neděle 20. září 2026

Můj Radek ♥

 Dneska to je přesně rok, co jsme byli spolu naposled. Ty o tom ale nevíš, spal v umělém spánku.  Když mě za tebou pustili, nic špatného jsem na tobě neviděla.  Jen jsi spal a já věděla, že už to tak bude napořád.  Věděla jsem, že už nikdy neotevřel oči, nemrkneš na mě, nikdy mi už neřekneš mamášku mám tě moc rád, že už nikdy nic z toho nebude ani zítra, za měsíc, za rok.....

A i přesto, že ty poslední hodiny s tebou byly tak bolestné, nechtěla jsem před tebou plakat. Hladila jsem tě, vzpomínala na to všechno hezké co jsme spolu my tři prožili. A znova tě hladila a snažila si zapamatovat každý kousek tvého těla. 

Byly jsme tam je my dva, naše láska a vzpomínky a ty děsné přístroje, které tiše pípaly a já věděla, že nebude dlouho trvat a ztichnou. 

Pořád jsem prosila o zázrak a doufala, že se stane. Žádný nepřichazel, jen přišel lékař se slovy, že už budu muset odejít. 

To bylo něco tak strašného, to přeci ne, vždyť jenom spíš, nemůžu od tebe odejít a vědět, že už nikdy.

A tak, když pak v pondělí ráno  zazvonil telefon a já věděla co se dozvídám, se mi už podruhé rozpadlo srdce na milion kousíčků.

Nechápala jsem to a už vůbec jsem tomu nechtěla uvěřit.

Jak je možné, že ta strašná a bolavá noční můra o Verunce má pokračování, jak to, že tam jste s Verunkou spolu?

Vždyť ty máš být tady se mnou a s Baruškou a spolu jsme přeci měli jít tou nelehkou cestou, kterou nám Verunky odchod připravil ?

Nechápala jsem co mi to  volali z nemocnice, to přeci musí být nějaký omyl. 

Volala jsem tam zpátky, nebyl to omyl, v 9 hodin a 10 minut jsi skutečně odešel za naši Verunkou.

Neptejte se mě, jak jsem to tenkrát zvládala či nezvládala, vůbec nic si z těch prvních dní nepamatuju .

Moc tě broučku můj mám ráda, úplně stejně jako naší milovanou Verunku. 

Tak moc bych chtěla vrátit čas.

Tvoje oblíbená , tak rádi jsme si ji spolu zpívali a Verunka šťastná a spokojená kolem nás poskakovala....








A víte co, jsem Verunko tvoje mamka a budu jí navždy, stejně tak jako tvoje manželka taťko.

Sice mám srdce rozbité na milion kousků, ale vás dva tam mám napořád a spolu s vámi tam mám i miliony vzpomínek a vás a to je , když vy už tu nejste, to nejvíc. 

Takže navždy vaše milující mamina a manželka

 🕊🕊💔💔❤️‍🩹❤️‍🩹


8 komentářů:

  1. Milá Šárko, to je dnes smutné, přesmutné výročí...Moc dobře si na to pamatuji.Vždyt jsme to tu prožívali s tebou...Napsala jsi to krásně,od srdíčka.Nádherné vyznání lásky - k oběma- Radkovi i Verunce.
    A máš pravdu, psala jsem ti takto už- maminka i manželka jsi stále...Máš je oba v srdíčku a vzpomínáš....A je mi jasné, že pláčeš...a my s tebou...vzpomínáme....
    Objímám na dálku...Míša

    OdpovědětVymazat
  2. Moc bych si přála vidět vaší svatební fotku...ale jen kdybyste na to měla chuť..V.

    OdpovědětVymazat
  3. Milá Šárko, je to opravdu moc smutné výročí, ano, také si to pamatuji a vůbec jsem nechápala, proč se to stalo a nedokázala jsem si představit, jak zvládneš tuto strašnou skutečnost přijmout. Vím, srdíčko stále bolí, ale snažíš se jít dál a to je důležité. Moc krásně jsi to dneska napsala, máš plno hezkých zážitků a vzpomínek na své nejmilejší. Radkovi na fotkách to moc sluší, vzpomínám s Tebou, objímá Alča

    OdpovědětVymazat
  4. Šárko, moc objímám na dálku. Pavla

    OdpovědětVymazat
  5. ❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️

    OdpovědětVymazat
  6. Šárko, moc na vás v těchto těžkých chvílích myslíme… 🤍

    OdpovědětVymazat
  7. Šári, krásné, i když já vím, jen vzpomínky, na Radka, na obě tvé Lásky💗Ale víš co jsem , přes všechnu bolest , která ze vzpomínek cítit, jsem moc ráda, že si tentokrát sama napsala že..... navždy jsi máma a manželka.... a byla bych moc ráda kdybys to tak cítila navždy a ještě to uvědomění, jaká, úžasná, milující, vždy s otevřenou náručí pro své nejbližší💗moc objímám 💗Aťka

    OdpovědětVymazat
  8. Všem vám strašně moc děkuju, jste hodné.

    OdpovědětVymazat

♥ Všem děkujeme za Vaší návštěvu a čas strávený u nás na blogu ♥