že tohle rozhodnutím je jen a jen na každém z nás.
A tak jako já, tak i spousta jiných lidí věří na nebe, tak je i spousta těch, kteří na něj nevěří a je to tak v pořádku.
A každý kdo v nebe věří, ho má přesně takové jak mu říká jeho srdíčko a láska v své nejbližší, kterév něm maji.
A to moje nebe, tak to je plné radosti, lásky, pokory, empatie a porozumění.
A já tak vím, že Verunka s Radkem jsou pěkně spolu i s naší nebíčkovou Baruškou. Přesně tak jak to uměli, šidí jeden druhého a pak se tomu ohromně smějí. Radek dělá Verunce náš oblíbený, nedělní, jahodový koktejl , který jsme měli tolik rádi a který přicházel na řadu vždy po prošvidlovaném člověče nezlob se.
A taky vím, že mají kolem sebe všechny ty naše milované.
Verunka se konečně dočkala, poznala dědu Rudu a spolu si malují, děda ji určitě půjčil ty prastaré vzácné pastelky, které ve vzácnych chvílích půjčoval i mně a Verunka je tak štěstím bez sebe.
A babička Věrka už jim určitě upekla kuře v remosce, to panečku bylo. A Verunka, stejně tak jako jsem to dělávala já, hladí jeji upravování a přesto tolik vlídné a laskavé ruce.
Na večeři chodí k babičce Jiřině /Radkově mamce/ na její bezkonkurenční obložené housky. A Very už se zná i s Lenkou / Radkovou sestrou/ a spolu mají hodně společného, kromě pěčlivosti na svoje věci i dlouhé dopolední vyspávání a v neposlední řadě i nakupování.
A co teprve děda Petr / můj nevlastní táta/, ten nás měl hodně rád a dělal nám chleba ve vajíčku. A tak je jasné, že Verunce zas říká Bibinko, Radkovi Raduš a všichni společně koukají na hokeje a nadávají u nich jak velcí chlapi. A vlastně kouká s nima i Radkův děda Jirka z Voletin, to byl
taky velký sportovní fanda. A všem jim tam dělá míchaný vajíčka s gothajem, což byla jeho specialita. A všichni tři spolu chodí do lesa na houby, protože houbaření to je jejich.
A babička Lenka z Voletin určitě pěstuje růže a rozdává je jen tak lidem pro potěšení a cucá jeden bonbon za druhým a pak se diví, kdo ji je snědl.
No a takovéhle je to moje nebe, jiné ani nemůžu být.
No a přesně tohle je ta moje malinkatá náplast na tu moji velkou bolest. Vědět, že jsou všichni pěkně pospolu a že jim tam je dobře a že nám z nebíčka mívají a opatrují nás.
Moc mi tu oba dva chybíte, možná víc jak na samém začátku, jen o tom už tolik nemluvím nahlas, nechci už tím nikoho zatěžovat. Vždyť toho smutného je na světě beztak dost.
Mám Vás oba dva neskutečně moc ráda a objímám vás tak, jak jsme to měli rádi , všichni tři najednou pěkně spolu.
Děkuju, že jsem byla a přes to nebíčko pořád jsem vaše milovaná a milující mamina.
💔💔
Jo a Veru, koukej jít brzo spát, ne, že zas budeš ponocovat do tří do rána. Nejdýl o půl druhé ať už jsi pod peřinou a máš tmu.
A ty taťko, ne, že budeš strkat " klacky " od nanuků do hlíny v květináči, už jsi velký kluk a ti to nedělají. Já vím, že jste si vždycky s Verunkou špitali: počkej to zas bude hudrování až to namina najde.
💔💔
Moc vás mám oba ráda moc.
A pozdravujte tam všechny a vyřiďte jim, že jsem za ně moc vděčná, že Vás tam mají.
Já věřím v nebe, já ano .......
P.S.
Ale v boha ne, přeci kdyby byl, tak by se tohle nemohlo stát tak, jak se stalo. Jednou ano, ale ne takhle a tak brzy po sobě......
Takže jestli jsi, jsi strašně nespravedlivej
a krutej, oba tolik milovali život a teď.....
A jestli jsi, tak proč se děje tolik zla, proč je tolik dětí a lidí nevyléčitelně nemocných, proč se válčí a proč šmejdům a grazlům všechno prochází a proč poctivým a hodným lidem pořád nakládáš víc a víc ?
Proč?
Mlčíš, viď ....

Zdravím Šárko - to se tak krásně čte!
OdpovědětVymazatJe to milý, jako kdyby tu všichni byli s náma....
Taky takhle vzpomínám na babičky a dědy....
Moc děkuju za milý vypraveni- je to jako krásná pohádka před spaním💞
Zdraví Kateřina