Ani nevím,

jak jsem si na to vzpomněla.

To jsem tak v kuchyni něco kutila a najednou to bylo a dokonce mi to vyvolalo i úsměv na tváři.

Ona vzpomínka mě vrátila do června roku 1983, v tu dobu jsem už skoro 7 týdnů chodila s Radkem a tak nějak jsem si už byla jistá, že to je ten pravý.

Jak víte, chodila jsem na střední průmyslovou školu textilní, obor tkalcovství do Jilemnice. A ve druháku a ve třeťáku jsme měli povinné praxe v textilních továrnách , které nám škola vybrala. Já měla to štěstí, že v blízkém okolí Trutnova v té době bylo opravdu hodně textilek a tak praxe mi byla přidělena v tkalcovně v Mladých Bukách, která od Trutnova je vzdálena asi 6 kilometrů.

Jak já se na to těšila, ani nevím jak se to stalo, ale ta škola mě fakt bavila i přesto, že   o své střední škole jsem měla na základce úplně jinou představu .

Nejvíc mě bavily ty hodně technické předměty, strojírenství, technologie tkaní a hned za nimi byly v těsném závěsu vazby tkanin a jejich návrhy včetně technického vybavení stavu a technické a odborné kreslení, to bylo taky něco pro mě, jak já se v tom vyžívala. Zatímco jiné holky se tím trápily, mně stačilo se na to jen podívat a hned jsem věděla, kam se které ozubené kolečko ve složitých převodech točí, jak, budou vypadat karty, které byly předlohou pro ten který konkrétní tkaný vzor.

Ve škole jsme taky měly dílny, ve kterých naše třída po celé čtyři roky trávila pravidelně každé úterý. Samozřejmě povinná výbava při nich byly i montérky s laclem, jak já si tenkrát připadal důležitá, když jsme je šly kupovat a což teprve, když jsem si je poprvé vzala na sebe a vydala se v nich poprvé do školní tkalcovny.

Ano ,