do města,
měla jsem tam nějaké zařizování.
Nechtělo se mi, ale musela jsem. Asi by to šlo odložit na jindy, ale nemám ráda něco odkládat, raději to udělám hned.
Dnes jsem ale měla poslechnout mé nesmělé já, kterému se moc nechtělo.
Potkala jsem spolužačku ze základky a kdyby se ona ke mně nepřihnala, asi bych ji ani neviděla, nekoukám po lidech, nechci žádná nečekaná shledání.
/ Alčo moc děkuju/
Tohle bylo opravdu nečekané . A bylo takovéto :
Bez jejího pozdravu hned nadrsno , hele on ti prý umřel Radek jo , Miloš mi to říkal, no nic si z toho nedělej. Podívej já jsem rozvedená a taky si z toho nic nedělám. Tak já už zas musím a pozdravuj Verču, už jsem tě dlouhou s ní neviděla. A bylo.
V posledních dnech se cítím opravdu mizerně, připadám si jak kdybych byla v jiném světě. No i když asi vlastně jsem. Život se mi otočil vzhůru nohama a najednou jako bych do tohoto světa ani nepatřila. Jsem jiná, stalo se něco, na co ostatní nechtějí ani pomyslet a to mě změnilo. Nebojím se svojí smrti. Vím jak smrt vypadá. Teď už se bojím jen o Barušku, je to jediné co mám.
Mám pocit, že ty kousky na které se rozpadlo moje srdce, jsou ještě víc ostřejší a bodají ukrutnou silou.
Mám je oba v každém svém nádech, který bolí stejně jako to prázdno a ticho po Verunce a Radkovi.
Ano žiju a jdu dál, ani sama nevím kam mě mé kroky vedou. Snažím se, ale pro koho ?
Víte rady, typu : dej tomu čas bude líp už dávno neposlouchám. Každý jsme přeci úplně jiný, není žádná univerzální rada, naštěstí. Neumím si totiž představit, že bych se měla chovat podle nějakých tabulek, které by byly pro všechny stejné.
Chtěla bych umět poručit mojí hlavě, která si se mnou dělá co chce a na kterou ani můj rozum nestačí a neví si s ní rady.
I přesto všechno jdu dál I když právě teď víc škobrtám jak jdu, ale i za to škobrtání jsem ráda a asi to tak je v pořádku. Nemůže jít všechno hned.
A ta výlohy v cukrárně se mi líbila, byla totiž v tom ranním šedu aspoň trochu veselá a to je dobře.
Šárka s Baruškou
Šári, moc pěkná úvodní fotka. Ta se povedla. Taky jsem ráno udělala pár snímků, bylo tak krásně pocukrováno, jako kdyby se odněkud vysypaly kuličky polystyrénu. Na tom autoportétu mi v obličeji připomínáte mojí tetu. Asi jste fotila fotila ten krásný šátek, ale mě zaujala i kabelka. Taky domácí výroba?
OdpovědětVymazatZ toho setkání si nic nedělejte. Někteří lidé si nevidí do pusy a je důkazem toho, že kolem vás je spousta lidí, kteří neví o vašem trápení. Jste ve městě. Chápu, že takové podněty vás zraňují, vždyť je to jen pár týdnů. Nechci radit, jen já bych vynechala tu depresivní hudbu a zvolila bych něco relaxačního :-) ... Svítí u nás sluníčko a tak jdu ven, překonat jeden svůj nepříjemný blok.
Jana H
děkuju
VymazatŠárko, ta tvoje spolužačka je asi trochu jednodušší, ale ne každý je empatický, tak to prostě je. Na fotce ti to moc sluší a ten šátek je teda fakt parádní, krásné barvičky. Předpokládám, že na něm zapracovaly tvoje šikovné ručičky, pá 😉❤️
OdpovědětVymazatděkuju, já ne, ten jsem i s kabelkou dostal od Alči
VymazatTo vypadá, že Alča šije taky kabelky s Bárou. :-) Jana H
VymazatAno, šiju s Bárou v mafiánkách, Alča
VymazatMilá Šárko, nejprve musím napsat, že jsem ráda za Tvoje psaní, jakmile se odmlčíš,
OdpovědětVymazatvím, že je to špatné a nevím jak Ti pomoci a poslouchat takové řeči spolužačky asi
není úplně nejlepší pro Tvoje bolavé srdíčko. Proto se nedivím, že nechceš chodit
mezi lidi, ale zase na druhou stranu není dobré se uzavírat a být na tu strašnou
bolest sama . Ale asi víš sama nejlépe co Ti vyhovuje, každý jsme jiný a jak píšeš, žádná univerzální rada není. Na fotce Ti to moc sluší, vím, že máš ráda světlé barvičky a líbí se mi i Vaše město, budovy jsou krásné světlé a výloha cukrárny
je nejlepší. Šárko moc na Tebe myslím a posílám pozitivní energii, Alča
Hloupost, neomalenost, naprostá ztráta empatie vyrovnat se s takovou osobou, to chce brnění ...ale jsou i jiná setkání s milými lidmi. A naprosto souhlasím s příspěvkem nade mnou - město je hezké, moc Vám světlé barvy sluší a do cukrárny bych hned vstoupila, už kvůli krásné výloze... Alena
OdpovědětVymazatŠárko, ta cukrárna je vymazlená. Byli jsme jednou v Trutnově v rohu náměstí v takové retro cukrárničce, není to ona? A ten šátek je taky parádní, paní Alča je moc šikovná a nápaditá koukám. Taky hodně ráda háčkuju šály a šátky z duhových klubíček, ale přijde mi ,že je pak neumím nosit a tak jsem jich už hodně rozdala. A jak vždy píšu, buď sama sebou, i když se ti zdá,že to nejsi ty, takovou tě máme rádi. Aťka
OdpovědětVymazat