I když to tak nevypadá

  a k sluníčko svítí co mu síly stačí, tak poslední dny je doma líp jak venku. Stejně tak jako určitě i u Vás,  tak i u nás to kazí silný a doslova ledový vítr. 

Je teda pravda, že když pověsím ven prádlo, tak vítr mu poslouží na jedničku a během chvilky je suché.  I když teda, včera když jsme šly z procházky,  tak jsme šly prádlo sebrat a ejhle lavorek nikde. Vítr si s ním pohrál a našly jsme ho až  na louce u kruháče.

Dneska jsme se rozhodla, že i přes ten velký vítr zkusím na louce něco vyfotit. Vítr teda nade mnou vítězil, ale pár fotek se povedlo. 

 

Doma jsme už v úterý vyměnily březové větvičky za trešňové a zatímco ty venku naštěstí ještě ani trochu nepučí, tak ty doma nám už brzy vykvetou.

I přes ten vítr se snažíme být pokaždé venku aspoň hodinu, to aby se stihla  Baruška vyblbnout.

Domů už pak maže docela ráda,  ušiska má vždycky pěkně vyfoukaný a tak její první cesta hned po koupelně vede do obýváku na bobek, kde se spokojeně uvelebí a nechává se vyhřívat od sluníčka.

A koukám, tady má ještě čumáček od hlíny, to jak provozovala svoji povinnou dvacetiminutovku hrabání. 

A to ještě neví, že v sobotu odpoledne pojedeme na zahradu, protože kdybych ji to řekla už teď, tak by seděla u košíku se kterým jezdime na zahradu a hlídala by ho, to aby náhodou  něco neprošvihla. To je celá Baruškou. 

A vy mějte moc hezký večer a děkuju. 

A moc děkuju za velikonoční pohledy od Vás. 

Šárka s Baruškou 

P.S.

Tím jak už jsou v dohledu Verunčiny narozeniny, tak mi je po obou ještě víc a víc smutno. Snažím se na to vůbec nemyslet, jenže copak to jde.  Nejde. 

💔💔

Čas to zahojí.....

Buď silná.....

Musíš jít dál.....

Zkus na to nemyslet....

Hlavně se zaměstnej.. 

To je pár nejpoužívanějších vět, které lidé říkají těm, kteří prožívají ztrátu. Myslí to dobře a chtějí jim tím pomoci.

Jenže žal a bolest není něco, co se má přepít, přemluvit nebo přeskočit. Jediná cesta jak z toho ven totiž vede skrz to.

Je potřeba to prožít.

Procítit.

Nechat to bolet.

A nesoudit a stydět se za to.

Protože uzdravení nezačíná tam, kde bolest zmizí. Ona totiž tahle bolest neumí zmizet napořád . Teprve ve chvíli, kdy ji přijmeme a naučíme se s ní žít začíná slábnout a přichází smíření a uzdravení. 

💔💔