a já vám hned neřeknu na co
když mě tak mamina tohle řekla
na co se vás mám zeptat
a já šla hledat k tomuhle fotku
tak mi bylo jasné o čem budu psát
a to jsou botky
a ne jen tak ledasjeké
jsou to botky staré už taky nějaké ten rok
a to takové co mamina nosila jako malá
tady teda ještě žádné boty nepotřebovala
bylo ji tady šest týdnů
a v tuhle chvíli ji tak akorát zajímalo mlíčko kterým ji děda krmil
no a tady byl mamině jeden rok
proto má na sobě právě i ty šaty
protože se fotila u dortu s jeddnou svíčkou
ale podle botiček je znát
že mamina už nebyla co se chození týče úplný začátečník
protože botky už měla pěkně okopaný
a nebo je po někom zdědila
a tady to je s bratrancem Romanem
tady bohužel nevidíme jaké má mamina boty
ale Roman boty má
a jako správný kluk je má i řádně okopaný
asi ho bavil hodně fotbal
i když teda co vím z vyprávění
tak ho už takhle malého nejvíc bavil šroubovák a něco montovat
a co se týkalo jídla
tak miloval párek
/ jinak to boty měl nějaký široký :)) /
a pozor tady
mamina je parádně nastrojená
a má k tomu i nějaké fešné boty
a jak na to tak koukám
tak oblibu v bílou už má mamina od mala
a teď přijde to
na co se vás mám zeptat
pamatuje si taky na galoše
mamina je moc ráda neměla
pamatuje si když ji byly asi čtyři roky
tak měla dvoje
bílé sváteční
a šedivé na normální nošení
a prý je tak nerada nosila
pro ty co je neznají
to byla botička
do které jste si oblíkal na bačkůrky
/v tom případě nevím co bych dělala já když žádné bačkory nenosím :))) /
a to je asi tak všechno
mějte krásnou sobotu
u nás je zamračená, šedivá a prší :(((
Veru, mamině poděkuj za další vzpomínání:) naA ty si to pěkně zdokukmentovala, na padali mě jak si začla psát o botách, že to budou bud duchodky z období puberty, nebo tyhle galošky a nebo ještě takový tuleňky co se šněrovali na háčky:) galoše jsem nosila třeba i na cestu do školky, měla sem bílé, zapínaly se na boku na patent, tak mě napadá že by bylo zajímavé i o bruslích, kdo ještě někdy jezdil na takových na kličku co se přidělávali na takový okovaný botky? a pak když už už je nahradily brusle s botkama vcelku, tak jsme z tyhle na kličku měli přišroubovaný na takový prkenný sedák a na tom jsme bobovali, to frčelo jak blázen, hlavně po ledovce, svetry obalené sněhovými bambulemi a kolikrát nás ani tma z kopce nevyhnala:)
OdpovědětVymazatA jako malá jsem taky nosila hodně bílou a vždycky jsem prý byla hrozně opatrná abych si ji neumazala, což s dvěma bráchy mohl být někdy i docela problém:)
To je zvláštní jak stačí ťuknout a člověku se hned vybavuje jedno za druhým.
Pěkný zbytek soboty, Aťka
Aťko ahoj, děkuju za milé povídání a mějte doma hezkou neděli, u nás chumelí
VymazatTehdy ani jiné malé botičky nebyly.Ale byly pevné a staraly se o zdraví nožiček.Galoše jsem taky nenáviděla.Pokud vím,tak se jim říkalo "šedý mor" nebo se pletu?.
OdpovědětVymazatPřeji krásný zbytek soboty.
Evi ahoj, mějte doma taky moc hzekou neděli a ahojda
VymazatJé to jsem se pobavila, šklebím se tu jako blázen. Nikdo tady u mě není a je slyšet jen smích, copak si asi v patře mladí myslí? Taky jsem nosila galoše, ani nevím už jakou barvu, ale u nás to byla nutnost, chodili jsme s bráškama do školy 3 km daleko a tak jsme měli aspoň nohy v teple. To se ještě ve škole, aspoň té naší topilo v nasýpacích kamnech, ale bylo teplo a učitel jen přišel do třídy, tak zavelel slíkat a všechno navěsil kolem kamen, aby to uschlo než jsme šli zase domů. My jsme totiž půl cesty jezdily na taškách z kopců po sněhu. To se vyváděli elotroviny, ale učila jsem se docela dobře i když jsme dost zlobili. A ještě něco jsme nosili v zimě, říkali jsme tomu trikotýn, nebo tak nějak. Vypadalo to jako kombinéza a ve předu se to zapínalo na nějaké patenty a zapínání bylo až do rozkroku, aby se mohlo na záchod, mám dojem, že to bylo z teplákoviny, ale bylo v tom opravdu teplo a nosilo se to pod ostatním oblečením. Ty brusle, jak píše Aťka, tak mám dojem, že se jim u nás říkalo šlajfky a to prkýnko taky znám s bruslema a tomu se říkalo myslím šmejček, nebo když si vzpomenu na lyže s kandahárama, to taky byl unykum.
OdpovědětVymazatU nás od noci pršelo a docela dost a kolem 11 hodiny najednou začal padat sníh, ale to nebyl jen tak nějaký sníh, to byly úplně sedláci, jak byly ty vločky velký. Za dvě hodiny se toho nasypalo skoro 10 cm a pak začaly padat normální vločky, no teď zrovna jede pluh a venku už jen trošku popadává, tak máme zase všude všechno úplně bílý i celý les a keře, jako o vánocích. Mladý frézoval dneska už 2x a vždycky hodně dlouho, je toho opravdu hodně. Já jsem si proházela jen cestičky a ke dříví a malý mě taky pomáhal, ale podle svého. Veru, to jsou vzpomínky, že. Mávám od Ještědu. Věrka. Dneska máš hodně čtení a jen kdyby jsme se takhle rozepisovali všichni, tak by byla za párkrát celá knížka.
Věrko ahoj, moc děkuju za dlouhatánské psaní a těším se na další a mějte doma všichni krásnou neděli
VymazatVeru, tak já jsem takové galoše určitě neměla. V pubertě mně naši koupili polobotky z barech a já jsem si v nich málem odrovnala nohy, byly strašně tvrdé. Teda ty boty. Já mám ty tvoje retro fotky ráda, aspoň vidím, co jsme kdysi dávno nosili a taky v čem nás vozili. Hezký sobotní večer.
OdpovědětVymazatJaruško ahoj, děkuju za napsání a přeju prima neděli
VymazatZ barexu a né z barech. Ještě že jsem si toho všimla, ještě by sis myslela, že mí rodiče byli baroví povaleči.
OdpovědětVymazatVerunko, moc hezké, nostalgické vzpomínání. Zrovna nedávno jsme se s kamarádkou bavily, že jsou dnes lidi, i když mají vše, často se vším nespokojení a ničeho si neváží. Že máme všechno a přitom daleko k sobě, je to škoda. Proto si těch pár přátel, co mám hýčkám. Dáváme si dárečky, občas se navštívíme a hlavně - snažíme se jeden druhému pomáhat a být na sebe hodní. Nestojí to vůbec nic a u srdce to zahřeje. Krásné dny.
OdpovědětVymazatPavli ahoj, moc hezky jsi to napsala a moc ti to přeju a měj se moc hezky
VymazatAhoj Verunko,ty galoše jsem taky měla zrovna tůhle jsem si na ně vzpoměla myslím,že jsem je nosila ráda taky jsem měla bílé a bílou mám ráda dodnes.Přeji krásný večer.Iveta
OdpovědětVymazatIvetko ahoj děkuju že i ty jsi mi napsala a přeju krásnou neděli všem u vás doma
VymazatVery, krásné vzpomínky. Všechno jsem vždycky dědila po sestřenicích, protože jsem byla ze všech nejmladší. Přezůvky, jsme říkali těm galošům, já měla šedé, ty se nazývaly šedý mor. Botičky byly okopané raz dva, nebo když se chodilo po čtyřech tak se tam vydřela díra. Můj syn měl botičky se špičkou trošku nahoru a podrážkou ze surové gumy. Byly super, nezničitelné, určitě ještě budou někde na půdě. Mějte pohodovou neděli a zdravíme z Kožuškova :-)
OdpovědětVymazatLibuško ahoj, děkuju za prima povídání a všem v Kožuškově přeju krásnou neděli
VymazatMyslím, že podobné topánočky som tiež mala :-)
OdpovědětVymazatKrásne spomienky, páčia sa mi vaše retro fotografie.
Prajem peknú nedeľu,
A.
Aďko ahoj, děkuju za napsání a přeju pohodovou neděli
OdpovědětVymazatVeru galoše taky pamatuji, taky jsem nosila na bačkůrky. A ten kočárek - tak přesně tenhle typ jsme měli na nejmladšího bráchu - akorát tedy byl dvoubarevný - bílý se šedomodrým.
OdpovědětVymazat