Nejdřív jsem myslela,

 že letos beránka ani péct nebudu,  nechtělo se mi do toho. Bála jsem se, že  tohle pečení mi ublíží. Mám v živé paměti,  jakou z něj Verunka s Radkem měli vždycky radost.  Jednou dokonce s ním Verunka běžela za Radkem aby mu ho ještě za tepla ukázala, a jak myslíte,že to dopadlo. No ano, jak byl na talířku a Very držela jen ten talířek, tak ji beránek z něj spadl. Hodně z toho tenkrát byla nešťastná, ale slzičky hned vyměnila za radostné poskakování,  to když jsem ji řekla, že se až tak nic nestalo a že upečeme nového. I taková byla naše Verunka, pláč a radost v jednom hrníčku.  

A včera, jak jsem tak plela, tak jsem se rozhodla, že beránek bude, musí být,  každý rok byl. 

Hned jak jsme přijely domů a umyla jsem Barušce čumáček a podvozek,  jak říkal Radek, pustila jsem se do něj. Jen nebyl biskupský tak, jako dřív/ ten by mi nešel,  moc by mi to všechno pripomínal/.

 Tak ten letošní měl premiéru a byl šlehačkový

Pekla jsem ho jen do malé formy. Spolu s ním jsem ze stejného těsta upekla i malé bábovičky. Do nich jsem ještě navíc přidala nahrubo nastrouhanou margotku  a prý  neměly chybu, nevím,  už nejsou .

Na rozdíl od báboviček jsem ho nijak nezdobila, jen jsem ho lehce  pocukrovala.

💔💔

Najednou si uvědomíš,  jak cenné byly ty úplně nejobyčejnější okamžiky....

dokud se z nich nestanou vzpomínky.

💔💔

Mějte všichni pěkný a poklidný večer a pokud to tak je, tak buďte prosím vděční za to, že ho nemusíte trávit sami. 

Šárka s Baruškou 

A tohle večerní sluníčko doma, to je takové malé pohlazení po duši ...

najednou mám pocit,  jako bych v tu chvíli nebyla doma sama.....💔💔