Navždy budu

  ta, která miluje oblohu,protože vím, že tam na mě zhora dávate pozor. Dnes jsem se o tom přesvědčila.

Dneska jsme byly s Baruškou na zahradě. 

Nevím jak je to možné, ale sousedom pomrzlo vše co kvetlo, mně vůbec nic. 

Až mě z toho mrazí. 

V posledních dnech se necítím ani trochu dobře, oba dva mi chybí den ode dne víc a víc .

A tohle mi dává alespoň na malou chvilku na to trápení zapomenout. 

Vím, že byste oba z tohodle měli velikánskou radost.  Tak moc mi tu chybíte, opravdu moc.

Oba vás mám neskutečně ráda,  tak moc si přeju, abychom mohli být všichni pěkně spolu

Vaše milující mamina.

............

A tohle se mi teď stává zas hodně často

Panická ataka není slabost, je to tělo, které už nezvládá mlčet.

Srdce buší,  dochází dech, ruce se klepou a nohy slábnou a já nevím, proč to zas přišlo,  vždyť jen vteřinu před tím k tomu žádný důvod nebyl. 

Lidi kolem mě nechápou. Já taky. Proč už zas a proč zrovna teď. 

V tu chvíli mám pocit, že se mi hroutí zbytky mých sil.

Panická ataka prý není konec, je to prý jen neřízené a nevědomé volání o pomoc. Po ní přichází pláč, který nebere konce. Slzy už mi taky došly a tak mám oči čím dál víc bolavé a prázdné. 

Když vám ale ničí život častěji a častěji, tak ..... tak máte pocit, že už opravdu nemůžete.

Smrt vlastního dítěte nikdy nepřebolí a když je pak ještě násobena Radkovým odchodem.......

Tak ráda bych vás oba objala, pohladila a řekla vám, jak moc vás mám ráda.

 💔💔

A za to pečení jsem moc ráda, moc za něj děkuju, však ten někdo ví, komu tenhle můj velký dík patří

A vám všem moc děkuju, že tu se mnou jste a že máte se mnou trpělivost, když mi zrovna není moc do psaní.