Dneska u nás

po hodně dlouhé době svítí sluníčko.

Však jsme se na něj s Baruškou načekaly.

Byly jsme dneska hodně venku, nevadilo nám, že je pod nulou ani že fouká studený vítr. Sluníčko nás tam drželo, 

Nebe bylo modré bez mraků a my tak měly pocit, že jsme tomu nebi blíž,

 blíž k Verunce a Radkovi. 

♥♥♥♥♥

Někteří lidé projdou našim životem jen na chvíli. 

Ne proto, že by selhali, ale proto, aby nás něco naučili.

♥♥♥♥♥♥

♥♥♥♥♥♥

Ztichnu. ,

Ztichnu vždycky když nejsem v pořádku. Přestávám psát, komunikovat, odtahuji se. Ne proto, že by mi to bylo jedno..... ale proto, že nevím jak mluvit o tom co cítím, jak mi je. V hlavě ty své pocity znám přesně, ale když to mám říct nahlas nejde to. Nejde mi to, že  to co se se mnou děje, mám  pořád poněkolikáté obhajovat. Takže raději mlčím. Neumím dokola  vysvětlovat, že ač se snažím, pořád se to vrací a to tak, že někdy i víc jak na samém začátku. 

Takže to nějak zvládám, zvládám sama. V noci to ani nijak jinak nejde. 

To ale neznamená, že jsem chladná nebo odtažitá, potřebuji jen prostor, abych to zvládla a překonala. 

Věřím, opravdu věřím tomu, že jednou přijde den, kdy už takový prostor sama pro sebe nebudu potřebovat.

A i když to teď někomu přijde divné, tak i tohle jsem já, já včera, já dnes a asi i já zítra.

♥♥♥♥♥♥

Šárka s Baruškou