám od Ještědu. Věrka.
OdpovědětVymazat