Docela dost jsem se polekala

když jsem si uvědomila, že si najednou nepamatuju spoustu vzpomínek s Verunkou a Radkem.

Jako by se mi to všechno z té mé hlavy ztratilo.

Paní psycholožka mě ale ujistila, že to je všechno v pořádku a že to je jen obrana těla.

Po tom co jsem od loňské února všechno zažila prý dochází u někoho více, u někoho méně k oslabení kognitivních funkci. U mně to je tedy ta paměť. Jak sama říkala, tak pořád mám tělo nastavené jen na přežívání, protože většinu sil dává na to, že pořád je v obranném režimu, protože má strach, že zas přijde něco špatného. Bohužel to je běh na dlouho trať a to ještě za předpokladu, že i já budu chtít běžet

. Věřte, že budu. Možná někdy škobrtnu, možná i spadnu nebo si budu chtít odpočinout, přeci jen maraton jsem nikdy neběžela. Ale vím, že budu chtít běžet dál, každý běh a i ten těžký maraton má svůj cíl a ten pocit, kdy proběhnete cílem , tak ten bych chtěla zažít . 

Tahle písmenka jsou Radku hlavně pro tebe.

 V červenci jsem tě možná čtyřikrát ubrečená prosila, že vezmeme Barušku a půjdeme za Verunku, však víš, že v tu dobu jsem měla velké krize. To jsi mě vždycky objal, jednou rukou jsi mě hladit a pokaždé tak klidným tonem hlasu pověděl : To víš že mamášku za Verunkou půjdeme, ale až jednou, teď ještě ne, teď budeme ještě žít, pro sebe  žít , ano ?

Ano budu žít pro Vás dva , budu. A jednou až přijde ten správný čas, tak zas budeme spolu.

A mamášku jsi mě začal říkat poté co nám odešla Verunka a mě bylo líto, že už na mně nikdy nezavolá mamí, maminko, máááámíííínooo . Ty jsi to takhle vymyslel a jak jsi sám povídal je v tom i ta mamina a i to Š jako Šárka. A zvykli jsme si na to oba tak moc, že už jsi mi i prakticky ani jinak neříkal.

Chybí mi i tohle, ale vím, že v telefonu je spousta videí kde mi tak říkáš. Tak až přijde čas, tak si to zas pustím a uslyším jak Verunku, tak i tebe.

A vím, že i když mám srdce na úplné kousky rozpadlé, tak někde tam je jedna komůrka, která je v pořádku a v ní jsou uschované všechny ty vzpomínky na vás a že žas jednou, až už mě tyhle věci nebudou tolik trápit, takže ta komůrka se zas pootevře a ty vzpomínky se mi vrátí.

Moc Vás oba mám ráda hodně moc .

 A víte co nakonec i to jmelí sem koupila. nejdřív se mi do toho nechtělo, má být přeci darované. Jenže letos to je jinak, vždycky jsi mi ho kupoval ty. Ale nakonec jsem to vymyslela tak, že to jmelí jsem koupila a darovala ho Barušce a ty i my letos to  darované jmelí nakonec doma  máme taky.

Ta moje  dlouhodobá paměť, tak ta je v pořádku. Pojďme tedy spolu aspoň na chvíli nakouknout k malé Šárce do tohodle už skoro vánočního času.

Tuhle dobou jsem už dávno měla nakoupené a vyrobené dárky pro babičku a dědu, Schované byly v krabici od bot pod postelí. A nebylo dne, abych krabici nevytáhla a z těch dárečků se netěšila. Pro babičku jsem tam měla kapesníky, voňavku živé květy a  mýdlo  Taky vyšívanou záložku do knížky a ze sádry odlitý tácek, který jsem pak s maximálním soustředěním vybarvila. Jednou jsem babičce koupila i trychtýř, takový ten úplně obyčejný kuchyňský, byl oranžový a mně se tak moc líbil. Babička ho hodně používala, to když třeba nebyla ke koupi šťáva a ona ji vyráběla z bonbónu a nebo kdy v zimě vařila na vánoce pomerančový džus.

Dědovi jsem kupovala hašlerky a taky kapesníky, pitralon a žiletky a když jsem se naučila háčkovat, to bylo asi o prázdninách před první třídou ,tak jsem mi potají uháčkovala šálu. On je rád nosil. Jen  ta moje měla jednu chybu, byla jahodově červená. Tenkrát jsem si to klubíčko vyprosila u babičky, jen jsem ji neřekla na co ho mám a tak děda dostal krásně červenou šálu. Víte co na tom bylo nejlepší, On ji opravdu nosil a za tu barvu se nestyděl. To byl celej můj  děda.

A dárečky jsem ráda měla pěkně zabalené a i když si kapesníky prodávaly balené po třech nebo po šesti tak to se mi nelíbilo. Já je rozbalila a každý jsem pěkně zabalila samostatně a měla jsem pak i pocit, že těch dárečků mám víc.

A jak vy to máte s balením dárků ?

 Já vždycky balila dárky v ložnici na zemi na koberci. Letos mi to nějak  nebylo pohodlné a tak jsem se přestěhovala ke stolu. No jo roky přibývají. 

Mějte hezký večer. A za všechno moc děkuju. 

Dneska navečer jsem našla odvahu, došla do sklepa pro andělské zvonění a zapálila si ho Jak to dopadlo, Vám asi nemusím psát. Ale dokázala jsem to .