že budu rychlejší jak změna počasí na podzimní
a stihnu vám sem dát ještě pár retro letních fotek
ale já myslím
že se na mě zlobit nebudete
když si léto minulých let to připomeneme i tak ❤️
já coby prcek jsem se ničeho nebála
do všeho jsem šla po hlavě
a všechno jsem musela ozkoušet
a když pak mělo dojít na spaní po obědě
tak myslíte
že jsem spala v postýlce
i kdepak
nejlépe se mi chrnělo u maminy v posteli
a když si tam se mnou šel schrupnout i taťka
tak to bylo úplně nejlepší ❤️
a co je doma nového
s tatínkem poctivě cvičíme
a nejsme na to sami
dochází k nám fyzioterapeut
a s tatínkem to moc pěkně umí 👍
a máme z taťkových pokroků všichni velkou radost
je to náš šikulka 👍🥰
Tak a to je dneska asi tak všechno
vy se mějte moc hezky
a ahojda ❤️
Ahoj to jsi tedy řádila za mě takové věci na ježdění nebyly.
OdpovědětVymazatTatínek je šikovný tak to máme taky radost.
Měj se parádně Ahoj
Verunko, máš super fotky, podobné blbiny si pamatuju u našich dětí, vnoučata dělají podobné, i když už mají spoustu jiných možností.
OdpovědětVymazatMoc přeju at se to chodítko také jednou podaří z vybavení domácnosti odsunout a třeba jako u nás přes berle a turistické hole to jednou zase jde, moc držím pěsti, je to dřina, jsem ráda že se tatkovi pokroky daří.
Jen tak dál, Aťka
Ahoj Verunko, hezké fotky a tatínek dělá velké pokroky moc na vás myslím Iveta
OdpovědětVymazatVeru, podle fotek jsi byla pěkně živá, máš hezké vzpomínky. Je prima, že tatínek dělá pokroky, však ono to půjde, hlavně mít trpělivost, nic není hned a hlavně nic není zadarmo, je to dřina. Moc na Vás myslím a držím pěsti, Alča
OdpovědětVymazatMilá Verunko, to je moc krásný rozlučkový článek. Když si ho psala ani si netušila, že bude Tvůj poslední😪 Je mi to moc líto, žila jsem tu s Tebou a vlastně i s celou Tvoji rodinou na blogu deset let. Ty si mi byla vzorem, proto jsem si založila svůj vlastní blog. Už si v nebíčku se svoji Baruškou nebíčkovou, Tvoji milovanou chlupatou kamarádkou. Měj se tam krásně, budu na Tebe s láskou vzpomínat, budeš mi moc chybět😪😪😪
OdpovědětVymazatJe to zvláštní, ale je to opravdu takový vzpomínkový a zároveň rozlučkový článek.
OdpovědětVymazatI když ona netušila, že je poslední, jak smutné a bolestivé pro nás všechny, kdo jsme
ji jako blogerku poznali a jejím brebentěním nám nechala nahlédnout do života jak jejího, tak rodičů. Myslím, že u mne je to více jak deset let co jsem ji poznala a přes její blog jsem se dostala k Libušce, kam také ráda chodím. Je mi moc smutno a budu stále vzpomínat na její krásné fotky, povídání, šmodrchání a malované obrázky.
Alča