Ani včera

 jsme nechyběly na zahradě. 

Hned v poledne pro nás přijel Jirka a my plné odhodlání toho, co všechno chceme zvládnout  vyrazily.

.

A opravdu stihly jsme všechno co jsme měly v plánu a zvládly jsme  nakonec i jednu velkou práci navíc. 

Ostřihaly jsme loňské ostružiny a uvázaly ty letošní. 

Vyplely jsme a o třetinu zmenšila jahodový záhon.  Tady mi teda hodně pomáhala Baruška. Chvilkami to i vypadalo, že záhonek spíš rozšiřuje. Loňské jahody nám všechny vyschly nebo vymrzly a tak po neděli koupím nové.  Jedno balení koupím těch stale plodícich a jedno těch velkoplodých, tak uvidím jak se jim bude u nás dařit. 

Zryly jsme záhonech na brambory a tady opět Baruška našla své využití a ryla a ryla.  Problém nastal ve chvíli, když ryla i poté co jsme už do něj nasázely brambory a ona je začala vyhrabávat. Hnala jsem ji koštětem.  Přestěhovala se tedy ke švestce a tam potřebovala zjistit, jestli tam trpaslík nemá náhodou  zahrabaný nějaký poklad.  Nelenila tudíž a hned se pustila do díla. 

A že jezírko už má plné žab ji bylo včera téměř jedno, chvilku u něj byla, to ano, ale víc jak jezírko ji včera bylo to moje včerejší hrabošení v v hlíně a kterého nesměle v žádném případě chybět.

Taky jsme vyplely u bylinek a připravily záhonech na cibuli. 

V rámci mojí terapie jsem popadla sekyrku a naštípala pěknou kupičku dřeva.  I zde mi Baruškou pomáhala vší svojí silou. Jen místo toho aby naštípaná polínka nosila tam kam patří,  začala je roznášet po celé zahradě.  A to štípání mi hodně pomáhá, dostávám s ním ze sebe alespoň trochu toho smutného. 

A taky už jsme vytáhly křesílka na verandu a chvilku si jen tak poseděly. I když co se týkalo mně,  hned jsem zjistila, že to není dobrý nápad a tak jsme se  pustila do další práce,  kterou jsem měla v plánu na příští týden.  Nakonec jsem ale byla ráda,  že i to mám hotové,  protože příští týden, kromě zasazení jahod mě čeká i první sekání trávy. 

Domů jsme dojely něco po páté . Baruška poté,  co jsem ji z části vykoupala a  nabaštila se, tak  ulehla ke spokojeného odpočinku po celodenní dřině. Když jsem ji pak budila, že musíme jít ještě před spaním čůrat, tak se moc spokojeně netvářila.

No a takhle my jsme to včera měly.

 

A ty Verunko s taťkou moc jste mi chyběly, houpačka byla prázdná, ze sklepa nebylo slyšet žádné taťkova hrabošení a listové s pudinkem, co jsem včera ráno pekla pro Jirku se Zdenou a sama si taky vzala sebou na zahradu, jsem nakonec dovezla zas zpátky domů,  bez Vás jsem tam na to ani neměla chuť. 

Já vím,  hlavně nesmím už nikdy v hlavě používat slova co by bylo kdyby  a proč.  To mi paní doktorka zakázala. Protože právě tahle slova mi v poslední době ubližují nejvíc.

A Vy mějte krásnou neděli i když asi s deštěm,  ale já za něj budu ráda, zahrada už i u nás hodně suchá.

A děkuju za všechno

 a taky za pohled ze San Diega, moc potěšil a vůbec teď, když jsem zjistila a to budete koukat stejně jako já před měsícem,  když jsem zjistila, že paní Renata, která mi takhle pravidelně píše a vždy moc potěšení,  pochází z Trutnova. 

Jak ten svět je nakonec malý. 

Šárka s Baruškou