Šupinky

Přeji Vám všem moc krásný a poklidný večer,

dnes po delší době jsem Verunku vystřídala já a snad se za to na mě nebudete zlobit. 

Doma už máme všechno hotovo, Verunka je nedočkavá jak malá holčička a moc se těší na zítra,

zároveň ale je trochu smutná, že advent pomalu končí. Stejně tak jako my s Radkem má i ona tohle období roku ze všech nejraději.

Dneska jsme toho měli na zařizování ještě dost, jednou z cest byla i cesta na hřbitovy rozsvítit svíčky a zazpomínat na ty, co už tu s nímu nejsou a moc nám chybí. Na hřbitově ve Voletinách, kde má Radek maminku, jsme jí povyprávěli, co všechno se Radkovi za ten rok podařilo a jak dobře, díky velké vůli už zas chodí a jak se mu i trochu zas vrátila síla do ruky.

V Trutnově, kde máme babičku Věrku a dědu Rudu jsme také zapálili několi svíček a já Verunce a Radkovi slíbila, že doma jim pak budu vyprávět.  A vyprávěla jsem o tom, jak touhle dobou jsme doma ve vaně měli už dobré tři dny kapra. A já coby malá holka, trávila celé dny v koupelně a kaprovi jsem zpívala a krmila ho rohlíkem a připouštěla mu vodu a v noci se pak na něj chodila dívat jestli se sám potmě v koupelně nebojí.

Když pak přišel poslední den kapra, děda mě vzal do města procházku, zatímco babička se pustila do díla. To víte, že jsem pak kapra hledala a nikde ho nenašla. Na stole v kuchyni na mě ale čekalo překvapení. Na ubrousku bylo několik rybích šupinek a babička mi řekla, že mi to tam nechal ten náš kapr a že prý jsou kouzelné. Vždy, když budu mít nějaké přání nebo budu z něčeho smutná, mám vzít jednu šupinku a jít za babičkou nebo dědou a povědět jím to . Děda nebo babička to měli napsat na lístek a spolu s jednou šupinkou to dát do obálky a pak jsme to měli jít hodit do řeky a ten náš kapr si to měl přečíst a to mé přání pokusit se splnit. 

A tak jsme psali přáníčka a házeli je v obálce do řeky.Pamatuji si, že jako první jsem si přála, aby děda nebyl nemocný, taky jsem si pro babičku přála nové nohy, to aby jí ty její nebolely. Samozřejmě i taková ta dětská přáníčka mezi tím byla jako třeba panenka chodička nebo velikánské pastelky. Panenku jsem skutečně o dalších vánocích dostala a měla jsem z ní velkou radost.

Právě i proto jsem dneska na hřbitově babičce a dědovi poděkovala za to jací byli a co vše pro mě dělali.

I vám všem bych přála, kdyby to bylo v mé moci pár takových kouzelných šupinek, dávno už vím, že nebyly kouzelné, že se za nima schovávala velká láska a obětavost babičky a dědy. A právě si myslím, že to je to, čeho je v dnešní době tak málo, kamsi se vyprchala i tolerance a úcta jednoho k druhému.

Věřteže kdybych dbě takové šupinky teď měla, tak od jedné bych si přála, aby moje rodina byla zdravá a tu druhou bych právě poprosila o víc té lidské úcty a tolerance.

Vám všem za nás všechny přeju co nejkrásnější vánoce, přesně takové jaké Vy sami si přejete.

Šárka