Zbláznila jsem se,

poprvé  už předloni v září, ničemu jsem nerozuměla a vůbec netušila co bude dál. Když jsem se z toho pomalu začala dostávat, 

přišlo loňské září a opět zcela nečekaně znova se stala ta hrozná  nepochopitelná věc .

Nechtěla jsem žít, už ani den, ani hodinu, ani minutu a ani sekundu ne.

Ztratila jsem jiskru v oku a radost v duši.

Krvácela jsem, neuměla si říct o pomoc a rozpadala se na kousky.

Navenek se snažila nosit alespoň malý úsměv, který lhal lépe jak jakákoliv maska.

Nezvládala jsem to, ale přežila.

 Neměla jsem pro Barušku a pro vás dva mé milované anděly, na vybranou.

Spousta z toho trvá dodnes, moc neplánuji, stále žiju ze dne na den, ale i to vidím jak malý pokrok.

Tenhle týden mi  ukázal hodně, ukázal mi, že  je ve mně síla o které jsem neměla ani tušení. Ta ruka zas byla jakási " snad výzva  "a s těma já se umím poprat.  jsou pro mě jakým si hnacím motorem.

Ve spoustě věcí jsem musela  a asi i chtěla spoléhat jen  sama na sebe.  Věřím, že jste to byli právě vy dva, kdo mi v tom pomohl a vedl mě dál a tím mi ukázal, že to jde, že to musí jít.

Bolí to moc, tak moc bych vás chtěla zpátky, vím nejde to, snad jednou a já věřím, že ne snad, ale že určitě se spolu všichni tři setkáme a budeme pak už spolu navždy.

Bolí to, ale teď už vím, že to jde, musí....... a pak jednou.♥♥♥

Hodně  nám tu teď  chumelilo,

byl to sníh jemný nadýchaný, krásně bílý a byl plný naděje

a jí cítila zas radost, Byl  tak krásně hebounký jak peříčka,

jako by ho poslali  sami andělé z nebe, vy dva.

Mám vás tak ráda, že to ani popsat slovy neumím.

 Dnes ale už vím, že až jednou, jak jsi říkal ty taťko, až přijde ten správný čas, tak budeme všichni zase spolu... ♥♥♥

Určitě ještě nemám žádné velké plány, ale vím, že kromě účetnictví a manufaktury, by mě ještě asi bavilo i něco navíc. Práce i manufaktura mě hodně baví, ale tohle je něco úplně jiného a " začalo mě bavit to ", jak jsou lidé spokojeni a vrací se ke mně.

O manufaktuře i o tom mém smělém něčem, i když to něco je rovnou dvakrát a pokaždé, ale úplně jiné, si napíšeme jindy. Zítra bych Vám chtěla napsat recept na štafetky. Mám je teda pěkně křivé, za to si můžu já sama, ale na chuti jim to vůbec nic neubralo.

A tu krásnou svíčku mi přinesl od Vás také Ježíšek, tak ještě jednou za ni moc děkuju.

Mějte hezký večer 

 určitě jako já i vy budete koukat večer v  televizi na pečení.

 A zítra / v neděli/ dávají Rozpaky kuchaře Svatopluka a i to je něco pro mě.

Tak se mějte 

a za vaši podporu, které si moc vážím, děkuju ♥