sobota 10. ledna 2026

Zbláznila jsem se,

poprvé  už předloni v září, ničemu jsem nerozuměla a vůbec netušila co bude dál. Když jsem se z toho pomalu začala dostávat, 

přišlo loňské září a opět zcela nečekaně znova se stala ta hrozná  nepochopitelná věc .


Nechtěla jsem žít, už ani den, ani hodinu, ani minutu a ani sekundu ne.

Ztratila jsem jiskru v oku a radost v duši.

Krvácela jsem, neuměla si říct o pomoc a rozpadala se na kousky.

Navenek se snažila nosit alespoň malý úsměv, který lhal lépe jak jakákoliv maska.

Nezvládala jsem to, ale přežila.

 Neměla jsem pro Barušku a pro vás dva mé milované anděly, na vybranou.


Spousta z toho trvá dodnes, moc neplánuji, stále žiju ze dne na den, ale i to vidím jak malý pokrok.

Tenhle týden mi  ukázal hodně, ukázal mi, že  je ve mně síla o které jsem neměla ani tušení. Ta ruka zas byla jakási " snad výzva  "a s těma já se umím poprat.  jsou pro mě jakým si hnacím motorem.

Ve spoustě věcí jsem musela  a asi i chtěla spoléhat jen  sama na sebe.  Věřím, že jste to byli právě vy dva, kdo mi v tom pomohl a vedl mě dál a tím mi ukázal, že to jde, že to musí jít.


Bolí to moc, tak moc bych vás chtěla zpátky, vím nejde to, snad jednou a já věřím, že ne snad, ale že určitě se spolu všichni tři setkáme a budeme pak už spolu navždy.

Bolí to, ale teď už vím, že to jde, musí....... a pak jednou.♥♥♥


Hodně  nám tu teď  chumelilo,

byl to sníh jemný nadýchaný, krásně bílý a byl plný naděje

a jí cítila zas radost, Byl  tak krásně hebounký jak peříčka,

jako by ho poslali  sami andělé z nebe, vy dva.

Mám vás tak ráda, že to ani popsat slovy neumím.

 Dnes ale už vím, že až jednou, jak jsi říkal ty taťko, až přijde ten správný čas, tak budeme všichni zase spolu... ♥♥♥




Určitě ještě nemám žádné velké plány, ale vím, že kromě účetnictví a manufaktury, by mě ještě asi bavilo i něco navíc. Práce i manufaktura mě hodně baví, ale tohle je něco úplně jiného a " začalo mě bavit to ", jak jsou lidé spokojeni a vrací se ke mně.

O manufaktuře i o tom mém smělém něčem, i když to něco je rovnou dvakrát a pokaždé, ale úplně jiné, si napíšeme jindy. Zítra bych Vám chtěla napsat recept na štafetky. Mám je teda pěkně křivé, za to si můžu já sama, ale na chuti jim to vůbec nic neubralo.

A tu krásnou svíčku mi přinesl od Vás také Ježíšek, tak ještě jednou za ni moc děkuju.

Mějte hezký večer 

 určitě jako já i vy budete koukat večer v  televizi na pečení.

 A zítra / v neděli/ dávají Rozpaky kuchaře Svatopluka a i to je něco pro mě.

Tak se mějte 

a za vaši podporu, které si moc vážím, děkuju ♥

8 komentářů:

  1. Šári, už jsem se kolikrát chtěla zeptat, co to máte za manufakturu? Nějak mi to uniklo a na blogu to nemohu dohledat.

    OdpovědětVymazat
  2. Teda Šárko, pokud jste tu krásu fotila jednou rukou,tak smekám. Jste úžasná...tak neskutecne moc vám preju splnění těch plánu,nemusí být velké,ale jsou a to je důležité.Drzim pěsti. Podrbani Barušce a mějte se obě pohádkově. Anemi

    OdpovědětVymazat
  3. Milá Šárko, hned, jak jsem viděla nové záhlaví, říkala jsem si. že se měco děje. Já vím, že jsi silná ženská a říkej si, co chceš. Psala jsem ti to už vícekrát. Když jsem si jednou stěžovala kamarádce, jak mám naloženo, řekla mi, že prostě proto, že to unesu a tak prý to prostě je. Jsem moc zvědavá, co tě posune dál, až nám to prozradíš. A i věřím tomu, že ti dva andělé ti pomáhají a dávají sílu, bdí nad tebou. A štafetky máš krásné. A máš pravdu, jdu na televizi , protože Peče celá země. Klidný večer a Barušce pohlazení. Pavla

    OdpovědětVymazat
  4. Milá Šárko, mám radost z pozitivního příspěvku,hned je mi lépe.Posílám moc pozdravů a kladné energie,Barušce pohlazení.Zdraví Vás Věra z Litoměřicka.

    OdpovědětVymazat
  5. Šari ,jsem ráda za tvé dnešní psaní,stále sice plně rozjímání,ale i obrovské chuti,naděje....nové jiskricky.A máš pravdu ten sníh je opravdu peřinkový a taky koukám s vnučkou právě na Peče....a Rozpaky....byl skvělý seriál,ani jsem nevěděla že ho zas opakujou.Dny plně odvahy která ti fakt nechybí...Atka

    OdpovědětVymazat
  6. Šárko, krásné psaní plné naděje na lepší zítřky, věřím, že se Ti podaří uskutečnit co by
    Tě bavilo a dělalo trochu šťastnou, myslím, že to bude Tvoje pečení, v kuchyni to moc
    dobře umíš. Sněhová peřinka je i u nás, připadám si jak v pohádce, všechno krásně
    bílé. Posílám moc pozdravů a přeji, aby ruka nebolela a dobře se hojila, Alča

    OdpovědětVymazat
  7. Šárko, dneska mám obzvlášť velkou radost, že jsi taková jaká jsi a myslím, že už jsi aspoň z poloviny nad vším vyhrála. Moc se těším, až nám prozradíš co sis na sebe nachystala, ale určitě něco poziitivního co tě posune dál.
    U nás je sněhu docela hodně, je to takový pohádkový a snížek je přesně takový jak jsi ho popsala. Tady se nesmí solit, jsme dost vysoko a tak sypou takovýma černýma kamínkama. Včera jsem peče celá zem neviděla, ale to se můžu kouknout na záznam. Ruka snad nebude špatná po rentgenu, tak se budeš určitě těšit na další posun, třeba s lehčí sádrou. Dneska jsem si uvařila lečo, aby mě něco zmizlo z mrazáku a už se na něj těším, mám ho ráda, ale s chlebem. Měj se hezky a drbu Barušku. Věrka.

    OdpovědětVymazat

♥ Všem děkujeme za vaší návštěvu a děkujeme také za Vaše komentáře :-)