Dneska to je přesně rok, co jsme byli spolu naposled. Ty o tom ale nevíš, spal v umělém spánku. Když mě za tebou pustili, nic špatného jsem na tobě neviděla. Jen jsi spal a já věděla, že už to tak bude napořád. Věděla jsem, že už nikdy neotevřel oči, nemrkneš na mě, nikdy mi už neřekneš mamášku mám tě moc rád, že už nikdy nic z toho nebude ani zítra, za měsíc, za rok.....
A i přesto, že ty poslední hodiny s tebou byly tak bolestné, nechtěla jsem před tebou plakat. Hladila jsem tě, vzpomínala na to všechno hezké co jsme spolu my tři prožili. A znova tě hladila a snažila si zapamatovat každý kousek tvého těla.
Byly jsme tam je my dva, naše láska a vzpomínky a ty děsné přístroje, které tiše pípaly a já věděla, že nebude dlouho trvat a ztichnou.
Pořád jsem prosila o zázrak a doufala, že se stane. Žádný nepřichazel, jen přišel lékař se slovy, že už budu muset odejít.
To bylo něco tak strašného, to přeci ne, vždyť jenom spíš, nemůžu od tebe odejít a vědět, že už nikdy.
A tak, když pak v pondělí ráno zazvonil telefon a já věděla co se dozvídám, se mi už podruhé rozpadlo srdce na milion kousíčků.
Nechápala jsem to a už vůbec jsem tomu nechtěla uvěřit.
Jak je možné, že ta strašná a bolavá noční můra o Verunce má pokračování, jak to, že tam jste s Verunkou spolu?
Vždyť ty máš být tady se mnou a s Baruškou a spolu jsme přeci měli jít tou nelehkou cestou, kterou nám Verunky odchod připravil ?
Nechápala jsem co mi to volali z nemocnice, to přeci musí být nějaký omyl.
Volala jsem tam zpátky, nebyl to omyl, v 9 hodin a 10 minut jsi skutečně odešel za naši Verunkou.
Neptejte se mě, jak jsem to tenkrát zvládala či nezvládala, vůbec nic si z těch prvních dní nepamatuju .
Moc tě broučku můj mám ráda, úplně stejně jako naší milovanou Verunku.
Tak moc bych chtěla vrátit čas.
Tvoje oblíbená , tak rádi jsme si ji spolu zpívali a Verunka šťastná a spokojená kolem nás poskakovala....
A víte co, jsem Verunko tvoje mamka a budu jí navždy, stejně tak jako tvoje manželka taťko.
Sice mám srdce rozbité na milion kousků, ale vás dva tam mám napořád a spolu s vámi tam mám i miliony vzpomínek a vás a to je , když vy už tu nejste, to nejvíc.
Takže navždy vaše milující mamina a manželka
🕊🕊💔💔❤️🩹❤️🩹






Milá Šárko, to je dnes smutné, přesmutné výročí...Moc dobře si na to pamatuji.Vždyt jsme to tu prožívali s tebou...Napsala jsi to krásně,od srdíčka.Nádherné vyznání lásky - k oběma- Radkovi i Verunce.
OdpovědětVymazatA máš pravdu, psala jsem ti takto už- maminka i manželka jsi stále...Máš je oba v srdíčku a vzpomínáš....A je mi jasné, že pláčeš...a my s tebou...vzpomínáme....
Objímám na dálku...Míša
Moc bych si přála vidět vaší svatební fotku...ale jen kdybyste na to měla chuť..V.
OdpovědětVymazatMilá Šárko, je to opravdu moc smutné výročí, ano, také si to pamatuji a vůbec jsem nechápala, proč se to stalo a nedokázala jsem si představit, jak zvládneš tuto strašnou skutečnost přijmout. Vím, srdíčko stále bolí, ale snažíš se jít dál a to je důležité. Moc krásně jsi to dneska napsala, máš plno hezkých zážitků a vzpomínek na své nejmilejší. Radkovi na fotkách to moc sluší, vzpomínám s Tebou, objímá Alča
OdpovědětVymazatŠárko, moc objímám na dálku. Pavla
OdpovědětVymazat❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️
OdpovědětVymazatŠárko, moc na vás v těchto těžkých chvílích myslíme… 🤍
OdpovědětVymazatŠári, krásné, i když já vím, jen vzpomínky, na Radka, na obě tvé Lásky💗Ale víš co jsem , přes všechnu bolest , která ze vzpomínek cítit, jsem moc ráda, že si tentokrát sama napsala že..... navždy jsi máma a manželka.... a byla bych moc ráda kdybys to tak cítila navždy a ještě to uvědomění, jaká, úžasná, milující, vždy s otevřenou náručí pro své nejbližší💗moc objímám 💗Aťka
OdpovědětVymazatVšem vám strašně moc děkuju, jste hodné.
OdpovědětVymazat