jak jsem si na to vzpomněla.
To jsem tak v kuchyni něco kutila a najednou to bylo a dokonce mi to vyvolalo i úsměv na tváři.
Ona vzpomínka mě vrátila do června roku 1983, v tu dobu jsem už skoro 7 týdnů chodila s Radkem a tak nějak jsem si už byla jistá, že to je ten pravý.
Jak víte, chodila jsem na střední průmyslovou školu textilní, obor tkalcovství do Jilemnice. A ve druháku a ve třeťáku jsme měli povinné praxe v textilních továrnách , které nám škola vybrala. Já měla to štěstí, že v blízkém okolí Trutnova v té době bylo opravdu hodně textilek a tak praxe mi byla přidělena v tkalcovně v Mladých Bukách, která od Trutnova je vzdálena asi 6 kilometrů.
Jak já se na to těšila, ani nevím jak se to stalo, ale ta škola mě fakt bavila i přesto, že o své střední škole jsem měla na základce úplně jinou představu .
Nejvíc mě bavily ty hodně technické předměty, strojírenství, technologie tkaní a hned za nimi byly v těsném závěsu vazby tkanin a jejich návrhy včetně technického vybavení stavu a technické a odborné kreslení, to bylo taky něco pro mě, jak já se v tom vyžívala.
Zatímco jiné holky se tím trápily, mně stačilo se na to jen podívat a hned jsem věděla, kam se které ozubené kolečko ve složitých převodech točí, jak, budou vypadat karty, které byly předlohou pro ten který konkrétní tkaný vzor.
Ve škole jsme taky měly dílny, ve kterých naše třída po celé čtyři roky trávila pravidelně každé úterý. Samozřejmě povinná výbava při nich byly i montérky s laclem, jak já si tenkrát připadal důležitá, když jsme je šly kupovat a což teprve, když jsem si je poprvé vzala na sebe a vydala se v nich poprvé do školní tkalcovny.
A koukejte našla jsem i jednu písemku
A dokonce i maturitní otázky z předchozího roku, než co jsme maturovali my jsem našla. Tyhle jsou z technologie a když si na to vzpomenu, tak to byla pěkná fuška. Všech třicet otázek jsme musely písemně zpracovat a odevzdat do konce ledna, no a pak na začátku května jsme maturovaly.
A na jejich druhé straně je jeden poklad, je to někde z podzimu 1984
Už tenkrát jsme věděli, že chceme být spolu celý život a těšili se na svatbu, děti a život. A i když nám to život zamíchal trochu víc jinak než jsme plánovali, nikdy bychom neměnili a byli jsme vděční i za jak jsme to měli i když někdy to nebylo ani trochu lehké.
Tak moc mi oba chybíte, moc, moc vás mám ráda broučkové moji
A vám všem přeju moc hezký večer a i když teplo mám ráda, tak na to co nás čeká se ani trochu necítím.
Šárka s Baruškou
a táááákhle má dlouhý jazyk když zívá , tak se jí nelekněte
Ještě, že nechodí na počítač, jinak by mně asi vyndala,
že jsem tu fotku sem dala .
I když je asi pravda, že já když zívám, tak nevypadám o moc líp.



















To jsem překvapená. Dosud jsem si myslela, že jste absolventkou trutnovské obchodní akademie, tedy vlastně tenkrát to byla střední ekonomická škola....ale vlastně vkus, cit pro krásné věci máte v krvi, tak proč se divím... zdravím... Alena
OdpovědětVymazatDěkuju
VymazatNa té druhé fotce jsi kde?:) V.
OdpovědětVymazatNapravo v těch mini šatičky a s ofinkou.
VymazatZítra dopíšu pokračování. Dneska nemám dobrý den, vlastně už to tak mám od včera
Teď jsem si vzpomněla na jednoho muže, který je v podobném věku jako ty a koukala jsem nedávno, že začal pracovat jako online kouč - má za sebou také zkušenost, jako máš ty, s dítětem...třeba by ti to mohlo nějak pomoct, kdybys ho kontaktovala a dala si s ním konzultaci...jen takový nápad. :( je moc empaticky- tedy býval před lety, snad ho to nepřešlo. Drž se Šárko. Dneska bude horko, třeba se vám s Baruskou podaří vyrazit na zahradu. V.
VymazatMilá Šárko, opět super retro vzpomínání i vyprávění. Tak v pátek jsme jely s kamarádkou vlakem na Moravu. V šest jsme vyrazily a do Břeclavi dojely ve dvanáct. Celou cestu jsme si povídaly a vzpomínaly na mládí a vše, co jsme natropily. Ani na minutu jsme neusnuly. Obě jsme dost velké (170cm) a tehdy jsme vážily 53kg. Tak na to fakt už jen, při dnešní váze, vzpomínám. Klidné dny a pohlazení Berušce. Pavla
OdpovědětVymazatŠárko, já jsem tě poznala hned.:)). To jsou milé fotky z bezstarostného mládí...
OdpovědětVymazatSpolužačky i ty- nastrojené, načesané...Scházíte se?
Děkuji za milé vzpomínání.A těším se na dokončení...Posílám na dálku pohlazení- at je líp...Míša
Taky jsem Tě Šárko hned poznala., krásné vzpomínání. Most zdravím 🍀❤️🍀
OdpovědětVymazatTeď jsem přišla ze sklepa, dva dny jsem hledala sešity z průmky, našla. Tak ještě něco z nic nafotím a budu moc dopsat tenhle článek. Mějte krásný den,
OdpovědětVymazatSárí, teda, to je složité.To tkaní myslím.Nikdy jsem to neviděla, ty záznamy vzorů...Pro mě je to zajímavé...Psala jsi moc krásně, byla jsi pečlivá studentka.
OdpovědětVymazatA jedničkářka:)).
A zamilované psaníčko od Radka- jééé....potěší i po letech...( a tebe asi i zabolí....ale je vidět, že si všechno schováváš.Všechny památky, milé vzpomínky...(Já taky:)))Je krásné se tím probírat.
Děkuji,že jsi nám dovolila nakouknout...
Potěšilo mě to, vrátilo i do mého mládí(účesy,moda, sešity, psaníčka...)
Holky, hodně pijte, at ta hlášená vedra zvládneme.
Míša
Míšo ahoj, tím ,že jsme začínaly pěkně postupně od začátku, tak mi to tak těžké nepřišlo. Navíc jsme na tyhle dva předměty měly fakt skvělé učitele, kteří to uměli dobře vysvětlit. A s holkami až na tu jednu se nevidíme. Je to dané i tím, že byly z půlky republiky a Anka byla dokonce až ze Slovenska. No o tom bych taky mohla napsat, jak jsme s Ivanou odchodily spolu stejnou školku,pak i školu a nakonec i průmyslovku. Kamarádky jsme spolu byly , ale nejlepší ne
VymazatVe školce to člověk tak nebral a na základcebyla mojí nejlepší kamad.
Pokračuju : kamaráda Hněva. Ale to je zas na dlouhé psaní, tak příště. A hlavně jsem se ani nedostala k tomu, co jsem chtěla původně psát a to k mé praxi v tkalcovně, takže to si taky ještě napíšem. Mějte všechny hezký večer a Míšo děkuju za napsání.
OdpovědětVymazatKrásné vzpomínání, také mám schované takové poklady.Občas třeba do něčeho kouknu a pak mi všechno trvá, protože se začtu,zavzpomínám a čas letí 😀Bylo to krásné období,když jsme byly mladé, ale v každém čase bylo hůř i lépe. Tak nějak se to celý život střídá. Na sluníčko se už těším, nějak na můj vkus bylo teď dlouho chladno,hlavně ráno.Tak si s Baruškou užívejte a oběma přejí hezké dny Daja
OdpovědětVymazatŠárko, moc hezký retro článek a je vidět, že to máš v genech, ta technologie jde nějak mimo mně, ale Tvoje sešity a nákresy jsou perfektní, muselo Tě to fakt bavit. Dokonce máš ve sklepě takové poklady, ale zamilované psaníčku je určitě největší poklad.
OdpovědětVymazatBaruška je kouzelná s tím jejím kukučem a dlouhým jazykem. Děkuji za krásné čtení a těším se další, Alča
Šárko,tak tohle já bych si nikdy nebyla schopná naučit.Sešity jsou vzorně vedené, je vidět,že Tě to bavilo.Já mám ze školy schovaný jen čtenářský deník, ale dnes asi nepoužitelný, v době mého mládí se povinně četly úplně jiné knihy než dnes. Hezké dny .Jana
OdpovědětVymazatJejda Šárko to jsou pěkné zpominky 🍀
OdpovědětVymazatDobrý podvečer,Šárko. Vzpomínání je to moc hezké a připomnělo mi to moji maturitu.
OdpovědětVymazat13.června už to bylo hodně moc let,co jsem odmaturovala. Ráno v 7,oohod. už jsem seděla na potítku a končila jsem v půl jedné.Samozřejmě s přestávkami mezi jednotl.předměty a ostatními spolužačkami.Dnes už to není ani pravda.Brzy už bude maturovat můj druhý vnuk a pak to čeká toho posledního.
Fotky s Baruškou jsou moc pěkné - nejvíc se mi líbí ta,na které má "vysazaný zadeček".
Posílám jí pohlazení a vám hodně tvůrčích nápadů.Zdraví Věra z Litoměřicka
Šári, máš vše krásně vedené a i schované, já taky schovám co jde, ale čas od času proberu a tvz. památečné jak říkám, smrsknu, tak už jsem ledasco vyhdila, ale i tak mám také ještě schovnaného mraky. To také vidím poprvé ty návrhy a složitosti, je opravdu vidět že tě to bavilo a na všech fotkách si to jednoznačně ty a taková si dodnes.
OdpovědětVymazatOpatruj se v tom horku a těším se na další nejen retro. Aťka