včera v lese máme i my v duši. Pomalu to bude rok, co jsme bez jediného slůvka rozloučení přišli o naši milovanou děvenku.
A i když to bude už rok, tak bolest neustupuje, naopak jsou dny, které jsou ještě horší než na samém začátku. Je to tím, že i když se s tím nikdy nesmíříme, tak už víme, že s tím nic nenaděláme a že to tak je už napořád. A věřte, že tohle bolí opravdu hodně.
Ale víme, že i když to není ani trochu lehké, tak musíme jít dál, spolu pěkně za ruku a snažit se zas radovat z úplně obyčejných a samozřejmých věcí, přesně tak jako jsme to dělali dřív. Semtam se nám podaří kousíčky radosti najít a pustit si je do našich srdíček a to jsou pak dny, kdy je hned líp.
Třeba jako tuhle, když jsme spolu v tichosti s Baruškou na klíně seděli na verandě a koukali na ten nádherný, až neskutečně barevný, západ slunce. Tolik energie a síly v něm bylo.
Šárka, Radek a Baruška




Šárko, přesně jak píšeš - spolu za ruku společně radovat se z úplně malých obyčejných věcí. Nikdy nezapomenete, stále to bude bolet, ale maliličko to bude lepší. Moc na vás myslím a přeji si, ať je pro vás alespoň občas lépe. Pavla
OdpovědětVymazatŠárko mám stále větší radost zde z pozitivních příspěvků. Vím je to těžké jak přijdeme o své milované blízké osoby. Fotografie nádherné a slůvko "spolu" ještě krásnější 🍀❤️🍀
OdpovědětVymazatMilí, popravdě jsem na vás moc myslela ...až přijde září...vydržte prosím , jste stateční a určitě na dobré cestě, i když dlouhé, právě SPOLU věřím že to zvládnete🧡
OdpovědětVymazatObjímám a držím pěsti🍀 Aťka
Milá Šárko, věřím, že to stále strašně bolí a moc Vám přeji, aby těch malých radostí,
OdpovědětVymazatkteré si pustíte do srdíčko bylo více. Myslím, že se Vám to podaří čím dál častěji,
jste úžasní a spolu to zvládnete, moc na Vás myslím a držím pěsti, aby bylo lépe, Alča