Je dobře,

 že tohle rozhodnutím je jen a jen na každém z nás.

A tak jako já, tak i spousta jiných lidí věříme na nebe, tak je i spousta těch,  kteří na něj nevěří a je to tak v pořádku.

A každý kdo v nebe věří, ho má přesně takové jak mu říká jeho srdíčko a láska v své nejbližší, které v něm maji. 

A to moje nebe, tak to je plné radosti, lásky, pokory, empatie a porozumění, tak jak jsme to měli, než jsem zůstala sama.

A já tak vím, že Verunka s Radkem jsou pěkně spolu i s naší nebíčkovou Baruškou.  Přesně tak jak to uměli, šidí jeden druhého a pak se tomu ohromně smějí. Radek dělá Verunce náš oblíbený, nedělní, jahodový koktejl , který jsme měli tolik rádi a který přicházel na řadu vždy po prošvidlovaném člověče nezlob se.

A taky vím,  že mají kolem sebe všechny ty naše milované.

  Verunka se konečně dočkala, poznala dědu Rudu a spolu si malují,  děda ji určitě půjčil ty prastaré vzácné pastelky, které ve vzácnych chvílích půjčoval i mně a o kterých jsem ji tolikrát vyprávěla a Verunka je tak štěstím bez sebe.

A babička Věrka už jim určitě upekla kuře v remosce, to panečku bylo. A Verunka, stejně tak jako jsem to dělávala já, hladí jeji upracované a přesto tolik vlídné a laskavé ruce.

Na večeři chodí k babičce Jiřině /Radkově mamce/ na její bezkonkurenční obložené housky. A Very už se zná i s Lenkou / Radkovou sestrou/ a spolu mají hodně společného, kromě pěčlivosti na svoje věci i dlouhého dopolední vyspávání spolu určitě rády  nakupují. 

A co teprve děda Petr / můj nevlastní táta/, ten nás měl  hodně rád a dělal nám chleba ve vajíčku.  A tak je jasné,  že Verunce zas říká Bibinko, Radkovi Raduš a všichni společně koukají na hokeje a nadávají u nich jak velcí chlapi. A vlastně kouká s nima i Radkův děda Jirka z Voletin, to byl taky velký sportovní fanda. A všem jim tam  dělá míchaný vajíčka s gothajem, což byla jeho specialita. A všichni tři spolu chodí do lesa na houby, protože houbaření to je jejich.

A babička Lenka  z Voletin určitě pěstuje  růže a rozdává je jen tak lidem pro potěšení  a cucá jeden bonbon za druhým a pak se diví, kdo ji je snědl.

No a takovéhle je to moje nebe,  jiné ani nemůžu být. 

No a přesně tohle je  ta  moje malinkatá náplast na tu moji velkou bolest. Vědět,  že jsou všichni pěkně pospolu a že jim tam je dobře a že nám z nebíčka mívají  a opatrují nás. 

Moc mi tu oba dva chybíte,  možná víc jak na samém začátku,  jen o tom už tolik nemluvím nahlas, nechci už tím nikoho zatěžovat. Vždyť toho smutného je na světě beztak dost.

 

Mám Vás oba dva neskutečně moc ráda a objímám vás tak, jak jsme to měli rádi , všichni tři najednou pěkně spolu.

 Děkuju, že jsem byla a přes to nebíčko pořád jsem vaše milovaná a milující mamina.

💔💔

Jo a Veru, koukej jít brzo spát,  ne,  že zas budeš ponocovat do tří do rána.  Nejdýl o půl druhé ať už jsi pod peřinou a máš tmu.

A ty taťko, ne, že budeš strkat " klacky " od nanuků do hlíny v květináči, už jsi velký kluk a ti to nedělají.  Já vím,  že jste si vždycky s Verunkou špitali: počkej to zas bude hudrování až to namina najde.

💔💔

Moc  vás mám oba ráda moc.

A pozdravujte tam všechny a vyřiďte jim, že jsem za ně moc vděčná,  že  Vás tam mají. 

Já věřím v nebe, já ano ....... 

P.S.

Ale v boha ne, přeci kdyby byl, tak by se tohle nemohlo stát tak, jak se stalo.  Jednou až by přisel čas, tak ano, ale ne takhle a tak brzy po sobě......

Takže jestli jsi, jsi strašně nespravedlivej

 a krutej, oba tolik milovali život a teď.....

A jestli jsi, tak proč se děje tolik zla, proč je tolik dětí a lidí nevyléčitelně nemocných, proč se válčí a proč šmejdům a grazlům všechno prochází a proč poctivým a hodným lidem pořád nakládáš víc a víc ?

Proč?

Mlčíš, viď .... 

Ráno jsem byla u paní doktorky, prý jsem silná a statečná, ale já taková  nechci být,  chtěla bych být zas  mámou a manželkou a to by mi stačilo ke štěstí tak jako dřív.  Přeci toho nechci tak moc, prosím.