Jak to je s tím panem Humlem

 Vaše nápady ohledně toho, cože mi to Radek koupil, se mi moc líbilo a dokázala jsem si i představit, že bych je měla i já.  Třeba takový baret, na něj mám vzpomínky hodně milé.

Ten totiž nosil děda Ruda a nesundával ho z hlavy ani ve chvíli kdy se šel koupat. Ti dva byly nerozlučně dvojka. A tak děda v něm vařil, obědval, podřimoval na židli a večer mi v něm četl i pohádky na dobrou noc. Byly to spolu nerozlučná dvojka.

I tu kostičkovanou flanelovou košili jsem jako menší měla. Dostala jsem ji tenkrát k Vánocům a udělala mi opravdu velkou radost.Byla červeno modro bílá a byla podobná jedné z těch co nosil moc rád i děda. A já tak byla tak moc šťastná, že jsme s dědou stejní , vždyť děda byl v lecčems můj velký vzor a mít tak skoro stejnou košili jako on, tak to pro mě znamenalo víc než kdybych třeba dostala panenku ( i když tu jsem asi taky dostala).

Už jako malá jsem si ráda s panenkama a medvídkem hrála na doktorku a úplně nejvíc mě bavilo je obrazová a když už byly všechny hračky obvázané, tak mi jako pacient posloužili i děda s babičkou. Tak nějak mě to drželo až do školy a když otevřeli kroužek malý zdravotník, tak jsem byla první kdo se přihlásil. Tak moc jsem byla pyšná když jsme se školou jeli na výlet, že jsem to byla právě já kdo vyfasoval brašnu první pomoci, stejnou jako měl právě pan Huml.

Kdepak by mě tenkrát napadlo, že jednou za hodně dlouho ji budu mít taky a bude jen a jen moje.

Psala jsem Vám, že Radek vloni nebyl dalekou tomu, aby přišel díky těžké nekroze o části nohou  i rukou . Naštěstí to odnesli jen konečky dvou prstů na noze. Na patě té tenkrát hodně nekrotické nohy měl hodně hluboký dekubit, se kterým mi přijel domů z nemocnice. No  a tak se mojí prací dvakrát denně stalo i ošetřování a převazování všech těch ran. Naštěstí se vše hojilo a tak teď už jen kontrolujeme a preventivně obvazujeme aby nedošlo k poškození ještě slabší kůže. 

A když už to tak máme, tak tuhle u nás zazvonil pošťák a donesl mi balíček od Radka s tou nejhezčí lékařskou brašnu jako jsem kdy viděla.

Vybavila jsem si ji podle našich potřeb a moc mi to tak vyhovuje. 

A jak by Verunka napsala : No a takhle my to máme. 

A Vy mějte pohodový večer a my jdeme vyhlížet slibovaný déšť. 

P.S.

U nás teď večer v 8 konečně prší, jaká úleva po tom dnešním horku