a pustila se do oken
sundala všechny vločky z oken
a myla a myla
prý už pouští náznaky jara domů
no ani se ji nedivím
tím jak máme město už týden zavřené
a kromě nejnutnějších cest nikdo nikam nechodí
tak vládne všude takový divný smutno a ticho
jak my byli v těch mrazech ještě zkraje týdne vděční ptáčkům
že nám chodili spokojeně zobat na okno
a dělali nám tak spolešnost
jenže jak se oteplilo
tak ptáčkové přestali lítat
a okno osiřeli
a ani jejich velká dobrůtka
loupaná slunečnice
co jim mamina přes zimu kupovala už je nezajímala
dřív když jsme větrali
tak bylo z venku slyšet zvuky aut, lidí, dětí
teď prakticky nic
padne odpolední třetí čtvrtá hodina
a venku už nevidíte ani živáčka
a když náhodou jede auto
tak to už je zázrak
nikdy by mě nenapadlo
že něco takového
kdy venku nebude přes den ani noha
zažiju
je to takové smutné, prázdné, divné
a tak už se moc těšíme na jaro
až budeme na zahrádce
a tam uslyšíme zpívat ptáčky
budeme pozorovat včeličky jak pilně létají z kvítku na kvítek
a dokonce se i těším na to nekonečné milostné kvákání žab z jezírka
dočkáme se
příští týden už je březen a to už je hooodně nadějné
my tu teda ještě sníh máme
ale už to je takový ten špinavý a mokrý
ale ještě asi tak 15 cm ho je
ale i on jednou roztaje
a polezou první kytičky
jejda jak já už se těším
a až už budeme na zahrádce
tak i když tam budeme sami
tak sami tam nebudem
jak už jsem psala budou tam s námi ptáčci, včelky , broučci, kytičky a sluníčko
a to bude moc fajn
jak já se těším až zas kleknu na kolena
a budu fotit všechnu tuhle něžnou krásu
„Podívej se hluboko do přírody
a pak všechno lépe pochopíš.“
mějte moc hezkou neděli
u nás je zamračená
lehce mrholí a je šedivo
ale zítra už zas má být líp a svítit sluníčko
tak hurá






