Tak jako minulou

sobotu, tak  i dnes jsme byly na zahradě.  My bychom jely i v týdnu,  nakonec jsme to ale vzdaly kvůli počasí.  Dneska už to bylo lepší, ten protivný, ledový a silný vítr si vzal dovolenou a jak to bylo panečku znát. 

Makaly jsme, co nám síly stačily, i když teda jedna z nás se  i chvilkami ulejvala a na sluníčku se vyhřívala v zákoníku, kterÿ nás čeká příští týden.  

A I přesto, že v jezírku naháněla žáby, tak mě poslechla a nekoupala se,  i když jednu žábu si holt musela chytnout. Decentně ji vytáhla z vody za stehýnko. Žába ale byla rychlejší,  než Barčí došlo,  že ji chytla, tak žabka šup a byla zpátky ve vodě. No a  dneska jsem to byla já, kdo se málem vykoupal v jezírku.  Jak jsme tam měly kmen od vrby, tak jsem se od něj opřela a už jsem se koulela. Kmen byl totiž  vevnitř  úplně ztrouchnivělý, což já ovšem nevěděla.  Chybělo opravdu málo a sdílela jsem jezírko spolu se žábama.  A chudák Baruškou by se asi pěkně natřela než by mě vytáhla jako tu žábu. 

A takhle jsme to dneska měly. 

Takže  nejdřív fotka z minulého týdne a hned pod ním je ta po mém kaskadérském válení sudů. Asi to musela být náramná podívaná a já jsem si naprosto jistá, že v nebíčku měli díky mně dneska pěkně veselo .

A taky jsem vytáhla motorovou a uřízla z modřínu velkou větev, měli jsme to v plánu  vloni na podzim, ale to nám už bohužel nevyšlo. 

Tak taťko, zvládla jsem to a větev je dole.

A Vám všem přejeme pohodový večer a děkujeme 

Šárka s už spící Baruškou  / no bodejť by ne, byla utahaná jak pes/

P.S.

Prý jsem silná,  fyzicky asi ano, ale jinak určitě zatím ne.

Jsou stále dny, kdy mám chuť vypnout si srdce. Důvod je jednoduchý, nemám už sílu cítit v něm to prázdno a bolest po vás moji milovaní.  

Nejde to a ani to neumím a tak v tu chvíli jen existují, nic víc mi nejde. A já jen  čekám až to přestane bolet o něco míň. A budu zas schopná žít, žít bez vás. 

Moc vás oba miluji. 💔💔