jsme nechyběly na zahradě.
Hned v poledne pro nás přijel Jirka a my plné odhodlání toho, co všechno chceme zvládnout vyrazily.
A opravdu stihly jsme všechno co jsme měly v plánu a zvládly jsme nakonec i jednu velkou práci navíc.
Ostřihaly jsme loňské ostružiny a uvázaly ty letošní.
Vyplely jsme a o třetinu zmenšila jahodový záhon. Tady mi teda hodně pomáhala Baruška. Chvilkami to i vypadalo, že záhonek spíš rozšiřuje. Loňské jahody nám všechny vyschly nebo vymrzly a tak po neděli koupím nové. Jedno balení koupím těch stale plodícich a jedno těch velkoplodých, tak uvidím jak se jim bude u nás dařit.
Zryly jsme záhonech na brambory a tady opět Baruška našla své využití a ryla a ryla. Problém nastal ve chvíli, když ryla i poté co jsme už do něj nasázely brambory a ona je začala vyhrabávat. Hnala jsem ji koštětem. Přestěhovala se tedy ke švestce a tam potřebovala zjistit, jestli tam trpaslík nemá náhodou zahrabaný nějaký poklad. Nelenila tudíž a hned se pustila do díla.
A že jezírko už má plné žab ji bylo včera téměř jedno, chvilku u něj byla, to ano, ale víc jak jezírko ji včera bylo to moje včerejší hrabošení v v hlíně a kterého nesměle v žádném případě chybět.
Taky jsme vyplely u bylinek a připravily záhonech na cibuli.
V rámci mojí terapie jsem popadla sekyrku a naštípala pěknou kupičku dřeva. I zde mi Baruškou pomáhala vší svojí silou. Jen místo toho aby naštípaná polínka nosila tam kam patří, začala je roznášet po celé zahradě. A to štípání mi hodně pomáhá, dostávám s ním ze sebe alespoň trochu toho smutného.
A taky už jsme vytáhly křesílka na verandu a chvilku si jen tak poseděly. I když co se týkalo mně, hned jsem zjistila, že to není dobrý nápad a tak jsme se pustila do další práce, kterou jsem měla v plánu na příští týden. Nakonec jsem ale byla ráda, že i to mám hotové, protože příští týden, kromě zasazení jahod mě čeká i první sekání trávy.
Domů jsme dojely něco po páté . Baruška poté, co jsem ji z části vykoupala a nabaštila se, tak ulehla ke spokojeného odpočinku po celodenní dřině. Když jsem ji pak budila, že musíme jít ještě před spaním čůrat, tak se moc spokojeně netvářila.
No a takhle my jsme to včera měly.
A ty Verunko s taťkou moc jste mi chyběly, houpačka byla prázdná, ze sklepa nebylo slyšet žádné taťkova hrabošení a listové s pudinkem, co jsem včera ráno pekla pro Jirku se Zdenou a sama si taky vzala sebou na zahradu, jsem nakonec dovezla zas zpátky domů, bez Vás jsem tam na to ani neměla chuť.
Já vím, hlavně nesmím už nikdy v hlavě používat slova co by bylo kdyby a proč. To mi paní doktorka zakázala. Protože právě tahle slova mi v poslední době ubližují nejvíc.
A Vy mějte krásnou neděli i když asi s deštěm, ale já za něj budu ráda, zahrada už i u nás hodně suchá.
A děkuju za všechno
a taky za pohled ze San Diega, moc potěšil a vůbec teď, když jsem zjistila a to budete koukat stejně jako já před měsícem, když jsem zjistila, že paní Renata, která mi takhle pravidelně píše a vždy moc potěšení, pochází z Trutnova.
Jak ten svět je nakonec malý.
Šárka s Baruškou
Žádné komentáře:
Okomentovat
♥ Všem děkujeme za vaší návštěvu a děkujeme také za Vaše komentáře :-)