že jsem po škole pracovala v Texlenu. První rok jsem pracovala jak mzdová, pak jsem přešla na provozní účetní a pak mi nabídli místo sekretářky pana ředitele. A protože už jsem tam parkrát na tom místě zaskakovala a bavilo mě to,, tak jsem na to kývla. Měla jsem ale jednu podmínku, že tu práci provozní účetní se vezmu sebou na tu pozici a že nikdo nemusí mít strach, že si to všechno v pohodě zvládnu . No a zvládla jsem to.
Coby provozní účetní jsem měla na starost dvě mateřské závodní školky, jedny jesličky. závodní jídelnu, závodní chatu 52 bytů v závodním paneláku. A k tomu ředitele .
Fakt mě to bavilo, práce to byla hodně rozmanitá a i hodně jsem se při ní naučila nových věcí.
A to co Vám budu dneska vyprávět, tak to už je taky hodně staré, už nevím přesně jestli to byl rok 86 nebo 87 , ale to není podstatné.
Mým úkolem bylo i chodit pro poštu a tu pak rozdělit do jednotlivý přihrádek, podle toho do kterého oddělení závodu patřila. Ta co byla pro ředitele, jsem měla za úkol i rozdělat a připravit mu na stůl.
A tak v tom roce někdy koncem listopadu přišel dopis Z RAJe / restaurace a jídelny/ a v něm nabídka, že by mohli pro naše zaměstnance, kteří budou mít zájem připravit vánoční tašky s masem, uzeninou a lahůdkami.
Tak jsme to s říďou probrali a usoudili, že to je prima nápad a že do toho půjdeme. A teď kdo to bude mít na starost, samozřejmě že jsem se nabídla, že to dám do kupy a zařídím to.. Dala, nakonec jsem odesílala objednávku na celkem asi 230 tašek dvou různých velikostí.
V každé tašce bylo hovězí na polívku, játrová zavářka, kotlety, klobásy. spišské párky, krájený šunkový, krájený poličan, nějaké maďarské klobásy a vlašský salát. A bylo to ve dvou velikostech, menší a větší.
Doma jsme se s babičkou domluvily, že nám objednám tu větší. A tu větší chtěla i Jířa - Radkova mamka. A to by nebyla babička aby k tomu něco nevymyslela dál. Že dělala v pekárně taky víte a tak ji něco napadalo, v pekárně to domluvila a z pekárny přišla nabídka na další vánoční tašky, teď tedy pekárenské a ty obsahovaly, vánočku, veky, chleba a rohlíky a zas byly sestavené ve dvou velikostech.
Ani vám nemusím psát, že i o ně byl velikánský zájem a já už z toho začínala mít mžitky před očima.
Oboje měly dovézt 22.prosince a já tušila, že to bude mazec.
A byl, všechno bylo nejdřív až v nečekané pohodě.
Přijeli hned po ránu tak jak měli. Tašky jsme přebrali, přepočítali, taky všechno ok/ byla jich plná zasedačka/.
Postupně jsme volali vedoucím jednotlivých oddělení a ty si pro ně chodili a na svých pracovištích už rozdělovali podle seznamů sami.
Až nečekaně rychle byla zasedačka prázdná, my si oddechli, že jsme to zvládli a šli s Drahuškou dodělat poslední zbytky své předvánoční práce.
Takže já si v klidu seděla u sebe v kanceláři, k řediteli byly pootevřené dveře, on to tak měl rád, ani nevím co tam zrovna dělal, když v tom se rozlítly dveře ke mně a spustil se křik.
Tak řediteli, takhle ne, já která chodím na všechny přesčasy když potřebujete , mám horší kotlety jak Jaruna.
To byla paní O. z niťárny s balíčkem kotlet v ruce.. A nenechala si vysvětlit, že my jsme nerozhodovali o tom, jaké kdo bude mít kotlety, to že balili jinde. A jak tak byla rozjetá, tak prý, ráda bych viděla jaké kotlety máte vy ?
Tak jsem ji je ukázala o ona zklamaně , no jo no, máte stejné jako já, chvíli na ně ještě koukala a v tom vítězně zas spustila, no ale máte jich víc jak já. No bejď by ne, já měla objednaný větší balíček a ona menší.
Nakonec to dopadlo tak, že spokojeně odcházela s balíčkem kotlet pana ředitele / neřekla bych, že byly libovější/ a my se pak tomu ještě dlouho smáli . A že už jsme ten den neudělali vůbec nic vám asi nemusím psát.
Ráda na to vzpomínám.
Hodně lidí nám pak ještě děkovalo, že jsme jim pomohli a ušetřili spoustu času, tím, že nemuseli tolik toho pak nakupovat a shánět.
A jak by Verunka napsala, takhle jsem to tenkrát měla a měla jsem to ráda.
A tady mě máte z té doby
Mějte všichni poklidný večer a děkuju za všechno .
A opět děkuju do Pilníkova.
To co jsem dneska zažila, to pro mě ještě nikdo cizí neudělal, moc si toho vážím. Opravdu moc.
Ptáte se mě na cukroví, peču, do toho se snažím pracovat a manufaktuřit.
Jde to, ale pomaleji, pořád mám problémy se na něco soustředit, hned mě pak bolí hlava. Ale zlepšuje se to, pomalu, ale zlepšuje.
Takže tady máte ukázku, jaké druhy mám letos zatím upečené
Ale to ještě není všechno a já pokračuju v pečení dál .
Jakákoliv práci mi pomáhá tolik se netrápit.
Šárko, to je správný, že jsi. Já tě moc zdravím a moc doufám, že tady s námi zůstaneš. Já dneska peru a peru, už jsem byla 2x na procházce. Vařit jsem nemusela, měla jsem od včera zbytek kapra s bramborem a i polévka byla zbytek. Včera jsem byla na sonografii, vše je v rámci roků v pořádku, tak jsem ráda. Zatím mávám a drbu Barušku. Věrka.
OdpovědětVymazattak to se povedlo, měla jsem milou návštěvu a stihla jsem napsat, to že jsem, víc ne a jdu právě pokračovat
VymazatOd rána lítám... mám tu firmu, která snad zjistí, kde máme díru v kanalizaci. Ten "bordel" jsem si asi neuměla představit, když jsem kývla, že mohou přijít před vánocemi.... uvidíme zítra, snad... snad to bude dobré.... prát nemohu, ani vodu z umyvadla vypustit a spláchnout záchod... do zítřka musím, musím vydržet... Alena
OdpovědětVymazatŠárko, tak počkám na příspěvek, už jsem chtěla psát. Pavla
OdpovědětVymazatTak to je fajn, aspoň jsme se zasmály. Už se těším na další příspěvek. Věrka.
OdpovědětVymazatTak to teda jste byla hodně akční,vy vlastně mila Šárko jste pořád.Tolik cukrovi už máte,já zatím upekla tři perníkové chaloupky a zítra ještě dvě.A pak už se snad vrhnu na cukrovi.Moc rada čtu vaše povídání,je vždy veselé.Anemi
OdpovědětVymazatŠárko akční jsi stále, pěkně jsem si početla. Dnes jsem louskala ořechy, abychom měli do medu. Cukroví mám už upečené sice jen tři druhy, ale nám to stačí. Návštěvy raději sáhnou po mase. S těmi taškami to byl dobrý nápad, něco jako "rohlík". Moc zdravím vás obě 🍀
OdpovědětVymazatAhoj Šárko, jako vždy moc hezké povídání.Moc zdravím a Barusce velké pohlazení Iveta
OdpovědětVymazatŠárko, to je pěkné vzpomínání. A cukroví máš taky krásné, já ještě pect nezačala, i když novou troubu už týden mám.
OdpovědětVymazatPřeji klidný den. Aťka
Šárko, máš hezké vzpomínky a opravdu jsi byla vždy akční a určitě jsi všechny úkoly
OdpovědětVymazatplnila s radostí a svědomitě. Já si vzpomínám, že jsme jako děti chodily na vánoční
besídky k rodičům do zaměstnání . Na fotce Ti to moc sluší, také jsem v mládí měla
dlouhé vlasy. Já už mám napečeno, tak ujídáme a mám pocit, že ještě něco budu
muset upéct, i když potom dělám ještě vánočku, štrůdl, plněné kremrole a košíčky.
Moc na Tebe myslím a přeji ať je jen a jen lépe, Alča
Šárko, taky jsem se pobavila a zavzpomínala na své začátky v práci v roce 1989, kdy jsme neměli počítače a účetnictví jsme ťukali na děrovací štítky a pak nosili do Podniku výpočetní techniky a zpět zase tahali krabice plné účetních sestav... A vy jste byla od mládí akční a pracovitá holka, která by se pro ostatní fakt rozdala. A jste taková pořád. Moc zdravím od HK a držím pěsti, ať je každý den o maličko lepší. Lenka
OdpovědětVymazatŠárko, moc hezké a veselé vypávění. Mám prostě tohle retro moc ráda, asi z důvodu, že jsme byly mladé. I já začínala jako mzdová účetní po škole a zažila jsem mraky veselých příhod. Tys prostě člověk, na kterého bylo a je spolehnutí. Vidím, cos vše už napekla. Já zatím jen pomalinku, ale vzhledem k tomu, že ráda obdarovávám, musím péct více. Přeji klidné dny a těším se na další vyprávění. Hladím Barušku. Pavla
OdpovědětVymazatMilá Šárko, moc ráda čtu vaše retro vzpomínky, jsem stejná generace a tak se při vašem vyprávění vždy vracím zpátky do mladších let. Moje vzpomínky jsou hodně podobné a vy umíte krásně vyprávět. Jste opravdu akční, mám podobně energickou kamarádku, s podobným osudem.. její manžel spáchal sebevraždu a i ona se pere s osudem stejným způsobem...neustále něco dělá. Moc vás zdravím, přeju klidné adventní dny a těším se zase na nějaký nejen vzpomínkový článek .Jana
OdpovědětVymazatMilá Śárko, moc hezké vyprávění. Cukroví vypadá báječně. Já letos nepeču , kamarádka má cukrárnu a peče výborné cukroví , tak jsem si objednala.
OdpovědětVymazatMyslím na Tebe a objímám. Pohlaď za mně prosím Barušku.
Jana
Milá Šárko, pravidelně moc ráda čtu tvé příspěvky. Já jsem začínala v kanceláři v 1984 jako fakturantka a byla to úžasná doba. Asi i proto, že byl člověk mladý a bez větších starostí. Také na to moc ráda vzpomínám. Pak přišly děti a vše bylo již jiné, nastoupila jsem do jiné práce v jiném městě, dnes po letech dělám práci, kterou mám ráda. Tak nějak jsem se našla, dělám sociální práci a moc mě to baví. Asi jsem vlastně celý život chtěla pomáhat lidem a vlastně to mám jako ty, taky se upozaďuju pro ty ostatní. Sdílíme bohužel trochu podobný osud. I mě loni zemřel náhle syn a i já se z toho postupně vzpamatovávám. Moc se mi líbila tahle věta: ,,Čas sám bolest nevymaže, ale naučí tě, jak ji nést jinak - bez toho aby ovládala tvůj každý den." To je taková pravda, že to pochopí jen ten, kdo něco podobného zažil. Šárko jsem na tebe pyšná, jak to zvládáš, vím podle sebe jak je težké žít dál a snažit se život opravdu žít a ne se jen trápit. I když vím, jak to bude pro tebe těžké, tak ti přeji moc krásné vánoce a hlavně hodně zdraví, všichni ti moc držíme palce, protože lidé jako jsi ty, si to opravdu zaslouží! Jana
OdpovědětVymazatŠárko, to je moc hezká vzpomínka.....já jsem sekretářka pořád....a podobny věci zorganizovat mě pořád baví....
OdpovědětVymazatCukroví vypadá krásně, probírám vaše recepty co tak asi zkusím 😉. Mejte se krásně zatím.Katerina