sobota 20. prosince 2025

Sama sobě jsem si zakázala

přemýšlet nad tím, jaký je datum a od něj přemýšlet, jak dlouho už jsem sama.

Daří se mi to i nedaří, někdy to je silnější jak já a zaútočí to přímo medvědí silou. Jsou ale i dny, kdy se mi daří tyhle myšlenky zahnat, není těch dnů  zatím moc, ale už jsou.

Na dnešek jsem toho měla v plánu hodně, skočila jsem na nákup, dala vařit oběd a pak přišel úkol hodně těžký. O půl deváté vyhnat  z ložnice Baruško, chtěla jsem povlíkat, A kdo zná její videa, která těm, co mám na ně mám číslo, posílám. Tak vědí, že naší Barušku vzbudit a dostat ji ven z postele, je téměř  úkol nadlidský. No jo, přišla zima a naše Baruš jak správný medvěd zazimovala a doma ji je  teď  nejlépe.

Po deseti minutách se stal zázrak, Barčí vstala, já rychle svlékla povlečení, zapnula pračku a šly jsme ven. Tam se jí pak už líbilo a zas nevěděla kdy jít domů, ani ten déšť ji nevadil.

Potom jsme spolu povlékly, uklidily ložnici, já došla s prádlem do sušárny, ušlehala krém do pařížských rohlíčků a pomalu byl čas k obědu. 

Po obědě jsem nastříkala krém na ty rohlíčky a měla radost, že až na malé chvilky se mi daří dnešní datum tak nějak zahánět.

Odpoledne jsme šly zase ven a když jsme se vrátily domů, tak jsem udělala něco, co jsem si dala za úkol, že musím do konce roku pokořit. Podařilo  se a já tak poprvé od loňského léta zas vytáhla šicí stroj. Naposled jsem šila  někdy vloni o prázdninách a to oblečky Verunce pro panenky. To víte, že jsem si u toho pobrečela, Verunka tenkrát spala a já se rozhodla si to schovat do adventního kalendáře , jenže ten už jsem bohužel vloni pro Verunku nedělala.

Ale i tak jsem měla radost, že jsem to dokázala a že zas šiju. Vše to trvalo do té chvíle něž mi zazvonil telefon, podle zvonění jsem poznala kdo mi volá a tak mě ten telefon nepolekal. Zvedla jsem ho, chvíli jsme si normálně povídaly a pak přišla ta nečekaná otázka, po které jsem se octla zas pěkně hluboko.

Prý jestli vím, co je dneska za den. Samozřejmě, že no vím, jsou to tři měsíce, co jsme s Radkem  naposledy spolu snídali a pak se mi otočil svět o 180 stupňů a byla to taky sobota.

Docela jsem nechápala tu otázku, proč, za co ?  Ve středu si tady byli pro velkou krabici cukroví a byli úplně v pohodě. Vzápětí přišla ještě jedna, jestli prý jsem přemýšlela o tom, kdyby se mohl jeden  z nich vrátit , koho bych si vybrala ? To byla rána pod pás. Nikdy jsem o ničem takovém nepřemýšlela, protože tohle se nikdy nemůže stát. Mám ráda oba opravdu  hodně moc, s každého jinak, ale to tak je v pořádku. Verunku jako moji holčičku milovanou a Radka jako mého milovaného manžela. Asi víte jak mi v tu chvíli bylo, nechápala jsem, nerozumně a všechno mi v tu chvíli připadalo strašně špatně. 

Ale rozdýchala jsem to, trvalo mi to sice déle, ale dal jsem to. Co mě teda bolelo taky hodně , že ty dvě otázky přišly od lidí, od kterých bych to vůbec nečekala. Tak asi tak.

Když jsme pak šly s Baruško večer ven, potkali jsme sousedy vedle z domu, tam co jsem jako malá bydlela a ti mi zas malinko vrátili úsměv na tváři.  

Ve čtvrtek hlídali malého vnoučka Františka. Je mu pět roků a je to takový správný šibal. A tak jsem se dozvěděla , že hned  po ránu se za nimi přihnal se slovy : Jestli si myslíte, že stromeček nosí Ježíšek, tak to se pletete, tak ten váš dneska spolu ustrojíme, co ? A oni mu jako správný děda s babičkou na to kývli. A tak se šlo do sklepa pro stromeček a pro ozdoby, všechno zdárně donesli domů a pustili se společně do díla. První odpadla babička, vypařila s do kuchyně vařit . Děda s Fanýskem zdobili dál, když v tom Franta povídá, víš co dědo, já potřebuju kakat, za chvíli se vrátím. Nevrátil, skončil u babičky v kuchyni, kde se jaksi zapomněl. Děda stromeček dozdobil sám a  Fandovi povídal, no nevím chlape, jak to bude letos s dárkama . Povídal jsi mi, že se vrátíš mi pomoc a nepřišel jsi, Ježíšek to všechno vidí a slyší a ty jsi lhal. Fanda se zamyslel a povídá, no tak to dárky nedostane ani naše babička, taky říkala, že se jde podívat, do kuchyně , jak se jí to tam vaří a už ve nevrátila, že jo babi. A bylo.

 A malý Fanda je syn toho Pepíka o kterém Vám určitě Verunka psala. Jako malá ho měla ráda a je to on co dlouhá léta jezdil coby voják z povolání na zahraniční mise. Už nejezdí, od té doby, co mají Františka se nechal převelet k jiné jednotce a je s rodinou doma.

A takhle to je .

A vy mějte moc krásnou už poslední adventní neděli. U nás po dlouhé, předlouhé době, plné mlh a mrholení, to konečně vypadá na sluníčko.



Šárka s Baruškou 


Myslela jsem, že Vám ty naše okna vyfotím se sluníčkem, ale kdepak

 Už zase zalezlo a začíná být to nepříjemné šedivo.



A ani letos nechybí Verunčin vánoční plyšák, 
ten musel být přes Vánoce na okně každý rok.


15 komentářů:

  1. Co je co? ♥️ V.

    OdpovědětVymazat
  2. Aha, už jsi to dopsala.....ta osoba na telefonu je nějak mentálně postižená? :( Co to je za otázky..? V.

    OdpovědětVymazat
  3. Koukám, že bude opět pokračování :-). Tentokrát snad lepší než ty dvě zbytečné otázky po telefonu. Jj, moje šestiletá vnučka si už prý taky přišla na to, že Ježíšek není. Nějak brzy to krásné snění děti opouští. Měla bych taky jednu otázku, ale nerada bych zranila, tak se raději nebudu ptát a počkám na další články. Přeji klidné Vánoce Šárko a hlavně zdraví. Mně ve čtvrtek odvezli nečekaně manžela do nemocnice, ale už je naštěstí po operaci doma.

    OdpovědětVymazat
  4. Milá Šárko, jsi na sebe přísná a jedeš podle plánu, ale ten telefonát Ti to vůbec
    neusnadňuje, nevím co je to za lidi, ale asi vůbec nedokážou pochopit jak se cítíš,
    takové otázky mně by vůbec nenapadly, lidi jsou prostě různý, hlavně nad tím moc
    nepřemýšlej. Baruška má plno povah, lumpice, zlodějka a dokonce i lenoška, které
    se nechce z postele. A odvážila jsi se vyndat i šicí stroj a zase budeš mít plno nápadů
    jak ho využít a zabavit se. Také nyní hodně šiju, celé rodině jsem ušila vánoční prostírání a přihlásila jsem se do kurzu šití tašek a strašně mě to baví, mám vždy
    radost když nějakou ušiju a líbí se. A tak i Tobě přeji plno šicích nápadů. Moc na Tebe myslím a přeji co nejklidnější dny, Alča

    OdpovědětVymazat
  5. Ahoj Šárko, ráda čtu to tvoje vzpomínání na babičku s dědou a představuju si tvého dědečka s červenou šálou kolem krku. Já zase když jsem byla malá, tak jsem zkoušela vařit polívku a bylo to na způsob když pejsek s kočičkou vařili dort, taky jsem tam dala všechno možné. Nikdo to jist nechtěl, jenom můj děda si nabral plný talíř a chválil, jak je to dobré. Tak ať jsou kolem tebe jen samí pohodoví človíčci bez zraňujících otázek. Jaruna

    OdpovědětVymazat
  6. Ahoj všem a hlavně tobě Šári. Děláš to dobře a ti co mají neomalené otázky by zasloužili pěkně schladit. Nech je u ledu a mysli si svoje, však na každého může jednou dojít. U nás dneska po dost dlouhej době taky vykukuje sluníčko a hned je lepší nálada. Už jsem říkala dceři, že na Ještědu musí být dneska krásně. Po obědě určitě vyjdu co nejvýš, abych se trošku pokochala. Pejsek možná půjde se mnou, tak se nám pomašíruje dobře. No, dělám si naděje, ale nevím, jestli ho přesvědčím. Má doma paničku a je jako lepidlo, pořád u ní přilepený. Dneska jsem vypatlala poslední náplně do dortových oplatek, tak už jen dospotřebovat zbytky čokolády, co mám rozehřátou v kastrolku a tím s cukrovím končím, stejně to dám všechno k vnoučatům a doma si nechám jen na stůl. Šárko moc zdravím a drž se, děláš to dobře.
    Ahoj Věrka.

    OdpovědětVymazat
  7. Ahoj Šárko, jsi úžasná jak se s tím pereš.Okna máš moc hezky nazdobena.Barusce velké pohlazení.Iveta

    OdpovědětVymazat
  8. Milá Šárko!
    Mně to tedy připadá hodně zlé od nich...Jestli sis třeba hezky povídala, tak trošku "otočili nůž v ráně" těmi otázkami- zbytečnými....zlými...v každém případě neomalenými...A jestli si předtím ještě odnesli krabici tvého výborného cukroví, tak to jsou tedy pěkní darebáci....
    Ale nenechej se nimi rozhodit...
    A veselá historka s malým Fandou- děti jsou prostě milé a upřímné...a umějí nám dospělým vykouzlit na tváři úsměv...Taky se tu usmívám...
    Vy s Baruškou jste pilné a šikovné - tolik práce od rána jste stihly...
    Já jsem zase zvědavá(promiň) - co pěkného jsi šila?
    A holky(dámy, paní- snad to můžu takto napsat?) mají určitě pravdu, že jsi skvělá a jsi pro nás inspirací a zvládáš všechny ty věci, co se staly, i když je to nesmírně těžké. Děkujeme...
    Nedej se...my tě taky nedáme...Míša:))

    OdpovědětVymazat
  9. Šárko, někdo pobral rozum i empatii, na někoho se prostě nedostalo 😏
    Ty jsi tak pilná až se musím nad sebou zamyslet. Je pravda, že povlečeno také máme a šicí stroj nikdy nevytáhnu. Jednak už ho dávno nemám, šití mi nikdy nešlo a hlavně mě to nebaví. Občas něco vytvořím, ale švadlenka už ze mě nebude. Pobavila jsem se s malým Fandou, je to rozumbrada, ale pravdu má, pá 😂😃

    OdpovědětVymazat
  10. Milá Šárko, to nemá komentář....karma je zdarma....nenechejte se tím rozhodit Anemi

    OdpovědětVymazat
  11. Šárko, každým článkem překvapíš, jsi fakt dobrá, odhodlaná a i přesto že jsou dny a dny ty se s tím vším fakt pereš. Moc ráda bych také viděla od tebe nějákou šicí isnpiraci, já už stroj nevytáhla ani nepamatuju, a to jsem dřív taky šila i oblečení, zimní bundy, šatičky, vše možné na děti. Klidný adventní večer s čtvrtou svíčkou přeji. Aťka

    OdpovědětVymazat
  12. Někteří lidé rychleji mluví než myslí a empatie jim prostě chybí, neví, co to je. Oni třeba ani nechtějí ranit a přesto se druhého dotknou víc, než si dovedou představit. Moje známá se také jednou dotkla tématu, které mne hodně bolí. O tom se s tebou bavit nemůžu, řekla jsem a nikdy jsme se k tomu už nevrátily. Pochopila. A je to už deset let, má dobrou paměť a mám ji ráda. Klídný večer...Alena

    OdpovědětVymazat
  13. Milá Šárko, takové to ..já to myslel dobře (hlavně psychiatři to nenávidí)..může hodně ublížit, ač to není tak myšleno. Raduji se z každého tvého maličkého pokroku. Okénka máš krásně nazdobené. Já už jsem cukroví také rozdala a i jmelí, co muž přinesl. Sama jsem si nechala úplně bez kuliče, nemám nervy na to, kdyby něco upadlo a pejsci to zblajzi. Posílám pohlazení Barušce- Pavla

    OdpovědětVymazat
  14. VŠECHNY VÁS pozdravuje Fukčárinka, má problémy s počítačem, tak čeká na opraváře, hned pak se zase ozve. Mějte hezký zbytek úterka, mně moc do psaní není, tak třeba zítra se mi povede něco napsat. MOc děkuju za všechny pohledy a Alče A Janě za překvapení.
    I pohled z Ameriky došel, děkuju.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Šárko, od rána na Vás myslím jak prožíváte s Baruškou dnešní den. A doufám, že jste dostala a přijala pozvání od nějakých přátel, abyste nemusely být dnes samy. Přeji co možná nejklidnější zbylé vánoční svátky.

      Vymazat

♥ Všem děkujeme za vaší návštěvu a děkujeme také za Vaše komentáře :-)