Víte už ode mne

že jsem  po škole pracovala v Texlenu. První rok jsem pracovala jak mzdová, pak jsem přešla na provozní účetní a pak mi nabídli místo sekretářky pana ředitele. A protože už jsem tam parkrát na tom místě zaskakovala a bavilo mě to,, tak jsem na to kývla. Měla jsem ale  jednu podmínku, že tu práci provozní účetní se vezmu sebou na tu pozici a že nikdo nemusí mít strach, že si to všechno v pohodě zvládnu . No a zvládla jsem to.

Coby provozní účetní jsem měla na starost  dvě mateřské závodní školky, jedny jesličky. závodní jídelnu, závodní chatu  52 bytů v závodním paneláku. A k tomu ředitele .

Fakt mě to bavilo, práce to byla hodně rozmanitá a i hodně jsem se při ní naučila nových věcí.

A to co Vám budu dneska vyprávět, tak to už je taky hodně staré,  už nevím přesně jestli to byl rok 86 nebo 87 , ale to není podstatné.

Mým úkolem bylo i chodit pro poštu a tu pak rozdělit do jednotlivý přihrádek, podle toho do kterého oddělení závodu patřila. Ta co byla pro ředitele, jsem měla za úkol i rozdělat a připravit mu na stůl.

A tak v tom roce někdy koncem listopadu přišel dopis Z RAJe / restaurace a jídelny/ a v něm nabídka, že by mohli pro naše  zaměstnance, kteří budou mít  zájem připravit vánoční tašky s masem, uzeninou a lahůdkami.

Tak jsme to s říďou probrali a usoudili, že to je prima nápad a že do toho půjdeme. A teď kdo to bude mít na starost, samozřejmě že jsem se nabídla, že to dám do kupy a zařídím to.. Dala, nakonec jsem odesílala objednávku na celkem asi 230 tašek dvou různých velikostí.

V každé tašce bylo hovězí na polívku, játrová zavářka, kotlety, klobásy. spišské párky, krájený šunkový, krájený poličan, nějaké maďarské klobásy a vlašský salát.  A bylo to ve dvou velikostech, menší a větší.

Doma jsme se s babičkou domluvily, že nám objednám tu větší. A tu větší chtěla i Jířa - Radkova mamka. A to by nebyla babička aby k tomu něco nevymyslela dál. Že dělala v pekárně taky víte a tak ji  něco napadalo, v pekárně to domluvila a z pekárny přišla nabídka na další vánoční tašky, teď tedy pekárenské a ty obsahovaly, vánočku, veky, chleba a rohlíky a zas byly sestavené ve dvou velikostech.

Ani vám nemusím psát, že i o ně byl velikánský zájem a já už z toho začínala mít mžitky před očima.

Oboje měly dovézt 22.prosince a já tušila, že to bude mazec.

A byl, všechno bylo nejdřív až  v nečekané pohodě. 

Přijeli hned  po ránu tak jak měli. Tašky jsme přebrali, přepočítali, taky všechno ok/ byla jich plná zasedačka/.

Postupně jsme volali vedoucím jednotlivých oddělení a ty si pro ně chodili a na svých pracovištích už rozdělovali podle seznamů sami.

Až nečekaně rychle byla zasedačka prázdná, my si oddechli, že jsme to zvládli a šli s Drahuškou  dodělat poslední zbytky své předvánoční práce. 

Takže já si v klidu seděla u sebe v kanceláři, k řediteli byly pootevřené dveře, on to tak měl rád, ani nevím co tam zrovna dělal,  když v tom se rozlítly dveře ke mně a spustil se křik.

Tak řediteli, takhle ne, já která chodím na všechny přesčasy když potřebujete , mám horší kotlety jak  Jaruna.

To byla paní O. z niťárny s balíčkem kotlet v ruce.. A nenechala si vysvětlit, že my jsme nerozhodovali o tom, jaké kdo bude mít kotlety, to že balili jinde. A jak tak byla rozjetá, tak prý, ráda bych viděla jaké kotlety máte vy ?

Tak jsem ji je ukázala o ona zklamaně , no jo no, máte stejné jako já, chvíli na ně ještě koukala  a v tom vítězně zas spustila, no ale máte jich víc jak já. No bejď by ne, já měla objednaný větší balíček a ona menší. 

Nakonec to dopadlo tak, že spokojeně odcházela s balíčkem kotlet pana ředitele / neřekla bych, že byly libovější/ a my se pak tomu ještě dlouho smáli . A že už jsme ten den neudělali vůbec nic vám asi nemusím psát.

Ráda na to vzpomínám. 

Hodně lidí nám pak ještě děkovalo, že jsme jim pomohli a ušetřili spoustu času, tím, že nemuseli tolik toho pak nakupovat a shánět.

A jak by Verunka napsala, takhle jsem to tenkrát měla a měla jsem to ráda.

A tady mě máte z té doby 

Mějte všichni poklidný večer a děkuju za všechno .

A opět děkuju do Pilníkova. 

To co jsem dneska zažila, to pro mě ještě nikdo cizí neudělal, moc si toho vážím. Opravdu moc.

Ptáte se mě na cukroví, peču, do toho se snažím pracovat a manufaktuřit. 

Jde to, ale pomaleji, pořád mám problémy se na něco soustředit, hned mě pak bolí hlava. Ale zlepšuje se to, pomalu, ale zlepšuje.

Takže tady máte ukázku, jaké druhy mám letos zatím upečené

Ale to ještě není všechno a já pokračuju v pečení dál .

Jakákoliv práci mi pomáhá tolik se netrápit.