Slíbila jsem Vám,

že Vám ještě ukážu co jsme s Baruškou v sobotu na chatě dělaly.

Určitě si pamatujete, jak jsme před třemi roky ne verandě na zábradlí postavili plůtek. Byl ta, hlavně kvůli mně. Když jsme tam přes léto byli víc jak doma, tak jsem na chatě i pracovala. A nejraději jsem pracovala právě na verandě, jak účetnictví, tak obálky jsem tam dělala nejraději. Účel plůtku byl takový, aby mi při práci nesvítilo z té strany do očí sluníčko.

A protože ten plůtek už tam není potřeba, pracovat budu jen doma, tak jsem se rozhodla ho zmenšit a důvod ?  jednoduchý, to aby na verandu zas mohlo i to podvečerní a večerní sluníčko.

Však mě znáte, takováhle práce mi není ani trochu cizí, tak jsem ze sklepa vytáhla pilu a pustila se do toho.

Netrvalo dlouho a bylo hotovo, ještě jsem ty řezy přetřela barvou a bylo.

Myslela jsem, že si s Barčí ještě chvilku na verandě jen tak posedíme, co jsem chtěla jsem udělala a domů se mi ještě nechtělo.

Vydžela jsem tam sedět dlouhých pět minut a víc to nešlo. Zas to na mě padlo, ruce se mi klepaly, nohy taky , tak jsme holt musely domů. Zjistila jsem, že dokud mám co dělat tak dobrý, jakmile ne, tak je to v háji.  

Ale i tak bylo na zahradě dobře. Jen moc prázdno a ticho. Pořád jsem čekala, že na mě někdo zavolá a nebo mami koukej, Šári pojď mi to podržet nebo mamčo dáme kafe, mamíí kde mám to či ono. 

A ono nic.

Pryč od toho. Mám Barušku a to je strašně moc, vím, že Verunku a ani Radka mi nenahradí, ale ona je víc než by se mohlo zdát. Je to psycholog, lumpice, bordelářka, labužník, je to prostě ten nejlepší parťák, kterého teď mám. A když pracuju a ona nemá zrovna co za lubem, tak ji musím dát židli takhle ke mně, schoulí se na ní, spokojeně chrní a já si v klidu pracuju.

A takhle to my dvě teďka máme

V pondělí jsem zas pekla, bylo toho trochu víc a bylo mi u toho dobře , alespoń v tu chvíli vždycky to tak mám.

Recept Vám hned příště  napíšu a myslím, že brzy k němu přibude další, dostala jsem ho včera od Evy , co taky chodí sem na blog a vypadá hodně jedle. Hned na sobotu ho upeču, vyfotím a po neděli přidám.

A vám přeju co nejhezčí dny a děkuju za všechno.

Šárka s nezbedou Baruškou

♥♥♥

Dneska to je sedm měsíců, co tě nemám....

Je tak těžké vyrovnat s s tím, že jste mi odešli . Mnohem těžší  je však vyrovnat se s prázdnotou, kterou  jste tu navždy po sobě zanechali. Ruku v ruce s tímhle poznáním mně ničí nová, jiná  bolest,  je to bolest plná právě toho  prázdna , které mi tu po vás zbylo.....

Mám vás oba dva moc, moc ráda. Tak moc bych si přála, aby se vrátily takové ta naše obyčejné dny, kdy jsme byli šťastni. Dnes už vím, že to nebyly obyčejné dny. Byly to dny, kdy jsme byly spolu a to je se zdravím to nejvíc, co člověk může být.

Chybíte mi strašně moc........

A tohlo je pro tebe, vím jak moc máš tenhle film rád, ne pro ty války, ale pro to lidské mudro v něm.

Ano už zas brečím, nestydím se za to, vždycky jsme u toho filmu brečeli spolu a Verunka se zlobila, že když budeme brečet, že nám ho vypne, viď , beruška naše ...

vaše mamina