Ani nevím,

jak jsem si na to vzpomněla.

To jsem tak v kuchyni něco kutila a najednou to bylo a dokonce mi to vyvolalo i úsměv na tváři.

Ona vzpomínka mě vrátila do června roku 1983, v tu dobu jsem už skoro 7 týdnů chodila s Radkem a tak nějak jsem si už byla jistá, že to je ten pravý.

Jak víte, chodila jsem na střední průmyslovou školu textilní, obor tkalcovství do Jilemnice. A ve druháku a ve třeťáku jsme měli povinné praxe v textilních továrnách , které nám škola vybrala. Já měla to štěstí, že v blízkém okolí Trutnova v té době bylo opravdu hodně textilek a tak praxe mi byla přidělena v tkalcovně v Mladých Bukách, která od Trutnova je vzdálena asi 6 kilometrů.

Jak já se na to těšila, ani nevím jak se to stalo, ale ta škola mě fakt bavila i přesto, že   o své střední škole jsem měla na základce úplně jinou představu .

Nejvíc mě bavily ty hodně technické předměty, strojírenství, technologie tkaní a hned za nimi byly v těsném závěsu vazby tkanin a jejich návrhy včetně technického vybavení stavu a technické a odborné kreslení, to bylo taky něco pro mě, jak já se v tom vyžívala. 

Zatímco jiné holky se tím trápily, mně stačilo se na to jen podívat a hned jsem věděla, kam se které ozubené kolečko ve složitých převodech točí, jak, budou vypadat karty, které byly předlohou pro ten který konkrétní tkaný vzor.

Ve škole jsme taky měly dílny, ve kterých naše třída po celé čtyři roky trávila pravidelně každé úterý. Samozřejmě povinná výbava při nich byly i montérky s laclem, jak já si tenkrát připadal důležitá, když jsme je šly kupovat a což teprve, když jsem si je poprvé vzala na sebe a vydala se v nich poprvé do školní tkalcovny.

A koukejte našla jsem i jednu písemku 

A protože mě konkrétní výpočty, které mi dávaly smysl, na rozdíl od obyčejné matematiky, taky bavily, tak se stalo,že jako volitelný maturitní předmět jsem si vybrala ekonomiku a účetnictví a u toho jsem nakonec celý život zůstala.

A dokonce i maturitní otázky z předchozího roku, než co jsme maturovali my jsem našla.  Tyhle jsou z technologie a když si na to vzpomenu, tak to byla pěkná fuška. Všech třicet otázek jsme musely písemně zpracovat a odevzdat do konce ledna, no a pak na začátku května jsme maturovaly.

A na jejich druhé straně je jeden poklad, je to někde z podzimu 1984

Už tenkrát jsme věděli, že chceme být spolu celý život a těšili se na svatbu, děti a život. A i když nám to život zamíchal trochu víc jinak než jsme plánovali, nikdy bychom neměnili a byli jsme vděční i za jak jsme to měli i když někdy to nebylo ani trochu lehké.

Tak moc mi oba chybíte, moc, moc vás mám ráda broučkové moji

A vám všem přeju moc hezký večer a i když teplo mám ráda, tak na to co nás čeká se ani trochu necítím.

Šárka s Baruškou

a táááákhle má dlouhý jazyk když zívá , tak se jí nelekněte 

Ještě, že nechodí na počítač, jinak by mně asi vyndala, 

že jsem tu fotku sem dala . 

I když je asi pravda, že já když zívám, tak nevypadám o moc líp.